a1_Studie shrnuje a zčásti i hodnotí starší práce věnované otázce původu a stáří různých vyobrazení předkřesťanských božstev a křesťanské Trojice boží v podobě tří postav (trimorphos), tří hlav (trikephalos) nebo tří obličejů (triprosophos). Vedle starších výkladů Maryana Sokolowského a Čeňka Zíbrta věnuje pozornost pracím Karla Spiesse, který se jako první soustavně zabýval kulturně historickou a etnografickou problematikou tohoto přežitkového jevu jeho práce vycházejí sice ze studií Sokolowského a Zíbrta, ale podstatně je doplňují o doklady z prostředí německého a západoevropského. Spiess dospěl k názoru, že jde více o zobrazení času než Trojice, a to zejména s poukazem na římského boha času - Januse. Připojuje i četné předkřesťanské i nekřesťanské památky, hlavně pozdně keltské, náležející době římského císařství a mající ráz římsko-provinciální smíšené kultury, od nichž odvozuje středověké francouzské křesťanské doklady. Podle Spiessova mínění nejde o čistě keltskou záležitost: připomíná nález v Gallehus v jižním Jutsku z doby kolem roku 400 n. l., prehistorické a raně historické doklady ze slovanského území a další, podle názoru autora této stati, naší problematice velmi vzdálené nálezy z oblasti Kamy, z okolí Permu, z tatarského prostředí a poukazuje i na možný vztah mezi zbožněním Mithry z konce 2. století a formulováním křesťanského dogmatu Božské Trojice v roce 325. Konstatuje, že všechny křesťanské verze jsou k nalezení ve starší, předkřesťanské vrstvě. Jeho výklad o významu motivu Trojice s třemi hlavami nebo třemi obličeji se opírá o předpoklad, že Kristus Pantokrator jako pán času nastoupil na místo starších personifikací času, a tím symboly času samotného., a2_Bádání v mytologii ani v ikonologii nepokročilo od třicátých let natolik, abychom mohli Spiessovy vývody s naprostou jistotou korigovat či snad vyvracet nebo jednoduše odmítat. Nedůvěru však vyvolává jednostrannost jeho pracovní metody při soustřeďování a interpretaci materiálu a apriorní kladení důrazu na vliv germánského bájesloví. V obou jeho pracích, o nichž je tu řeč, cítíme nejen nacionální, ale dokonce rasový akcent: připisování principu trojhlavosti a trojobličejovosti arijské tradici, zdůrazňování stáří a autochtonnosti, popřípadě primárnosti dokladů z německého milieu. Autor této stati pokládá za nepřijatelná Spiessova ideologická východiska i jeho mytologickou metodu, ale v zájmu objektivity oceňuje ty jeho postupy, které vedly ke shromáždění a třídění množství mateiálů v neobvyklém časovém rozpětí. Mnohem střízlivější než Spiess byl v otázce autochtonnosti a tradičnosti tématu Trojice s třemi obličeji v lidovém prostředí Č. Zíbrt. Nepojal úmysl řešit tuto "otázku spletitou, plnou temných záhad, vábivou hlavně pro osnovatele domyslů bájeslovných" a naznačil, že ve středověku mohlo jít o princip samovzniku, že totiž mohly mít při vytváření vylíčené podoby vliv přežitky předkřesťanské, ale že středověký malíř nebo sochař mohl k tomuto znázornění dogmatu dospět též samostatně.
Zatím posledním slovem v ikonologické interpretaci tohoto tématu je studie R. Pettazzoniho, stará již čtvrt století. Výsledky jeho badatelského úsilí jsou v dost příkrém rozporu s náhledy Spiessovými. Má za to, že v germánském pohanství není představa trojhlavého boha známa, a citovaný nález z Gallehus považuje za produkt některé z dílen jižního Ruska, skytské nebo dunajsko-balkánské oblasti. Za mimořádně významnou pro výklad o genezi trojhlavé Trojice křesťanské pokládá existenci vícehlavého božstva u pohanských Slovanů. Kloní se k názoru G. J. Hoogewerffa, že počátek této formy je třeba hledat na Balkáně a nikoliv u keltsko-románských Galů, alespoň pokud jde o evropské země. Avšak na otázku, zda je nutná revize o galském původu trojhlavé trojice vzhledem k existenci trojhlavého boha u jiných pohanských národů barbarské Evropy, odpovídá, že není nutno předpokládat monogenetický původ, protože tato forma může být polygenetická. Autor této stati se rovněž kloní k názoru o polygenetickém původu představy a zobrazení předkřesťanských božstev a křesťanské Trojice s třemi hlavami nebo třemi obličeji. Bylo by ostatně neodpovědné pokoušet se o genetické výklady na základě recentního materiálu, s nímž národopis především disponuje., a3_Z Čech publikoval nejvíce dokladů Trojice s třemi obličeji Čeněk Zíbrt, zčásti společně s J. Soukupem. Jsou to kromě středověkých vyobrazení dvě olejomalby a jeden obraz na skle z okolí Pardubic a z Nového Strašecí. Z Moravy přinesli reprodukce olejomaleb z Jevišovic a Bojkovic u Uherského Brodu. Autor této stati rozmnožuje tyto doklady o jednu olejomalbu z východních Čech a o dvě olejomalby z východní Moravy; kromě toho přináší nález jedné perokresby, jejíž původ nelze bezpečně určit. Z dokladů pocházejících z Čech unikla dosud pozornosti malby, o níž se J. Kalousek zmínil, že byla v roce 1894 vystavena na národopisné výstavce v Rychnově nad Kněžnou. Tehdy byla majetkem místního barvíře Štaubera. Předpoklad, že se mohla dostat do tamního muzea, ukázal se být správným. O původu malby se nepodařilo zjistit žádné podrobnosti, stáří asi nepřesahuje sto padesát let.
Z českého nebo spíš moravského prostředí pochází rukopisná katolická kniha s liturgickým obsahem, datovaná 1831, kterou autor nalezl ve sbírce tisků a rukopisů z pozůstalosti po svém otci. Mezi četnými jinými vyobrazeními je perokresba Trojice s třemi obličeji. Anonymní tvůrce ji zobrazil sice velmi primitivně, ale evidentně v souladu s dobovým pojetím. V komentáři k této kresbě poznamenává: "Svatí Sněmové spíš zakazuju než dovoluju Svatou Trojicu malovati, já mám to domnění, že ani duchové nebeští nejsou schopni Pána Boha vymalovati, aby neuměli, nemyslili, že tak vyhlíží nerozdílná Trojice Boží. Jenom jsem to vyobrazil podle litery: Jak nejsvětější Pán řekl: Kdo vidí mne, vidí i otce, já a otec jedno jsme, já jsem v otci, otec ve mně a duch svatý v nás.", a4_Pravděpodobně nejstarší z dokladů, které přináší tato stať, je olejomalba na plátně z muzea ve Frenštátě p. R. Pochází snad z 2. pol. 18. století a od mnoha jiných obrazů s tímto námětem se liší nápadnou prostotou kompozice a jemnou modelací tvarů. Malířské pojetí umožnilo změkčit jindy schematickou linii čtyř obočí a a tří nosů a dodalo této Trojici poněkud melancholický ráz. Jejím autorem byl asi zručný, rutinovaný profesionál, pravděpodobně malíř kostelních obrazů. Buď na Frenštátsku působil, nebo se sem jeho práce dostaly potulným obchodem.
Další z moravskch obrazůp Trojice s třemi obličeji chová Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Byl získán koupí v roce 1941 v Petrově u Strážnince. Není bez zajímavosti, že tato robustní a¨malba pochází z oblasti, v níž nalezl Zíbrt neidentifikovatelné grafické listy se stejným, jen poněkud odlišně pojatým námětem. Malba sice není ani datována, ani signována, ale lze ji bez rozpaků připsat tvůrci kolekce obrazů s religiózní, převážně mariánskou tematikou, která se nachází ve sbírkách Slováckého muzea. Výtvarný charakter Trojice je velmi blízký, ne-li přímo identický, těmto rustikálním malbám. Jedna z nich, chovaná v soukromém majetku, nese datum 1864. Do této doby spadá tvorba Františka Hány v Blatnici, z jehož prací publikoval ukázky Josef Vydra. Pisatel této studie soudí, že autorství Trojice s třemi obličeji z Petrova lze bez rozpaků připsat Hánovi a označil obraz za více než sto let starý., a5_Autor dále sleduje paralely maleb Trojice s třemi obličeji na východ a jihovýchod od českých zemí, shledává, že ze Slovenska a Maďarska nejsou známy žádné recentní doklady, a upozorňuje na svůj nález malby na skle s tímto námětem ze Sedmihradska, jehož interpretaci bude publikovat samostatně. V protikladu k tvrzení některých autorů, Zíbrta nevyjímajíc, dochází autor k zjištění, že obrazy na skle s náměty Trojice s třemi obličeji se vyskytovaly jen velmi vzácně: ze všech druhů pramenů se mu podařilo zatím podchytit tři, a to jednu nelidovou malbu ze středních Čech, jednu malbu ze Štýrska a konečně jednu ze Sedmihradska.
K zobrazování Trojice s třemi obličeji zaujímala katolická i pravoslavná církev odmítavý postoj, protože střežila liturgickou čistotu výtvarného pojímání dogmatu Nejsvětější Trojice. Ale co byly platny všechny zákazy tohoto zobrazování a příkazy k ničení a pálení těchto památek, údajně nedůstojných tajemství o Nejsvětější Trojici, když jim všem navzdory se toto pojetí tradovalo v církevním umění po celá staletí a v umění zlidovělém dokonce až do počátku našeho věku? Církev v tomto obraze sv. Trojice spatřovala - asi plným právem - přežívání předkřesťanských, pohanských kultů a v teologickém písemnictví minulého století tato díla označovala jako "nechutné, hnusné obrazy a symboly". Dochované obrazy se zlidovělým pojetím Trojice s třemi obličeji umožňují obohatit a zpřesnit naši představu o houževnaosti některých předkřesťanských tradic a o složitosti vztahů mezi církví a lidem v průběhu bezmála dvoutisíciletého vývoje křesťanství., and Článek zahrnuje širší poznámkový aparát
Dissolved organic carbon (DOC) transported by rivers represents an important link between carbon pools of terrestrial and oceanic ecosystems. However, it is unclear how frequent DOC must be sampled to obtain reasonable load estimates. Here, we used continuous records of the specific UV absorption coefficient (SAC) and discharge from a headwater stream at the Ore Mountains (Germany) to calculate load errors depending on DOC sampling frequency. SAC was used as a proxy for DOC. The results show that the load was underestimated by 13-19% with monthly, 10-13% with bi-weekly and 7-9% with weekly DOC samplings, respectively. We conclude that collecting additional data from high discharge events decrease the error significantly.
A one-dimensional dual-continuum model (also known as dual-permeability model) was used to simulate the lateral component of subsurface runoff and variations in the natural 18O content in hillslope discharge. Model predictions were analyzed using the GLUE generalized likelihood uncertainty estimation procedure. Model sensitivity was evaluated by varying two separate triplets of parameters. The first triplet consisted of key parameters determining the preferential flow regime, i.e., the volumetric proportion of the preferential flow domain, a first-order transfer coefficient characterizing soil water exchange between the two flow domains of the dual-continuum system, and the saturated hydraulic conductivity of the preferential flow domain. The second triplet involved parameters controlling exclusively the soil hydraulic properties of the preferential flow domain, i.e., its retention curve and hydraulic conductivity function. Results of the analysis suggest high sensitivity to all parameters of the first triplet, and large differences in sensitivity to the parameters of the second triplet. The sensitivity analysis also confirmed a significant improvement in the identifiability of preferential flow parameters when 18O content was added to the objective function. and K simulacím laterální složky podpovrchového proudění a změn koncentrace izotopu kyslíku 18O ve vodě vytékající ze svahu byl použit jednorozměrný model využívající přístupu duálního kontinua. Nejistota modelových předpovědí byla odhadnuta s využitím metody zobecněné věrohodnosti (GLUE). Citlivost modelu byla zjišťována pomocí variací dvou samostatných trojic parametrů. První trojice sestávala z klíčových parametrů pro určení režimu preferenčního proudění, tj. objemového podílu preferenční domény proudění, přenosového koeficientu charakterizujícího výměnu vody mezi oběma doménami duálního systému a nasycené hydraulické vodivosti preferenční domény. Druhá trojice zahrnovala výhradně parametry určující hydraulické charakteristiky preferenční domény proudění, tj. retenční křivku a funkci hydraulické vodivosti. Z výsledků analýzy vyplývá vysoká citlivost modelu na všechny parametry z první trojice a velké rozdíly v citlivostech parametrů druhé trojice. Analýza dále potvrdila významné zlepšení zjistitelnosti parametrů preferenční domény v případě, kdy je do cílové funkce přidána koncentrace izotopu kyslíku 18O.
Flow in compound channels with overbank flows becomes more complex because of shear interactions between flows in main channel and flood plains, lateral momentum transfer and secondary flows. Compound channels have interesting applications in flood control, civil engineering and environmental management. Because it is difficult to obtain sufficiently accurate and comprehensive understandings of flow in natural compound rivers, the developed models of flow in overbank flows have many uncertainties. The main aims of this paper are to analysis and quantify the uncertainty results of quasi two dimensional flow modeling in compound channels. In this paper a quasi two dimensional depth averaged model, known as Shiono and Knight Model (SKM), in compound channel is used and uncertainty analysis of its simulation results is done based on Monte-Carlo simulations. Results indicated that although the SKM model can simulate quasi-two-dimensional flow accurately but it has many uncertainties in simulation results. The uncertainties of model results in high are greater than low flows. Also uncertainties in discharge capacity and shear stress are greater than those for velocity profiles. Overall results cleared that the SKM model, beyond from its strong physical basics, requires rigorous effort on local calibration processes, especially for high flood flows and these limit its global applicability and generalities. and Prúdenie vody v kanáli so zloženým profilom a s prúdením mimo koryta je javom zložitým, predovšetkým pre interakcie medzi prúdením v hlavnom toku a prúdením v zaplavenom území, ktoré spôsobujú laterálny transport momentu a sekundárne prúdenie. Zložené kanály sa často používajú najmä pri protipovodňovej ochrane, v staviteľstve a v oblasti životného prostredia. Pretože je zložité získať dostatok pesných informácií o prúdení vody v zložených korytách prirodzených tokov, existujúce modely prúdenia vody v zložených profiloch s mimobrehovým prúdením obsahujú veľa neistôt. Cieľom tohto príspevku je analýza a kvantifikácia neistôt vo výsledkoch simulácie kvázi-dvojrozmerného prúdenia v zloženom kanáli s prúdením mimo koryta. V tejto práci používame kvázi-dvojrozmerný vertikálne spriemerovaný model, známy ako model Shiona a Knighta (SKM) pre zložený profil. Analýza neurčitosti je realizovaná metódou Monte-Carlo. Výsledky naznačujú, že model SKM je schopný simulovať kvázi-dvojrozmerné prúdenie pomerne presne, výsledky simulácií sú však značne neurčité. Tieto neistoty sú väčšie ako minimálne prietoky. Taktiež neurčitosti v prietokoch a v tangenciálnych silách sú väčšie ako neurčitosti pre rýchlostné profily. Celkovo výsledky ukazujú, že model SKM, nehľadiac na jeho silný fyzikálny základ, si vyžaduje kalibráciu, predovšetkým pre vysoké prietoky, čo limituje rozsah jeho použitia.
Knowledge on soil moisture is indispensable for a range of hydrological models, since it exerts a considerable influence on runoff conditions. Proper tools are nowadays applied in order to gain in-sight into soil moisture status, especially of uppermost soil layers, which are prone to weather changes and land use practices. In order to establish relationships between meteorological conditions and topsoil moisture, a simple model would be required, characterized by low computational effort, simple structure and low number of identified and calibrated parameters. We demonstrated, that existing model for shallow soils, considering mass exchange between two layers ( the upper and the lower), as well as with the atmosphere and subsoil, worked well for sandy loam with deep ground water table in Warsaw conurbation. GLUE (Generalized Likelihood Uncertainty Estimation) linked with GSA (Global Sensitivity Analysis) provided for final determination of parameter values and model confidence ranges. Including the uncertainty in a model structure, caused that the median soil moisture solution of the GLUE was shifted from the one optimal in deterministic sense. From the point of view of practical model application, the main shortcoming were the underestimated water exchange rates between the lower soil layer (ranging from the depth of 0.1 to 0.2 m below ground level) and subsoil. General model quality was found to be satisfactory and promising for its utilization for establishing measures to regain retention in urbanized conditions.
Area of the Czech Republic is located in headwater area of central Europe. As a result a flood concentration and travel times are quite short (generally from hours to 2 or 3 days). Therefore QPF must be used to provide sufficient lead-time of the hydrological forecast. In addition, the significant orography influence demands rather detailed spatial resolution of NWP model. ALADIN NWP precipitation forecast is used for hydrological models. ALADIN produces only deterministic QPF. Hence the evaluation of QPF uncertainty from the hydrological point of view is necessary. For different basins, time intervals and QPF intervals the difference of QPF and MAP was made and exceedance curves were derived. Using these curves we can post-process determinant QPF to obtain different QPF variants which input hydrological model. Despite its simplicity this approach provides some additional probabilistic information to main model run. and Česká republika z hydrologického pohledu leží ve zdrojové oblasti střední Evropy. Následkem toho doba koncentrace povodní a dotokové doby jsou relativně krátké (maximálně 2 až 3 dny). Z toho důvodu je pro dosažení dostatečného předstihu hydrologické předpovědi nezbytné využívat kvantitativní předpověď srážek (QPF) s relativně vysokým prostorovým rozlišením. Do hydrologického předpovědního systému AquaLog vstupují deterministické předpovědi srážek meteorologického modelu ALADIN. Nezbytné je vyhodnocení vstupujících QPF z hlediska hydrologických potřeb. Pro 88 povodí byly pro různé časové intervaly odvozeny křivky překročení odchylek QPF a MAP (průměrná srážka na povodí). Na jejich podkladě jsou z deterministické QPF odvozeny variantní srážkové předpovědi, které vstupují jako výpočtové varianty do hydrologického modelu. Výsledkem jsou hydrologické variantní předpovědi s určitou pravděpodobností dosažení. Přes jednoduchost daného přístupu tento poskytuje jakousi přidanou pravděpodobnostní informaci k hlavní deterministické předpovědi.
In the present study, a scheme based on fuzzy finite element method was provided for uncertainty quantification of liquefied saturated soil response under dynamic loading. In this respect, the coupled dynamic equations which are known as u-p equations were used, and instead of crisp values for input parameters, including permeability coefficient, specific mass of the soil, compressibility and shear modulus, their fuzzy numbers were used. At the end, displacements and pore water pressure created during earthquake were reported as fuzzy numbers. After verifying procedures of fuzzy analysis by experimental results from the centrifuge model test No. 1 from the VELACS project, several membership grades were considered. Firstly, the effect of fuzzification of each input soil parameter investigated individually, and then effect of considering all four input soil parameters as fuzzy numbers was analyzed by developed method. It was indicated that results of the analysis during the effective time of the earthquake were strongly influenced by the shear modulus and partially by compressibility modulus, and after this time, it was mainly affected by the permeability coefficient. Also considering uncertainty nature of specific mass of the soil had no significant effect on the results.
This study investigates the identity of hookworms parasitising the Australian sea lion, Neophoca cinerea (Péron), from three colonies in South Australia, Australia. The Australian sea lion is at risk of extinction because its population is small and genetically fragmented. Using morphological and molecular techniques, we describe a single novel species, Uncinaria sanguinis sp. n. (Nematoda: Ancylostomatidae). The new species is most similar to hookworms also parasitic in otariid hosts, Uncinaria lucasi Stiles, 1901 and Uncinaria hamiltoni Baylis, 1933. Comparative morphometrics offered limited utility for distinguishing between species within this genus whilst morphological features and differences in nuclear ribosomal DNA sequences delineated U. sanguinis sp. n. from named congeners. Male specimens of U. sanguinis sp. n. differ from U. lucasi and U. hamiltoni by relatively shorter anterolateral and externodorsal rays, respectively, and from other congeners by the relative lengths and angulations of bursal rays, and in the shape of the spicules. Female specimens of U. sanguinis sp. n. are differentiated from Uncinaria spp. parasitic in terrestrial mammals by differences in vulval anatomy and the larger size of their eggs, although are morphologically indistinguishable from U. lucasi and U. hamiltoni. Molecular techniques clearly delimited U. sanguinis sp. n. as a distinct novel species. Obtaining baseline data on the parasites of wildlife hosts is important for the investigation of disease and the effective implementation and monitoring of conservation management.
Since the early 20th century underdetermination has been one of the most contentious problems in the philosophy of science. In this article I relate the underdetermination problem to models in biology and defend two main lines of argument: First, the use of models in this discipline lends strong support to the underdetermination thesis. Second, models and theories in biology are not determined strictly by the logic of representation of the studied phenomena, but also by other constraints such as research traditions, backgrounds of the scientists, aims of the research and available technology. Convincing evidence for the existence of underdetermination in biology, where models abound, comes both from the fact that for a natural phenomenon we can create a number of candidate models but also from the fact that we do not have a universal rule that would adjudicate among them. This all makes a strong case for the general validity of the underdetermination thesis., Nedourčenost je jedním ze zásadních problémů filosofie vědy od počátku 20. století. Ve svém příspěvku vztahuju tezi o nedourčenosti k biologickým modelům a obhajuju následující dva argumenty: Za prvé, použití modelů v této disciplíně dodává silnou váhu tezi o nedourčenosti. Za druhé, modely a teorie v biologii nejsou determinovány striktně logikou reprezentace studovaného jevu, ale také dalšími faktory, jako jsou výzkumné tradice, background vědců, cíle výzkumu a dostupné technologie. Přesvědčivý důkaz o existenci nedourčenosti v biologii, která modelů v hojné míře využívá, pramení nejenom z faktu, že pro každý přírodní jev můžeme vytvořit velký počet alternativních modelů, ale také z faktu, že nedisponujeme univerzálním pravidlem pro výběr mezi nimi. To vše mluví ve prospěch platnosti teze o nedourčenosti., Petr Jedlička., and Obsahuje bibliografii