Předkládaný text sumarizuje přístup k pacientovi s akutním závrativým stavem. Hlavním cílem prvního vyšetření je rozhodnout, zda jde o pacienta se závažným onemocněním – rozvíjející se cévní mozkovou příhodou (CMP) nebo o pacienta s vestibulární neuronitidou. Toto rozhodnutí je nutné ve většině případů učinit pod časovým tlakem a s vědomím, že v akutní fázi CMP nemusí neuroradiologické vyšetření poskytnout potřebné informace. Pečlivě provedené klinické vyšetření vestibulárního a okulomotorického systému postačuje k rozhodnutí, o jaký typ závrativé poruchy se jedná. Při sumarizaci klinických nálezů a stanovení pracovní diagnózy je nutné vycházet ze základní znalosti funkce vestibulárního systému, reflexních okruhů, do kterých je zapojen, a též principu organizace multisenzorického řízení rovnováhy., The following text summarizes management of patients with sudden vertigo. The main aim of the initial examination is to decide whether we are facing a patient with life-threatening disease, e.g. stroke, or a benign disease such as vestibular neuritis. This decision is usually made under a time pressure and knowing that neuroradiology examination may not provide sufficient information. Clinical examination of the vestibular and oculomotor function is sufficient to make the initial decision. Vestibular examination requires basic knowledge of the vestibular system function and reflex circuits involved in the organization and control of the multisensoric balance system. Key words: diziness – vertigo – instability – unsteadiness – head impulse test – vestibular system – stroke The author declare he has no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., Vědomostní test, and J. Jeřábek
Po delším neúspěšném diagnostickém procesu u pacientek, které si stěžují na symptomy dolních cest močových, chronickou pánevní bolest, dyspareunii nebo pocit tíhy v pochvě, se doporučuje zvážit diagnózu uretrálního divertiklu. Autoři článku hodnotí etiopatogenezi této patologie a nejrozšířenější klasifikační systém. Dále upozorňují na zásadní význam zobrazovacích vyšetření (perineální ultrazvukové vyšetření, zobrazovací vyšetření magnetickou rezonancí a cystoskopie) pro správnou identifikaci a diagnostiku uretrálního divertiklu. V neposlední řadě je prostor věnován technikám operační korekce uretrálního divertiklu popsaným v urologické literatuře a autoři rovněž prezentují vlastní techniku operační korekce. Operační léčba divertiklu močové trubice u žen je složitá a je spojena s řadou komplikací. Z tohoto důvodu autoři zdůrazňují, že tento typ operace je vhodné provádět pouze ve specializovaných centrech., After a long diagnostic process in women complaining lower urinary tract symptoms, chronic pelvic pain, dyspareunia or feeling of vaginal weight, the diagnosis of urethral diverticulum is too strongly keep in mind. In this paper, we present the etiopathogenesis of this pathology and the classification system is mainly used. We also underline that diagnostic imaging is paramount to correctly identify and diagnose urethral diverticulum, we focus on perineal ultrasound, MR and cystoscopy. Finally we present the procedures for urethral diverticulum correction described in urological literature and explain our technique for urethral diverticulum correction. Urethral diverticulum surgery is complex and it is still affected by high degree of complications. For all these reasons we underline that this surgery should be performed in highly specialized and experienced centers in perineal female surgery., and Gurioli A., Marson F., Ammirati E., Marra G., Destefanis P., Frea B.
Akutní krvácení do horní části gastrointestinálního traktu je život ohrožující situace vyžadující rychle a správně zvolený diagnostický postup s verifikací zdroje krvácení a pokud možno s efektivní hemostázou. Vedle dlouhodobě zavedených možností endoskopické hemostázy (opich adrenalinem, hemostatické klipy) se v poslední době setkáváme s několika novými technologiemi při zástavě krvácení., Acute upper gastrointestinal tract bleeding is a life-threatening incident in which a right diagnostic and therapeutic approach is necessary. Beside the standards in endoscopic hemostasis (adrenalin injection, hemostatic clips) there are some new technologies in endoscopic hemostasis., and Radan Keil, Ladislav Douda
Apendicitida je nejčastější břišní náhlá příhoda. Diagnóza může být ihned jasná u pacientů s klasickými příznaky a znaky. Atypické příznaky mohou výrazně ztížit stanovení diagnózy a zpozdit léčbu. Klasickým příznakem je bolest. Dále může být nevolnost, zvracení a nechutenství. Vyšetření břicha prokáže lokalizovanou bolestivost a rigiditu břišního svalstva v pravém dolním kvadrantu. Laboratorní vyšetření obvykle prokáže leukocytózu s posunem doleva a zvýšené hodnoty C reaktivního proteinu. Ke stanovení diagnózy výrazně pomohou nativní snímek břicha, ultrasonografické nebo CT vyšetření. V roce 1889 byla apendektomie akceptována jako standardní léčba, protože zachraňovala životy, a od té doby platí dictum: odstranění zánětlivě změněného apendixu je nezbytné!, Appendicitis is the most common abdominal emergency. While the clinical diagnosis may be easy in patients who present with classic signs and symptoms. Atypical presentations may result in diagnostic embarrassment and delay in treatment. Typical sign is abdominal pain. Furthermore, it can be nausea, vomiting and anorexia. Abdominal examination reveals localised tenderness and muscular rigidity in the right lower abdominal quadrant. Laboratory data usually reveal an elevated leukocytosis with a left shift and elevated C-reactive protein. To establish the diagnosis greatly help native abdominal X-ray, ultrasound or CT. In1889, an appendectomy was accepted as the standard treatment, because they save lives and since then dictum: removal of the inflamed appendix changed, it is necessary!, and Karel Lukáš
Úvod: Problematika náhlých příhod břišních (NPB) u gravidních pacientek představuje specifickou oblast na rozhraní chirurgie a gynekologie. I když zdravotní péče o těhotnou pacientku spadá do péče gynekologa-porodníka, indikace operačního výkonu pro NPB je požadována od chirurga, který má obvykle znalosti a zkušenosti s vyšetřováním těhotných pacientek. Tato skutečnost nabízí prostor ke vzniku pochybení v poskytování zdravotní péče s možnými velmi závažnými důsledky pro matku i plod. Metoda: Byla provedena literární rešerše studií publikovaných za posledních 10 let v databázi PubMed týkajících se apendektomie, cholecystektomie a laparoskopie v těhotenství v kontextu náhlých příhod břišních. Vylučovacím kritériem byly operace provedené z porodnické indikace. Výsledky: Těhotenství je doprovázeno řadou anatomických a fyziologických změn, které je nutné brát v úvahu při klinickém vyšetření pacientky, analýze výsledků laboratorních vyšetření i v rámci operační taktiky. Využití zobrazovacích technik v diagnostice NPB u těhotných je výrazně omezeno prokázaným škodlivým efektem ionizujícího záření, jakož i nejasným dopadem silného magnetického pole na plod. Timing akutního operačního výkonu pro NPB u těhotných by neměl být odlišný od časování operační intervence u ostatních pacientek s NPB. Miniinvazivní chirurgie, resp. laparoskopické řešení vybraných NPB u těhotných představuje v současnosti již standardní operační techniku. Mnohé z obecných výhod laparoskopického přístupu (nižší riziko infekcí a dehiscencí operačních ran, rychlejší rekonvalescence atd.) se uplatňují i u gravidních pacientek. Závěr: Náhlé příhody břišní v těhotenství je nutné řešit v rámci multidisciplinární spolupráce mezi chirurgem, gynekologem, anesteziologem a neonatologem. S ohledem na dostupné výsledky publikovaných studií je laparoskopické řešení NPB u těhotných pacientek považováno za bezpečné a efektivní., Introduction: Acute abdomen during pregnancy presents very specific problem on the boundary of surgery and gynaecology. Although gynaecologists provide healthcare to pregnant women, surgery indication because of acute abdomen during pregnancy should be done by surgeon (who has usually little knowledge and experience regarding pregnant women examination and management). There is therefore real opportunity for possible mistakes origin with serious consequences for mother and foetus. Methods: Literature search in PubMed was done aimed at studies within the last 10 years dealing with appendectomy, cholecystectomy and laparoscopy during pregnancy in the context of acute abdomen. Surgical interventions done from obstetrics indications were excluded. Results: Pregnancy is associated with many anatomical and physiological changes which have to be considered not only during clinical examination, but also when analysing laboratory findings and considering operative tactics. Imaging modalities employment during pregnancy is very limited due to harmful effect of ionising radiation and not clear impact of strong magnetic field on the foetus. Timing of surgical interventions because of acute abdomen during pregnancy should be the same as timing of acute abdomen interventions in non-pregnant patients. Minimally invasive surgery in acute abdomen during pregnancy presents standard technique nowadays. Many advantages of laparoscopic approach (lower rate of surgical site infections, quicker convalescence etc.) are valid also during pregnancy. Conclusion: Acute abdomen during pregnancy should be managed within a multidisciplinary cooperation between gynaecologist, surgeon, anaesthesiologist and neonatologist. With respect to results of published studies, laparoscopic approach in the management of acute abdomen during pregnancy should be considered safe and effective., and P. Zonča, P. Ihnát, M. Peteja
Většina pacientek s časným i pokročilým stadiem maligního ovariálního nádoru udává symptomy onemocnění, přičemž mezi nejčastějšími jsou zastoupeny gastrointestinální obtíže. Fyzikální vyšetření je limitováno, vzhledem k uložení adnex a časté extraovariální manifestaci onemocnění. Předoperační stanovení nádorového markeru CA 125 je indikováno pouze při podezření na ovariální maligní nádor s cílem sledování dynamiky hladin markeru během onkologické léčby. V opačném případě vysoká falešná pozitivita CA 125 vede k nadbytečnému vyšetřování zdravých pacientek a dalším intervencím. Stanovení nádorového markeru HE4 by mohlo být přínosem u selektované skupiny pacientek (premenopauzální ženy s endometroidní benigní vs. malignizovou cystou aj.), jelikož jeho rutinní (neselektovaný) odběr v případě ovariálního tumoru nevedl k lepšímu rozlišení benigních a maligních ovariálních nádorů ve srovnání s markerem CA 125. V současné době zůstává ultrazvukové vyšetření metodou volby v diferenciální diagnostice benigních a maligních ovariálních nádorů a v rukou zkušeného sonografisty umožní i stanovení stadia a operability onemocnění. Magnetická rezonance s kontrastní látkou je využívána pouze komplementárně v případě nutnosti lepšího tkáňového rozlišení. Počítačová tomografie se většinou využívá ke zhodnocení rozsahu pokročilého nádorového onemocnění, zvláště pokud není na pracovišti dostatečná erudice v abdominálním ultrazvukovém vyšetření. Kombinace počítačové tomografie s pozitronovou emisní tomografií (PET/CT) je nejpřesnější metodou ve stanovení vzdálených metastáz, její využití je však limitováno dostupností metody. Využití PET/CT v diferenciální diagnostice benigních a maligních ovariálních nádorů je limitováno vyšším počtem falešně negativních nálezů ve srovnání s ultrazvukovým vyšetřením., The majority of patients who suffer from an early or advanced stage of ovarian cancer complain about symptoms, mainly gastrointestinal ones. The pelvic examination in ovarian cancer detection is limited by the adnexal position in the pelvis and frequent extraovarian spread of disease. The evaluation of tumor marker CA 125 is justified only in suspicion of ovarian cancer, and rather is to be used in the follow up of ovarian cancer patients during oncological treatment. Otherwise the known high false positivity of CA 125 may cause unnecessary further examinations and invasive interventions. The evaluation of new tumor marker HE4 might be worthy in a selected group of patients (e.g. with endometriomas etc.), however the HE4 or combination of HE4/CA 125 did not increase the detection of malignant disease compared with CA 125 alone. Recently, ultrasound is the method of choice in diferential diagnosis between benign and malignant ovarian tumors. The experienced examiner is also able to detect extraovarian tumor spread and to assess tumor operability. MRI is used only to complement ultrasound in cases when high tissue resolution is needed. CT is a useful method for detection of extraovarian spread, especially in cases when an ultrasound examiner experienced in abdominal scanning is not available. Similarly, PET/CT is a highly accurate method for the detection of abdominal and extraabdominal tumor spread, but its use is limited by cost and the low availability of this method. On the other hand, PET/CT is not recommended for primary cancer detection because of its lower sensitivity in comparison to ultrasound and its high false positive rates., Daniela Fischerová, Michal Zikán, Ivana Pinkavová, Jiří Sláma, Pavel Freitag, Pavel Dundr, Andrea Burgetová, David Cibula, and Literatura 50