Osteosarkom (OS) je nejčastější zhoubný nádor skeletu, představuje asi 35 % primárních kostních nádorů. Úspěšná léčba osteosarkomu vyžaduje úzkou spolupráci odborníků multidisciplinárního týmu, kam patří onkolog, chirurg, patolog a radiolog. Nejlepší péči zajišťují specializovaná centra s odpovídajícími zkušenostmi a možností komplexní péče. Léčebný režim musí zahrnovat radikální odstranění primárního nádoru, případně metastáz v kombinaci se systémovou chemoterapií. Z cytostatik je to zejména doxorubicin, vysoko-dávkovaný metotrexát, cisplatina a ifosfamid. Cílem rozdělení chemoterapie na část předoperační a pooperační je redukce nádorové masy a lepší ohraničení tumoru vůči okolním strukturám. Tím je usnadněna chirurgická radikalita s možností náhrady postižené části skeletu bez mutilujícího výkonu. Důležitá je také znalost histopatologické odpovědi na předoperační chemoterapii, která ovlivňuje intenzitu pooperační léčby. Dosud není dostatečně vyřešena léčba metastatického onemocnění a případné recidivy. Zlepšení výsledků je možno očekávat až po zavedení nových léčebných přípravků a modalit., Osteosarcoma (OS) is the most common malignant tumour of the skeleton accounting for approximately 35 % of primary bone tumours. Successful treatment of osteosarcoma requires a close cooperation between the specialists of a multidisciplinary team consisting of an oncologist, surgeon, pathologist and radiologist. The best care is provided by specialized centres with appropriate experience in which comprehensive care is available. The therapeutic regimen must include radical removal of the primary tumour and/or metastases in combination with systemic chemotherapy. The cytostatic drugs primarily used include doxorubicin, high-dose methotrexate, cisplatin and ifosfamide. The goal of dividing chemotherapy into preoperative and postoperative parts is a reduction in the tumour mass and improved delineation of the tumour from the surrounding structures. This improves the surgical radicality with the affected part of the skeleton being replaced without the need for a mutilating procedure. Also of importance is the knowledge of the histopathological response to preoperative chemotherapy which affects the intensity of postoperative treatment. The management of metastatic disease and possible recurrence has not been addressed adequately as yet. Improved results can be expected with the introduction of novel therapeutic agents and modalities., Hubert Mottl, Jarmila Kruseová, Jiří Schovanec, and Lit.: 55
Úvod a cíl: S100B protein a neuron specifická enoláza (NSE) jsou intenzivně zkoumané markery poškození CNS. Ověření referenční hodnot v séru a variability výsledků na čase odběru, pohlaví a věku jsou základní podmínky interpretace měřených hodnot. Matriál a metoda: Referenční interval jsme ověřili na 50 dobrovolnících, z nichž 10 mělo opakované odběry po 6 a 24 hodinách. Následně jsme analyzovali vliv věku, pohlaví, doby odběru na referenční meze, která byly stanoveny jako 95% percentil referenční skupiny. Výsledky a závěr: Zjistili jsem, že hodnoty NSE a S100B nevykazují klinicky významnou závislost na době odběru, pohlaví a věku. Hodnoty NSE mají vyšší variabilitu výsledků a cca 8 % vzorků muselo být vyloučeno z analýzy pro viditelnou hemolýzu. U S100B proteinu jsme zjistili vyšší horní referenční limit 0,2 μg/l, než je udávaný výrobcem; to však nemá zásadní klinický dopad na hodnocení výsledků., Objective: S100B protein and neuron specific enolase (NSE) are nowadays intensively investigated as markers of central nervous system damage. Verification of reference values and result variability (biological) are basic conditions of results interpretation. Material and Methods: Reference intervals were verified on 50 volunteers, from them 10 had done repeatedly blood sampling after 6 and 24 hours from baseline. The influence of age, sex and time of sampling on reference cut offs were than analysed. Cut-offs were established as 95% percentile of marker level in analysed group. Results and conclusion: We found that, NSE and S100B levels do not show any clinically important dependence on the time of sampling, age and sex. NSE levels appear to have higher result variability and approximately 8% of samples had to be excluded from analysis due to visible haemolysis. We established a higher reference cut off for S100B – 0.2 μg/l, than manufacturer had set up, but it did not have any crucial effect on clinical evaluation of results., Richard Pikner, Pavel Lavička, S. Kormuda, and Lit. 28
Cíl: Cílem studie bylo ověřit využitelnost ošetřovatelských intervencí NIC v ošetřovatelské praxi domácí péče a porovnat záznam aktuálních ošetřovatelských intervencí evidovaných v ošetřovatelské dokumentaci agentury domácí péče s navrhovaným souborem ošetřovatelských intervencí NIC. Metodika: Pilotní soubor o velikosti 110 ošetřovatelských intervencí a 2150 ošetřovatelských aktivit byl sestaven podle taxonomie NIC (Nursing Intervention Classification), jeho ověřování proběhlo u 30 klientů agentury domácí péče v roce 2011. Analýzou ošetřovatelské dokumentace 200 klientů stejné agentury byly pak sledovány reálné intervence a aktivity sester zaznamenané v ošetřovatelském plánu. Výsledky: Z pilotního souboru intervencí NIC využily sestry celkem 39 ošetřovatelských intervencí pro 221 potvrzených ošetřovatelských diagnóz NANDA-I. Nejvíce intervencí (73 %) bylo indikováno pro ošetřovatelské diagnózy Zhoršená pohyblivost, Riziko infekce, Riziko deficitu tělesných tekutin a Riziko porušení kožní integrity. Mezi nejčetnější ošetřovatelské intervence, které sestry ze souboru NIC vybíraly, patřily: Hospodaření s energií, Prevence pádu, Péče o ránu, Učení: předepsané činnosti/cvičení a Podpora cvičení. Ošetřovatelské činnosti reálně vykonávané sestrami u klientů ADP a zaznamenané v ošetřovatelském plánu (44 různých ošetřovatelských intervencí, 1406 provedených výkonů) se lišily od ošetřovatelských intervencí, které byly potvrzeny při pilotním ověřování. Pojmenování ošetřovatelských intervencí sestrami agentury domácí péče nereflektovalo terminologii NIC, proto nebyla data vzájemně porovnávána. Závěr: Používání jednotné ošetřovatelské terminologie je důležité pro přesnou a jednoznačnou komunikaci ošetřovatelských profesionálů, pro popis a evidenci práce sester a doložitelné vykazování ošetřovatelských činností., Aim: The aim of this study was to verify the utilization of nursing interventions NIC in home care and to compare the report of current nursing interventions recorded in nursing documentation in home care agency with proposed set of nursing interventions NIC. Methods: The sample of 110 nursing interventions and 2150 nursing activities was compiled according to taxonomy NIC (Nursing Intervention Classification), its verification was carried out in 30 home care agency clients in 2011. Using the analysis of nursing documentation in 200 clients of the same agency, were then monitored real interventions and activities by nurses recorded in nursing care plan. Results: From the pilot set of NIC interventions nurses have used 39 of nursing interventions for 221 confirmed nursing diagnoses NANDA-I. The most of interventions (73%) were indicated for nursing diagnoses: Impaired physical mobility, Risk for infection, Risk for deficient fluid volume and Risk for impaired skin integrity. Among the most frequent nursing interventions, which nurses have selected from NIC file, were: Energy management, Fall prevention, Wound care, Teaching: prescribed activities/exercise. Nursing activities actually performed by nurses in home care clients and recorded in nursing care plan (44 different nursing interventions, 1406 performed procedures) differed from nursing interventions that were confirmed during the pilot verification. Naming of nursing interventions by the nurses in home care agency did not reflect the NIC terminology, thus the data were not mutually compared. Conclusion: The use of uniform nursing terminology is essential for accurate and unambiguous communication of nursing professionals, for description and record of the work of nurses and for provable reporting of nursing activities., Darja Jarošová, Lucie Sikorová, and Literatura 18
Spinální svalová atrofie (SMA) I. a II. typu (Werdnigova-Hoffmannova choroba) je závažné autozomálně recesivně dědičné nervosvalové onemocnění dětského věku. Kauzální gen SMN (survival motor neuron) je duplikován v telomerické (SMN1) a centromerické (SMN2) kopii. Inhibitory histonových deacetyláz fenylbutyrát (PBA) a kyselina valproová (VPA) mohou modifikovat sestřihový vzorec genu SMN2 u SMA pacientů zvýšením hladiny transkripčního produktu genu SMN2 o plné délce, a tím zvýšit i množství SMN proteinu. Cílem naší pilotní studie bylo otestovat vztah mezi počtem kopií genu SMN2, změnami exprese mRNA genu SMN2 a klinickými výsledky u malého souboru pacientů se SMA I. a II. typu na medikaci PBA (N = 6) nebo VPA (N = 11). Klinický efekt byl hodnocen pomocí Hammersmith funkční motorické škály před zahájením a po 8 týdnech medikace. 2 pacienti ze 4 ve skupině medikované PBA a 5 pacientů z 11 ve skupině s VPA vykazovalo zvýšení o 3 nebo 4 body Hammersmith škály. U 4 pacientů došlo ke zvýšení o 4 body Hammersmith škály, ale jen u 2 z nich k významnějšímu nárůstu hladiny mRNA genu SMN2 o plné délce. Dosažené výsledky prokázaly opodstatněnost budoucích rozsáhlejších intervenčních klinických studií s inhibitory histonových deacetyláz., Spinal muscular atrophy (SMA) type I and II (Werdnig-Hoffmann disease) is a serious autosomal recessive neuromuscular disease in children. The SMA causing gene – survival motor neuron gene (SMN) is duplicated, with telomeric copy (SMN1) and centromeric copy (SMN2). Histone deacetylase inhibitors phenylbutyrate (PBA) and valproic acid (VPA) can modify the pattern of SMN2 splicing in SMA patients towards increase of full-length SMN2 mRNA and amount of the SMN protein. The aim of our study was to correlate SMN2 gene copy numbers and changes in expression of full length mRNA with clinical outcomes in small groups of SMA type I and II patients treated with PBA (N = 6) or VPA (N = 11). The Hammersmith functional motor scale was evaluated at baseline and after 8 weeks of medication. 2 patients out of 4 in the PBA group and 5 patients out of 11 in the VPA group showed an increase of 3 or 4 points in the Hammersmith scale. 4 patients showed the increase of 4 points in the Hammersmith scale but only 2 had significantly increased levels of full-length SMN2 mRNA. The results obtained during therapy justify future interventional trials with histone deacetylase inhibitors., Petr Vondráček, E. Zapletalová, L. Mlčáková, and Lit. 20
Cíl studie: Sledovat vliv opakovaných krevních odběrů a diety obohacené o železo na kostní metabolismus u samců potkanů kmene Wistar. Typ studie: Základní výzkum. Název a sídlo pracoviště: Vivárium a radioizotopové laboratoře, LF UK Hradec Králové, Ústav klinické biochemie a diagnostiky, Fakultní nemocnice Hradec Králové. Materiál a metody: Potkani byli po dobu 8 týdnů krmeni standardní laboratorní dietou (SLD, 27 mg Fe/kg diety) nebo dietou obohacenou o železo (FE, 400 mg Fe/kg diety). Týdně byl proveden odběr (w) 0,5 ml krve/100 g tělesné hmotnosti, celkem 8krát. Skupiny: 1. kontrolní skupina SLD; 2. kontrolní skupina FE; 3. SLD-w; 4. FE-w. V krvi byl stanoven krevní obraz, respiratorní vzplanutí (RB), v séru koncentrace prohepcidinu a železa, v játrech koncentrace železa. Z kostních ukazatelů jsme stanovili: osteokalcin (OC), N-terminální propeptid prokolagenu typu I (PINP), C-terminální telopeptid kolagenu typu I (CTx) a tartát-rezistentní kyselou fosfatázu (TRACP). Byla změřena kostní minerální hustota (BMD). Výsledky: U skupin s krevními odběry bylo vyšší spontánní RB a železo v séru, naopak došlo k poklesu sérového prohepcidinu, hemoglobinu i železa v játrech ve srovnání s SLD a FE, u FE-w bylo také vyšší stimulované RB. Hodnoty PINP (p < 0,05), CTx (p < 0,05) a TRAP (p < 0,05) vzrostly u SLD-w ve 3. týdnu a u FE-w v 1. týdnu, hodnoty OC (p < 0,05) vzrostly pouze u FE-w v 1. týdnu, poté všechny hodnoty poklesly na hodnoty SLD a FE. BMD vzrostla po odběrech v bederní a ocasní oblasti (p < 0,01). Závěr: Opakované krevní odběry a dieta obohacená o železo vedly k vyšší reaktivitě buněk makrofágového systému, k vyšší aktivitě osteoklastů, ke stimulaci osteoblastů s následným pozitivním vlivem na kvalitu kostní tkáně. Klíčová slova: odběr krve, železo, osteokalcin, N-terminální propeptid prokolagenu typu I, C-terminální telopeptid kolagenu typu I., Objective: We studied the infl uence of repeated blood withdrawals and iron enriched diet on biochemical markers of bone metabolism in male Wistar rats. Design: Basic research. Settings: Radioisotope Laboratories and Vivarium, Charles University, Medical Faculty, Hradec Kralove, Institute of Clinical Biochemistry and Diagnostics, University Hospital, Hradec Kralove. Material and Methods: Rats were fed for 8 weeks with standard laboratory diet (SLD, 27mg Fe/kg diet) or iron enriched diet (FE, 400 mg Fe/kg diet) and had blood withdrawals (w) 0.5 ml/100 g body weight, 8 times. Animals were divided into 4 groups: 1. Control group SLD; 2. Control group FE; 3. SLD-w; 4. FE-w. The following items were assessed in blood; haemoglobin concentration and respiratory burst (RB), iron stores in liver tissue. In serum were evaluated prohepcidin, iron and bone metabolism markers: osteocalcin (OC), N-terminal propeptid of procollagen I (PINP), C-terminal telopeptide of collagen I (CTx) and tartrate resistant acid phosphatase (TRACP). Bone mineral density (BMD) was measured. Results: Spontaneous RB and iron in serum increased in animals with repeated blood withdrawals, but serum prohepcidin, haemoglobin concentration and iron in liver decreased vs. SLD and FE, but in FE-w animals increased stimulated RB, too. Values of PINP (p < 0.05), CTx (p < 0.05) and TRAP (p < 0.05) increased by SLD-w in 1st week and by FE-w in 3rd week, values of OC (p < 0.05) increased only by FE-w, but then all these values decreased to values of SLD and FE. BMD increased by blood withdrawals in femur (p < 0.01) and lumbar part (p < 0.01). Conclusion: Repeated blood withdrawals and iron enriched diet contributed to stimulation reactivity of scavenger cells, elevation activity of osteoclast, stimulation of osteoblast with subsequent positive effect on quality of bone tissue. Key words: blood withdrawal, iron, osteocalcin, N-terminal propeptide of procollagen I, C-terminal telopeptide of collagen I., Švejkovská K., Doubková K., Živná H., Živný P., Palička V., and Lit.: 19
Cíl studie: Zhodnotit regeneraci jater po částečné hepatektomii (PH) u potkanů se steatózou navozenou podáním diety obohacené o cholesterol a zhodnotit roli inzulinu a leptinu v procesu regenerace. Materiál a metody: V experimentu byli užiti standardní laboratorní potkani kmene Wistar (W) a potkani PHHC (Pražský hereditární hypercholesterolemický potkan). Potkani byli rozděleni do 4 skupin a živeni dietami 29 dní ad libitum. standardní laboratorní dietou (SLD) a dietou SLD obohacenou o 4 % cholesterolu. Částečná hepatektomie (PH) (68 %) byla provedena 28. den. Jaterní syntéza DNA po částečné hepatektomii (specifická aktivita DNA) byla stanovena na Beckman Coulter analyzer LS 6000 LL, USA. Stanovení koncentrace leptinu a inzulinu bylo provedeno s využitím kitů DRG, Marburg, Germany (Rat Leptin and Insulin RIA kit). Koncentrace sérové glukózy (mmol/l) byly stanoveny systémem Modular Roche, Basel, Švýcarsko. Výsledky byly statisticky zpracovány softwarem SigmaStat 3.1, Jandel Scientific, San Rafael, CA, USA. Výsledky a závěr: Podávání diety obohacené o cholesterol vedlo k supresi jaterní regenerace v porovnání s kontrolní skupinou, která dostávala standardní laboratorní dietu. Změny v koncentraci leptinu a inzulinu v séru u potkanů živených dietou obohacenou o cholesterol vedly ke změnám v metabolismu a k ovlivnění jaterní regenerace., Objective: Aim of our study was to show how different diets changed liver regeneration after partial hepatectomy (PH). Methods: Male Wistar (W) and Prague Hereditary Hypercholesterolemic rats (PHHC) were divided into groups and fed by different diets ad libitum for 29 days: standard laboratory diet and diet with addition of 4% cholesterol. Two third partial hepatectomy (PH) was then performed. Liver DNA synthesis was estimated by Beckman Coulter analyzer (Beckman, USA). Serum glucose (mmol/l, Modular Roche), leptin and insulin (ng/l, EIA, DRG, Marburg, Germany) were estimated before and after PH. Statistics: t-test (mean ± SEM) was performed using SigmaStat software (Jandel Scientific, USA). Results and Conclusions: There was missing interplay between leptin and insulin with adequate activation of glucose and lipids metabolisms to initiation of liver regeneration in rats with CHOL diet., Lenka Pavlíková, Pavel Živný, Helena Živná, Petra Mocková, Vladimír Palička, and Lit.: 5
Cíl studie: stanovení parametrů oxidačního stresu a statutu antioxidačního systému v průběhu akutní pankreatitidy Typ studie: observační, strukturálně vyvážená studie případů a kontrol Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 13 pacientů s akutní pankreatitidou (AP) a dále na základě věku a pohlaví spárované dvě kontrolní skupiny, a to skupina zdravých osob (KON) a osob, které prodělaly v minulých 2-3 letech akutní pankreatitidu (PAP). Pacientům s AP byly odebírány vzorky celkem 4, nejprve během prvních 24 hodin od objevení příznaků, poté po 72 hodinách, třetí odběr byl prováděn 5. den a poslední odběr 10. den onemocnění. U všech pacientů byly stanovovány kromě základních klinických a biochemických parametrů aktivity antioxidačních enzymů, koncentrace některých antioxidantů (redukovaný glutation (GSH), vitamin A a E) a parametry oxidačního stresu (konjugované dieny v precipitovaných LDL (CD/LDL) a oxidované LDL(ox-LDL)). Ke statistickému zpracování výsledků byl použit program STATISTICA (Stat Soft, CZ). Výsledky: Výsledky naší studie potvrzují zvýšený oxidační stres u pacientů s AP, a to zvýšenými hladinami CD/LDL u všech odběrů AP ve srovnání s CON (p < 0,05) a vzrůstajícími hladinami ox-LDL v průběhu AP s maximem 5. den AP. Pozorovali jsme rovněž změny v antioxidačním systému u AP pacientů; u těchto pacientů jsme zjistili snížené aktivity glutationperoxidázy a arylesterázové i laktonázové paraoxonázy během všech odběrů a dále pak snížené hladiny sérových antioxidantů – albuminu, vitaminu A a vitaminu E při porovnání s kontrolní skupinou. Závěr: Ve studii byl pozorován zvýšený oxidační stres a porušený antioxidační systém v časné fázi AP s gradací mezi třetím a pátým dnem AP., Objective: to assess oxidative stress and antioxidant status in acute pancreatitis and their natural course over the 10-day period. Design: observation, matched case-control study Material and methods: Into our study 13 patients with acute pancreatitis (AP) were included together with 13 sex- and agehealthy controls (CON) and 13 sex- and age- matched controls enrolled from persons that suffered from AP 2 – 3 years ago (PAP). We observed the antioxidant status of AP patients during the disease and the samplings were taken four times – on the first 24 hours of disease (AP1), after 72 hours from disease onset (AP3), on the 5th (AP5) and on the 10th day (AP10). In all studied groups markers of oxidative stress (level of conjugated dienes in precipitated LDL, oxidized LDL) and levels of antioxidants were assessed. We measured activities of superoxide dismutase (CuZnSOD), catalase (CAT), glutathione peroxidase 1 (GPX1) and glutathione reductase (GR) in erythrocytes and arylesterase (PON1-A) and lactonase (PON1-L) activities of paraoxonase in serum and concentrations of reduced glutathione (GSH) in erythrocytes and concentrations of vitamins E and A in serum. Results: In our study we confirmed increased oxidative stress in AP, with higher levels of CD/LDL in all AP samplings compared to CON (p < 0.05) and with increasing levels of ox-LDL during the AP with the maximum on the 5th day. We have shown altered status of antioxidant system; the activities of both PON1 activities as well as activity of GPX1 were depressed in all AP samplings in comparison to CON. We have also observed decreased levels of serum antioxidants – albumin, vitamin A and vitamin E in AP Conclusion: High oxidative stress and impaired antioxidant status was observed during early phase of AP with the gradation between 3rd and 5th day of AP., Vávrová L., Kodydková J., Macášek J., Ulrych J., Žák A., and Literatura 24
Srdcovo-cievne ochorenia patria medzi vážne príčiny úmrtia ľudí. Ateroskleróza a oxidačne modifi kované lipoproteíny výraznou mierou prispievajú k patológii týchto ochorení. Významnú úlohu v antiaterogénnych procesoch hrajú HDL- -lipoproteíny a s nimi asociované enzýmy, najmä paraoxonáza. Živočíšne paraoxonázy (PON1, PON2 a PON3) sú rodinou významných hydroláz závislých od Ca2+ a aktívnych voči celému radu rôznych substrátov. Aj keď skutočný fyziologický substrát pre jednotlivé PON sa nepozná, v súčasnosti sa považujú za významné substráty laktóny, niektoré oxidované fosfolipidy, produkty oxidácie kyseliny arachidónovej a dokozahexaénovej ako aj laktóny odvodené od N-acetyl-homoserínu. Všetky PON sa pokladajú za enzýmy s významnou antiaterogénnou aktivitou. Ich aktivity sa stanovujú voči rôznym substrátom, pričom arylesterázová aktivita PON1 sa považuje za smerodatnejší ukazovateľ antiaterogénnej aktivity ako paraoxonázová aktivita PON1. Laktonázová aktivita je pravdepodobne bližšie k fyziologickému substrátu ako paraoxon, či fenylacetát., Cardiovascular diseases (CV) are one of the most important mortal diseases. Atherosclerosis and oxidatively modifi - ed lipoproteins are main risk factors that contribute to the pathology of CV diseases. HDL as well as HDL-associated enzyme paraoxonase play an important role in the antiatherogenic processes. Mammalian paraoxonases (PON1, PON2 and PON3) are a unique family of calcium dependent hydrolases, with enzymatic activity towards a broad range of substrates. Although PONs physiological substrates have not been identifi ed yet, some studies suggest some lactones, or some specifi c oxidized phospholipids, or products of oxidation of arachidonic and docosahexaenoic acid as well as N-acyl-homoserine lactones to be suitable substrates for the enzyme. All three members of the PON family were shown to protect from atherosclerosis development. Their biological activities are determined towards different substrates and arylesterase activity is more decisive indicator of antiatherogenic activity than paraoxonase activity. However structure- -reactivity studies indicate that lactonase activity of PON1 is its native activity., Ďuračková Z., Andrezálová L., and Lit.: 28
Alzheimerova choroba (ACH) se řadí mezi závažná neurodegenerativní onemocnění provázená oxidačním stresem. Produkty radikálových reakcí mohou difundovat z primárních míst a být detekovány v cerebrospinální tekutině (CSF) či krvi. Tyto produkty představují potenciální biochemické markery pro diagnostiku ACH. Nejvíce pozornosti je zaměřeno na analýzu CSF, protože odráží patologické změny v mozkové tkáni u ACH. V CSF byly potvrzeny zvýšené hladiny oxidačních produktů lipidů i proteinů. Hladiny vitaminů jsou snížené, nicméně existují i práce, které nenašly rozdíly oproti kontrolám. Některé studie se zaměřily na detekci produktů oxidačního stresu v krvi u ACH, ale výsledky nejsou konzistentní. Část prací ukazuje na nárůst oxidačních produktů a snížené hladiny antioxidantů v plazmě. Nicméně jiné práce tyto výsledky nepotvrdily. Z hlediska hledání diagnostického biomarkeru pro ACH má význam se zaměřit na specifické produkty peroxidace lipidů, tzv. lipofuscinoidní pigmenty (LFP), v erytrocytech. Na základě fluorescenčních analýz LFP je možné najít specifický produkt v krvi u ACH., Alzheimer´s disease (AD) is a serious neurodegenerative disorder accompanied by oxidative stress. Products of free radical reactions diffuse from primary sites and can be detected in cerebrospinal fluid (CSF) and blood. Such products represent potential biochemical markers for diagnosis of AD. Most studies are focused on CSF since its composition reflects pathological changes in the brain in AD. Increased levels of lipid and protein oxidative products have been found in CSF. Levels of vitamins were reduced in CSF. However, there are studies which show no difference between AD and controls. There is research on free radical products in blood in AD but results are not consistent. Several studies show increased oxidative products and reduced antioxidant in plasma. Nevertheless, others did not confirm it. Considering the investigation of a diagnostic biomarker for AD, specific end-products of lipid peroxidation, so called lipofuscin-like pigments (LFP), in erythrocytes represent an important possibility. A specific product in blood in AD can be found by means of fluorescence analyses of LFP., Skoumalová A., and Literatura 35
I přes radikální chirurgické výkony historicky dlouhodobě přežívalo pouze 15–20 % pacientů s primárním kostním sarkomem. Zásadní zlepšení v prognóze onemocnění přineslo zařazení systémové chemoterapie v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se již dařilo dosahovat dlouhodobých remisí u 60–70 % pacientů s lokalizovaným onemocněním. V posledních dvaceti letech se však naděje nemocných na vyléčení příliš nezvýšila. Cílená terapie, event. metronomická léčba, jsou jednou z možných cest, kterou lze dát šanci na přežití pacientům s relapsy nebo rezistentními nádory, anebo snížit toxicitu konvenční léčby. V článku je souhrnně popsán stav výzkumu nových léčebných možností u sarkomů skeletu. Většina léků je ve fázi 1. a 2. klinického zkoušení. Samostatně je pojednáno o léčbě obrovskobuněčného kostního nádoru., At present, therapy success in bone sarcoma is significantly better compared to historical cohorts, with 60–70 % overall survival. Unfortunately, no sufficient progress in better survival of patients with relapsed and refractory bone sarcomas during last twenty years has been observed. Here we review targeted therapeutics in bone sarcomas being under investigation that may bring chance to patients suffering from relapsed and chemoresistant bone sarcomas. A majority of the targeted drugs are given as part of phase 1 or 2 studies. Separately, recent successful findings of efficacy of denosumab in treatment of giant bone cell tumor are described., Peter Múdry, Lucia Kútniková, Danica Zapletalová, and Literatura 2