Text vykládá jednotlivé pojmy, které v Aristotelově díle představují kandidáty na protějšek moderního pojmu zdravého rozumu, a uvádí je do vzájemné souvislosti. Především v logických a rétorických textech Aristotelés pracuje s termínem endoxos, který používá pro výroky a osoby, které jsou v daném společenství uznávány. V epistemologii pracuje s termínem koiné aisthésis v souvislosti s vnímáním jako takovým. Autor poukazuje na vazbu, kterou u Aristotela díky jeho práci ve fyziologii má obecná schopnost vnímat třetí klíčový pojem, který patří do etiky, totiž na fronésis. V rámci výkladu fronésis má místo také poslední bezprostředně relevantní pojem – orthos logos. Aristotelova koncepce jednání, jež Aristotelés vykládá někdy pomocí tzv. praktického sylogismu, pak ukazuje na roli uznávaných výroků jako typických obecných premis v těchto sylogismech a roli osob uznávaných pro svou fronésis jako měřítek určujících kritéria pro to, co je dobré jednání., The text interprets the particular concepts in Aristotle’s work which present themselves as candidates for being the counterpart to the modern concept of common sense, and it introduces them in their mutual relatedness. Aristotle works with the term endoxos, particularly in his logical and rhetorical texts, which he uses for statements and persons which are recognised in a given community. In epistemology he works with the term koiné aisthésis in connection with perception as such. The author points to a third concept, which Aristotle, thanks to his work in physiology, has a general ability to perceive, and which belongs to ethics: this is fronésis In an interpretation of fronésis there is also a place for the last directly relevant concept – orthos logos. Aristotle’s conception of conduct, which he sometimes interprets with the help of a so-called practical syllogism, displays the role of recognised statements as the typical general premisses in these syllogisms, and the role of persons recognised for their fronésis as the measure of the determining criteria for what is good conduct., and Petr Glombíček.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v posledních měsících opakovaně informuje veřejnost o svém záměru zpřístupnit asistovanou reprodukci (ART) osobám bez partnera. Zdůvodňuje to lidskými právy a demografickou situací. Článek je analýzou vyslovených důvodů a možných konsekvencí. Text volně navazuje na moje dvě předchozí analýzy v minulých číslech ČZPB 2016, první řešící záměr rozšířit platbu ART zdravotními pojišťovnami a legislativně ukotvit náhradní mateřství, druhá zaměřená na věkové limity pro samoplátce. and In recent months, Czech Ministry of Labour and Social Affairs repeatedly informs the public of its intention to make assisted reproduction techniques (ART) to single persons, reasoning that human rights and demographic situation. The article is an analysis of reasons expressed by the Ministry and possible consequences of the steps. Text loosely builds on my two previous analyzes published in ČZPB 2016, the first dealing with the intention to extend the health insurence payment of ART and to anchore legislatively surrogacy in CR. The other analysis is focused on age limits for ART at private patients.
The article examines the meaning of the other for Kant's idea of autonomy. Autonomy is interpreted, in relation to the universal demand of the ethical, as governing the will by principles. Autonomy as principled self-determination by means of the practical law cannot be understood as the standpoint of an isolated subject. Instead we must understand it as a standpoint taken towards others, which we treat as the aspect of spontaneity, and at the same time as a standpoint taken thanks to others, since others make possible its awakening and development - here the aspect of receptivity is discussed. In this two-way relation between autonomy (enabled by a self-determining goverment by principle) and the other, the character of dialogical mutuality is exhibited: autonomy is the principled considerateness of a good will towards others, and, in order for it to be such, it must be initiated by others., Ondřej Sikora., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Th e paper aims at identifying, explaining and illustrating the aff ordances of “creative nonfi ction” as a style of writing social science. Th e fi rst part introduces creative nonfi ction as a method of writing which brings together empirical material and fi ction. In the second part, based on illustrations from my ethnographic research of European “crisis reporters,” written in the form of a novel about a fi ctional journalist, but also based on a review of existing social science research that employs a creative method of writing, I identify several main aff ordances of creative nonfi ction in socialscientifi c research. In particular, I argue that creative nonfi ction allows scientists to illustrate their fi ndings, to express them in an allegorical way, to organize data into a narrative, to let their pieces of research act in the social world, and to permeate research accounts with self-refl exive moments. I also discuss some apparent negative aff ordances: challenges that creative nonfi ction poses to readers and to the institutionalized academic discourse. Finally, I suggest that writing about sociological problems in the style of creative nonfi ction can help to produce more engaging and engaged texts, and I discuss the ethical implications of the approach. and Článek identifi kuje, vysvětluje a ilustruje afordance „kreativní nonfi kce“ jako stylu psaní o sociální vědě. V první části představuji kreativní nonfi kci jako metodu psaní, která kombinuje empirický materiál a imaginaci. Ve druhé části na základě ukázek z vlastního etnografi ckého výzkumu evropských “krizových reportérů”, psaného formou románu o fi ktivním novináři, a také na základě jiných sociálněvědných výzkumů, které používají kreativní metody psaní, identifi kuji několik hlavních afordancí kreativní nonfi kce v sociálněvědním výzkumu. Kreativní nonfi kce zejména umožňuje vědkyním a vědcům jinak a někdy lépe ilustrovat jejich zjištění, vyjádřit tato zjištění alegoricky, organizovat data a vytvářet narativ, podpořit efektivitu výzkumů v sociálním světě nebo také proložit výzkumný narativ seberefl exivními prvky. Text ale diskutuje i zjevné negativní afordance, tedy výzvy, které potenciálně plynou ze setkání kreativní nonfi kce se čtenářstvem a s institucionalizovaným akademickým diskurzem. Nakonec diskutuji některé etické implikace představeného přístupu a tvrdím, že psát o sociologických problémech ve stylu kreativní nonfi kce může pomoct vytvářet texty, které budou angažované i poutavé.
The well-known book by Peter Singer The Liberation of Animals has not only inspired a series of texts defending the rights and interests of animals, but has also provoked a discussion about what humanity is, what meaning can our belonging to the human kind have for us, and whether Singer’ critique of the “human prejudice” is justified. The paper considers two important defenders of “human prejudice”, B. A. O. Williams and C. Diamond, who both claim the concept of human being to be a basic ethical concept. In the first part, we will present Williams’s argument that solidarity and identity with one’s species doesn’t have the structure of a blameworthy privilege similar to sexism and racism. In the second part, we will proceed to Diamond’s conception of human being that is founded in relations and responses towards the other. Just as our treatment of a human being depends on whether we see this person as our fellow, so our treatment of an animal depends on how we see it. In the last part, we will consider Diamond’s illustration of how it is possible to change our perception of an animal and thus to change our treatment of it., Kamila Pacovská., and Obsahuje poznámky a bibliografii
A solution of the article (called „Ethics in the medical research with a present of human subjects from the point of view of medical and philosophical“) is to show some chosen aspects which relate crosswise to ethics in medical search. They are: Hippocratus oath as a deontological codex, a definition lege artis, bioethics and forming a structure of a relation between the doctor and the patient.
Health (medical) ethics is considered for a normative ethics. Its normativing comes out from settled rules and instructions which are inseparably connected with an application of inside morality in the area of medicine. Normative ethics tries to find adequate answers for questions – What is good? What´s bad? What are moral ideals and values of everything. What is right and human? What norms are closely connected with some feelings of duty, responsibility, accurancy, incorrectness, inclination, esteem, regret…? Generaly speaking, the whole ethics (not only health/medical ethics) stands and falls down on the principle, that there is a great need in the connection to other person to do only what is good (optimal, necessary) and delay what is bad (unoptimal, unnecessary).
The doctor´s ethics, but ethics of other health service assistants, comes out from a relationship „Me“ and „the other.“ It is so called relationship of a helping man and a suffearing one. The doctor takes care of an ill person, tries to ofer (if it is possible) the best solution of his/her situation. A great attention deserves the doctor´s moral obligation, to act with a patient as a man who is in a difficult life situation. Except of this, the doctor is obliged to respect principles that correspond patient´s health disease. Realization of the disease is quite large problem of the patients.
The emphasis of delicacy and complexity of doctor´s and patient´s respects are the aim of the article. The doctor and the patient are the main subjects who stand in the centre of view of health (medical) ethics. The patient, as a subject of a medical search, always and at any circumstances distributes himself or herself. The doctor is admittedly determining element of his/her disease, tries to make an ill patient to self – filling of the basic cure rules, but first of all it is the patient who primarily decides about his/her health.
The doctors have a large privilege – and that is – to help people. The patients should believe the doctors and they should turn to them in their health problems. and Východiskem článku (s názvem „Etika v lékařském výzkumu za účasti lidských subjektů z pohledu lékařského a filozofického“) je poukázat na vybrané aspekty, které se napříč vztahují k etice v lékařském výzkumu. Jsou to: Hippokratova přísaha jako deontologický kodex, definice lege artis, bioetika a strukturování vztahu lékaře a pacienta.
Zdravotnická (lékařská) etika je považována za normativní etiku. Její normativnost vychází z pevných zásad a instrukcí, které jsou nerozlučně spojeny s aplikací vnitřní mravnosti v oblasti medicíny. Normativní etika se neustále snaží nalézat vhodné odpovědi na otázky – Co je dobré? Co je zlé? Jaké jsou mravní ideály a hodnoty všeho správného a humánního? Jaké normy jsou úzce spojeny s pocity povinnosti, odpovědnosti, správnosti, nesprávnosti, náklonnosti, úcty, lítosti…? Obecně se dá říci, že celá etika (nejenom zdravotnická/lékařská etika) stojí a padá na zásadě, že je potřeba ve vztahu k druhému člověku konat jen to, co je dobré (optimální, žádoucí), a zdržet se toho, co je zlé (neoptimální, nežádoucí).
Etika lékaře, ale i dalších zdravotnických pracovníků, vychází ze vztahu „Já“ a ten „druhý.“ Jedná se o vztah mezi člověkem pomáhajícím a člověkem trpícím. Lékař o nemocného člověka pečuje, snaží se mu nabídnout (pokud je to možné) co nejlepší řešení jeho situace. Velkou pozornost zasluhuje i lékařův morální závazek jednat s pacientem jako s člověkem, který se ocitl v obtížné životní situaci. Kromě toho lékaře morálně zavazuje i to, že musí plně respektovat zásady, které odpovídají povaze pacientova onemocnění. Uvědomění si nemoci bývá u pacientů dosti velkým problémem.
Cílem článku je zvýraznění křehkosti a komplikovanosti vztahu mezi lékařem a pacientem. Lékař a pacient jsou hlavními subjekty, které jsou středem pozornosti zdravotnické (lékařské) etiky. Pacient jako subjekt lékařského výzkumu vždy a za všech okolností rozvrhuje sám sebe. Lékař je sice rozhodujícím činitelem v ekvivalenčním vztahu, působí na nemocného, snaží se nemocnému vysvětlit závažnost jeho onemocnění, pokouší se nemocného přimět k samovolnému plnění základních léčebných pravidel, ale je to především pacient, který primárně rozhoduje o svém zdraví.
Lékaři mají jedno obrovské privilegium – a to takové, že se snaží pomáhat lidem. Pacienti by měli lékařům důvěřovat a měli by se na ně jako na odborníky obracet ve svých zdravotních nesnázích.
A workshop on Ethics of Science in Czech Republic - the present state and its historical roots was organised by the Institute of Philosophy of the ASCR on February 9, 2010. The aim of the course was to discuss important topics, such as ethical aspects of managing and financing science in the Czech Republic, questions of bioethics and the ethics of science in the context of Czech thinking in the 20th century. and Wendy Drozenová.
This paper considers various approaches to love and morality in Protestant society in the late 18th century, as illustrated in Czechlanguage religious and educational literature (Korunka, aneb Wjnek Pannenský wssechněm pobožným a sslechetným Pannám toho Gazyku užjwagjcým, Litomyšl 1784; Kazatel Domovnj, Brno 1783). Our focus is on divine love, man’s love of God, marital love, parental and filial love, and definitions of immorality. We also examine some contemporary reactions to religious and educational writings in the memoirs of one of their readers, the rural preacher and Bible scholar Tomáš Juren (1750-1829), as well as the differences between the Christian confessions in their attitude to the emotions., Sixtus Bolom-Kotari., and Obsahuje bibliografické odkazy
Práce shrnuje vybrané současné postoje ke studiu morálního usuzování. Studie uvádí určitá klíčová filosofická východiska morálního usuzování do souvislosti s některými psychologickými koncepcemi, a to tak, že kriticky polemizuje s filosofickými východisky (Kant, Mill, Bentham, Rawl, Arendtová aj.), která tyto psychologické studie výslovně tematicky či la- tentně předpokládají. Práce podporuje měření morálního usuzování a pokusy o vypracování metod, které se touto oblastí zabývají. Doporučuje domácí validizační studie současných často užívaných nástrojů na měření morálního usuzování, především Defining Issues Test a Moral Judgment Test., This paper summarizes selected current attitudes towards the study of moral reasoning. The study refers certain key philosophical bases of moral reasoning in connection/regard to psychological concepts. The authors critically challenge the philosophical background (Kant, Mill, Bentham, Rawls, Arendt, etc.) that is either specifically expressed or covertly assumed. The study argues for the measurement of moral reasoning and methodological approaches concerning this research area. The authors recommend conducting a validation study of frequently used methods for measuring moral reasoning, especially Defining Issues Test and the Moral Judgment Test., David Krámský, Marek Preiss., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy