Typing knowledge is capable to resolve Fitch’s knowability paradox. As I have argued elsewhere, Russellian typing knowledge is immune to the recently raised criticism of the typing approach. This paper focuses on a special form of the criticism proposing a revenge problem raised by Williamson, Hart and also Carrara with Fassio. The basic idea of the revenge Fitch’s paradox employs quantification over type levels. However, the formalism used by the critics is ambivalent. I concentrate only on its two most probable readings, explaining also quantification over types and quantification over orders. As I show in details, if such readings went through, they would violate the typing rules in a direct manner. Hence, there is no revenge for the Russellian typing approach to Fitch’s knowability paradox., Znalost psaní je schopna řešit paradox paradigmatu Fitch. Jak jsem se dohadoval jinde, znalosti ruského psaní jsou imunní vůči nedávno vznesené kritice přístupu k psaní. Tato práce se zaměřuje na speciální formu kritiky, která navrhuje, aby se Williamson, Hart a Carrara s Fassiem pokusili o pomstu. Základní myšlenka pomsty Fitchova paradoxu využívá kvantifikaci nad úrovněmi typu. Formalizmus použitý kritiky je však dvojznačný. Soustředím se pouze na dvě nejpravděpodobnější hodnoty, vysvětlující také kvantifikaci nad typy a kvantifikaci nad zakázkami. Jak ukážu podrobně, pokud by takové čtení proběhlo, porušily by pravidla psaní přímo. Není tedy pomsta za Russellianský typizační přístup k paradoxu znalostí Fitch., and Jiří Raclavský
Pavel Tichý originally published his interesting conception of possible worlds in 1968. Even though he modified it over the following twenty five years, its core remained unchanged. None of his thirty journal papers or books containing the notion of possible worlds was a study in metaphysics. Tichý (and most of his followers) always introduced the notion in the context of other investigations where he applied his Transparent intensional logic either to the semantic analysis of natural language or to the explications of other notions. Tichý presented his conceptions using rather short descriptions occurring on a number of places; his proposal appears not only fragmentary but also somehow incoherent. The main contribution of this paper is thus not only a complete survey of Tichý’s development of his conception but also a certain completion of the very proposal., Pavel Tichý původně publikoval své zajímavé pojetí možných světů v roce 1968. I když ho v následujících dvaceti pěti letech upravoval, jeho jádro zůstalo beze změny. Žádný z jeho třiceti článků nebo knih obsahujících pojem možných světů nebyl studií v metafyzice. Tichý (a většina jeho následovníků) vždy představil pojem v kontextu jiných vyšetřování, kde aplikoval svou transparentní intenzivní logiku buď na sémantickou analýzu přirozeného jazyka, nebo na vysvětlení jiných pojmů. Tichý představil své koncepty spíše krátkými popisy, které se vyskytují na několika místech; jeho návrh se jeví nejen jako roztříštěný, ale také nesouvislý., and Jiří Raclavský