We report on the first field season at the Gravettian site Hošťálkovice II. Hošťálkovice II is an important site in the region of Ostrava situated at a strategic position above the confluence of Odra and Opava Rivers. Previous surface prospections and a small test pit excavated in 1995 found evidence for a Gravettian industry, as well as younger (Neolithic?) occupation. Two archaeological layers were detected in 1995 and the documented profile was 1.3–1.5 m thick. An excavation conducted in 2019 approx. 30 m away from the 1995 test pit showed significant differences in stratigraphy. The maximum thickness of the sediments does not exceed 30 cm. Both Palaeolithic (patinated) and post-Paleolithic (non-patinated) artefacts were situated throughout the profile. In this contribution, we present all previous knowledge about the site, discuss the stratigraphy and the possibility of several occupation events at the site during the Palaeolithic/post-Palaeolithic period.
In 1912 L. Kozłowski and W Ku´zniar discovered a new Paleolithic site in Jaksice. A fireplace with flint artefacts, which appeared to be Aurignacian, was found in a loess exposure. This was one of the first open-air Palaeolithic sites discovered in territory of Poland. During fieldwork conducted at the site in 2010-11, an interesting assemblage of flint artefacts was discovered. This new material can be clearly linked to the Gravettian culture. This antiquity was also confirmed by radiocarbon dating performed on mammoth bones from this site. In this work, an analysis of the assemblage is presented and it is also compared with the Kraków Spadzista assemblage. Although the assemblage is small, it sheds new light on the variability of Gravettian assemblages in southern Poland around 24 ka BP., Jaroslaw Wilczyński, Piotr Wojtal., and Obsahuje seznam literatury
V souvislosti s popisem dvou sond otevřených v Předmostí Ib a II v roce 1992 byly zhodnoceny starší zprávy o klasické lokalitě Ia a byla navržena hypotetická stratigrafická rekonstrukce gravettienu (J. Svoboda). Analýza fauny z obou sond z roku 1992 odpovídá centrální poloze lokality Ib, zatímco lokalita II je spíše periferní (M. Nývltová–Fišáková). Současně byl nově identifikován a popsán první nález lidské čelisti Př–21, původně objevené J. Wankelem (E. Drozdová). and In addition to describing two trenches excavated in 1992 at Předmostí, sites Ib and II, the earlier repports from the classical site Ia are evaluated, and a hypothetical stratigraphic framework of the Gravettian is suggested (J. Svoboda). Faunal analysis of the two 1992 trenches reflects the central position of the trench Ib, whereas the trench II is rather peripheric (M. Nývltová–Fišáková). Finally, the first find of human mandible No. Př–21, originally found by J. Wankel, has recently been rediscovered and newly described (E. Drozdová).
Převážná část bohatých radiolaritových industrií z moravské strany Bílých Karpat pochází z mladého neolitu, příp. počátku eneolitu. Nalézá se ve zvláštním typu stanic, jež nenaplňují kriteria trvalého zemědělského osídlení (nedostatek zahloubených struktur, keramiky a broušených nástrojů), avšak ani parametry dílenských stanovišť (vzdálenost od vlastních výchozů, pokročilá redukce suroviny, srpové čepelky). Jediné dvě lokality, které snad můžeme kulturně klasifikovat (gravettien?), leží bezprostředně nad řekou Vlárou (Bylnice II a Vlachovice), což souhlasí se sídelním vzorcem zmíněné kultury. V blízkosti zdrojů radiolaritu lze očekávat stopy všech mladopaleolitických skupin s výjimkou bohunicienu, kde je radiolarit vzácností. Přestože se radiolarit nejvíce šíří ve starší době kamenné, zůstávají paleolitické artefakty na moravské straně v Bílých Karpat velmi sporé. Některé z nich lze však datovat již do středního paleolitu. V neolitu a eneolitu, kam by měla spadat domnělá těžba (bezpečně zatím nedoložená), využití této suroviny rapidně klesá, a to i na východní Moravě. Pokud budeme extrakci a distribuci silicitů přisuzovat jen praktické funkce, nebudeme schopni tyto rozpory uspokojivě vysvětlit. and Major part of the abundant radiolarite industries from the Moravian side of the White Carpathians dates to the Late Neolithic or to the onset of the Eneolithic. These industries come from a special type of sites, which meet neither the criteria of a permanent agrarian occupation (lack of recessed structures, pottery and polished tools) nor the parameters of workshop localities (some km away from primary outcrops, advanced core reduction, sickle blades). The only two localities, which might perhaps be culturally classified (Gravettian?), are situated immediately above the river Vlára (Bylnice II and Vlachovice), corresponding herewith to the settlement pattern of the said culture. In the neighbourhood of radiolarite deposits we can expect evidence of all Upper Palaeolithic groups except Bohunician, in which this material is rare. Even though radiolarite spreads widely mostly in the Palaeolithic, artefacts of this period remain very sporadic on the Moravian side of the White Carpathians. However, some of them can be dated to the Middle Palaeolithic already. In the Neolithic and Eneolithic, in which the supposed mining activity (not yet reliably proved) should have taken place, the exploitation of this raw material decreases rapidly, as well in Eastern Moravia. If we attribute the extraction and distribution of siliceous rocks only with practical purpose, we will not be able to explain these contradictions in a satisfactory way.
Velké akumulace mamutích kostí na gravettienských sídlištích se v současné době interpretují buď jako pozůstatky úlovku, nebo naopak jako přirozené nahromaděniny mršin, u nichž si lidé zakládali tábořiště, aby je mohli využívat jako palivo a surovinu. První ze zmíněných názorů nevysvětluje obvyklou převahu velkých a těžkých kostí s nepatrným potravním užitkem, druhý je v příkrém rozporu s poznatky o způsobu života chobotnatců a o subsistenčních strategiích loveckých kultur. Rozměrné kosti největší lovné zvěře, případně parohy cervidů se přitom objevují nápadně často již na sídlištích ze starého a středního paleolitu. V prostředí moravského pavlovienu se mamutí kosti vyskytují v rozsáhlých depozicích u sídlišť a doprovázejí většinu dochovaných (tj. zahloubených) hrobů, ve východoevropském epigravettienu se potom ukládají do stěn obydlí a do zvláštních jam. Z rozboru těchto situací vyplývá, že při shromažďování vybraných pozůstatků zvěře spolupůsobily pohnutky transcendentálního a reprezentativního rázu. Důvody, proč současná věda o těchto subjektivních motivacích neuvažuje, jsou bohužel rovněž pouze subjektivní. and Large accumulations of mammoth bones at Gravettian settlement sites are presently interpreted either as the remains of prey animals, or alternatively as natural agglomerations of carcasses, by which people founded camps in order to exploit them as tinder and raw material. The former notion fails to explain the common preponderance of large and heavy bones of unclear use in subsistence, while the latter is in sharp disagreement with what is known about the way of life of the proboscidians and of the hunting strategies. At the same time the bulky bones of the largest game animals, such as the antlers of cervids, appear noticeably frequently at settlements of even the Lower and Middle Palaeolithic. In the milieu of the Moravian Pavlovian, mammoth bones appear in extensive deposits by settlements and accompany the majority of surviving (i.e. subsurface) graves; in the eastern European Epigravettian they are later found in the walls of dwellings and in their own pits. From an analysis of this situation it follows that in the drawing together of selected faunal remains both transcendental and representative motives played a role. The reasons why contemporary science takes no account of such subjective motives are unfortunately themselves subjective.
Zevrubná revize hromadného nálezu lidských pozůstatků z ústředního gravettienského (pavlovienského) sídliště v Předmostí u Přerova prokázala, že nešlo o masový hrob s úplnými skelety, ale pravděpodobně o sekundární depozici nejreprezentativnějších a nejkoherentnějších částí těl zesnulých, pohřbených původně na zemi či nad zemí. Takový způsob pohřbívání lze v mladém paleolitu pokládat za dominatní. V duchu evropské kulturní tradice byly až dosud za pohřby považovány vesměs jen inhumace celých lidských těl. Nálezy jednotlivých kostí se interpretovaly jako důsledek "nerituálního“ zacházení s pozůstatky, nebo naopak jako zbytky rozrušených zahloubených hrobů. and THE MYTH OF THE MASS GRAVE AT PŘEDMOSTÍ U PŘEROVA. ON THE BURIAL CUSTOMS OF THE MORAVIAN GRAVETTIAN. A detailed revision of the mass find of human remains from the Central Gravettian (Pavlovian) settlement at Předmostí u Přerova revealed that it was not a mass grave with complete skeletons, but probably a secondary deposit of the most representative and most coherent body parts of the deceased, who would originally have been interred on or above the ground surface. This mode of burial seems in the Upper Palaeolithic to have been dominant. Hitherto, in accordance with European cultural traditions, a burial has generally only been regarded as the inhumation of a whole human body; finds of individual bones have been interpreted as the result of the „non–ritual“ ill–treatment of remains, or alternatively as the remains of disturbed grave pits.
This paper presents preliminary evidence from new excavation at Pavlov I, a well-known Gravettian/Pavlovian site now prepared for the construction of a museum. In addition to the aims of large-scale preparatory and salvage excavations evoked by the construction, our focus was on more detailed stratigraphies of the cultural deposits and on spatial organisation of this extensive settlement. Obviously, Pavlov I has a longer prehistory (including early Gravettian and Early Upper Paleolithic layers in the subsoil) and a more complex spatial structure (including an adjacent mammoth bone deposit) than was previously thought. However processing and interpreting the associated paleobotanical, archaeozoological and archaeological material will be a long-term task., Jiří Svoboda, Martin Novák, Sandra Sázelová., and Obsahuje seznam literatury
Sídelní cluster Jarošov II představuje jednu z nejdůležitějších sídelních aglomerací na Uherskohradišťsku. V roce 2005 proběhly výzkumy dvou částí tohoto clusteru – Podvršťa a Kopaniny. Ve výkopu v trati Kopaniny byly objeveny ojedinělé kosti spolu s hrotitou čepelí, z čehož je zřejmé, že nálezový horizont pokračuje výše do svahu. Výzkum v trati Podvršťa potvrdil hypotézu o přítomnosti dvou kulturních horizontů, které je možno rozlišit, pokud se v průběhu terénních prací zaměříme na mikrostratigrafii. Kalibrovaná radiokarbonová data naznačují rozdíl ~1200 let v sedimentaci obou vrstev a časově korespondují s grónskými interstadiály v období před 33 000 a 31 000 lety. Zatímco materiál z jednotlivých vrstev vykazuje pouze drobné odlišnosti, výrazné rozdíly jsou patrné při srovnání kolekcí z Podvršti s ostatními lokalitami v oblasti (např. Boršice-Chrástka). Litologický výzkum, doplněný měřením magnetické susceptibility a celkového obsahu karbonátů, přinesl doklady plošné geliflukce – významného fenoménu, který způsoboval resedimentaci kulturních vrstev během pozdního kyslíkového izotopového stupně 3 (v době před 26 000 až 33 000 lety) v sídelním clusteru Jarošov II. and The Jarošov II settlement cluster represents one of the most important settlement agglomerations in the Uherské Hradiště area. Two units of this cluster – Kopaniny and Podvršťa – were reopened for excavation in 2005. A trench in a field at Jarošov-Kopaniny revealed a small collection of osteological material, supplemented by a pointed blade, indicating that the area with finds continues upslope. Excavations in a field at Podvršťa verified the hypothesis that it is possible to separate two layers when focusing on microstratigraphy during fieldwork. Calibrated radiocarbon dates indicate a difference of ~1200 years between sedimentation of the layers, and correspond well to the Greenland interstadials around 33 and 31 ka BP. The material from these layers shows only minor differences in the lithic industry and osteological material. On the other hand, the Jarošov-Podvršťa material shows significant differences to that from other sites in the area (e.g. Boršice-Chrástka). Lithological research combined with magnetic susceptibility and total carbonate content measurements yielded evidence for sheet gelifluction slope transport as an important phenomenon in the re-sedimentation of the late MIS 3 (26–33 ka BP) cultural layers at the Jarošov II settlement cluster.
Struktura osídlení je u jednotlivých paleolitických kultur rozdílná. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na odlišnosti v sídelní geografii s pomocí 3–D digitální kartografie. Zájmové území představuje mikroregion brněnské kotliny. Studovány jsou sídelní strategie bohunicienu, gravettienu/epigravettienu a magdaleniénu. and The settlement patterns of individual Palaeolithic cultures differ. This paper aims to demonstrate the variations in settlement geography with the aid of three–dimensional digital cartography. The study area is the Brno basin microregion, and settlement strategies of the Bohunician, Gravettian/Epigravettian, and Magdalenian are considered.