Východiskem článku (s názvem „Etika v lékařském výzkumu za účasti lidských subjektů z pohledu lékařského a filozofického“) je poukázat na vybrané aspekty, které se napříč vztahují k etice v lékařském výzkumu. Jsou to: Hippokratova přísaha jako deontologický kodex, definice lege artis, bioetika a strukturování vztahu lékaře a pacienta. Zdravotnická (lékařská) etika je považována za normativní etiku. Její normativnost vychází z pevných zásad a instrukcí, které jsou nerozlučně spojeny s aplikací vnitřní mravnosti v oblasti medicíny. Normativní etika se neustále snaží nalézat vhodné odpovědi na otázky – Co je dobré? Co je zlé? Jaké jsou mravní ideály a hodnoty všeho správného a humánního? Jaké normy jsou úzce spojeny s pocity povinnosti, odpovědnosti, správnosti, nesprávnosti, náklonnosti, úcty, lítosti…? Obecně se dá říci, že celá etika (nejenom zdravotnická/lékařská etika) stojí a padá na zásadě, že je potřeba ve vztahu k druhému člověku konat jen to, co je dobré (optimální, žádoucí), a zdržet se toho, co je zlé (neoptimální, nežádoucí). Etika lékaře, ale i dalších zdravotnických pracovníků, vychází ze vztahu „Já“ a ten „druhý.“ Jedná se o vztah mezi člověkem pomáhajícím a člověkem trpícím. Lékař o nemocného člověka pečuje, snaží se mu nabídnout (pokud je to možné) co nejlepší řešení jeho situace. Velkou pozornost zasluhuje i lékařův morální závazek jednat s pacientem jako s člověkem, který se ocitl v obtížné životní situaci. Kromě toho lékaře morálně zavazuje i to, že musí plně respektovat zásady, které odpovídají povaze pacientova onemocnění. Uvědomění si nemoci bývá u pacientů dosti velkým problémem. Cílem článku je zvýraznění křehkosti a komplikovanosti vztahu mezi lékařem a pacientem. Lékař a pacient jsou hlavními subjekty, které jsou středem pozornosti zdravotnické (lékařské) etiky. Pacient jako subjekt lékařského výzkumu vždy a za všech okolností rozvrhuje sám sebe. Lékař je sice rozhodujícím činitelem v ekvivalenčním vztahu, působí na nemocného, snaží se nemocnému vysvětlit závažnost jeho onemocnění, pokouší se nemocného přimět k samovolnému plnění základních léčebných pravidel, ale je to především pacient, který primárně rozhoduje o svém zdraví. Lékaři mají jedno obrovské privilegium – a to takové, že se snaží pomáhat lidem. Pacienti by měli lékařům důvěřovat a měli by se na ně jako na odborníky obracet ve svých zdravotních nesnázích., A solution of the article (called „Ethics in the medical research with a present of human subjects from the point of view of medical and philosophical“) is to show some chosen aspects which relate crosswise to ethics in medical search. They are: Hippocratus oath as a deontological codex, a definition lege artis, bioethics and forming a structure of a relation between the doctor and the patient. Health (medical) ethics is considered for a normative ethics. Its normativing comes out from settled rules and instructions which are inseparably connected with an application of inside morality in the area of medicine. Normative ethics tries to find adequate answers for questions – What is good? What´s bad? What are moral ideals and values of everything. What is right and human? What norms are closely connected with some feelings of duty, responsibility, accurancy, incorrectness, inclination, esteem, regret…? Generaly speaking, the whole ethics (not only health/medical ethics) stands and falls down on the principle, that there is a great need in the connection to other person to do only what is good (optimal, necessary) and delay what is bad (unoptimal, unnecessary). The doctor´s ethics, but ethics of other health service assistants, comes out from a relationship „Me“ and „the other.“ It is so called relationship of a helping man and a suffearing one. The doctor takes care of an ill person, tries to ofer (if it is possible) the best solution of his/her situation. A great attention deserves the doctor´s moral obligation, to act with a patient as a man who is in a difficult life situation. Except of this, the doctor is obliged to respect principles that correspond patient´s health disease. Realization of the disease is quite large problem of the patients. The emphasis of delicacy and complexity of doctor´s and patient´s respects are the aim of the article. The doctor and the patient are the main subjects who stand in the centre of view of health (medical) ethics. The patient, as a subject of a medical search, always and at any circumstances distributes himself or herself. The doctor is admittedly determining element of his/her disease, tries to make an ill patient to self – filling of the basic cure rules, but first of all it is the patient who primarily decides about his/her health. The doctors have a large privilege – and that is – to help people. The patients should believe the doctors and they should turn to them in their health problems., Pavlína Zímová, Jana Zímová, and Literatura 24
Tento příspěvek je druhým příspěvkem v sérii článků zaměřených na vývoj etického pojetí eutanazie. Problém eutanazie řeší na pozadí slavné Rachelsovy publikace The End of Life. Rachels je autor zastávající novodobou koncepci utilitaristické morálky. Ve své publikaci The End of Life velmi podrobně probírá všechny důležité momenty filosofické a etické diskuse o eutanazii a vytyčuje tak kontury území, na němž se jak zastánci jeho závěrů, tak i jejich odpůrci, musí pohybovat. Hovoří o posvátnosti lidského života, rozebírá různé formy eutanazie, kriticky hodnotí některé důležité distinkce, široce a někdy nekriticky užívané v lékařské etice: rozdíl mezi usmrcením (killing) a ponecháním zemřít (letting die), mezi řádnými a mimořádnými léčebnými prostředky, mezi aktivní a pasivní eutanazií. Důležitým prvkem Rachelsovy reflexe je i diskuse o důležitosti úmyslu (intence) v etickém vyhodnocování lidských skutků., This contribution is the second of a series of articles devoted to the ethical evaluation of euthanasia. It discusses the problems of euthanasia on the background of Rachel´s famous book The End of Life. Rachels as an author is holding a modern concept of utilitarian morality. In his publication The End of Life he discusses in detail all the important moments of philosophical and ethical debate about euthanasia. In this way he also outlines the contours of the territory for his proponents as well as their opponents for recent discussion on euthanasia and end of life decisions. He talks about the problems of conception of the sanctity of human life, discusses the various forms of euthanasia, critically evaluates some important distinctions between terminology in medical ethics: the difference between killing (killing) and allowing to die (letting die), between ordinary and extraordinary means of treatment, the active and passive euthanasia. One of the most important element of Rachels´ reflection is also the importance of intention in the ethical evaluation of human acts., David Černý, and Literatura
Tento příspěvek je první z řady článků věnovaných etického zhodnocení euthanasie. Pojednává o preferenčním utilitarismu Petera Singera a ukazuje, jakým způsobem se v rámci tohoto etického systému euthanasie ukazuje jako eticky oprávněná volba. Článek je rozdělený do dvou hlavních částí. V první části jsou předloženy základní principy utilitarismu a uvádí se důležité rozlišení mezi lidskými živočichy a osobami (založené na schopnosti vyšších kognitivních funkcí). Druhá hlavní část článku se podrobně věnuje vyjasnění základních forem euthanasie (vyžádaná, nevyžádaná, nedobrovolná) a argumentuje, že mezi pasivní a aktivní euthanasií neexistuje žádný morálně významný rozdíl. Článek končí konstatováním, že aktivní euthanasie je morálně lepší volbou než pasivní euthanasie., This contribution is the first of a series of articles devoted to the ethical evaluation of euthanasia. It discusses the preference utilitarianism of Peter Singer and shows that euthanasia can be a morally permissible choice. The article is divided into two main parts. In the first part the basic tenets of utilitarianism are set forth, the important distinction between human animals and persons is made (based on the capacity for higher cognitive functions). The second main part of the article is devoted in detail to the clarification of basic forms of euthanasia (voluntary, involuntary and non-voluntary), it is argued that there in no morally significant difference between passive and active euthanasia end, finally, the article concludes by noting that active euthanasia is morally more preferable then passive euthanasia., David Černý, and Literatura
Hodnocení a sledování průběhu veřejně politických opatření (včetně politiky podpory zdraví) je, zejména v rámci diskurzu na poli veřejné politiky jako vědní disciplíny, chápáno jako nedílná součást tvorby a realizace veřejné politiky, která by měla přispívat k naplňování demokratických principů ve veřejné správě. Vlastní evaluační praxe, a tedy i konečný smysl hodnocení, se však může značně lišit od odborných akademických metodologických doporučení a deklarací v rámci strategických veřejně politických dokumentů. Cílem předkládaného článku je na základě systematické rešerše vytvořit teoretický rámec pro exploraci a porozumění evaluační praxi v politice podpory zdraví na národní úrovni (včetně podmínek, které na ni mohou působit) a představit zjištění některých zahraničních autorů, kteří zkoumali jednotlivé případy evaluační praxe., Public policy (including health promotion policy) evaluation and monitoring is considered, especially in the discourse on the ground of public policy as an academic discipline, to be an integral part of public policy creation and implementation, which should contribute to promotion of democratic principles in public administration. The particular evaluation practice and hence the very meaning of evaluation, may differ greatly from academic methodological recommendations and declarations included in strategic public policy documents. The aim of the article is to create a theoretical framework which can be used for exploration and understanding of evaluation practice in the health promotion policy at the national level (including various conditions which can influence the evaluation practice) and introduce some of the findings of authors dealing with particular cases of evaluation practice., and Eva Tušková
The aim of this review is to summarize main aspects of the book Evropská úmluva o lidských právech written by Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., published in 2012 in Prague. As the title suggests the book itself is focused on Convention for the protection of human rights and fundamental freedom and relating questions, e.g. application to the European court of human rights, case proceeding and case - law. This review briefly informs about the authors, however it ́s mainly concentrated on th e publication ́s content. Paper itself describes component parts in the same order as it is written in the book and Jan Kotula
Cílem mé práce je zamyslet se nad existencialismem a postmoderním přístupem z pohledu vzájemných podobností i rozdílů. Existenciální analýza stojí podle mého názoru mezi modernou a postmodernou, protože na jedné straně vychází z poznávání objektivního světa (moderna), ale na druhou stranu k ní přidává požadavek subjektivního prožívání (postmoderna). Došel jsem k následujícím podobným předpokladům existenciálního a postmoderního přístupu: obrat k subjektivnímu prožívání, nereduktivní přístup k životní zkušenosti, schopnost svobodné volby, princip osobní zodpovědnosti, zdůrazňování vnitřních zdrojů klienta a orientace na budoucnost, širší kontext mezilidských vztahů či dané kultury, neexistence jediné pravdy, důraz na plynutí času, obrat k jazyku a přizpůsobení se jazyku klienta. Naproti tomu se oba směry vyznačují rozdíly v teoriích poznání, v různém zaměření na smysl a cíl života, v jiném pojetí emocí a z toho vycházejícího uchopování nepříjemných prožitků. Rozdílný pohled na některá témata vnímám jako podněcující, protože člověku skýtá příležitost přemýšlet o věcech novým, obohacujícím způsobem., The purpose of my work is to think of the existentialism and the postmodern approach from the view of their mutual similarities and differences. In my opinion, the existential analysis stands between the modernism and the postmodernism, because on the one hand it is based on the cognition of the objective world (the modernism) and on the other hand, there is also the requirement of subjective experience there (the postmodernism). I came to the following similar premises of the existential and postmodern approach: the return to subjective experience, non-reductive attitude to the life experience, the ability of free choice, the principle of personal responsibility, the accent on inner sources of the client and the focus on the future, broader context of the interpersonal relationships or the given culture, the absence of the only truth, the accent on the passage of time, the return to the language and the accommodation to the language of the client. On the contrary, both of the directions differ in the theories of cognition, in different focus on the meaning and goal of life, in different conception of emotions and consequent grasping of unpleasant experiences. I percieve the different view on some subjects as incitory, because it offers the opportunity of thinking about things in a new, enriching way., Slabý M., and Literatura
Extra-anatomické stenty jsou alternativou trvalé nefrostomie u subrenální obstrukce mo- čovodu, kde není možné zajistit derivaci moči ureterálními stenty. Jsou určeny zejména pro pacienty s extraureterální blokádou ureteru inoperabilními nádory nebo závažnou formou retroperitoneální fibrózy. Hlavní výhodou je možnost zbavit pacienta nefrostomie včetně nutnosti trvale nosit sběrný močový sáček. Zavedení stentu není příliš obtížné. V současné době vyráběné extra-anatomické stenty již obsahují v jednom balíčku všechny nezbytné součásti pro jejich zavedení. Většina pacientů, kteří měli extra-anatomický stent zavedený, měla velmi limitovanou délku přežívání a stent nebylo nutné měnit. Cílem použití této speciální formy derivace moči bylo zlepšení kvality života a případně také zmírnění renální insuficience. Zhodnocení dosud publikovaných zkušeností je předmětem této práce., Extra-anatomic stents represent an alternative to the nephrostomic tube for patients with ureteric obstruction in whom the ureteral stenting failed. They are designed for patients with extramural obstruction of ureters caused by abdominal or pelvic tumors or severe form of retroperitoneal fibrosis. The main advantage of extra-anatomic stents is that they do not require use of nephrostomic tube and urine bag. The introduction is not difficult and all currently available extra-anatomic stents have all the necessary components for implementation included in the package. Quality of life improvement and the amelioration of renal insufficiency are the main goals for insertion of the extra-anatomic kidney stent. The aim of this article was to review and assess the published literature., Josef Košina, Michal Balík, Lukáš Holub, Petr Hušek, Jaroslav Pacovský, Miloš Broďák, and Literatura
Cíl práce: Analýza výsledků extrakčních vaginálních operací ve FN Motol v období let 2007 – 2011. Typ studie: Retrospektivní analýza Soubor a metodika: Analýza 341 vaginálních extrakčních porodů – frekvence využití jednotlivých instrumentů, indikace k jednotlivým extrakčním operacím, mateřské a neonatologické komplikace. Výsledky: V daném období stouplo využití extrakčních metod z 0,81 % na 3,55 %. Tento stoupající trend byl dán zejména zvyšující se frekvencí využití vakuumextraktoru (VEX). Na našem pracovišti se VEX do roku 2007 nepoužíval vůbec, v roce 2011 již tvořil 92 % všech extrakčních operací (nárůst z 0 % na 3,27 %, forceps pokles z 0,81 % na 0,28 %). Indikační schéma k využití jednotlivých instrumentů se v průběhu let také změnilo, dominantou k využití forcepsu byla hypoxie, v roce 2011 při vzrůstající oblibě vakuumextraktoru tvořila právě hypoxie již 50 % indikací k jeho využití. Četnost poranění matky i novorozence byla nižší při použití vakuumextraktoru, kefalhematom novorozence v 7 % u VEXu a 13 % u forcepsu. Závěr: V daném období došlo na našem pracovišti k celkovému zvýšení četnosti extrakčních porodů, a to zejména vlivem použití vakuumextraktoru. Vakuumextraktor je dle našich dat spojen s nižší mateřskou a novorozeneckou morbiditou. Neonatologické výsledky obou metod jsou srovnatelné, mírně však ve prospěch vakuumextraktoru. Výjimkou je jeho neúspěšné použití., Objective: To analyze the results of assisted vaginal deliveries at the Motol University Hospital for the period 2007–2011. Type of study: A retrospective analysis Material and Methods: Analysis of 341 vaginal assisted deliveries - frequency of individual instrument use, indications for assisted vaginal deliveries, maternal and neonatal complications. Results: During the given time period the frequency of assisted vaginal deliveries increased from 0,81 % to 3,55 %. This increasing trend was mainly due to the increasing frequency of vacuum extractor (VEX) use. The first vacuum assisted vaginal delivery at our hospital was recorded in 2007. In 2011 this method already accounted for 92 % of all assisted vaginal deliveries (an increase from 0 % to 3,27 %; the frequency of forceps deliveries decreased from 0,81 % to 0,28 %). Over the years, indications for the use of instruments have also changed. Main indication for forceps delivery used to be hypoxia, but in 2011, with increasing popularity of vacuum extractions, it accounted only for 50 % of indications for its use. Frequency of maternal and neonatal injuries was lower when using vacuum extractor, newborn cephalhaematoma was recorded in 7 % when vacuum extractor was used and 13 % when forceps was used. Conclusion: During the given time period there was an overall increase of assisted vaginal deliveries at our department, mainly because of the vacuum extractor use. According to our data, vacuum extraction is associated with lower maternal and neonatal morbidity. Neonatal results of both methods are comparable, but slightly in favour of vacuum extraction, except cases of its unsuccessful application., P. Hanulíková, H. Hrubantová, R. Vlk, T. Binder, and Literatura 10