Článek si klade za cíl poskytnout interdisciplinární pohled a přehled o aktuální právní problematice náhradního mateřství. Příspěvek poukazuje na skutečnost, že nezakotvení náhradního mateřství v současné právní úpravě, zejména soukromého práva, přináší zásadní problémy nejen v oblasti práva, ale i v životě fyzických osob. Náhradní mateřství je diskutováno z pohledu ústavního pořádku, soukromého práva a možné trestní odpovědnosti za neoprávněné nakládání s lidským tělem. V závěru jsou diskutovány návrhy de lege ferenda., The article aims to provide interdisciplinary insights and an overview of topical legal issues of surrogacy. The paper points out the fact that the surrogacy is not settled in the up-to–date legal regulation, especially in private law, which introduces major problems not only in the field of law, but also in the lives of persons. The surrogacy is discussed from the perspective of constitutional order, private law and possible criminal responsibility for the unauthorized use of human body. Conclusion is devoted to proposals de lege ferenda., Dagmar Císařová, Olga Sovová, and Literatura
Hyponatriémia patrí medzi najčastejšie elektrolytové dysbalancie v bežnej klinickej praxi, ktorá je asociovaná so zvýšenou morbiditou a mortalitou pacientov. V súčasnosti je podrobnejšie prebádaná patofyziológia vzniku hyponatriémie pri jednotlivých vyvolávajúcich príčinách, medzi ktorými hlavnú úlohu zohráva antidiuretický hormón a osmoregulačné mechanizmy. Článok oboznamuje pre klinickú prax s relatívne novým delením hyponatriémie na základe závažnosti klinických príznakov a efektívnej osmolality séra, ponúka zjednodušené postupy pri diagnostike a liečbe hyponatriémie, ktoré sú založené na aktuálnych odporúčaniach svetových odborných spoločností a na podklade medicíny dôkazov., Hyponatraemia is the most common electrolyte disbalance in clinical practice, which is associated with increased patients morbidity and mortality. At present the pathophysiology of hyponatraemia is explored in more details, antidiuretic hormone and osmoregulation play the major roles. This article informs about relatively new classification of hyponatraemia for clinical practice based on the severity of clinical symptoms and based on the effective serum osmolality. It also offers diagnostic and treatment guidelines of hyponatraemia, which are based on current recommendations of the world experts and on the evidence based medicine., and Igor Šturdík, Monika Adamcová, Juraj Payer
Náklady na léky v ČR tvoří velkou část výdajů na zdravotnictví. Tak jako i v dalších segmentech sektoru zdravotnictví v ČR je i u léků evidentní permanentní tlak na růst výdajů bez ohledu na reálný vývoj ekonomiky. Článek reaguje na příspěvek autorů Adama Z et al Zlepšování výsledků léčby vybraných krevních chorob a změny nákladů na tuto léčbu. Otázky pro ekonomy a další odborníky [2]. Dokumentuje vývoj růstu nákladů na zdravotnictví a příčiny tohoto vývoje, se zaměřením na výdaje na drahá onkologická léčiva. Nabízí také možnosti řešení financování onkologických léčiv. Cílem není vyslovit jednoznačné doporučení pro českou zdravotní politiku, nýbrž vyvolat diskusi o možnostech udržitelnosti systému financování české lékové politiky, Z. Zigová, and Lit.: 22
Východisko: Množství intervenčních studií prokázalo, že pacienti s manifestní vaskulární chorobou profitují z agresivnějšího dávkování statinů. Položili jsme si otázku, jaké dávkování statinů je v praxi obvyklé a nakolik je v praxi splňována doporučená cílová hodnota LDL-cholesterolu. Metodika a výsledky: Analyzováno bylo celkem 948 pacientů o průměrném věku 64,5 let (SD ? 9,0) po akutním koronárním syndromu nebo koronární revaskularizaci (české soubory studií EUROASPIRE III a IV). Přestože statinem bylo v letech 2012/2013 léčeno více než 93 % pacientů, maximální dávku (atorvastatin 80 mg nebo ekvivalent) užívala pouze 2,4 % pacientů a oproti období 2006/2007 se zvýšila pouze preskripce středně dávkovaného statinu (atorvastatin 40 mg). Od let 2006/2007 sice došlo k mírnému zlepšení adherence k cílové hodnotě < 2,5 mmol/l (z 54 % na 65 %), nicméně aktuálně platnou cílovou hodnotu < 1,8 mmol/l dosahovalo stále jen < 25 % pacientů. Na základě individuálních hodnot LDL-cholesterolu lze odhadnout, že při maximální možné up-titraci dávky statinu by adherence k aktuální cílové hodnotě stoupla na asi 43 %. Závěr: Přestože převážná většina pacientů s manifestní ICHS je léčena statinem, užívané dávkování a zejména adherence k cílové hodnotě LDL-cholesterolu v praxi neodpovídá současným doporučeným terapeutickým standardům pro sekundární prevenci., Background: A number of clinical trials have shown that patients with overt atherovascular disease may benefit from more aggressive dosage of statins. We aimed to determined the usual dosage of statin in clinical practice and the adherence to recommended target concentration of LDL-cholesterol. Methods and results : We analyzed 948 patients with mean age 64.5 years (SD ? 9.0) after acute coronary syndrome and/or coronary revascularization (Czech samples of EUROASPIRE III and IV). In spite that more than 93 % of patients were in 2012/2013 treated with statin, only 2.4 % with the highest dose (atorvastatin 80 mg or equivalent). On the other hand, medium-dosed statin (atorvastatin 40 mg) was more often prescribed, in comparison to 2006/2007. We observed mild improvement in adherence to former LDL-cholesterol target < 2.5 mmol/l (from 54 % to 65 %), but the recent target < 1.8 mmol/l was reached only in less than one quarter of patients in 2012/2013. It can be approximate (using individual LDL-cholesterol values), that after maximal possible up-titration of statin, the adherence to recent LDL-cholesterol target may improve up to 43 %. Conclusions: Although the majority of CHD patients are currently being treated with statin, the usual dosage regimen and adherence to the recommended target values were not consistent with current therapeutic standards for secondary prevention of CHD., and Otto Mayer Jr, Jan Bruthans v zastoupení řešitelů projektu EUROASPIRE
Cíl: Zhodnocení nálezů v mozkomíšním moku u dětí s paretickým onemocněním a stanovení výtěžnosti vyšetření vzhledem k etiologické diagnóze. Soubor a metodika: Retrospektivně bylo zhodnoceno vyšetření mozkomíšního moku u 227 hospitalizovaných dětí s paretickým postižením periferního nebo centrálního nervového systému. Mozkomíšní mok byl hodnocen cytologicky a biochemicky. Stanovovány byly protilátky proti neurotropním virům, proti borreliím a ve sporných případech byla provedena i detekce bakteriálních antigenů nebo virové nukleové kyseliny pomocí PCR. Výsledky:Zánětlivé změny ve smyslu aseptické meningitidy byly zjištěny u 125 dětí (55 %), proteinocytologická disociace u devíti dětí (4 %), vyšetření mozkomíšního moku ostatních 93 dětí (41 %) bylo negativní. V cytologickém vyšetření převažovaly lymfocyty (průměr 110, medián 10). Hladina bílkoviny v mozkomíšním moku byla 0,4 g/l (medián) a hladina glukózy 3,34 mmol/l (medián). Porucha hemato‑likvorové bariéry byla zjištěna u 55/113 dětí (51 %), z toho v 9 % těžká. Borreliová etiologie byla prokázána u 52 % dětí, z toho 86 % vzorků mělo současně pleocytózu. Virová a mykoplazmová etiologie byla zjištěna u 11 % dětí pouze sérologicky. Etiologie zůstala neprokázána u 37 % dětí. Závěry:Vyšetření mozkomíšního moku přispívá k diagnostice paretických onemocnění. Navzdory negativním meningeálním příznakům u dětí by měla být provedena lumbální punkce k potvrzení nebo vyloučení meningitidy. V našich zeměpisných podmínkách je periferní paréza n. facialis diagnostikována u 95 % dětí s převahou borreliové etiologie. Paretická postižení jiné etiologie se vyskytují vzácně., Aim: To evaluate cerebrospinal fluid (CSF) findings in children with paretic involvements and to establish the benefit of such examination with a view to aetiological diagnosis. Material and methods: CSF findings among 227 hospitalized children with paretic involvements of the peripheral or central nervous system were evaluated retrospectively. CSF was analysed cytologically and biochemically. Detected were antibodies against neurotropic viruses, Borrelia and viral nucleic acids by means of PCR. Results: Inflammatory changes due to aseptic meningitis were found in 125 (55%) children, elevation of proteins only in nine (4%) children, and CSF examination was negative in the remaining 93 (41%) children. Cytological examination revealed white blood cells with a predominance of lymphocytes (mean 110, median 10). Median CSF protein was 0.4 g/l and median CSF glucose was 3.34 mmol/l. Disruption of the blood‑CSF barrier was determined in 55/113 (51%) children, while this condition was severe in 9% of the examined children. Borrelial aetiology was confirmed in 52% of the children, while pleocytosis was revealed in 86% of those samples. Viral and mycoplasmal aetiology was proven in 11% of the children only serologically. The aetiology remained unproven in 37% of the children. Conclusion:CSF examination contributed to the diagnosis of paretic involvements in children. Even despite negative meningeal signs in children, spinal tap should be performed to exclude or confirm meningitis. In our geographic conditions, peripheral facial palsy is diagnosed in 95% of children with the predominance of borrelial aetiology. Paretic involvements of other aetiologies occur only rarely., and L. Krbková, K. Holečková, Z. Blechová, V. Marešová, K. Labská, H. Štroblová, J. Bednářová
Neurodegenerativní onemocnění, mezi něž patří např. Alzheimerova a Parkinsonova nemoc, se kvůli své neustále se zvyšující prevalenci a nedostupnosti efektivní léčby staly jedním z nejpalčivějších problémů moderní medicíny. Ačkoli existují látky s potenciálním terapeutickým účinkem, hematoencefalická bariéra vytváří účinnou překážku pro transport léků do centrálního nervového systému. Naději pro vyřešení tohoto problému přinesl nástup nanotechnologií umožňujících přípravu částic s přesně navrženými vlastnostmi pro překročení hematoencefalické bariéry. Širokému využití nanočástic pro transport léků brání nedostatečné zmapování jejich biologických vlastností a bezpečnostních rizik. Pokrok v této oblasti společně s rostoucím porozuměním patogenezi neurodegenerativních onemocnění by v budoucnu mohl vést k nalezení jejich efektivní léčby., Due to the continually rising prevalence and lack of effective therapy, neurodegenerative disorders, such as Alzheimer’s and Parkinson’s disease, are among the most serious problems of modern medicine. Even though promising compounds with potential therapeutic effect have been developed, blood-brain barrier impedes their transport to the central nervous system. Nanotechnologies produce particles with properties that enable them to cross the blood-brain barrier and thus provide hope in solving this problem. Wide utilization of nanoparticles for transportation of drugs is prevented by our limited knowledge of their biological properties and their safety profile. Further developments in this field together with increasing understanding of the pathogenesis of neurodegeneration may lead to development of effective therapy in the future. Key words: blood-brain barrier – dendrimers – liposomes – nanotubes – carbon – nanoparticles – neurodegenerative diseases The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Filipová, R. Rusina, K. Holada
High grade gliomas are some of the deadliest human tumours. Conventional treatments such as surgery, radiotherapy and chemotherapy have only a limited effect. Nowadays, resection is the common treatment of choice and although new approaches, such as perioperative magnetic resonance imaging or fluorescent microscopy have been developed, the survival rate of diagnosed patients is still very low. The inefficacy of conventional methods has led to the development of new strategies and the significant progress of nanotechnology in recent years. These platforms can be used either as novel imaging tools or to improve anticancer drug delivery into tumours while minimizing its distribution and toxicity in healthy tissues. Amongst the new nanotechnology platforms used for delivery into the brain tissue are: polymeric nanoparticles, liposomes, dendrimers, nanoshells, carbon nanotubes, superparamagnetic nanoparticles and nucleic acid based nanoparticles (DNA, RNA interference [RNAi] and antisense oligonucleotides [ASO]). These nanoparticles have been applied in the delivery of small molecular weight drugs as well as macromolecules - proteins, peptides and genes. The unique properties of these nanoparticles, such as surface charge, particle size, composition and ability to modify their surface with tissue recognition ligands and antibodies, improve their biodistribution and pharmacokinetics. All of the above mentioned characteristics make of nanoplatforms a very suitable tool for its use in targeted, personalized medicine, where they could possibly carry large doses of therapeutic agents specifically into malignant cells while avoiding healthy cells. This review poses new possibilities in the large field of nanotechnology with special interest in the treatment of high grade brain tumours. and P. Krůpa, S. Řehák, D. Diaz-Garcia, S. Filip
Národní program zdraví ČR, který byl zahájen v 90. letech na základě formulovaných cílů obnovy a podpory zdraví v rámci tvorby zdravotní politiky, se postupně vytratil. Došlo k poklesu počtu finančních zdrojů a v jeho důsledku také programů. Trend úspor byl realizován dvou fázích. První byla zahájen v souvislosti s tzv. měnovou krizí v roce 1997 a druhá fáze úspor až k nule je patrna v souvislosti se vstupem do EU, jejíž prostředky zjevně umožňují Českým veřejným financím realizovat ještě větší úspory. Otázkou je, proč nebyly evropské prostředky aspoň částečně využity také v rámci Národního programu zdraví ČR?, National Health Programme of the Czech Republic, which was launched in the 90 years on the basis of formulated policy goals of health promotion, gradually disappeared. There has been a decline in financial resources and consequently also the programs. Trend of savings was realized in two phases. The first one was launched in connection with the monetary crisis in 1997 and the second phase to zero savings is evident in the context of EU accession, which allowed in the Czech public finances to realize even greater savings. The question is, why were not at least partly European funds also used within the National Health Programme of the Czech Republic and how was National Health Programme substituted?, MUDr. Lidmila Hamplová Ph.D., doc. MUDr. Květoslava Kotrbová Ph.D., MUDr. Zdeněk Velikovský, and Literatura