There is an intuition that the past does not ever change. In their paper ''The puzzle of the changing past'', Luca Barlassina and Fabio Del Prete argue that in 2012 the past changed. I show that we are not in a position to accept their argument., Existuje intuice, že minulost se nikdy nezmění. Luca Barlassina a Fabio Del Prete ve svém příspěvku ,,Hádanka měnící se minulosti'' tvrdí, že v roce 2012 se minulost změnila. Ukazuji, že nemůžeme přijmout jejich argument., and Terence Rajivan Edward
Diagnostika sclerosis multiplex (SM) sa opiera o dôkaz diseminácie ochorenia v priestore a v čase pri vylúčení iných neurologických ochorení, ktoré môžu byť svojím klinickým priebehom a rádiologickým nálezom SM veľmi podobné. Kým vytvoreniu kritérií na splnenie daných požiadaviek diagnostiky SM sa venuje velká pozornosť, kritériá pre diferenciálnu diagnostiku SM ostávajú v pozadí. Na druhej strane MR kritériá pre disemináciu SM v priestore dosahujú vysokú špecificitu (89%) u tých pacientov, ktorí mali vylúčené iné neurologické ochorenia. Pomerne často vidíme v MR nálezoch nešpecifické poškodenie bielej hmoty mozgu, pre ktoré nemáme jednoznačné vysvetlenie. Sú diagnostickým problémom, umožňujú MR podporu velkého počtu ochorení, a takýmito nálezmi sa doposiaľ užívané kritériá nezaoberajú. Zároveň sa pri MR vyšetrení stretávame s nálezmi demyelinizačných lézií, ktoré svojou veľkosťou a uložením v bielej hmote mozgu pripomínajú SM, ale napr. vek pacienta alebo priebeh jeho klinických ťažkostí nezapadajú do vzorca niektorej z foriem SM (obr. 1A,B). V kontexte uvedeného môžu byť MR nálezy netypické pre SM alebo typické pre iné ochorenia nápomocné v procese diferenciálnej diagnostiky a manažmente pacientov s podozrením na SM. Európska skupina expertov nazvaná MAGNIMS (Magnetic resonance neťwork in multiple sclerosis) definovala na základe vedeckých výskumov a dôkazov práve takéto skupiny ochorení a pre praktickú názornosť i zdôraznenie ich významu sú označené červenou zástavkou., Diagnosis of Multiple Sclerosis (MS) relies on the evidence of disease dissemination in time and space at the exclusion of other neurological diseases that may clinically or radiologically mimic MS. While the establishment of criteria to meet the requirements of the diagnosis of MS is given múch attention, the criteria for differential diagnosis of MS remain in the background. On the other hand, MRI criteria for dissemination in space is of high specificity (89%) in those patients who had ruled out other neurological diseases. Quite often we see in the MRI findings a nonspecific white matter damage, for which we háve no clear explanation. There are a diagnostic problems with it, enabling MRI support for a large number of diseases and šuch findings háve not yet been engaged in the criteria used. Simultaneously on MRI seans we meet with the findings of demyelinating lesions suggestive of MS with their measurement and localisation in the white matter, but for example the age of a patient or his clinical course does not fit the pattern of anyforms of MS (Fig. 1A,B). In the context written above, the MRI findings atypical for MS or typical for other neurological diseases may be helpful in the process of diíferential diagnosis and management of patients with suspected MS. The European group of experts called MAGNIMS (Magnetic Resonance Network in Multiple Sclerosis) defined on the basis of scientific research and evidence exactly this group of diseases, and for practical illustration and highlighting their significance they are marked with red flags., Daňová M, Klímová E., and Literatura 30
This paper is concerned with the determination of the relationship for the calculation of the discharge coefficient at free overflow over a rectangular sharp-edged broad-crested weir without lateral contraction. The determination was made on the basis of new measurement in a range of the relative thickness of the weir from 0.12 to 0.30 and newly in a large range of relative height of the weir extremely from 0.24 to 6.8 which greatly expands the application possibilities of low weirs. In addition, the effects of friction and surface tension on the value of the discharge coefficient were evaluated as well as the effect of the relative thickness of the weir. The new equation for discharge coefficient, expressed using the relative height of the weir, was subjected to verification made by an independent laboratory which confirmed its accuracy.
The paper deals with the determination of the discharge coefficient, effective head and newly the limit head in the Kindsvater-Shen formula for the determination of a relatively small discharge of clear water using a thin-plate weir with a triangular notch. The determination of the discharge coefficient, effective head and limit head is based on extensive experimental research and is verified by previous measurements by other authors. The experimental research was characterised by a large range of notch angles (from 5.25° to 91.17°), weir heights (from 0.00 m to 0.20 m), and water temperatures (from 15 °C to 45 °C), as well as a focus on relatively small heads (from 0.02 m to 0.18 m), which is where the strengths of the Kindsvater-Shen formula stand out. The experimental research supplemented existing knowledge about the overflow occurring with small heads and small weir notch angles. The newly determined dependencies in the Kindsvater-Shen formula extended its applicability to weirs with small notch angles and newly enabled the determination of the limit head, which restricts its applicability in the determination of small discharges.
The impact of floodplain hydrology on the in-stream dissolved oxygen dynamics and the relation between dissolved oxygen and water temperature are investigated. This has been done by examining the time series of dissolved oxygen and water temperature coupled with meteorological and hydrological data obtained from two lowland rivers having contrasting hydrological settings. Spectral analysis of long-term oxygen variations in a vegetated river revealed a distinct scaling regime with slope ‘-1’ indicating a self-similar behaviour. Identical slopes were obtained for water temperature and water level. The same power-law behaviour was observed for an unvegetated river at small timescales revealing the underlying scaling behaviour of dissolved oxygen regime for different types of rivers and over various time scales. The results have shown that the oxygenation of a vegetated river is strongly related to its thermal regime and flow conditions. Moreover, analysis of short-term fluctuations in the unvegetated river demonstrated that physical factors such as rainfall and backwaters play a substantial role in the functioning of this ecosystem. Finally, the results show that the relation between water temperature and dissolved oxygen concentration at the diurnal timescale exhibits a looping behaviour on the variable plot. The findings of this study provide an insight into the sensitivity of rivers to changing hydro-physical conditions and can be useful in the assessment of environmental variability.
Distribution of a word across contexts has proved to be a very useful ap- proximation of the word’s meaning. This paper reflects on the recent attempts to enhance distributional (or vector space) semantics of words with meaning composition, in particular with Fregean compositionality. I discuss the nature and performance of distributional semantic representations and argue against the thesis that semantics is in some sense identical with distribution (which seems to be a strong assumption of the compositional efforts). I propose instead that distribution is merely a reflection of semantics, and a substantially imperfect one. That raises some doubts regarding the very idea of obtaining semantic representations for larger wholes (phrases, sentences) by combining the distributional representations of particular items. In any case, I reject the generally unquestioned assumption that formal semantics provides a good theory of semantic composition, which it would be desirable to combine with distributional semantics (as a theory that is highly successful on the lexical field). I suggest that a positive alternative to the strong reading of the distributional hypothesis can be seen in the philosophy of inferentialism with respect to language meaning. I argue that the spirit of inferentialism is reasonably compatible with the current practice of distributional semantics, and I discuss the motivations for as well as the obstacles in the way of implementing the philosophical position in a computational framework., Ukázalo se, že rozložení slova napříč kontextem je velmi užitečným přiblížením významu slova. Příspěvek se zabývá nedávnými snahami o rozšíření sémantiky slov s významovou skladbou, zejména pak o fregovskou kompozici. Diskutuji o povaze a výkonu distribučních sémantických reprezentací a argumentuji proti té tezi, že sémantika je v určitém smyslu identická s distribucí (což se zdá být silným předpokladem kompozičního úsilí). Místo toho navrhuji, aby distribuce byla pouze odrazem sémantiky a podstatně nedokonalým. To vyvolává určité pochybnosti o samotné myšlence získat sémantické reprezentace pro větší celky (fráze, věty) kombinací distribučních reprezentací jednotlivých položek. V každém případě, Odmítám obecně nezpochybnitelný předpoklad, že formální sémantika poskytuje dobrou teorii sémantické kompozice, kterou by bylo žádoucí kombinovat s distribuční sémantikou (jako teorie, která je na lexikálním poli velmi úspěšná). Navrhuji, že pozitivní alternativu k silnému čtení distribuční hypotézy lze vidět ve filozofii inferenciality s ohledem na jazykový význam. Tvrdím, že duch inferenciality je přiměřeně slučitelný se současnou praxí distribuční sémantiky a diskutuji o motivacích i překážkách ve způsobu implementace filosofické pozice do výpočetního rámce. které by bylo žádoucí kombinovat s distribuční sémantikou (jako teorie, která je na lexikálním poli velmi úspěšná). Navrhuji, že pozitivní alternativu k silnému čtení distribuční hypotézy lze vidět ve filozofii inferenciality s ohledem na jazykový význam. Tvrdím, že duch inferenciality je přiměřeně slučitelný se současnou praxí distribuční sémantiky a diskutuji o motivacích i překážkách ve způsobu implementace filosofické pozice do výpočetního rámce. které by bylo žádoucí kombinovat s distribuční sémantikou (jako teorie, která je na lexikálním poli velmi úspěšná). Navrhuji, že pozitivní alternativu k silnému čtení distribuční hypotézy lze vidět ve filozofii inferenciality s ohledem na jazykový význam. Tvrdím, že duch inferenciality je přiměřeně slučitelný se současnou praxí distribuční sémantiky a diskutuji o motivacích i překážkách ve způsobu implementace filosofické pozice do výpočetního rámce., and Radek Ocelák
Laboratory studies were conducted to characterise the sorption-desorption behavior of four human pharmaceuticals (carbamazepine, diclofenac, gemfibrozil, and ibuprofen) at three initial concentrations in aqueous solution on one river sediment. The results of the experiments showed that distribution coefficients were either relatively low for diclofenac and ibuprofen or higher for gemfibrozil and carbamazepine. Distribution coefficients (mean Kd values for three initial concentrations), as measured by the batch experiments, were 4.21 ± 0.58 for diclofenac, 4.98 ± 0.29 for ibuprofen, 11.28 ± 1.22 for gemfibrozil, and 44.82 ± 14.89 for carbamazepine. Based on sorption data, migration potential of the pharmaceuticals in surface waters would decrease as follows: diclofenac > ibuprofen > gemfibrozil >> carbamazepine. Only 2.44 ± 1.05%, 3.67 ± 0.35% and 1.79 ± 1.17% of the initially sorbed ibuprofen, gemfibrozil and carbamazepine were desorbed during desorption period of 48 h, respectively. Diclofenac exhibited the highest desorption (15.01 ± 2.59%). Generally, the results indicate that significant amounts of the pharmaceuticals may be eliminated from surface waters via sorption by sediment and that observed low desorption would further limit their migration in surface waters. and Hlavným cieľom štúdie bol výskum sorpcie a desorpcie štyroch humánnych farmaceutík (karbamazepín, diklofenak, gemfibrozil a ibuprofén) pri troch počiatočných koncentráciách vo vodnom roztoku vo vzorke riečneho sedimentu. Výsledky experimentov ukázali, že rozdeľovacie koeficienty boli buď nižšie pre diklofenak a ibuprofén alebo zvýšené v prípade gemfibrozilu a karbamazepínu. Stanovené hodnoty rozdeľovacích koeficientov (priemerné hodnoty Kd pre všetky tri počiatočné koncentrácie) boli 4,21 ± 0,58 pre diklofenak, 4,98 ± 0,29 pre ibuprofén, 11,28 ± 1,22 pre gemfibrozil a 44,82 ± 14,89 pre karbamazepín. Podľa stanovených hodnôt Kd sa bude mobilita skúmaných farmaceutík v povrchových vodách znižovať v poradí: diklofenak > ibuprofén > gemfibrozil >> karbamazepín. Vodou desorbovateľné podiely farmaceutík zo sedimentu boli nízke, pričom len 2,44 ± 1,05%, 3,67 ± 0,35% a 1,79 ± 1,17% z celkového sorbovaného množstva ibuprofénu, gemfibrozilu a karbamazepínu v sedimente sa počas desorpčného experimentu uvoľnilo späť do vody. Diklofenak vykazoval najvyšší rozsah desorpcie zo sedimentu (15,01 ± 2,59%). Všeobecne tieto výsledky naznačujú, že značné množstvá sledovaných farmaceutík môžu byť odstránené z povrchových vôd prostredníctvom sorpcie v sedimente a že pozorovaný nízky rozsah desorpcie bude ešte viac obmedzovať ich mobilitu v povrchových vodách.