Cíle studie. Výzkum se zaměřuje na zjištění souvislostí mezi rozvodovými postoji, vybranými vlastnostmi rodičovského konfliktu, vnímanou kvalitou vztahu k otci a rodičovskou kooperací. Cílem bylo také zjistit, jak se liší rozvodové postoje mladých dospělých z rozvedených a úplných rodin. Soubor a postup výzkumu. Výzkumu se účastnilo 497 vysokoškoláků (z toho 315 žen) ve věku od 20 do 30 let. 68,6 % tvořili respondenti z úplných rodin, 28,6 % z rozvedených rodin a 2,8 % respondentů uvedlo jinou možnost. Všem byly administrovány dotazníky IPPA, CPIC, CBQ a dotazník zjišťující rozvodový postoj. Hypotézy. Předpokládalo se, že rodičovský konflikt a vztah k otci jsou významnějšími prediktory rozvodového postoje než zážitek rozvodu rodičů a že při kontrole těchto proměnných nebudou mít lidé z rozvedených rodin pozitivnější postoj k rozvodu. Statistické analýzy. Předpoklady byly ověřovány pomocí lineární a hierarchické regrese a t-testů. Výsledky. Byl podpořen předpoklad, že vztah k otci predikuje rozvodový postoj a to společně se zážitkem rozvodu. Kooperace mezi rodiči se ukázala jako významný prvek, který predikuje kvalitu vztahu k otci posuzovanou mladými dospělými a mediuje souvislost mezi rodičovským konfliktem a rozvodovým postojem. Lidé z rozvedených rodin projevili pozitivnější postoje k rozvodu než lidé z rodin úplných. Omezení studie. Největší limity studie představuje lavinový výběr výzkumného souboru a použití metod, jež nebyly standardizovány pro české mladé dospělé., Objectives. The research focuses on the relationship between attitudes toward divorce, perceived parental conflict, father-child relationship quality and parental cooperation. The aim of the study was also to find out whether there is a difference between young adults, divorce attitudes from intact and divorce families. Sample and setting. Research sample included 497 undergraduates (including 315 women) at the age between 20 and 30. 68,6% of sample was from intact families, 28,6% from divorced families and 2,8% reported different option. All respondents were tested using the IPPA, CPIC, CBQ and attitude toward divorce questionnaire. Hypotheses. Parental conflict and quality of father-child relationship were expected to predict divorce attitudes more likely than the experience of parental divorce itself. It was also expected that young adults from divorced families don’t have more positive divorce attitude compared to young adults from intact families. Statistical analysis. The hypotheses were tested using linear and hierarchical regressions and t-tests. Results. The quality of father-child relationship and experience of parental divorce were found to predict young adults, divorce attitudes. The parental cooperation was found to predict quality of father-child relationship perceived by young adults and to mediate a relationship between parental conflict and divorce attitudes. Young adults from divorced families had more positive attitudes toward divorce than young adults from intact families. Study limitation. Snowball selection of respondents and the use of nonstandardized methods for Czech young adults represent the limits of the study., Eliška Horská, Lenka Lacinová., and Obsahuje seznam literatury
Posttraumatický stres a posttraumatický rozvoj osobnosti jsou v souvislosti s rakovinovým onemocněním dva často zmiňované fenomény. Cílem této studie je podat přehledný souhrn vybrané aktuální literatury k tématu a naznačit nově se otevírající pohled na možnost propojení obou jevů. Představujeme nejen integrativní přístup ke studované problematice, ale nastiňujeme i nová témata a směry dalšího výzkumu. Závěrem stručně informujeme o probíhajícím brněnském výzkumném projektu QOLOP, který se studiem obou jevů zabývá na populaci dětských onkologických pacientů a jejich rodin., Both the posttraumatic stress and the posttraumatic growth are often cited in relation to cancer. The aim of this paper is to give a review of current research in this field and briefly outline new perspective on possible connections between these concepts. The integrative approach has been presented in this review as well as new challenges and directions for future research. The basic information about ongoing QOLOP study on posttraumatic stress and growth in pediatric oncology patients and their families is provided in a nutshell at the end., Alena Slezáčková, Martin Loučka, Kateřina Bartošová., and Obsahuje seznam literatury
wyložil J.W., Přeloženo ze starořečtiny, Údaj o autorovi komentáře a překladateli převzat z dedikace Janu Rierovi, and Na tit. straně razítko "E Bibliotheca Gymnasii Gitcinensis." CZ-HkSVK
Ako emócie ovplyvňujú rozhodovanie, je dôležitou otázkou, pretože (nielen) pri najdôležitejších rozhodnutiach v živote sú emócie prítomné. Doterajší výskum sa zameriaval skôr na rolu negatívnych emócií, preto je cieľom článku zvýrazniť rolu, ktorú zohrávajú pri rozhodovaní pozitívne emócie z hľadiska ich situačných vplyvov, ako aj určitých dispozičných charakteristík osobnosti, ako sú kognitívny štýl či schopnosť regulovať emócie, pretože ľudia, ktorí dokážu svoje emócie regulovať žiaducim spôsobom, sú vo výhode. Prvá časť štúdie sa venuje vzťahu medzi emóciami a kognitívnymi procesmi a špecifickému vplyvu pozitívnych emócií na rozhodovanie. V druhej časti je predstavených niekoľko možností interakcie pozitívnych emócií a osobnosti a možné dopady na rozhodovanie. Na záver sú sumarizované zistenia, ktoré naznačujú, že využívanie emócií ako informácie pre rozhodnutia prináša skôr pozitívne dôsledky pre život človeka., How emotions influence decision making is an important question because emotions are present not only in the most important decisions in the life. The previous research concentrated rather on the role of negative emotions and that is why the goal of the paper is to counterpoint the role played by positive emotions in decision making from the position of its situational influences as well as particular dispositional personality characteristics like cognitive style or ability to regulate emotions because people who are able to regulate their emotions in the desirable way have an advantage. The first part of the study is devoted to the relation between emotions and cognitive processes and the specific influence of positive emotions on decision making. In the second part, several alternatives of interaction of positive emotions and personality and possible impacts on decision making are presented. In the conclusion, the findings indicating that making use of emotions as information for decision making brings rather positive consequences for human life are summarized., Vladimíra Čavojová., and Obsahuje seznam literatury
a1_Kriticko-přehledová studie má čtyři části. V první části autoři charakterizují koncepční přístupy klinické psychologie od jejích počátků v 19. století až po její současný stav. Rozlišují tři oblasti klinické psychologie: psychopatologii, psychoterapii a psychodiagnostiku. S oporou o odbornou literaturu upozorňují na jednostrannost toho koncepčního proudu v klinické psychologii, který se odehrává ve zdravotnických zařízeních a vyučuje se v akademických institucích: staví na analogii s medicínou, akcentuje nemoc a psychopatologii. Ve druhé části charakterizují vznik a proměny pozitivní psychologie a rozlišují její čtyři podoby: 1. pozitivně psychologické pohledy na člověka a z nich odvozené příslušné výzkumy probíhající už od počátku 20. století, 2. pozitivně-psychologické hnutí, které vystoupilo na veřejnost na přelomu 20. a 21. století, 3. zjednodušující pojetí hlásané některými příznivci, jež je mediálně manipulativní a bývá často propojeno s komerčními aktivitami, 4. pozitivně psychologické přístupy a výzkumy. Uvádějí, že kritika zaznívá vůči třetí a do značné míry i vůči druhé podobě pozitivní psychologie., a2_Autoři shromáždili celkem 20 kritických výhrad vůči pozitivní psychologii, zejména proti představitelům její „první vlny“. Ve třetí části studie přibližují (s oporou o dostupnou literaturu) snahy některých psychologů doplnit klinickou psychologii o prvky pozitivní psychologie. Tyto snahy se obvykle označují jako pozitivní klinická psychologie. Čtvrtá část studie ukazuje, jak prvky pozitivní psychologie mohou obohatit psychodiagnostiku v rámci klinické psychologie., The critical overview study has four parts. In the first one, the authors characterize the conceptual approaches of clinical psychology since its beginnings in the 19th century till its contemporary state. They differentiate three areas of clinical psychology: psychopathology, psychotherapy, and psychodiagnostics. With support in professional literature, they warn about one-sidedness of conceptual stream in clinical psychology that takes place in medical institutions and is taught in academic institutions: it builds on the analogy with medicine, accentuates the illness and psychopathology. In the second part, the authors characterize the origin and transformations of positive psychology, and they differentiate its four forms: 1. positive psychological views on humans and corresponding studies derived from them going on since the beginning of 20th century, 2. positive psychological movement that appeared in public on the turn of 20th and 21st century, 3. simplifying conception proclaimed by some supporters, which is media manipulative and is often interconnected to commercial activities, 4. positive psychological approaches and studies., The authors state that criticism is heard against the third and to considerable measure also against the second form of positive psychology. They gathered in total twenty critical objections against positive psychology, especially against representatives of its „first wave“. In the third part of the study, they give insight into (relying on available literature) the effort of some psychologists to top up the clinical psychology by the elements of positive psychology. These efforts are usually labeled as positive clinical psychology. The fourth part of the study shows how the elements of positive psychology can enrich psychodiagnostics in the framework of clinical psychology., Jiří Mareš, Marek Preiss,David Skorunka., and Obasahuje seznam literatury
Pracovná flexibilita je považovaná za efektívny nástroj zvyšovania rovnováhy pracovného a privátneho života. Miera, do akej pracovná flexibilita prináša výhody, však súvisí so sebaorganizáciou zamestnanca. Tento predpoklad bol skúmaný v dvoch separátnych štúdiách. Výskumný súbor v Štúdii 1 tvorili osoby pracujúce na flexibilnom pracovnom mieste, výskumný súbor v Štúdii 2 osoby pracujúce na štruktúrovanom pracovnom mieste. V podmienkach flexibilného pracovného miesta dosahovali osoby s vysokou tendenciou k prokrastinácii (t.j. zlyhanie v sebaorganizácii) nízku mieru rovnováhy životných oblastí. V podmienkach štruktúrovaného pracovného miesta sa osoby s vysokou a nízkou tendenciou k prokrastinácii v úrovni rovnováhy nelíšili. Pracovná flexibilita je tak vhodná len pre osoby s nízkou tendenciou k prokrastinácii., Job flexibility has been found to support balance between work and personal life. Its effectiveness, however, is expected to depend on individual self-control. Procrastination (i.e., self-control failure) was therefore hypothesized to moderate the relationship between job flexibility and work-life balance. Employees with either flexible (Study I) or non-flexible (Study 2) job reported on their procrastination and work-life balance. Under flexible job condition, non-procrastinators benefited whereas procrastinators lost their balance. Under non-flexible job condition, however, no difference was found. The results suggest that job flexibility may support work-life balance but only by individuals who do not procrastinate., Peter Gröpel, Klaudia Dovičovičová., and Obsahuje seznam literatury
a1_Pravidla projevu (DR, display rules) jsou považována za neformální normy, které určují kdy, vůči komu a za jakých okolností smíme (nebo bychom měli) projevit určitou emoci. Předpokládá se, že DR usměrňují a tvarují tendenci k projevu jednotlivých emocí a ovlivňují tak emoční spontaneitu. Cílem šetření bylo zjistit DR primárních emocí (zlost, pohrdání, znechucení, strach, štěstí, smutek, překvapení). Výzkumný soubor tvořilo 100 studentů různých oborů Univerzity Karlovy v Praze (59 žen, 41 mužů, průměrný věk 23,34, SD = 2, 25). K šetření jsme použili dotazník Display Rules Assessment Inventory (DRAI, Matsumoto et al., 2005) a zaměřili se jednak na obecné tendence k regulaci primárních emocí, ale rovněž na proměnné, které mohou mít na pravidla projevu emocí vliv. Zajímalo nás, zda příslušnost k určitému pohlaví, místo (kontext) sociální interakce, charakter sociální interakce a blízkost vztahů interagujících osob má vliv na DR. Pro určení obecných tendencí regulace emocí byla získaná data zpracována v podobě relativních četností odpovědí pro jednotlivé položky a emoce. Pro porovnávání jednotlivých podsouborů (žen a mužů, privátní a veřejný kontext situace, blízkost vztahů, horizontální a vertikální typ interakce) byl použit chí – kvadrát test pro srovnání pozorovaných a očekávaných hodnot. Výsledky šetření ukázaly, že se respondenti domnívají, že by obecně měli projev svých emocí zeslabovat (projevit méně, než cítí). Nejčastěji se objevovala tendence k supresi (neprojevím nic) u emoce pohrdání, znechucení a strachu. Autenticky (přesně tak jak cítí) měli studenti tendenci projevovat emoce štěstí a překvapení., a2_Srovnání výpovědí mužů a žen neukázalo na signifikantní rozdíly v DR mezi těmito podsoubory; signifikantní rozdíly však přineslo porovnávání soukromých a veřejných interakcí, vztahově blízkých a vztahově vzdálených interakcí a to ve smyslu autentičtějšího projevu emocí v privátních interakcích (χ² = 53.081, df = 5, p < 0.001) a v interakcích vztahově blízkých (χ² = 135, 265, df = 5, p < 0.001). Rovněž bylo zjištěno, že ve vertikálních interakcích (student – profesor) je tendence k potlačení projevu emoce četnější než v interakcích horizontálních (student – spolužák). Celkově výsledky ukazují, že kontext sociální interakce (privátní, veřejná), míra blízkosti vztahu (vztahově blízcí, vztahově vzdálení) a charakter interakce (horizontální, vertikální) patří k významným proměnným, které mají vliv na pravidla projevu primárních emocí. Zjištění jsou limitována dotazníkovým způsobem šetření a specifiky segmentu respondentů – vysokoškolských studentů., Objectives. Display rules (DR) are informal norms determining when, where, how, and to whom one should express emotions. It is assumed that DR shape affective spontaneity and affect the tendency of emotional expression. The aim of this study is to examine DR of basic emotions (anger, contempt, disgust, fear, happiness, sadness, and surprise) within the contexts of social interactions. Subjects and settings. Participants comprised 100 undergraduates (59 % females, average age 23, 34; SD = 2, 25) enrolled at Charles University in Prague. Display Rules Assessment Inventory (DRAI, Matsumoto et al., 2005) was utilized to measure display rules of undergraduates. Research questions. This study explores the general tendency of regulation of basic emotions and the role of gender differences, context and the character of social interaction in display rules. Statistical analyses. For analyses, we utilized relative frequencies of responses for each item and each emotion (displayed in percentages). For comparison of subsets (women and men, private and public situation, types of interactions) a chi-square test to compare the expected and the observed values were used. Results. The results showed that respondents had a general tendency to deamplify basic emotions. The strongest tendency to suppress an expression (I should show nothing) was connected to contempt, disgust and fear. Authentic expression (I shall express it as I feel it) was the most frequent in the cases of happiness and surprise. The findings indicate the existence of several social effects connected with display rules. No significant gender differences with reference to display rules were found., However, the results showed significant differences in DR in the contexts of interactions (greater authenticity in private interactions; χ² = 53.081, df = 5, p < 0.001) and in the closeness of interactions (greater authenticity in in-group interactions; χ² = 135, 265, df = 5, p < 0.001). Results also indicate that in vertical interactions (student - professor), participants tended to neutralize basic emotions more often than in horizontal interactions (student – student). Conclusion. The investigation showed that the context of a situation (private, public), (ingroup, out-group) and the character of the interaction (horizontal, vertical) were among the important effects influencing the display rules. In contrast, gender did not affect display rules in our sample. Limitations of the study. The results are limited to this questionnaire and to a specific population sample of undergraduates in the Czech Republic., Iva Poláčková Šolcová, David Matsumoto., and Obsahuje seznam literatury
Studie je věnována zkoumání přesnosti regionálních stereotypů založenému na porovnání stereotypních charakteristik s vlastnostmi reálných lidí. Vztahovým rámcem pro oba druhy posuzování je pětifaktorový model (PFM) obsahující pět obecných dimenzí osobnosti. 945 vysokoškolských studentů z různých částí ČR posuzovalo typického Čecha, Moravana, Slezana a sebe sama na škálách National Character Survey (NCS) obsahujících 30 dílčích vlastností z pětifaktorového modelu osobnosti. Stereotypní a reálné profily osobnostních vlastností byly porovnávány pomocí vnitrotřídních korelací (ICC). Hlavním cílem studie je stanovení míry shody mezi profilem stereotypních vlastností a profilem osobnostních vlastností reálných lidí žijících na území Čech, Moravy a Slezska. Regionální stereotypy byly porovnány také s profily národních stereotypů pěti středoevropských zemí s cílem přispět do diskuse o faktorech a mechanismech podílejících se na vzniku a šíření stereotypů. Výsledky analýz ukázaly, že posuzovatelé pocházející z různých částí ČR se v percepci regionálních stereotypů shodují. Regionální stereotypy jsou nepřesné, neboť nekorespondují s posouzením reálných lidí žijících v těchto regionech. Profily stereotypních vlastností Čecha, Moravana a Slezana se neshodují. Stereotyp Moravana se vymezuje vůči stereotypu Čecha a dochází k zrcadlení osobnostních vlastností. V některých charakteristikách, v nichž je typickému Moravanovi přisuzována vysoká míra dané vlastnosti, má typický Čech nízkou míru této vlastnosti a naopak. Ze srovnání regionálních a národních stereotypů vyplývá, že na jejich vytváření může mít vliv ekonomická prosperita a bohatství nebo geografická blízkost regionů/národů., Objectives. The research deals with accuracy and consistency of regional stereotypes (a typical Bohemian, Moravian, Czech Silesian). The five-factor model of personality was used as a framework for ratings of regional stereotypes and self-reports. Subjects and setting. Altogether, 945 university students (79 % women) rated personality characteristics of a typical inhabitant of three regions in the Czech Republic as well as their personality characteristics on National Character Survey (NCS). In addition 186 social scientists provided self-reports on NCS. On NCS 2.241 university students form Austria, the Czech Republic, Germany, Poland and Slovakia rated national auto- and heterostereotypes. Hypothesis. When the same method for assessing stereotypical and real people traits is used, stereotypes are moderately related with personality traits of real people. Statistical analysis. Profile agreement was calculated as an intraclass correlation (ICC) across the 30 NCS facets, using the double-entry method. Results. In consistency of regional stereotypes,high agreement in ratings of a typical Moravian and Bohemian, and average agreement for rating typical Silesian were found. The comparison of regional stereotypes with self-reports of real people from the corresponding region revealed no convergence. Personality traits of a typical Bohemian, Moravian and Silesian bore no resemblance. Concerning formation of regional stereotypes, we found mirroring or polarization of stereotypical traits in stereotypical profiles of typical Moravian and Bohemian. In several traits, a typical Moravian mirrors personality traits of a typical Bohemian. Regional stereotypes correspond with national stereotypes of neighboring countries. Economical prosperity or wealth and geographical closeness of regions/nations thus could play a role in stereotype formation and sharing. Study limitations. The present study was based on com, Martina Hřebíčková., and Obsahuje seznam literatury
The paper reflects a long-term ambiguity in the theoretical concept of affective phenomena. The focal point of this study is the conceptualization of the term “affect” with regard to the other affective phenomena (specifically emotion and mood). Our definition of affect is substantially different than existing Czech terminology and we define affect as the necessary component of all affective processes. Contrary to the Czech traditional concept of affect, we do not attribute characteristics such as “high intensity” or “disorganising influence” on cognitive processes, behaviour, etc. per se. We define affect in accordance with many authors, as a point in the continuum of affective stream and the basic unit of all affective phenomena. Affective phenomena or processes we consider as an umbrella term for a complex phenomenon like affect, emotion, mood, emotional episode, interpersonal attitude, sentiment, passion and so on: their common component is the affect. We consider emotion as a figure that emerges in the affective stream as a complex reaction to the event that has meaning for an individual and is interpreted with respect to the experience, context, individual characteristic, and sociocultural environment of the individual. Contrary to the Czech tradition, emotions are viewed as “just” one type of affective phenomena with a relatively specific definitional framework. The moods are considered parts of the affective stream continuum that have a specific and for consciousness accessible quality. The concepts of affect, emotion and mood discussed in this paper are contrasted; however, we have described where they overlap conceptually. The relationships of all affective phenomena have been considered as interacting with a tendency to synchronize into one (for an individual typical) affective stream., I. Poláčková Šolcová, R. Trnka., and Obsahuje seznam literatury