Cieľ: Zámerom štúdie bolo zistiť, či dĺžka praxe ovplyvňuje mieru syndrómu vyhorenia v nami sledovanom súbore sestier a pôrodných asistentiek. Metódy: Zvolili sme štandardne využívaný dotazník na stanovenie miery syndrómu vyhorenia Maslach Burnout Inventory, ktorý on-line formou mohli vypĺňať sestry a pôrodné asistentky zaregistrované v Slovenskej komore sestier a pôrodných asistentiek. Vzorku tvorilo 844 sestier a pôrodných asistentiek. Výsledky: Hlbšou analýzou sa potvrdil štatisticky významný vzťah medzi mierou syndrómu vyhorenia a dĺžkou praxe. Sestry a pôrodné asistentky pracujúce v období od 1–3 rokov a od 5 rokov majú signifi kantne vyšší výskyt syndrómu vyhorenia. Závery: Zistené výsledky môžu uplatniť najmä zamestnávatelia v oblasti prevencie syndrómu vyhorenia., Aim: The aim of this study was to explore whether the length of employment aff ects the rate of burnout syndrome in nurses and midwives. Methods: In our research, we employed the standardized Maslach Burnout Inventory questionnaire, which was completed on-line by nurses and midwives registered in the Slovakian Guild of Nurses and Midwives. The sample consisted of 844 nurses and midwives registered by the Slovakian Guild of Nurses and Midwives. Results: Our results suggest signifi cant relation between the employment length and burnout syndrome. Nurses and midwives working from 1 to 3 years and more than 5 years had signifi cantly higher prevalence of burnout syndrome. Conclusion: The results of our study could be utilized by employers in the fi eld of prevention of burnout syndrome., Lucia Dimunová, Iveta Nagyová, and Literatura 18
Cíl: Gen pro adiponektin bývá označován jako kandidátní gen inzulinové rezistence (IR). V naší práci byl sledován možný vztah mezi jednonukleotidovým polymorfi smem (SNP) +276 G > T a markery inzulinové rezistence včetně lipidového a lipoproteinového profi lu u 355 dyslipidemických pacientů lipidové ambulance III. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a jejich prvostupňových příbuzných. Metody: SNP genu pro adiponektin byl detekován metodou polymerázové řetězové reakce v reálném čase s hybridizačními fl uorescenčními sondami. Rozdíly mezi genotypy ve spojitých proměnných byly analyzovány metodou ANOVA (upraveno na věk, pohlaví a obvod pasu). Výsledky: Nosiči genotypu GG měli významně vyšší hladiny celkového cholesterolu (GG: 6,54 ± 1,74 mmol/l, GT: 6,18 ± 1,45 mmol/l, TT: 6,25 ± 1,64 mmol/l, p < 0,05) a LDL cholesterolu (GG: 4,12 ± 1,49 mmol/l, GT: 3,78 ± 1,31 mmol/l, TT: 3,70 ± 1,34 mmol/l, p < 0,05) než jedinci s alelou T. Přítomnost alely T na pozici 276 byla u heterozygotů naopak spojena s vyšší koncentrací inhibitoru aktivátoru plasminogenu 1 (PAI-1) (GG: 71,50 ± 41,0 μg/l, GT: 81,0 ± 38,7 μg/l, TT: 70,14 ± 44,4 μg/l, p < 0,05). Závěr: Ve studii byla zjištěna slabá asociace heterozygotů-nosičů T alely polymorfi smu +276 G > T genu pro adiponektin a jedním markerem inzulinové rezistence, avšak nebyl nalezen vztah k sérovému adiponektinu, inzulinu, body mass indexu a dyslipidemickým fenotypům., Aim: The adiponectin gene has been proposed as a potential candidate gene for IR. We analysed possible relationship between +276 G > T SNP and IR markers together with lipid and lipoprotein profi les in 355 Czech dyslipidemic patients of Lipid Center, University Hospital Olomouc, and their fi rst degree relatives. Methods: The +276 G > T SNP of adiponectin gene was detected by real time PCR method with hybridization fl uorescence probes in LightCycler. Between-genotype differences in continuous variables were analyzed by ANOVA after adjustment for age, sex and waist circumference. Results: Subjects with GG genotype were associated with higher total cholesterol (GG: 6.54 ± 1.74 mmol/l, GT: 6.18 ± 1.45 mmol/l, TT: 6.25 ± 1.64 mmol/l, p < 0.05) and LDL cholesterol (GG: 4.12 ± 1.49 mmol/l, GT: 3.78 ± 1.31 mmol/l, TT: 3.70 ± 1.34 mmol/l, p < 0.05) in comparison with T allele carriers. On the contrary, the presence of T allele in position 276 in heterozygotes was associated with higher levels of plasma inhibitor of activator of plasminogen 1 (PAI-1) (GG: 71.50 ± 41.0 μg/l, GT: 81.0 ± 38.7 μg/l, TT: 70.14 ± 44.4 μg/l, p < 0.05). Conclusion: In this study, the poor association between carriers- heterozygotes of T alelle of +276 G > T polymorphism of gene for adiponectin and one marker of insulin resistance was found. However, no relationship was detected with plasma adiponectin, insulin, body mass index and dyslipidemic phenotypes., Novotný Dalibor, Vaverková H., Karásek D., Halenka M., Lukeš J., Slavík L., Bartková M., Schneiderka P., and Lit.: 11
Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit vztah reminiscenčních aktivit (RA) a depresivity u seniorů žijících v institucionální péči. Sledována byla míra depresivity u seniorů starších 65 let. Byl sledován rozdíl mezi skupinou experimentální a kontrolní po 50 - ti seniorech. Metodika: Pro sběr dat a vymezení depresivity respondentů byl použit screeningový nástroj Škála deprese pro geriatrické pacienty (GDS). Studiem zdravotní dokumentace byla sbírána data, jako je věk, výsledky kognitivního testu MMSE a data z oblasti psychofarmakologické medikace, jelikož je to významný faktor ovlivňující míru depresivity. Hodnocení depresivity proběhlo ve dvou měřeních. U experimentální skupiny proběhla měření před a po absolvování strukturovaných RA. U kontrolní skupiny byla měření provedena ve stejném časovém období, jako ve skupině experimentální, ale již bez RA. Výsledky: Prevalence depresivity v celém souboru respondentů byla 43 %. Depresivita v experimentální skupině byla prokázána u 20 % respondentů. Ve stejném časovém období u skupiny kontrolní byla zjištěna depresivita u 23 % respondentů. Po absolvování RA klesla depresivita u experimentální skupiny o 4 %. Ve zkoumaném souboru bylo statisticky potvrzeno, že RA snižují míru depresivity u seniorů v institucionální péči. Přítomnost depresivní symptomatologie po absolvování RA u experimentální skupiny byla nižší než u skupiny kontrolní. Závěr: Deprese je vážným a život ohrožujícím onemocněním, které se podílí na snížení kvality života seniorů a jejich rodin. Správná diagnostika a léčba deprese vede ke zlepšení kvality života seniorů a jejich rodin. RA jsou významnou psychosociální nefarmakologickou intervencí, která může výrazně přispět ke zlepšení kvality života., Aim: The aim of this research was to determine the relationship between reminiscence activities (RAs) and depression in seniors living in institutional care. The rate of depression was studied in seniors over 65 years of age. Differences between experimental and control groups, each comprising 50 individuals, were assessed. Methods: The Geriatric Depression Scale was used for data collection and identification of depression in the participants. Medical records were used to ascertain their age, Mini Mental State Examination results and psychopharmacological drug use, a significant factor affecting the rate of depression. Depression was evaluated by two measurements. In the experimental group, the measurements were carried out before and after completion of structured RAs. In the control group, the measurements were carried out at the same times but no RAs were provided. Results: The overall prevalence of depression in all participants was 43%. In the experimental and control groups, the rates were 20% and 23%, respectively. After completion of RAs, the rate decreased by 4% in the experimental group. RAs were confirmed to lower the rates of depression in seniors in institutional care. Depressive symptoms were less frequent after RAs in the experimental group than in the controls. Conclusion: Depression is a serious and lifethreatening disease contributing to impaired quality of life of both seniors and their families. Correct diagnosis and treatment of depression lead to improved quality of life of seniors and their families. RAs are an important psychosocial nonpharmacological intervention which can significantly contribute to quality of life improvement., and Kamila Marková, Martina Jedlinská, Kristýna Šoukalová
Cílem studie bylo prozkoumat vztah mezi sociální oporou, socioekonomickými determinantami a průběhem onkologické léčby. Byl sledován výskyt komplikací souvisejících s toxicitou protinádorové terapie, výskyt viróz během 6 měsíců po operaci a pooperační komplikace. Ve studii participovalo 139 pacientek s karcinomem prsu (medián věku 65 let), sociální opora (SO) a socioekonomický status (SES) byly hodnoceny na základě strukturovaného interview. SES byl odhadován na základě kategorií ekonomického příjmu a dosaženého vzdělání. Ze zdravotnické dokumentace byly do analýz zařazeny údaje o výskytu obecně léčebných komplikací, komplikací po operaci a o výskytu infekčních onemocnění typu viróz do 6 měsíců po operaci. Statistická významnost rozdílů v kategoriálních proměnných mezi testovanými skupinami byla hodnocena Fisherovým přesným testem. Statisticky významné rozdíly mezi skupinami s a bez SO byly zjištěny u celého souboru pacientek v méně častém výskytu viróz u pacientek se SO (bez viróz 70,3 % vs 48,3 % bez SO). U pacientek se SO ve věku do 60 let byl zjištěn nižší výskyt pooperačních komplikací (56,7 % vs 0 %) i obecně nižší počet komplikací v souvislosti s onkologickou léčbou (více než 4 komplikace se projevily u 47,1 % se SO vs 100 % bez SO). U pacientek se SO ve stadiu nemoci II–III byl zjištěn nižší výskyt viróz (bez viróz 63,2 % vs 28,6 %) a nižší četnost komplikací (více než 4 komplikace 35,5 % vs 73,3 %). Statisticky významný vztah (P = 0,015) byl zjištěn mezi vzděláním a počtem komplikací u pacientek se stadiem II–III, u pacientek se základním a učňovským vzděláním byl vyšší podíl více než 4 komplikací (55,9 %) oproti skupině se středním a vyšším vzděláním (32,6 %). Zvýšený trend byl nalezen pro vztah mezi SES a výskytem komplikací souvisejících s onkologickou léčbou (P = 0,06) ve skupině pacientek s karcinomem prsu ve stadiu II–III.Zjistili jsme indicie pro vztah sociální opory a průběh onkologické léčby pro starší pacientky napříč klinickými stadii a pro vztah SES a výskyt léčebných komplikací pro starší ženy ve stadiu II–III. Sociální opora je velmi důležitý faktor pro zdraví pacientek, významnou pozitivní roli hraje také vyšší socioekonomický status a vzdělání. Klíčová slova: karcinom prsu – onkologická léčba – sociální opora – socioekonomický status, The objective of the study was to investigate the relationship between social support, socioeconomic determinants and oncological treatment progress in patients with complications due to the toxicity of antitumor therapy, viral diseases during 6 months following surgery, as well as postoperative complications. The study sample consisted of 139 female patients with breast cancer (age median: 65 years), and social support (SS) and socioeconomic status (SES) were evaluated based on a structured interview. SES was estimated based on income and education classification. The analyses performed included information from patients’ documentation, including data on the occurrence of general therapy complications, postoperative complications, and the occurrence of infectious viral diseases within the first 6 months following surgery. The level of statistical significance of the differences within category-specific variables between the analysed groups was evaluated with Fisher’s exact test. The differences in statistical significance between groups with and without SS were found within the entire group of patients, while viral diseases occurred less in patients with SS (no viral diseases 70.3% vs 48.3% without SS). Patients with SS and below 60 years of age experienced a lower occurrence of postoperative complications (56.7% vs 0%), as well as generally lower numbers of complications resulting from oncological treatment (more than 4 complications occurred in 47.1% of patients with SS vs 100% of patients without SS). Patients with SS in the Stage II–III experienced a lower occurrence of viral diseases (63.2% no virosis vs 28.6%) and a lower occurrence of complications (35.5% more than four complications vs 73.3%). A statistically significant relationship (P = 0.015) was determined between the education of patients and the number of complications in patients in Stage II–III: more than four complications occurred in patients with basic and vocational education (55.9%), compared to patients with secondary and higher education (32.6%). An increasing trend was determined for the relationship between SES and the occurrence of complications due to oncological treatment (P = 0.06) within the group of patients with Stage II–III breast cancer. We have found evidence supporting the idea of a relationship between social support and oncological treatment for older patients across clinical stages and for the relationship between SES and the occurrence of complications for older women in Stage II–III. Social support is a factor which is of great importance for patient health, while higher socioeconomic status and education play a significant role, too. Keywords: breast cancer – oncological treatment – social support – socioeconomic status, and Kateřina Skřivanová, Dagmar Brančíková, Tomáš Svěrák, Ľubomíra Anderková, Nela Elfmarková, Marcela Bendová, Hana Peterková, Eva Holoubková, Jiří Jarkovský, Klára Benešová, Markéta Protivánková, Luboš Minář, Ladislav Dušek
Waldenstrómova makroglobulinemie je maligní B-lymfoproliferativní onemocněni. Patří těž do skupiny tzv. monoklonálních gamapatií (paraproteinemií, plazmocelulárnich dyskrazií). Jejich typickým znakem je nadměrná, tedy patologická tvorba imunoglobulinu jedním klonem plazmatických buněk. Kromě doporučených léčebných postupů uvádíme i nové poznatky o terapii této relativně vzácné, nicméně v poslední době stále častěji diagnostikované choroby., Waldenstrom's Macroglobulinemia is a maUgnant B-lymphoproliferative disease. It is a model of immunopathological disease in the old age and it falls into the group of monoclonal gammapathy (paraproteinemia). The typical feature of these diseases is an excessive and pathological production of immunoglobulin by one clone of plasmatic cells. Besides recommended therapeutic methods we quote new informations about treatment of this comparatively rare, but more often diagnosed disease during the recent period., Jan Klán, Eva Topinková, Dagmar Pelíšková, Lit: 19, and Souhrn: eng
Antikoagulační léčba warfarinem a dalšími deriváty dikumarolu vykazuje významnou interindividuální i intraindividuální variabilitu. Potřebná dávka warfarinu z velké části závisí i na vrozených dispozicích každého jedince. Dávku prokazatelně ovlivňují genetické varianty cytochromu P450 2C9 (CYPP2C9) a reduktázy epoxidu vitaminu K (VKORC1). Ovlivnění dalšími polymorfi smy je předmětem výzkumu. Zdá se, že zahrnutí výsledků genetického testování do algoritmů pro výpočet potřebné úvodní dávky warfarinu by mohlo být přínosem. Podobně znalost polymorfi smů může upozornit na pacienty s vysokým rizikem předávkování a tím i krvácivých komplikací. Dosud to však není jednoznačně prokázané., Sensitivity to anticoagulation treatment by warfarin shows a wide inter-individual and intra-individual variability. The proper warfarin dose also depends largely on inherited predispositions. The dose is signifi cantly infl uenced by genetic variants of cytochrome P450 2C9 (CYPP2C9) and vitamin K epoxide reductase (VKORC1). Other possible polymorphism effects are under investigation. It seems that including genetic testing into algorithms for calculating of the required warfarin dose could be benefi cial. Similarly, knowledge of polymorphisms could alert us to patients with a high risk of overdosing and bleeding complication. If there is a benefi t of genetic testing remains controversial till now., Matýšková M., Čech Z., and Lit.: 35