Introduction: The type of the preparation junction is determined by a number of factors that need to be taken in consideration with CAD/CAM Fixed Prosthodontics: the material of which the construction will be made; the type and condition of the retainer teeth, of their periodontium and the occlusion; the design software, the CAM setting and the type of drills; the working protocol; the type of the cement and the method of cementation. Purpose: The aim of this publication is to describe the optimal preparation junctions for all-ceramic crown and bridge restorations made by CAM 5 - S 2 Impression, VHF. Materials and methods: Suitable are chamfer and shoulder preparation junction with rounded inner angle (width 1 - 1, 5 mm). Trimming of 1.5 – 2 mm dental tissues is necessary on the occlusal surface. The homothetic reduction of teeth is optimal. Results and discussion: The width depends on the size and vitality of the tooth. In stained teeth and those built with metal pins the removal of more tissues provides a greater volume needed to disguise the dark color. Vestibular preparation under the level of the gingiva is preferable to ensure optimal aesthetics. Preparation junction is determined also by the CAD/CAM technology - the type of drills and protocol of impression taking (classical or digital). The creation of a working model with TRIOS, 3Shape intraoral scanner is greatly facilitated by preparation junctions made above the gingival margin. Conclusion: Knowledge about the criteria for selection the preparation junctions is essential for fabrication accurate and aesthetic CAD/CAM restorations., Angelina Vlahova,Viktor Hadzhigaev, Christo Kissov, Rada Kazakova,Tanya Bozhkova, and Literatura
Úvod: Současné medicínské poznatky nám nabízejí široké spektrum možností, jak pečovat o chronickou ránu. Zejména v posledních desetiletích došlo k významnému pokroku na poli jejich léčby. Autoři prezentují svoje poznatky o postupech při péči o pacienta s chronickou ránou a vymezují roli chirurga v procesu její léčby. Metody: Do pilotní randomizované prospektivní studie byli zařazeni 4 pacienti s chronickou ránou v oblasti bérce po předchozí neúspěšné konzervativní terapii, kteří byli indikováni k autotransplantaci kůže. Po předchozí aplikaci podtlakové terapie (VAC – vacuum asisted closer) byli pacienti podstupující kožní transplantaci pro chronickou ránu v oblasti bérce prospektivně randomizováni do dvou skupin. U jedné skupiny byla použita k podpoře hojení autologní plazma bohatá na trombocyty (PRP) a ve druhé – kontrolní – skupině byla provedena autotransplantace kůže standardně bez její aplikace. Výsledky: Ve skupině s použitím PRP bylo 15. pooperační den zhojeno v průměru 99 % ranné plochy. Ve skupině bez užití PRP bylo 15. pooperační den zhojeno v průměru 90 % ranné plochy. Ve skupině s použitím PRP došlo u pacientů k úplnému zhojení defektu za 15, resp. 20 dnů po výkonu. Ve skupině bez aplikace PRP došlo u jednoho pacienta k úplnému zhojení za 28 dnů a jednoho k úplnému zhojení nedošlo ani za 3 měsíce po operaci a přetrvávala zbytková nezhojená plocha 10 %. Závěr: V případě využití metod chirurgické léčby se hojí chronické rány během relativně krátké doby. Na základě prvních zkušeností lze předpokládat, že tuto dobu můžeme ještě zkrátit použitím PRP. Z užití chirurgické léčby a podpory hojení chronických ran pomocí PRP by mohli profitovat pacienti, u kterých selhaly jiné dostupné metody celkové i lokální terapie., Introduction: Current medical knowledge has provided us with a wide range of possibilities of treating chronic wounds. Over the recent decades, in particular, significant progress has been made in this field. The authors present an overview of current knowledge of chronic wound healing, pointing out the surgeon’s role in the process of chronic wound management. Using surgical therapy, we are able to heal a chronic wound in a shorter period of time, particularly if the treatment is accelerated by the application of platelet-rich plasma (PRP) as a source of growth factors. Methods: The pilot randomized prospective study included four patients with chronic wounds of the lower leg after previous failure of conservative therapy who were indicated for skin transplantation. Following previous vacuum-assisted closure therapy, the patients undergoing skin transplantation were prospectively randomized into two groups. Autologous PRP was used in one of the groups and standard skin transplantation without PRP was performed in the other one. Results: In the PRP group, 99% of the wound areas were healed on the 15th day after the operation. In the other group, 90% of the areas were healed on the 15th day following the operation. In the PRP group, complete healing of the defect occurred in both patients at 15 and 20 days post-surgery. In the second group, one patient completely healed within 28 days; the other one was not fully healed even at 3 months post-surgery. Conclusions: Most patient groups at great risk may benefit from the method using PRP, as well as patients with chronic wounds who have failed conventional methods available for both general and local therapy. This fact has been confirmed by the authors’ initial experience presented., and I. Slaninka, L. Klein, R. Čáp, F. Hošek, I. Guňka, O. Šedivý, S. Jiška, M. Kaška
Optimalizace radiační ochrany byla vždy prioritou, zejména v pediatrii. Vzhledem ke stále rostoucímu počtu vyšetření je nutné se zaměřit na základní principy radiační ochrany - zdůvodnění a optimalizaci. Užitečným nástrojem optimalizace je stanovení místních diagnostických referenčních úrovní (MDRÚ). Další klíčovou roli v optimalizaci hraje nastavení a přizpůsobení radiologických přístrojů dětskému pacientovi. I když je každá modalita specifická, lze dodržet několik obecných pravidel. Zásadní je úprava expozičního nastavení, orgánové automatiky, případně použití manuálního režimu. U CT dávku významně ovlivňuje volba správného vyšetřovacího protokolu specifického podle věku, váhy nebo diagnózy. Optimalizace v radiační ochraně představuje komplex vzájemně na sebe navazujících kroků. I v pediatrii optimalizace neznamená, že dávka musí být minimální za každou cenu. Optimalizace znamená, že dávka musí být minimální pro získání kvalitní diagnostické informace., Optimization of radiation protection has always been a priority, especially in pediatrics. Due to the growing number of examinations it is necessary to focus on the basic principles of radiation protection - justification and optimization. A useful tool for optimaliza-tion is establishing local diagnostic reference levels (DRL). Another key role is the setting and adjustment of the radiological device used for children. Although each modality is specific, some general rules exist. The adjustment of exposure settings, automatic exposure control, or using the manual mode. In CT, the dose is significantly affected by the choice of the right examination protocol according to patient age, bodymass or diagnosis. Optimization of radiation protection is a complex of many interconnected steps. Optimization, also in pediatrics does not mean that the dose must be at minimum at all costs. Optimization means that the dose must be minimal for, Kateřina Daníčková, Dáša Chmelová, Miloslav Roček, and Literatura
Úvod: Tato práce prezentuje výsledky optimalizace rekonstrukčních parametrů, konkrétně počet iterací a počet subsetů OSEM algoritmu. Materiál a metody: Optimalizace byla založena na měření kontrastu a poměru signálu k šumu na tomografických rekonstrukcích NEMA Body Fantomu. Byla provedena akvizice čtyř sad projekčních dat se dvěma různými objemovými aktivitami na dvou různých kamerách. Pro nalezení optimálních hodnot byl proskenován parametrický prostor s použitím více než 500 rekonstrukcí s různými korekcemi a resolution recovery algoritmem (RR). Výsledky a závěr: S přihlédnutím k výpočetnímu času a opakované nestabilitě software byly jako nejlepší kombinace vyhodnoceny 4 iterace a 10 subsetů bez RR a 5 iterací a 10 subsetů s RR v matici 128 x 128, 3 iterace a 12 subsetů bez RR a 4 iterace a 12 subsetů s RR v matici 256 x 256., x, Pavel Karhan, Jaroslav Ptáček, Petr Fiala, and Literatura
Úvod: Akútna cholecystitída je stále častým ochorením vyskytujúcim sa v rozvinutých krajinách sveta. Laparoskopická cholecystekómia (LCHE) je metódou liečby akútnej cholecystitídy, avšak pretrváva celosvetový nejednotný názor na načasovanie laparoskopickej cholecystektómie v liečbe akútnej cholecystitídy. Metoda: Od septembra 2012 do augusta 2015 sme realizovali na III. chirurgickej klinike UNsP Milosrdní bratia v Bratislave prospektívnu randomizovanú štúdiu. Porovnávali sme dva základné prístupy liečby akútnej cholecystitídy. Počas trvania štúdie sme hospitalizovali 64 pacientov s akútnou cholecystitídou, ktorí boli prijatí na chirurgické oddelenie. 32 pacientov bolo včasne operovaných do 72 hodín od objavenia príznakov ochorenia. Ďalších 32 pacientov bolo primárne liečených konzervatívne antibiotickou terapiou, a následne po 6−8 týždňoch sme vykonali odloženú cholecystektómiu. Výsledky: Z výsledkov nášho súboru vyplývajú viaceré výhody včasnej laparoskopickej cholecystektómie. Medzi výhody včasnej LCHE patria skrátenie operačného času, nižšia miera konverzií a zníženie pooperačnej záťaže. Ďalšou výhodou je skrátenie trvania hospitalizácie, a z toho vyplývajúce nižšie náklady na hospitalizáciu. Záver: Na základe popísaných výhod sa prikláňame k názoru, že tzv. immediate laparoscopic cholecystectomy (do 24 hodín od prijatia do nemocnice) by sa mala stať metódou voľby u pacientov s akútnou cholecystitídou. Kĺúčové slová: akútna cholecystitída – včasná a odložená laparoskopická cholecystektómia − prospektívna randomizovaná štúdia, Introduction: Acute cholecystitis is one of the most frequent diseases occurring in developed countries of the world. Laparoscopic cholecystectomy is a treatment option for acute cholecystitis. Since the advent of laparoscopic cholecystectomy there has been a lack of agreement regarding the timing of the operation in the treatment of acute cholecystitis. Method: From September 2012 to August 2015 we carried out a prospective randomized trial at the IIIrd Surgical Department of University Hospital Milosrdní bratia in Bratislava. We compared two basic approaches to the treatment of acute cholecystitis. During the trial, 64 patients with acute cholecystitis were admitted to the surgery department. 32 patients were treated with early laparoscopic cholecystectomy within 72 hours from the appearance of the symptoms. The other 32 patients were primarily treated with antibiotics and subsequently underwent delayed cholecystectomy after 6−8 weeks. Results: Our results suggest several advantages of early laparoscopic cholecystectomy such as shorter operation time, lower conversion rate, shorter length of hospital stay, shorter postoperative convalescence and lower cost of hospitalisation. Conclusion: Based on these results we believe that immediate laparoscopic cholecystectomy (within 24 hours from the patient’s admission to hospital) should become a preferred method of treatment of patients with acute cholecystitis., and M. Rajčok, Ľ. Danihel, V. Bak, M. Oravský, M. Schnorrer
Po tromboembolické příhodě je indikována dlouhodobá perorální antikoagulační léčba. Délka jejího trvání by měla být výsledkem porovnání rizika recidivy a rizika krvácivých komplikací. Minimální doba léčby jsou 3 měsíce, přičemž v určitých případech ji lze zkrátit, u mnoha pacientů je však na místě léčba delší. Zásadní vliv na rozhodnutí o trvání léčby má přítomnost či absence vyvolávajícího faktoru a jeho povaha. Pacienti s tromboembolickou příhodou vyvolanou přechodným (reverzibilním) rizikovým faktorem (operace, úraz, léčba estrogeny apod) mají riziko recidivy velmi nízké a je pro ně dostatečná 3měsíční léčba. V ostatních případech je vhodná léčba prodloužená, většinou alespoň 6?12 měsíců. Je nutno posoudit i typ a rozsah příhody a počet eventuálních předchozích epizod. Pacienti s maligním onemocněním mají výrazně vyšší riziko recidivy a nejvýhodnější je pro ně dlouhodobá léčba nízkomolekulárním heparinem. Riziko recidivy zvyšuje i mužské pohlaví, některé trombofilie a podle některých studií i přítomnost reziduálního trombu v žíle. Významnou pomocí při určování délky léčby může být D-dimer test před vynecháním léčby a zejména 1 měsíc po jejím vynechání. Negativní výsledek testu znamená velmi nízké riziko recidivy, při pozitivním výsledku je riziko recidivy vysoké a je vhodné zvážit eventuální obnovení antikoagulační léčby. Rozhodnutí o délce léčby je složitým procesem, v němž by se měla uplatňovat mezioborová spolupráce., Jana Hirmerová, and Lit.: 61
Úvod: Furosemid je kličkové diuretikum používané při stavech retence tekutin. Nutnost podání vysokých dávek je důsledkem jeho snížené účinnosti způsobené nižší dosaženou koncentrací na místě účinku v lumen ledvinného tubulu a vlivem adaptačních mechanizmů. Vysoké dávky jsou spojovány s rozvojem iontové dysbalance, přímé toxicity a intravaskulární fluktuací objemu. Možnosti ovlivnění účinnosti a bezpečnosti furosemidu jsou v literatuře rozporuplně hodnoceny v souvislosti se způsobem jeho podávání (intermitentně vs kontinuálně). Cíl: Cílem této práce je analyzovat dostupná literární data týkající se zhodnocení účinnosti a bezpečnosti intermitentních vs kontinuálních dávkových režimů. Metodika: Systematická literární rešerše v databázi PubMed od roku 1990 do roku 2013 s použitím klíčových slov – furosemid, kličkové diuretikum, bolusové podání, kontinuální infuze, účinnost, bezpečnost, srdeční selhání, intenzivní péče, ICU. Závěr: Farmakokinetické a farmakodynamické znalosti furosemidu vytvářejí určitý teoretický předpoklad pro preferenci kontinuálních infuzí před intermitentními bolusy. Zhodnocení dostupných literárních dat však zatím v klinické praxi neprokázalo jednoznačné výhody jednoho způsobu podávání oproti druhému. Klíčová slova: bezpečnost – bolusové podání – furosemid – ICU – účinnost – kličkové diuretikum – kontinuální infuze – srdeční selhání, Introduction: Furosemide is a loop diuretic used in states of volume overload. The need for high doses is due to its reduced efficacy caused by lower concentration of furosemide achieved at the site of action in the renal tubule lumen and adaptation mechanisms. High doses have been associated with the development of ionic dysbalance, direct toxicity and intravascular volume fluctuations. The way of furosemide administration (intermitent versus continuously) to influence efficacy and safety is contradictory evaluated in EBM. Aim: The aim of this study is to analyze the available data for evaluation of the efficacy and safety of intermittent versus continuous dose regimens. Methods: A systematic search on PubMed from 1990 to 2013 using the keywords – furosemide, loop diuretic, bolus, continuous infusion, efficacy, safety, heart failure, ICU, critical care. Conclusion: The pharmacokinetic and pharmacodynamic knowledge of furosemide create a theoretical assumption for the preference of continuous infusions before intermittent boluses. Assessement of available studies, however, yet in clinical practice did not proof the advantage of one over the other route of administration. Key words: bolus – continuous infusion – critical care – efficacy – furosemide– heart failure – ICU – loop diuretic – safety, and Jana Gallusová, Milada Halačová, Dalibor Černý
Background Patent ductus arteriosus (PDA) is common in very premature infants. Pharmacological closure of PDA with indomethacin, a prostaglandin inhibitor, has remained the mainstay of treatment in premature infants over the last three decades. Intravenous ibuprofen was recently shown to be as effective and to have fewer adverse reaction in preterm infants. If equally effective, then oral ibuprofen for PDA closure would have several important advantages over the intravenous route. This study was designed to assess the efficacy and safety of oral ibuprofen and intravenous ibuprofen for the early pharmacological treatment of PDA in LBW preterm infants with respiratory distress syndrome. Methods A randomized, single-blinded, controlled study was performed on premature neonates at the neonatal care unit of the University Hospital for Obstetrics and Gynecology”Koco Gliozheni”, Tirana, Albania, from January 2010 to December 2012. The study enrolled 68 preterm infants with gestational age between 28-32 weeks, birth weight ≤ 2000 g, postnatal age 48-96 h, and had echocardiographically confirmed significant PDA. The preterm infants received either intravenous or oral ibuprofen randomly as an initial dose of 10 mg/kg, followed by 5 mg/kg at 24 and 48 h. After the first dose of treatment in both groups, echocardiographic evaluation was performed, to determine the need for a second or third dose. The rate of ductal closure, adverse effects, complications, and the patient’s clinical course were recorded. Results All patients were born after 28 until 32 weeks’ gestation. 36 patients were treated with oral ibuprofen and 32 with intravenous ibuprofen in this period. After the first course of the treatment, the PDA closed in 30 (83.3%) of the patients assigned to the oral ibuprofen group versus 23 (71.8%) of those enrolled in the intravenous ibuprofen group (p = 0.355). There was no difference between treatment groups in demographics or baseline renal function. In the evaluation of renal tolerance, none of the patients had oliguria. There were no significant differences with respect to complications during the stay. Conclusions In low birth weight infants, the rate of early ductal closure with oral ibuprofen is at least as good as with the intravenous route. Oral ibuprofen is associated with fewer adverse effects, Alketa Hoxha, Ermira Kola, Numila Kuneshka, Eduard Tushe, and Literatura