Při zjištění tumoru v pánvi se nalézáme před problémem stanovení jak jeho origa, tak i biologického chování. Možnost predikovat biologické chování pánevních tumorů již před léčbou je klíčem ke zvolení individuálního přístupu, který zatíží pacientku úměrně k maximálnímu možnému léčebnému efektu. V článku se dále zabýváme pouze gynekologickými nádory. Hlavní prognostické a prediktivní pooperační faktory dobře známé a rutinně používané jsou histologický typ nádoru, stádium onemocnění, stupeň diferenciace, přítomnost lymfangioinvaze, postižení lymfatických uzlin a pooperační nádorové reziduum. Při předoperační predikci biologického chování gynekologických pánevních tumorů vycházíme z anamnézy, klinických ukazatelů - věku a přidružených chorob nemocné (performance status), dále ze stanovení markerů z krve, grafických vyšetření (zejména sonografie) a charakteristik nádoru stanovených na základě histologického, imunohistochemického či molekulárně-genetického vyšetření tkáně získané z excize, laparoskopie či tru-cut biopsie. Mezi prediktivně-prognostické biomarkery, které mohou pomoci předpovídat úspěšnost naší léčby a je možné je využít v triage pacientek před léčbou, je možné zařadit například markery z periferní krve CA125, HE4, ROMA index, přítomnost BRCA 1/2 mutace, předoperační trombocytózu, neutrophil-to-lymphocyte ratio, a dále tkáňové markery, jako je mutace p53, Her2/Neu pozitivitu, přítomnost ER/PR, pozitivitu L1CAM, dále panel 9 proteinových markerů PROVAR, intraepitelální tumor-infiltrující lymfocyty, stanovení proliferační aktivity pomocí proteinu Ki67 (MIB1), genové expresní profily, proteiny rezistence atd. Tyto biomarkery budou v následujícím textu probrány. Pacientka, daný tumor a zvolený léčebný přístup tvoří vždy individualitu, jakési jedinečné spojení, jehož chování a z toho plynoucí QoL (Quality of life - kvalita života), DFI (Disease free interval - období bez nemoci) a OS (Overall survival - celkové přežití) je obtížné predikovat. Proto žádné z dosud používaných vyšetření ani žádný v současnosti známý marker nedokáže lékaři ani pacientce přesně odpovědět na tyto základní existenciální otázky, které si pacientka a její nejbližší pokládají nejčastěji., When we detect a tumor in the pelvis we find ourselves faced with the problem of determining both the origin, and biological behavior. The possibility to predict biological behavior of pelvic tumors already before treatment is the key to individual patient management with least patient burden proportional to potentially attainable goal. In the article below we deal only with the gynecological tumors. The main postoperative prognostic and predictive factors such as staging, grading, histological type of tumor, lymph node involvement (as included in staging) and postoperative tumor residue are well known and routinely used. However, if we focus on the possibility of preoperative prediction of tumor biological behavior, it can be based on several factors. These include clinical indicators such as patient age at time of diagnosis, patient performance status, blood “markers” assessment, imaging studies results (particularly ultrasound) and processing of biopsy samples obtained by excision from the tumor during laparoscopy or tru-cut biopsy, etc. Other predictive biomarkers that can generally predict success of our therapy include, e.g. CA125, HE4, ROMA index, presence of the BRCA 1/2 or p53 mutation, Her2/neu, ER/PR or L1CAM positivity, PROVAR (a panel of 9 protein markers), intraepithelial tumor-infiltrating lym - phocytes, preoperative thrombocytosis, neutrophil-to-lymphocyte ratio, Ki67 positivity rate (MIB1), gene expression profiles, protein of resistance, etc. These biomarkers will be discussed below. Since the patient, her tumor and the therapeutic approach always form a unique combination, the resulting QoL (Quality of life), DFI (Disease free interval) and OS (Overall survival) are difficult to predict. Therefore, none of the tests used so far and no currently known marker can provide an accurate answer to these basic existential questions that a patient as well as her closest ask the most frequently., Jiří Presl, Lucie Šefrhansová, Iva Sedláková, Pavel Vlasák, Jiří Bouda, Alena Bartáková, Zdeněk Novotný, and Literatura
Nosičky vrozených mutací genů BRCA1 nebo BRCA2 mají ve srovnání s běžnou populací žen významně zvýšené riziko onemocnět nádory prsu a vaječníků. Proto je jim poskytována specializovaná péče, jejíž součástí je provádění kroků, které snižují riziko onemocnět. Součástí postupů primární prevence jsou intervenční metody (profylaktická mastektomie a adnexektomie), doporučení k úpravě životního stylu a chemoprevence, sekundární prevence pak zahrnuje intenzivní screening. Článek seznamuje se současným stavem vědomostí ve světě a shrnuje též vlastní zkušenosti autorů., BRCA1 and BRCA2 mutation carriers have substantial risk of breast and ovarian cancer development. To decrease this risk, various surgical and nonsurgical primary prevention procedures are currently offered at specialized institutions. Among them, prophylactic bilateral salpingooophorectomy and prophylactic mastectomy are used most frequently. The other include chemoprevention and the modification of life style habits., Jan Novotný, Martina Zimovjanová, and Lit.: 11
Cíl: Poskytnout základní přehled proteomických přístupů a metod a zhodnotit potenciál jejich využití v klinické praxi. Typ: Přehledová práce V klinické praxi roste význam laboratorních vyšetření pro zjištění aktuálního stavu pacientů. Mezi významnou skupinu molekul patří bezesporu proteiny, jejichž stanovení nejen umožňuje, ale i usnadňuje, urychluje a zpřesňuje diagnostiku. Hledání nových proteinových molekul s diagnostickým potenciálem se proto stalo jedním z důležitých cílů proteomiky. Proteomické přístupy zahrnující separaci a identifikaci molekul pomocí pokročilých analytických technologií a bioinformatiky jsou dnes využívány zejména při hledání nových potenciálních proteinových a peptidových markerů ve snadno dostupném klinickém materiálu. Některé proteomické metody začaly být využívány v posledních letech i pro následné ověřování diagnostického významu objevených markerů a v budoucnu mohou najít uplatnění i při rutinním laboratorním vyšetření. Cílem této práce je poskytnout základní přehled proteomických přístupů a metod a zhodnotit jejich význam pro klinickou praxi., Objective: The review provides basic overview of proteomic approaches and methods and evaluates their potential towards clinical practice. Design: Review The role of laboratory biomarker assessment in patient diagnosis determination has been increasing. Proteins unquestionably rank among very important molecules. Protein assessment of which not only enables, but can also accelerate and facilitate the diagnosis and make it more accurate. Hence, discovery of proteins with diagnostic potential has become one of the main goals of proteomics. Currently, proteomic approaches involving separation and identification of molecules by means of advanced analytical technologies and bioinformatics are typically used for the discovery of protein and peptide biomarkers in well accessible clinical material. However, in recent years some of the methods have been employed also for subsequent verification of the diagnostic potential of newly discovered biomarkers and are believed to be used also for routine laboratory settings in the future. The aim of the work is to provide an overview of proteomic approaches and methods and evaluate their relevance for clinical practice., Vajrychová M., Tambor V., Lenčo J., and Literatura 35
Dítě, které v neznámé situaci pociťuje úzkost a nějak ji projevuje, se chová normálně. Děti léčené na Klinice dětské hematologie a onkologie Fakultní nemocnice v Motole jsou vystavené mnoha zátěžovým faktorům, jako jsou protinádorová léčba, dlouhý čas strávený v nemocnici a neplánované hospitalizace při komplikacích, včetně nutnosti přijímání pro dítě nesrozumitelných zpráv. Součástí léčby bývá i řada nejrůznějších vyšetření včetně diagnostických zobrazení. Ve své práci se věnujeme především tomu, jak dětského pacienta připravit na náročná vyšetření a pojmenujeme vypozorované zásady, které se nám osvědčily v kontaktu s dětskými pacienty obecně. V textu přinášíme několik možných postupů, jak s dětmi komunikovat a snižovat jejich přirozeně úzkostnou reakci a strach., A child who feels anxiety in an unknown situation, and somehow it manifested, it behaves normally. The children treated in the Clinic of Paediatric Haematology and Oncology teaching hospital in Motol are exposed to many stress factors such as anticancer treatment, a long time spent in the hospital, and the unplanned hospitalisation for complications, including the need for commuinatipon with a child of incomprehensible messages. Part of the treatment is a series of tests including diagnostic display. In our work we show some posibilities, how to prepare child patient for intensive examination and we bring observed principles that are proven in contact with children's patients in general. In the text we entitle several possible procedures, how to communicate with children and reduce their naturally anxiety reaction and fear., and Víchová J.
Kvalita života související se zdravím je intenzivně studovaný multidimenzionální koncept s řadou praktických souvislostí. Cílem této studie je představit důležité nástroje umožňující validní měření tohoto konceptu u dětí a dospívajících s epilepsií. Pozornost je věnována psychometrickým vlastnostem těchto nástrojů a některým metodologickým otázkám, jež je třeba vzít v úvahu při jejich použití. Diskutováno je rovněž o současné situaci v České republice a stručně jsou nastíněny další možné směry výzkumu v této oblasti., Health-related quality of life represents a highly-studied multidimensional concept with many practical implications. The aim of this paper is to introduce available instruments enabling valid measurement of this concept in children and adolescents with epilepsy. Attention is paid to psychometric properties of the instruments and to certain methodological issues that should be taken into consideration during their use in practice. Current situation in the Czech Republic is also discussed and possible next steps in further research in this field are briefly outlined. Key words: quality of life – children – epilepsy – psychometric properties The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and D. Brabcová, J. Kohout, P. Kršek
Srdeční selhání je závažným syndromem s vysokou morbiditou a mortalitou. Přes pokroky ve farmakologické i nefarmakologické léčbě je prognóza pacientů závažná a náklady na léčbu vysoké. Jedním ze způsobů zlepšení péče a snížení morbidity a mortality je důsledná monitorace pacientů s cílem předejít epizodám zhoršení s nutností hospitalizace. Kromě standardních ambulantních kontrol se v poslední době stále více využívají technologie umožňující dálkovou monitoraci objektivních parametrů odrážejících stav oběhu. Cílem článku je přehledně popsat současné možnosti a vliv dálkové monitorace pacientů se srdečním selháním., Heart failure is a severe syndrome with high morbidity and mortality. Prognosis of these patients is poor and there are significant treatment expenses despite the progress in pharmacological and interventional treatment. One way to improve treatment and reduce morbidity and mortality lies in thorough patient monitoring to prevent episodes of heart failure worsening with the need for hospitalization. In addition to the standard outpatient examinations, there has recently been an increase in remote monitoring of objective parameters reflecting patients' circulation status. The manuscript is focused on a description of the current possibilities of remote monitoring and its influence on patients with heart failure., and Fedorco M., Táborský M.
Cíl: Analýzou literárních pramenů zjistit možnosti standardizace specializované ošetřovatelské péče k dekanylaci sheathu (vodiče) z arteria radialis, femoralis. Východiska práce: Procesuální standardy ošetřovatelských postupů při výkonech a jejich významnost pro výsledkové hodnocení kvality, se významně uplatňují při odborných výkonech prováděných sestrou. Postup při dekanylaci sheathu z arteriálního povodí po srdeční katetrizaci může ovlivnit fi nální výsledek katetrizace. Standardizace dekanylace sheathu je významný fenomén k redukci komplikací a měřítkem kvality výkonu jako celku. Metodika: Rešerše odborných článků databází PubMed, Medline, Cochrane, MedscapeNurses za období 1998–2010. K vyhledávání byl použit Booleovský operátor-or/and se zadáním klíčových slov. Dohledáno bylo 59 odkazů, dále jsme pracovaly se 16 odkazy, které vyhovovaly záměrům práce. Výsledky: Z dohledaných odkazů vyplývá, že ošetřovatelské standardy k dekanylaci sheathu často vychází ze závěrů ošetřovatelského výzkumu (EBP), zaměřují se na redukci krvácení z místa vpichu již od počátků provádění srdečních katetrizací. Standardy se zaměřují na způsob a délku prováděné komprese na arteria femoralis, tak arteria radialis. Dle odkazů je význam kladen na eliminaci komplikací (hematom, krvácení), jednak zavedením mechanických kompresních pomůcek, ale zejména vyškoleným ošetřovatelským personálem ve způsobech komprese, typech a správnosti použití kompresních zařízení. V odkazech je kladen důraz na časnou mobilizaci pacientů po katetrizaci, toto je možné za dodržení podmínek stanoveným ošetřovatelským standardem k dekanylaci sheathu. Závěry: Ošetřovatelský standard je důležitou součástí výkonu přispívající k redukci komplikací a zlepšení komfortu pacienta, má důležitou platformu zejména v zahraničí., Aim: Main aim of this report was to determine the possibilities of standardisation specialized nursing care for decannulation of the sheath from arteria radialis, femoralis by using analysis of literary sources. Introduction: Processual standards nursing procedures at operation and their importance for quality evaluation are signifi cantly enforced by nurse. Th e procedure of the decannulation of sheath from arterial basin can infl uence the fi nal eff ect of catheterization. Th e sheath standardisation is an important phenomenon contributing to reduction of complications and the quality of the operation as well. Methods: Th e methodology is based on research of professional articles from PubMed, Medline, Cochrane, MedscapeNurses databases for a period 1998–2010. It was used a Boolean operator (or/and), with entering the key words. It was found 59 references by using key words,then we worked with 16 references, which were relevant for the purpose of our report. Results: Th e references point to the fact that nursing standards for decannulation of the sheath are oft en based on conlusions of the nursing research (EBP). Th ey focus on a reduction of bleeding at the injection site from the beginning of the heart catheterization. Th e standards are focusing on manners and the the length of the compression on arteria femoralis, arteria radialis. According to the references the importance is based on elimination of complications (hematoma, hemorrhage) by introducing the mechanical compression devices, but mainly by high-skilled nursing staff trained in manners of compression and accuracy of application compression devices., Ludmila Klemsová, Katarína Žiaková, and Literatura
Benigní a maligní nádory v oblasti páteře a míchy patří mezi časté nálezy a jsou příčinou výrazné morbidity (bolest a neurologický deficit), která výrazným způsobem zhoršuje kvalitu života. Incidence metastatického postižení skeletu je v ČR asi 6 500 každý rok a s ohledem na delší přežívání než v případě viscerálních metastáz se jedná o značný medicínský problém. Léčba páteřních tumorů je obvykle řešena mutidisciplinárně. V některých případech je možná kompletní resekce, někdy je nutno se spokojit s dekompresí. Konvenční zevní radioterapie je často limitována toleranční dávkou míchy, což může vést k nedostatečné lokální kontrole. Stereotaktická radiochirurgie (SRS-stereotactic radiosurgery) přístrojem Cyberknife se od zevní frakcionované radioterapie odlišuje použitím mnoha konvergentních polí, které umožňují dodat vysokou dávku záření do cílového objemu za současného chránění okolních struktur. SRS je relativně dlouhou dobu používána intrakraniálně, kdy je jednorázově aplikována vysoká dávka záření (řádově desítky Gy). V extrakraniálních lokalizacích se ukazuje jako výhodnější použití několika málo frakcí (2–5), a proto se pojem radiochirurgie ukazuje jako nepříliš vhodný. V anglicky psané literatuře je pojem SBRT (Stereoactic body radiotherapy) stále častěji nahrazován termínem stereotaktická ablativní radioterapie (Stereotactic Ablative Body Radiotherapy – SABR), který velmi dobře popisuje pravou podstatu této metody., Benign and malignant tumours of the spine and spinal cord are frequent findings and cause major morbidity (pain and neurological deficit) which significantly impairs the quality of life. The incidence of metastatic skeletal disease is approximately 6,500 new cases per year in the Czech Republic and, given a longer survival rate than that observed in the case of visceral metastases, it poses a major health problem. The treatment for spinal tumours usually requires a multidisciplinary approach. In some cases, a complete removal is possible whereas sometimes decompression is all that can be done. Conventional external radiotherapy is commonly limited by the tolerance dose of the spinal cord, which may result in inadequate local control. Stereotactic radiosurgery (SRS) using the CyberKnife system is distinguished from external fractionated radiotherapy by the use of multiple convergent fields which allow delivery of a high dose of radiation to the target volume while sparing the surrounding structures. Intracranial SRS has been used for a relatively long time with a single high dose of radiation being delivered (in the order of tens of Gy). In extracranial sites, the use of a few fractions (2–5) has been shown as more convenient which is why the term radiosurgery has proved as not quite adequate. In the English literature, the term SBRT (Stereotactic body radiotherapy) is being increasingly replaced by the term Stereotactic Ablative Body Radiotherapy (SABR) which accurately reflects the true nature of this method., Jakub Cvek, Lukáš Knybel, Břetislav Otáhal, David Feltl, and Lit.: 5
Inkretinový hormon GLP1 (glucagon-like peptid 1) má kromě vlivu na pankreas také efekty systémové. Renální exprese receptorů pro GLP1 a DPP4 je popisována v řadě experimentálních studií. Aktivace receptorů pro GLP1 v ledvinách má diuretické a natriuretické efekty zřejmě přes renální tubulární buňky a sodíkové transportéry. Preklinicky inkretinová terapie snižovala albuminurii, ovlivňovala glomerulosklerózu, oxidativní stres a fibrózu v ledvinách. Diabetická nefropatie je hlavní příčinou selhání ledvin. Při renální insuficienci jsou možnosti funkční a zároveň bezpečné kompenzace diabetu omezené. Léčba agonisty receptoru pro GLP1 u pacientů s diabetem 2. typu a nefropatií se z pohledu účinnosti i bezpečnosti jeví jako efektivní., The incretin hormone GLP1 (glucagon-like peptide 1) has also systemic effects besides its effects on the pancreas. The renal expression for the receptors GLP1 and DPP4 has been described in a whole line of experimental studies. Activation of the receptors for GLP1 in the kidneys has diuretic and natriuretic effects apparently through the renal tubular cells and sodium transporters. Pre-clinical incretin therapy decreased albuminuria, affected glomerulosclerosis, oxidative stress and fibrosis in the kidneys. Diabetic nephropathy is the major cause of kidney failure. In the course of renal insufficiency the functional possibilities and simultaneous safe compensation of diabetes are limited. The treatment GLP1 RA of patients with type 2 diabetes and nephropathy appear to be effective from the aspect of effectiveness and safety., and Alena Adamíková
Condylomata acuminata představují významný epidemiologický problém, a to zejména v teenagerovské populaci. Podstatou onemocnění je infekce tzv. lidským papilomavirem – HPV. Lidský papilomavirus neumíme léčit, proto terapie kondylomat většinou probíhá pouze formou lokální destrukce bradavic a nijak neřeší kauzální podstatu onemocnění. I samotné odstranění kondylomat, zejména při větším rozsahu onemocnění, může být obtížné a zdlouhavé, stejně tak jako i následné hojení pacienta, nezřídka komplikované časnými recidivami. Jakýkoliv nový preparát, který rozšíří možnosti terapie tohoto nepříjemného onemocnění, je velkým přínosem. Celkově působící imunomodulační preparát Isoprinosine je z tohoto pohledu velká naděje pro pacienty, a to zejména pro jeho systémové působení s efektem na všechny kožní a slizniční povrchy, pro jeho šetrnost vůči pacientovi, ale především pro jeho předpokládanou schopnost snížit procento recidiv. Na ambulanci onkogynekologické prevence při porodnicko-gynekologickém oddělení Městské nemocnice Ostrava a jejím přidruženém laserovém pracovišti jsme sledovali efekt léčby Isoprinosinem v klinické praxi a výsledky jsou velmi nadějné. Na základě našich pozorování se rovněž snažíme dát návod, jak lék používat, v jaké dávce a jak dlouho. Pro zajímavost uvádíme 1 kazuistiku i s fotodokumentací, v níž jsme léčbu Isoprinosinem využili s velmi dobrým efektem., Condylomata acuminata present a considerable epidemiological problem, particularly in a teenage population. The illness develops through the infection by a human papillomavirus- HPV. We are unable to treat the human papillomavirus, therefore the treatment of anogenital warts largely only consists in local destruction of warts and does not treat the cause of the illness. The removing of warts itself, in particular when the affected site is larger-sized, can be difficult and protracted, as well as subsequent healing of the patient, often complicated by recurrences. Any new preparation that broadens the possibilities of treatment of this obtrusive illness means a great benefit. In this regard the overall effect of the immunomodulation preparation Isoprinosine is a great hope for patients, mainly due to its systemic effect on all cutaneous and mucosal surfaces, its patient friendliness, but mainly due to its assumed ability to reduce the percent of recurrence. At the outpatients‘ department of oncogynecological prevention affiliated to the Department of Obstetrics and Gynecology of the Ostrava City Hospital and its Laser centre, we followed the effect of the treatment with Isoprinosine in clinical practice and the results are very encouraging. Based on our observations we also try to provide guidance on how to use the medicine, on its dosing and length of application. For the sake of interest we present 1 case study with photo documentation, in which we have used Isoprinosine treatment with a very good effect., and Michal Mihula