I, Život, První část rozsáhlé monografie významného literárního historika Otokara Fischera, zabývající se životem německého básníka Heinricha Heina., Fischerova monografie představovala ve své době zcela vyčerpávající práci, která se pokusila detailně analyzovat biografická data velké osobnosti německého písemnictví Heinricha Heina. V úvodu Fischer navíc i konstatuje, že význam tohoto autora daleko překračuje hranice své země a svou tvorbou výrazně ovlivňuje kulturní dění na celém evropském kontinentu. Samotný Heinův život pak Fischer popisuje ve dvou základních kapitolách: první zobrazuje jeho existenci v původní domovské vlasti, druhá se pak týká Heinova pobytu ve Francii, kde zůstal až do své smrti., and Německá literatura. Rakouská literatura. Literatura v němčině.
Parasitological examinations of 102 specimens of the lesser great cormorant Phalacrocorax carbo sinensis (Blumenbach) from two nesting regions in the Czech Republic (South Bohemia and South Moravia) were carried out at the Institute of Parasitology, Czech Academy of Sciences (previously the Czechoslovak Academy of Sciences) in the years 1987-1992. In them, a total of 19 species of helminth parasites was found, including Trematoda (11 species), Cestoda (2), Nematoda (4) and Acanthocephala (2), which can be divided into three main groups regarding their host specificity: parasites specific for cormorants (Phalacrocorax spp.) (37%), those parasitic mainly in cormorants (16%) and non-specific parasites (47%). Of the 19 species recorded, 100% were found in South Moravia, but only 47% of these 19 species in South Bohemia. The higher number of helminth species in cormorants from South Moravia and a higher proportion of non-specific species may be associated with the presence of the large Nové Mlýny water reservoir, in addition to better ecological and environmental conditions in this warmer region. Scanning electron microscopical examination of three common nematode species parasitising cormorants, Contracaecum rudolphii Hartwich, 1964, Desmidocercella incognita Solonitsin, 1932 and Syncuaria squamata (von Linstow, 1883), revealed some taxonomically important, previously unreported morphological features, such as the cephalic structures, numbers and distribution of male caudal papillae or the shapes of spicules., František Moravec, Tomáš Scholz., and Obsahuje bibliografii
Several members of the TGF-ß family are known to effectively regulate the fate of hematopoietic progenitor cells in a complex and context-dependent manner. Growth differentiation factor-15 (GDF15) is a divergent member of the TGF-ß family. This stress-induced cytokine has been proposed to possess immunomodulatory functions and its high expression is often associated with progression of a variety of pathological conditions. GDF15 is also induced by chemotherapy and irradiation. Very few fundamental studies have been published regarding the effect of GDF15 in hematopoiesis. In this study, we analyzed the hematological status of untreated and γ-irradiated mice deficient for GDF15 as a result of genetic knock-out (KO), in order to clarify the regulatory role of GDF15 in hematopoiesis. Significant differences between GDF15 KO mice and their pertinent WT controls were found in the parameters of blood monocyte numbers, blood platelet size, and distribution width, as well as in the values of bone marrow granulocyte/macrophage progenitor cells. Different tendencies of some hematological parameters in the GDF15 KO mice in normal conditions and those under exposure of the mice to ionizing radiation were registered. These findings are discussed in the context of the GDF15 gene function and its lack under conditions of radiation-induced damage., M. Hofer, Z. Hoferová, J. Remšík, M. Nováková, J. Procházková, R. Fedr, J. Kohoutek, L. Dušek, A. Hampl, K. Souček., and Obsahuje bibliografii
We investigated hematopoiesis in untreated and ionizing radiation-exposed cyclooxygenase-2-deficient (COX-2 KO) mice. We performed a complex hematological analysis of 16 parameters in untreated COX-2 KO male mice or COX-2 KO male mice irradiated with the dose of 4 Gy of γ-rays and their wildtype littermates. At baseline, hematopoiesis was increased in COX-2-deficient mice, but attenuated by irradation in COX-2- deficient mice compared to wildtype. To conclude, the antiinflammatory action of the COX-2 genetic disruption plays a positive role in hematopoiesis under basal conditions but is detrimental following radiation exposure., M. Hofer, Z. Hoferová L. Dušek, K. Souček, A. Gruzdev., and Obsahuje bibliografii
Cíl: Autoři prezentují první zkušenosti s hemihypoglossofaciální anastomózou při řešení postoperačních plegií lícního nervu u neurochirurgických pacientů. Soubor a metodika: V průběhu let 2009–2014 byli na našem oddělení operováni tři pacienti, u kterých byla provedena hemihypoglossofaciální anastomóza dle Cushimana a Sekhara. Důvodem plegie nervus facialis byl u dvou pacientů objemný vestibulární schwannom (v jednom případě operován po ozáření gama nožem) a u jednoho pacienta objemný schwannom nervus facialis pod bazí lební. Výsledky: U dvou pacientů bylo dosaženo reinervace ve stupni III a u jednoho pacienta bylo dosaženo reinervace ve stupni IV dle House a Brackmanna. U všech pacientů se rozvinula pouze lehká hemilinguální atrofie, která u žádného z nich neměla žádné funkční následky ve smyslu poruchy žvýkání, polykání či fonace. Průměrný follow‑up pacientů byl 39,3 měsíce. Závěry: Naše první zkušenosti ukázaly u tří pacientů dobrou reinervaci nervus facialis po hemihypoglossofaciání anastomóze. Metodu považujeme spolu s dalšími variantami hemihypoglossofaciálních spojek (Darrouzet, LeClerc) za efektivní způsob neurotizace plegického lícního nervu při malém riziku vzniku nežádoucích příznaků., Aim: Authors present their early experience with a hemihypoglossofacial anastomosis in the treatment of neurosurgical patients with complete postoperative facial palsy after removal of tumors in the posterior fossa or skull base. Patients and method: In three patients undergoing an open surgery for complete facial palsy between 2009 and 2014, the hemihypoglossofacial anastomosis according to Cushimano and Sekhar was performed. Facial palsy was due to a large vestibular schwannoma in two patients and a facial nerve schwannoma in one patient. Results: Functional reinnervation of grade III according to the House and Brackmann scale was achieved in two patients and reinervation of grade IV in one patient. All patients had mild hemilingual atrophy only that did not lead to any functional disturbances in chewing, swallowing or speech. The mean follow-up period was 39, 3 months. Conclusions: Our early experience showed very good functional reinervation in patients after hemihypoglosofacial anastomosis. We consider this method together with other modifications (Darrouzet, LeClerc) to be very effective in the treatment of facial plegia with low risk of side effects. Key words: facial nerve – facial palsy – hypoglossal nerve – hypoglossofacial anastomosis – end-to-side anastomosis – ansa cervicalis The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and R. Tomáš, J. Klener
Průběh hemokoagulace můžeme všeobecně rozdělit do následujících fází: iniciace, amplifikace, propagace a stabilizace trombu. Nejzásadnější změny dosud akceptovaného schématu hemokoagulace se týkají postavení a vůbec existence zevní a vnitřní větve koagulačního sytému, centrální úlohy tkáňového faktoru v iniciaci hemokoagulaci a nově chápané úlohy faktorů XI a XII. Nově byla i rozpoznána aktivní úloha monocytů, leukocytů, erytrocytů a endoteliálních buněk a jejich receptorů v hemokoagulaci, stejně jako úloha cirkulujících mikropartikulí sloužících k přenosu některých působků a informací. Změněné schéma hemokoagulace reflektují i nově se objevující možnosti antikoagulace s výhodnějším poměrem antikoagulačních vlastností k riziku krvácení a trombotické příhody. Dlouhodobě je stále více zřetelné, že jak vnitřní, tak zevní větev koagulačního systému je prvotně spouštěna uvolněním aktivního tkáňového faktoru, vznikem komplexu tkáňového faktoru s faktorem VIIa a následnou aktivací faktoru X na Xa. Současně je zpochybňována úloha faktoru XII v iniciaci tzv. vnitřního koagulačního systému, jeho role byla nově experimentálně prokázána společně s faktorem XI při propagaci a s faktorem XIII při konečném zpevňování trombu a při hledání nových antitrombotik by právě jeho blokáda mohla splňovat požadavek vysoké účinnosti s minimem krvácivých komplikací., The process of hemocoagulation can be generally divided into the following stages: initiation, amplification, propagation and stabilization of thrombus. The most important changes of the hemocoagulation scheme accepted so far concern the position and generally the existence of the coagulation system external and internal branches, the central role of a tissue factor in initiation of hemocoagulation and the newly understood roles of factors XI and XII. Newly an active role of monocytes, leukocytes, erythrocytes and endothelial cells and their receptors in hemocoagulation has been identified, as well as the role of circulating microparticles which transfer some agents and information. The changed scheme of hemocoagulation also reflects the emerging possibilities of anticoagulation with a more favourable proportion of anticoagulation properties to the risk of bleeding and thrombotic events. Over the long term it is increasingly evident that both the internal and external branches of the coagulation system are initially launched through release of an active tissue factor, formation of a complex of a tissue factor with factor VIIa and ensuing activation of factor X on Xa. At the same time the role of factor XII in the intrinsic coagulation system is questioned, its role has now been experimentally proven together with factor XI in propagation and with factor XIII in the final strengthening of thrombus and when seeking new antithrombotic drugs it might be just its blocking which could meet the requirement on high effectiveness with minimum bleeding complications., and Jan F. Vojáček