Hlavní body: 1. Hodnocení obvyklých stravovacích návyků pacienta nebo hodnocení příjmu konkrétních potravin a nápojů pomůže objasnit, zda strava přispívá k riziku vzniku litiázy, nebo nikoli. 2. Dietologické vyšetření by měl provádět zkušený dietolog; lékaři, kteří se nespecializují na tuto problematiku, by se měli vyvarovat častých chyb, kterých se obvykle dopouští lékaři bez kvalifikace v dietologii. 3. 24hod sběr moči a rozbor složení litiázy nejsou ekvivalentní alternativou dietologickému hodnocení, neboť látky (ze stravy) obsažené v moči nebo ledvinných kamenech podléhají po konzumaci mnohačetným metabolickým procesům. 4. Dietetická doporučení by měla být stanovena konkrétně pro předpokládaný dietetický rizikový faktor. 5. V případě, že se strava nepodílí na vzniku litiázy nebo pacient již dodržuje dietetická doporučení zaměřená na kontrolu konkrétních rizikových faktorů, pravděpodobně pak jakákoli další změna stravovacích návyků nepovede ke snížení rizika vzniku litiázy. 6. Poskytnutí dietetických doporučení, která nesouvisejí s rizikem vzniku litiázy, může (a.) pacienta zahltit zbytečnými informacemi, (b.) zmást priority jednotlivých doporučení a/nebo (c.) poskytnout pacientovi plané naděje s ohledem na úspěch nutriční terapie., Highlights: 1. Assessment of a patient’s habitual dietary pattern or intake of specific foods and beverages is important in identifying whether diet is contributory to his/her stone formation risk. 2. Dietary assessment is a skill practiced by dietitians; non-dietitians who assess their patients’ diets should be aware of and avoid common pitfalls to obtaining accurate information. 3. The 24-hour urine analysis and the stone composition report are not surrogates for dietary assessment as food-derived compounds that may appear in urine or renal calculi are subject to multiple metabolic processes after ingestion and during circulation. 4. A dietary recommendation should be applied directly to the alleged dietary contributor to stone risk. 5. If diet is not contributing stone formation, or if a patient is already eating according to a dietary recommendation aimed at controlling a specific stone risk factor, then no amount of recommending dietary change will elicit improvement in his/her stone risk. 6. Providing dietary recommendations that are not linked to stone risk factors may (a.) overwhelm the patient with multiple, unnecessary recommendations, (b.) mislead him/her about which recommendation(s) have priority, and/or (c.) provide false hope about the potential for success of nutrition therapy., and Penniston K. L.
Stať se zaměřuje na zkoumání příčin rostoucí mimomanželské plodnosti. Vychází z dat výzkumného šetření Sociální a ekonomické podmínky mateřství (SEPM) provedeného v roce 2006 v Sociologickém ústavu AV ČR. Tato data umožňují na mikroúrovni poodkrýt důvody, jakými neprovdané matky vysvětlovaly svoji vlastní rodinnou situaci při narození prvního dítěte. Analýza identifikovala tři typy motivací neprovdaných matek: nesouhlas/absence partnera, liberální postoje a pragmatické (ekonomické) důvody. Jednotlivé skupiny neprovdaných matek se lišily nejen postoji k manželství, ale i tím, jak vnímaly budoucnost vztahu s otcem dítěte. Příslušnost k jednotlivým skupinám souvisela s tím, jestli žena v době narození prvního dítěte žila v nesezdaném soužití s jeho otcem, s výší vzdělání a jejím věkem při narození prvního dítěte. Skupiny neprovdaných matek mají navíc rozdílné vyhlídky do dalšího rodinného života. V druhé části se příspěvek zaměřuje na to, jaké partnerské uspořádání považují neprovdané matky za ideální. Data SEPM ukazují, že velká část neprovdaných matek preferuje manželský svazek po předcházejícím nesezdaném soužití., Jana Chaloupková., 1 graf, 4 tabulky, and Obsahuje bibliografii
Tauopatie jsou neurodegenerativní onemocnění, která se vyznačují hromaděním abnormně modifikovaných forem proteinu zvaného tau především v kůře frontálních, temporálních a parietálních laloků, v bazálních gangliích a v mezencefalu. Molekulárně biologicky a biochemicky dobře definovaná skupina chorob má však dosti heterogenní klinické obrazy a je podstatou několika různých neurodegenerativních onemocnění tvořících frontotemporální lobární degenerace. Společným klinickým znakem těchto entit je ve větší či menší míře vyjádřený syndrom frontotemporální demence. Klinické jednotky, jež se řadí mezi klasické frontotemporální demence, však nejsou vždy podmíněny jen tauopatiemi, mnohdy je jejich etiopatogenetická podstata jiná. Účelem tohoto stručného přehledu je utřídění současné úrovně poznání vztahů mezi skupinou tauopatií a frontotemporálních lobárních degenerací. Článek obsahuje i návrh praktického postupu k upřesnění klinické diagnózy jednotlivých nozologických jednotek v rámci tauopatií., Tauopathies are neurodegenerative disorders characterized by accumulation of abnormally modified forms of the tau-protein, predominantly in frontal, temporal and parietal cortical regions, basal ganglia and in the midbrain. Tauopathies are well defined from the molecular biological and biochemical point of view; clinical symptoms may be, however, heterogeneous. Common signs of frontotemporal lobar degenerations include a more or less prominent syndrome of frontotemporal dementia. On the other hand, the clinical picture of frontotemporal dementia may not be caused by a tauopathy only; in many cases the underlying etiopathogenic cause is different. The aim of our review is to classify the relationship between tauopathies and frontotemporal lobar degenerations. This review contains a proposal of a practical approach to refining clinical diagnosis of the different tauopathies. Key words: neurodegeneration – tauopathy – frontotemporal lobar degeneration –progressive supranuclear palsy – progressive aphasia – corticobasal syndrome The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and R. Rusina, R. Matěj, E. Růžička, J. Roth
The general population is potentially exposed to many chemicals that can affect the endocrine system. These substances are called endocrine disruptors (EDs), and among them bisphenol A (BPA) is one of the most widely used and well studied. Nonetheless, there are still no data on simultaneous measurements of various EDs along with steroids directly in the seminal fluid, where deleterious effects of EDs on spermatogenesis and steroidogenesis are assumed. We determined levels of BPA and 3 estrogens using LC-MS/MS in the plasma and seminal plasma of 174 men with different degrees of infertility. These men were divided according their spermiogram values into 4 groups: (1) healthy men, and (2) slightly, (3) moderate, and (4) severely infertile men. Estradiol levels differed across the groups and body fluids. Slightly infertile men have significantly higher BPA plasma and seminal plasma levels in comparison with healthy men (p<0.05 and p<0.01, respectively). Furthermore, seminal BPA, but not plasma BPA, was negatively associated with sperm concentration and total sperm count (-0.27; p<0.001 and -0.24; p<0.01, respectively). These findings point to the importance of seminal plasma in BPA research. Overall, a disruption of estrogen metabolism was observed together with a weak but significant impact of BPA on sperm count and concentration., J. Vitku, L. Sosvorova, T. Chlupacova, R. Hampl, M. Hill, V. Sobotka, J. Heracek, M. Bicikova, L. Starka., and Obsahuje bibliografii
Type I diabetes mellitus (DM1) is a complex disease with adverse effects on organs and tissues despite compensation by insulin treatment. The goal of our study was to study how kidney diseases change 31P MR parameters of muscle metabolism in DM1 patients with respect to gender. 51 DM1 patients (19 m/14 f without and 13 m/5 f with nephropathy) and 26 (14 m/12 f) healthy volunteers were examined using 31P magnetic resonance spectroscopy at 3T tomograph at rest, and during and after a calf muscle exercise. The exercise consisted of a six-minute plantar flexion using a pedal ergometer followed by a six-minute recovery. It is reflected by reduced relative β-ATP and increased Pi and phosphodiester signals to phosphocreatine (PCr) at rest and prolongation of the PCr recovery time after the exercise. Measurement on healthy volunteers indicated differences between males and females in pH at the rest and after the exercise only. These differences between patients groups were not significant. We have proven that nephropathy affects the metabolism in diabetic patients and our results confirm significant difference between patients with and without nephropathy. Gender differences in pH were observed only between male and female healthy volunteers., P. Sedivy, M. Dezortova, M. Drobny, Z. Vlasakova, V. Herynek, M. Hajek., and Obsahuje bibliografii
Increased oxidative stress is indisputably an important mechanism of doxorubicin side effects, especially its cardiotoxicity. To prevent impairment of non-tumorous tissue and to improve the specificity in targeting the tumor tissue, new drug nanotransporters are developed. In many cases preclinical therapeutic advantage has been shown when compared with the administration of conventional drug solution. Three forms of doxorubicin - conventional (DOX), encapsulated in liposomes (lipoDOX) and in apoferritin (apoDOX) were applied to Wistar rats. After 24 h exposition, the plasma level of 4-hydroxy-2- nonenal (4-HNE) as a marker of lipoperoxidation and tissue gene expression of thioredoxin reductase 2 (TXNRD2) and aldehyde dehydrogenase 3A1 (ALDH3A1) as an important part of antioxidative system were determined. Only conventional DOX significantly increases the level of 4-HNE; encapsulated forms on the other hand show significant decrease in plasma levels of 4-HNE in comparison with DOX. They also cause significant decrease in gene expression of ALDH3A1 and TXNRD2 in liver as a main detoxification organ, and a mild influence on the expression of these enzymes in left heart ventricle as a potential target of toxicity. Thus, 4-HNE seems to be a good potential biomarker of oxidative stress induced by various forms of doxorubicin., M. Hlaváčová, J. Gumulec, T. Stračina, M. Fojtů, M. Raudenská, M. Masařík, M. Nováková, H. Paulová., and Obsahuje bibliografii
Huntingtonova nemoc (HD) je neurodegenerativní porucha způsobená elongací CAG repetic v genu kódující protein huntingtin (Htt). U pacientů jsou v postižených tkáních přítomny vedle monomerní formy hlavně N‑koncové fragmenty, oligomery a polymery mutovaného huntingtinu (mtHtt), oproti tomu samotná monomerní forma mtHtt je exprimována v podstatě ve všech buňkách. Nejvíce postižené tkáně jsou bazální ganglia a mozková kůra. V této studii jsme analyzovali přítomnost N‑koncových fragmentů a oligomerů Htt v různých tkáních 24- a 36měsíčních transgenních (TgHD) miniprasat exprimujících N‑koncovou část lidského mutovaného huntingtinu a jejich zdravých sourozenců. Zjistili jsme, že mozková kůra a varlata na rozdíl od svalu a srdce TgHD miniprasat obsahují kromě monomerní formy i N‑koncové fragmenty a oligomerní smíry. Ve svalech z 36 měsíčních TgHD miniprasat však již začíná mírná fragmentace. Tato zjištění napodobují časnou progresi onemocnění u lidí, a proto miniprase poskytuje slibný model pro terapeutické testování HD. Klíčová slova: Huntingtonova nemoc – transgenní miniprasečí model – mutovaný huntingtin –proteinové fragmenty – oligomerní struktury Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů., Huntington’s disease (HD) is a neurodegenerative disorder caused by the the elongation of CAG triplet repeat in the gene encoding the huntingtin protein (Htt). In patients, in addition to the monomeric form of huntingtin, N‑terminal fragments, oligomers, and polymers are present mostly in the affected tissues, even though the mutated huntingtin (mtHtt) is expressed basically in all cells. The most affected tissues are basal ganglia and cerebral cortex. In this study we analyzed the presence of N‑terminal fragments and oligomers of Htt in different tissues of 24 and 36 months old experimental animals. This was done in our large animal model of HD, which uses transgenic (TgHD) minipigs expressing N‑terminal part of human mtHtt. Among all the tissues tested, we found cortex and testes to contain N‑terminal fragments as well as oligomeric smears in TgHD minipigs compared to wild type siblings. On the other hand, we did not detect any fragments or oligomers in muscle and heart of TgHD minipigs, only starting fragmentation in muscles of 36 months old animals. These findings mimic the early progression of the disease in humans, hence presents minipig as a promising model for therapeutic testing of HD., and D. Vidinska, J. Motlik, Z. Ellederova