Objectives. At the beginning of the War in East-ern Ukraine, military personnel of the Armed Forces, National Guard of Ukraine (NGU), and soldiers of volunteer battalions, who had no combat experience for the first time faced the death of their comrades. This study aims to de-termine the effects of posttraumatic stress and combat losses on the mental health of combat-ants and to develop the typology of their resil-ience to extreme events.Sample and settings.N = 117 NGU male offic-ers (76% of contract military members and 24% of officers) participated in the study. These com-batants were withdrawn from the combat zone in June 2014 due to combat losses and the death of the unit commander.Hypothesis. After participating in hostilities, military personnel developed different types of personality resilience to the effects of traumatic stress.Statistical analyses. The participants’ typification of resilience and adaptation to extreme events was determined by hierarchical cluster analysis. The differences between groups in mean values were determined using Student’s t-test.Results. Four types of personality resilience to combat stressors were identified: “Those who predicted danger” (68.38%), “Those who were open to danger” (21.37%), “Those who identified themself with the role of the vic-tim” (6.83%), and “Those who hid their fear” (3.42%). The results showed that self-identifi-cation of a personality with symptoms of acute stress disorder affects the features of the imple-mentation of the anxiety buffer role. Limitations. The conclusions on the anxiety buffer role for the formation of PTSD require clarification and further studies. and Cíle. Na začátku války na východní Ukrajině vojáci ukrajinské armády (NGU – Národní gar-da Ukrajiny) a vojáci dobrovolnických praporů, kteří neměli bojové zkušenosti, se poprvé setka-li se smrtí svých spolubojovníků. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit dopady posttraumatického stresu a ztrát v boji na mentální zdraví vojáků a vytvořit typologii jejich resilience vůči extrém-ním událostem.Soubor. Výzkumu se zúčastnilo 117 mužů – dů-stojníků NGU (76 % smluvních vojáků a 24 % důstojníků z povolání). Tito vojáci byli staže-ni z bojové zóny v červnu 2014 kvůli ztrátám v boji a smrti velitele jednotky.Hypotéza. Po účasti v bojích si vojáci vyvinuli různé typy osobní resilience vůči dopadům trau-matického stresu.Statistická analýza. Typologizace resilience účastníků výzkumu a adaptace na extrémní události byla určena hierarchickou trsovou ana-lýzou. Získaná data byla popsána základními popisnými statistikami. Rozdíly mezi skupina-mi ve středních hodnotách byly zjištěny Studen-tovým t-testem.Výsledky. Byly vyčleněny čtyři typy resilience osobnosti vůči bojovým stresorům: „Ti, kdo predikovali nebezpečí“ (68,38 %), „Ti, kdo byli otevřeni nebezpečí“ (21,37 %), „Ti, kdo se identifikovali s rolí oběti“ (6,83 %), a „Ti, kdo skryli svůj strach“ (3,42 %). Výsledky ukázaly, že sebeidentifikace osoby se symptomy akutní stresové poruchy ovlivňuje prvky realizace ná-razníkové role úzkosti.Omezení studie. Závěry o nárazníkové roli úz-kosti pro utváření PTSD vyžadují objasnění a další výzkumy.
Animals have always represented an important part of life and thus they can evoke a wide range of emotions. This work has focused on the positive emotions evoked by animals in humans, specifically beauty as seen by human eyes. Since there is a multitude of species in the world that belong to various taxonomic groups, it is important to examine, how humans cognitively categorize them and what characteristics influence the perception of beauty in individual groups. The question was whether the size and shape of the animals’ bodies or their colour and markings influence their beauty. Previous research has successfully employed the testing method of presenting stimuli in form of photographed animals, which were then rated by respondents according to perceived beauty. Numerous works based on this method originated, studying both positive and negative attitude towards animals, which enabled further research to be carried out in other countries. Crosscultural comparison of the perception of beauty is an important part of the research of animal beauty, because it allows a comparison of opinions on animals of people from different cultural backgrounds, including native groups still living in hunter-gatherer hierarchy to this day. Identical features of what is seen as beautiful across cultures would imply that the positive perception of animals evolved before the humans settled the whole world and is thus independent of the current environment. The perception of animal beauty is an interesting subject not merely from an evolutionary standpoint, but also since it opens a possibility to use the findings in campaigns targeted to help endangered species. This work is a summary of results of studies focused on positive perception of animals on different levels and in different contexts, and it offers a concise overview of the perception of beauty by humans. and Zvířata vždy představovala důležitou součást života člověka, a proto v něm mohou vyvolávat nejrůznější emoce. V této práci jsme se zaměřili na pozitivní emoce, které v nás zvířata vzbuzují, a to zejména na krásu viděnou lidskýma očima. Jelikož na světě existuje velké množství druhů patřících do různých taxonomických skupin, je důležité se podívat, jak lidé zvířata kognitivně kategorizují a jaké charakteristiky ovlivňují hodnocení krásy v každé skupině zvířat zvlášť. Zajímalo nás, zda krásu ovlivňuje velikost a tvar těla nebo barevnost či vzor jednotlivých druhů. V předchozích pracích byla úspěšně využita testovací metoda předkládání stimulů v podobě fotografií zvířat, které respondenti hodnotí podle vnímané krásy. Na základě této metody vzniklo mnoho prací zkoumající vztah ke zvířatům (jak pozitivní, tak negativní) a umožnilo provádět výzkumy i v jiných zemích. Mezikulturní srovnání vnímání krásy je důležitou součástí výzkumu krásy zvířat, neboť umožňuje porovnat názory lidí na zvířata z odlišných kulturních prostředí, včetně domorodých obyvatel žijících dodnes v lovecko-sběračském uspořádání. Pokud by totiž byly znaky určující, co je na zvířatech krásné, mezikulturně shodné, dá se předpokládat, že pozitivní vnímání zvířat se vyvinulo v evoluci dříve, než lidé osídlili celý svět, a tudíž není závislé na současném prostředí. Vnímání krásy zvířat není zajímavé jen z hlediska evoluce, ale dává nám možnost využít tyto poznatky v cílených kampaních na pomoc ohroženým druhům zvířat. Tato práce je shrnutím výsledků studií zabývajících se pozitivním vnímáním zvířat na různé úrovni a v různých souvislostech a přináší ucelený pohled na vnímání krásy zvířat u lidí.
Zvířata představují pro člověka prioritizované stimuly, je jim věnována větší pozornost než neživým objektům a tento zájem je doprovázen nejen pozitivními, ale také negativními emocemi, jako je strach a odpor. Obě emoce mají významnou adaptivní roli v situacích, které mohou být pro člověka potenciálně nebezpečné. Strach reaguje na přítomnost predátora či jiného strachového stimulu, který jej bezprostředně ohrožuje, zatímco odpor se vyvinul jako ochrana před chorobami a infekcemi. Tyto emoce však byly důležité nejen v evoluční minulosti člověka, do značné míry nás ovlivňují i dnes, přestože se se zvířaty ve volné přírodě setkáváme stále méně. Strach a odpor hrají zásadní roli také ve fobiích ze zvířat.
Tato práce tedy shrnuje naše dosavadní poznatky o negativních emocích, které v lidech vzbuzují zvířata. Zabývá se rozdíly mezi fungováním strachu a odporu, jejich vzájemným vztahem a také psychopatologiemi. V neposlední řadě se pak věnuje tomu, které konkrétní znaky zvířat ovlivňují nejen jejich přednostní vnímání, ale také pociťování specifických emocí, strachu a odporu, u různých skupin zvířat. and Animals represent prioritised stimuli for humans, they are given more attention than inanimate objects, and this attention is accompanied by not only positive emotions, but also negative ones, such as fear and disgust. Both of these emotions play an important adaptive role in potentially dangerous situations. Fear represents human reaction to the presence of a predator or another fear-inducing stimulus posing an immediate threat, while disgust has evolved as a protection against diseases and infections. These emotions were significant during human evolutionary history, but they continue to influence us to this day, despite humans coming into contact with animals in the wild with increasing rarity. Fear and disgust are also a substantial part of animal phobias. This work summarises our findings so far regarding negative emotions caused by animals. It deals with differences between the function of fear and disgust, their relation to each other, and their psychopathologies. Last but not least, it also discusses which specific features of animals influence their prioritized perception and experiencing of fear and disgust evoked by distinct animal groups.
Objectives. The study focuses on the emotional intelligence (hereafter „EI“) of members of the Police of the Czech Republic and on its differences according to the selected demographic characteristics (gender, age, and education). The outcomes are subsequently compared with the results of the general population. Sample and setting. The research sample comprised 531 adult respondents (222 police officers and 309 members of the general population). SEIS self-description questionnaire and anamnestic questionnaire were used to measure selected variables. Hypotheses. The authors assumed that the police officers would show a higher level of overall EI and particular EI factors than the general population. A higher level of overall EI would occur in female, higher age, and higher education groups – for both police members and the general population. Statistical analysis. The analysis of the data was focused on the determination of the factors forming EI by exploratory factor analysis, non-parametric tests were used to verify the hypotheses. Results. There was no statistically significant difference found between the police officers and the common population in total EI, only in particular EI factors. While no difference between gender, age, or education groups and overall EI was indicated among the police officers, significant differences between all variables were revealed among the general population. When dividing the sample according to gender and type, statistically significant differences were found with the men from the general population scoring the lowest compared to the highest score of policewomen. Study limitation. Given the sampling method, caution must be exercised to generalise the findings. A self-description method was used to measure EI. and Cíle. Studie se zabývá emoční inteligencí (EI) příslušníků Policie České republiky a jejími rozdíly dle vybraných demografických charak-teristik (pohlaví, věk, vzdělání). Výsledky jsou srovnávány s hodnotami zjištěnými u běžné po-pulace. Výzkumný soubor a procedura. Výzkumný vzorek je tvořen celkem 531 dospělými respon-denty, z toho bylo 222 policistů a 309 proban-dů z běžné populace. Zvolené proměnné byly měřeny pomocí sebepopisného dotazníku SEIS a anamnestického dotazníku.Hypotézy. Autorky předpokládaly, že příslušníci Policie ČR budou vykazovat vyšší úroveň cel-kové EI a vyšší hodnoty u všech faktorů EI než běžná populace. Dále předpokládaly, že vyšší úroveň celkové EI se bude u policistů i běžné populace vyskytovat u skupin s ženským pohla-vím, vyšším věkem a vyšším vzděláním. Statistická analýza. Analýza dat byla zaměřena na stanovení faktorů tvořících EI pomocí explo-rační faktorové analýzy, pro ověřování hypotéz byly využity neparametrické testy.Výsledky. Výsledky výzkumu neprokázaly exis-tenci statisticky signifikantního rozdílu mezi policisty a běžnou populací v celkové EI, byly však nalezeny rozdíly v jednotlivých faktorech. Zatímco nebyly objeveny rozdíly v celkové EI u skupin policistů dle pohlaví, věku a vzdělá-ní, v souboru běžné populace se tyto rozdíly projevily. Při rozčlenění hodnot celkové EI dle příslušnosti ke vzorku a pohlaví byly shledány statisticky signifikantní rozdíly, kdy muži z běž-né populace skórovali níže oproti ženám – po-licistkám.Omezení studie. Vzhledem k metodě výběru vzorku je zobecnitelnost výsledků limitována. K měření EI byla využita sebepopisná metoda.
Problem. A lack of empathy toward victimized students belongs to the key factors that fuel longterm bullying cases. The absence of cognitive empathy toward victims is characterized by inability or unwillingness of classmates to understand the emotions and the situation of victimized students. It relates to moral disengagement processes, including dehumanizing disregard to the harm of the victims. Sample and methods. The study examined the association between victimization by bullying (assessed using self-reports) and cognitive empathy received from classmates (measured by peer nominations for students who do not feel well among others or others treat them unfairly) in seventh graders (n=190). Binary logistic regression was used to analyze the association when controlling for effects of peer status, gender, and sympathy of victimized students.Results. Students feel cognitive empathy for approximately half of the victims in their classrooms and cognitive empathy had a weak positive correlation with victimization frequency. Binary logistic regression showed that above-average cognitive empathy received from classmates is more likely in victims, students with low peer status, and male students. Because victimized students whose harm and difficult plight is overlooked by classmates have been considered victims most susceptible to psychological and social maladjustment, intervention efforts could benefit from tracing not only the established diagnostic criteria, but also cognitive empathy received from the side of classmates.Limitations. The findings may be limited by using a cross-sectional design and working with a convenience and relatively small sample (with a limited number of victims). and Problém. Jedním z klíčových prvků přispívajících k dlouhodobému trvání případů šikany je absence empatie k šikanovaným spolužákům. Absence kognitivní složky empatie se vyznačuje neschopností či neochotou spolužáků porozumět emocím a situaci šikanovaných žáků. Pojí se s procesy morálního vyvazování, včetně dehumanizace, při níž přestávají být spolužáci vnímaví k utrpení oběti. Důležitou otázkou je, jak velká část šikanovaných žáků získává empatii od svých spolužáků a zda tato empatie souvisí s charakteristikami šikanovaných žáků. Soubor a metoda. Studie zkoumala u žáků sedmých ročníků (n = 190) vztah mezi viktimizací (na základě sebeposouzení) a kognitivní empatií získanou od spolužáků (vrstevnickou nominací žáků, kteří se mezi ostatními necítí dobře či se k nim ostatní chovají nespravedlivě). Pomocí binární logistické regrese sledovala tento vztah při kontrole skupinového statusu, pohlaví a soucitu šikanovaného žáka. Výsledky. Spolužáci empatizují přibližně s polovinou obětí ve svých třídách. Frekvence viktimizace slabě pozitivně koreluje s mírou získané empatie od spolužáků. Podle výsledků binární logistické regrese predikuje nadprůměrnou míru empatie od spolužáků zkušenost s viktimizací a nízký skupinový status. Nadprůměrnou empatii spolužáků také častěji získávají chlapci. Vzhledem k tomu, že šikanované žáky, jejichž utrpení a obtížnou pozici spolužáci přehlížejí, lze považovat za nejohroženější oběti s potenciálními psychickými a sociálními následky, z intervenčního hlediska se jeví jako užitečné sledovat vedle existujících diagnostických kritérií i empatii spolužáků vůči konkrétním šikanovaným žákům. Limity. Výsledky studie mohou být omezeny příležitostným výběrem, nízkým počtem častěji šikanovaných žáků a průřezovým výzkumným designem.
Regarding the fact that gay men leave less offspring than straight men, it is appropriate to raise a question by which means is male homosexuality maintained in a population and what could eventually be its evolutionary role. The aim of this paper is to summarize theories that try to explain male homosexuality within the framework of evolution. Furthermore, it aims to critically evaluate the results of empirical research that support particular theories or give evidence against them. In the first part, the paper provides a review of knowledge about the genetic and immunological origins of male homosexuality which consequently serves as a theoretical base for the main part of the paper that pursues the five most influential evolutionary theories of male homosexuality. and Homosexuální orientace se vyznačuje trvalou citovou a sexuální náklonností k jedincům stej-ného pohlaví. Vzhledem k tomu, že homosexu-álně orientovaní muži zanechávají méně potom-stva než heterosexuálně orientovaní muži, je na místě si položit otázku, jakými mechanismy je mužská homosexualita v populaci udržována a jaký by případně mohl být její evoluční vý-znam – tedy zda a případně komu (když ne ho-mosexuálnímu jedinci) přináší výhodu ve smy-slu vyššího reprodukčního úspěchu. Cílem této přehledové studie je shrnout teorie, jež se snaží mužskou homosexualitu vysvětlit v evolučním rámci, a kriticky zhodnotit výsledky empiric-kých výzkumů, které podporují jednotlivé teo-rie, či svědčí proti nim. Úvodní část článku po-skytuje přehled poznatků o genetickém a imu-nologickém původu homosexuality u mužů, rovněž však slouží jako teoretický základ pro hlavní část, která se věnuje pěti nejvlivnějším evolučním teoriím mužské homosexuality.
Hlavním cílem článku Hedonismus a eutanazie je ilustrovat komplexní vztahy mezi hédonismem jako teorií welfare a problémem racionality sebeusmrcení, asistovaného sebeusmrcení a eutanazie. Článek je rozdělený na tři části. První část přináší stručný popis hédonismu a vrcholí definicí standardního hédonismu. Druhá část se věnuje problému, zda smrt může v některých (výjimečných) situacích představovat racionálně ospravedlnitelnou volbu. Třetí a konečná část spojuje konsekvencialismus s tradičním hédonismem do standardního utilitarismu a předkládá přímý argument ve prospěch závěru, že asistovaná smrt může být eticky přijatelnou (dokonce povinnou) volbou. Ukazuje však, že hédonismus není adekvátní teorií dobrého života, a proto nakonec etický argument ve prospěch asistované smrti odmítá., The overall aim of the article “Hedonism and Euthanasia” is to illustrate the complex interplay between hedonism as a theory of welfare and the problem of the rationality of suicide, assisted suicide and euthanasia. The article is divided into three parts. In the first part, it provides a succinct description of hedonism culminating in the definition of standard hedonism. The second part deals with the problem of whether death can in some (exceptional) circumstances represent a rationally justifiable choice. The third and final part combines consequentialism with standard hedonism, obtaining standard utilitarianism, and sets forth a straightforward argument for the conclusion that assisted death might be an ethically acceptable (even obligatory) choice. However, hedonism is shown to be an inadequate theory of good life and, consequently, the ethical argument for assisted death is rejected., and David Černý.