Text se zaměřuje na vybrané aspekty implementace tzv. sankční směrnice Evropské unie (2009/52/ES), jejímž hlavním záměrem bylo zavedení sankcí vůči zaměstnavatelům, kteří využívají práci nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Směrnice současně zavedla nová opatření, která
dávají těmto imigrantům do rukou právní nástroje obrany pro případ, že se domáhají nezaplacené mzdy vůči zaměstnavatelům. Jaké jsou překážky pro využívání těchto nástrojů v praxi? Jaké jsou nedostatky implementace sankční směrnice v českém právním řádu? Článek si také všímá toho, že jedním z důsledků legislativy Evropské unie, plynoucích ze svobody pohybu, je výhodnější postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří se domáhají nezaplacené mzdy, oproti českým nelegálně pracujícím občanům. and The text focuses on selected aspects in implementation of the European Union Sanctions Directive (2009/52/EC), whose principal focus was to introduce sanctions against employers working with illegally residing third country nationals. At the same time, it introduces new measures that provide such immigrants with remedy in situations in which they claim unpaid wages against their employers. What are the practical obstacles in using new tools in their implementation? What are the gaps in implementation of the directive into Czech legal order? The text also takes note of the fact that the one of the (unwanted?) results of the European Union legislation stemming from freedom of movement, is more the favourable treatment of third country nationals claiming unpaid wages, as compared to Czech nationals, who also work illegally. Is this the desired outcome, or should the legislator have used a wider „margin of appreciation“?
The Treaty of Lisbon has introduced several modifications concerning the EU courts that have already had a significant impact on their activity. The most important one is the possibility for all national courts to address to the Court of Justice references for a preliminary ruling on the interpretation and validity of acts of the Area of freedom, security and justice. A similar impact can be attributed to the possibility for natural and legal persons to contest regulatory acts which are of direct concern to them. However, the Treaty of Lisbon has also introduced modifications that have not had any significant impact on the activity of the EU courts. This is the case, for example, for the provisions on actions brought by national Parliaments for infringement of the principle of subsudiarity or the provisions on direct actions in the Area of freedom, security and justice.