Multi-agent system is a system of autonomous, intelligent but resource-bounded agents. Particular agents have to be able to make decisions on their own, based on the activities of other agents and events within the system as well as in its environment. To this end agents make use of their own internal knowledge base which serves them as a memory. In this paper we focus on the design and management of such a knowledge base. After a brief description of some classical fundamental approaches to the knowledge base management, we propose an improvement based on the application of statistical methods. We focus in particular on the optimization of the process., Multi-agent systém je systém autonomních, inteligentních, ale zdrojově omezených agentů. Konkrétní agenti musí být schopni sami rozhodovat na základě činností jiných agentů a událostí v systému i v jeho prostředí. K tomuto účelu agenti využívají vlastní interní znalostní základnu, která jim slouží jako paměť. V tomto příspěvku se zaměřujeme na návrh a správu takové znalostní báze. Po stručném popisu některých klasických základních přístupů k řízení znalostní báze navrhujeme zlepšení založené na aplikaci statistických metod. Zaměřujeme se především na optimalizaci procesu., and Michal Košinár ; Ondřej Kohut
The paper tries to analyze critically what is usually taken for granted - the causal relation between empirical knowledge about external world and the world which is (supposedly) known. The aim is neither to propose a new definition of knowledge nor to restate an old one but rather to take a closer look at the claim that knowledge is a true belief caused in a proper way by facts, events, etc. of the external world. This claim is a core of the epistemological approach usually labeled as ''causal theory of knowledge'', but there are many causal theories distinct from each other. The paper therefore sketches the causal components of D. Davidson’s epistemology and the roles they play in the process of cognizing, first. Then it exposes more details of Davidson’s approach and pushes some of them further critically., Příspěvek se snaží kriticky analyzovat, co je obvykle považováno za samozřejmost - kauzální vztah mezi empirickými znalostmi o vnějším světě a světě, který je (údajně) známý. Cílem není ani navrhnout novou definici znalostí ani přepracovat staré, ale spíše se blíže podívat na tvrzení, že poznání je pravdivá víra způsobená správným způsobem fakta, událostmi atd. Vnějšího světa. Toto tvrzení je jádrem epistemologického přístupu obvykle označovaného jako ,,kauzální teorie poznání'', ale existuje mnoho odlišných kauzálních teorií. Příspěvek proto načrtává kauzální složky epistemologie D. Davidsona a role, které hrají v procesu poznání. Pak odhaluje více podrobností o Davidsonově přístupu a některé z nich kriticky posouvá dále., and Miloš Taliga
The article deals with problems of standard epistemic logics with a special at- tention to the context of scientific reasoning and to the problem of logical omniscience. The authors discuss various solutions of these problems and propose a new one based on the framework of substructural logics., Článek se zabývá problematikou standardní epistemické logiky se zvláštním zřetelem na kontext vědeckého uvažování a na problém logické vševědoucnosti. Autoři rozebírají různá řešení těchto problémů a navrhují nové řešení založené na struktuře substrukturální logiky., and Ondřej Majer ; Michal Peliš
Barry Allen’s criticism of the traditional definition of knowledge seems to share a radical tone with Stephan Vogel’s con-cerns about the customary representation of the causes that lie be-hind our current environmental problems. Both philosophers voice their complaints about the Cartesian picture of the world and dismiss the core idea behind the notorious duality embedded in that picture. What they propose instead is a monistic perspective positing an ar-tifactual networking. In this paper, I will try to draw attention to certain weak aspects of Allen’s refreshing description of knowledge as “superlative artifactual performance” and offer a way to improve that characterization via Vogel’s notion “wildness”. More specifically, I will propose a solution to the problems pertaining to the distinction between good and bad artifacts with respect to the epistemic criteria proposed by Allen, and claim that the temporal gap standing in be-tween the expectations of a designer and the qualities of her design may contribute to our understanding of the nature of an artifact. I maintain that each creative attempt to know a given artifact is to be appreciated by recognizing its different uses. In doing so, I will also try to show why and how certain bad artifacts get their undesir-able status because of leading up to techno-cultural stagnation.
A significant and interesting part of the post-Gettier literature regarding the analysis of propositional knowledge is the attempt to supplement the traditional tripartite analysis by employing a fourth condition regarding the defeasibility of evidence and thus to preclude the counterexamples displayed in Gettier’s original article. My aim in this paper is to critically examine the sort of externalism that accompanies the most promising of the proposed fourth conditions, due to Pollock, in order to offer some fresh insights on this old epistemological issue. I argue that Pollock’s paradigmatic treatment of the matter gives rise to a critical problem with regard to the exact role of the fourth condition and its relation with the onto-semantic or alethic condition of propositional knowledge, to wit, truth. In the light of this discussion, I draw certain conclusions about epistemic externalism and point out some of its theoretical shortcomings., Významnou a zajímavou součástí post-gettierovské literatury týkající se analýzy výrokových poznatků je pokus doplnit tradiční tripartitní analýzu využitím čtvrté podmínky týkající se nedotknutelnosti důkazů a tím vyloučit protiklady uvedené v původním článku Gettiera. Mým cílem v tomto příspěvku je kriticky zkoumat druh externismu, který doprovází nejslibnější navrhované čtvrté podmínky, a to díky Pollockovi, s cílem nabídnout nové pohledy na tuto starou epistemologickou otázku. Tvrdím, že Pollockovo paradigmatické zacházení s hmotou vyvolává kritický problém s ohledem na přesnou úlohu čtvrté podmínky a jejího vztahu k onto-sémantickému nebo aletickému stavu propozičního poznání, k vtipu, pravdě. Ve světle této diskuse. Vyvodil jsem určité závěry o epistemickém externalismu a poukázal na některé jeho teoretické nedostatky., and Murat Baç
The study expresses some personal experiences based on long collaborations and contacts with specialists in engineering or design spheres during more than two decades. These specialists had mostly bad experiences with some opinions or standpoints carried out by the decisions called as political or in the public interests or, as it was usually denoted, in the people’s interests. It was A.M. Weinberg (former US presidents’ scientific adviser and director of great laboratories) who emphasized that the public frequently cannot know what the best is. The public meaning could be manipulated by means of simple slogans, emotional elements or simplified conceptions concerning the sphere and level of risks., Studie vyjadřuje některé osobní zkušenosti z dlouhodobé spolupráce a kontaktů s odborníky v oblasti inženýrství nebo designu v průběhu více než dvou desetiletí. Tito odborníci měli většinou špatné zkušenosti s některými názory či stanovisky, která byla učiněna rozhodnutími nazývanými politickými nebo veřejnými zájmy, nebo, jak bylo obvykle označováno, v zájmu lidí. Byl to AM Weinberg (bývalý vědecký poradce amerických prezidentů a ředitel velkých laboratoří), který zdůraznil, že veřejnost často nemůže vědět, co je nejlepší. Veřejný význam lze manipulovat prostým sloganem, emocionálními prvky nebo zjednodušenými koncepcemi týkajícími se sféry a úrovně rizik., and Ladislav Tondl
The paper sketches and defends two instances of the strategy Let N’s be whatever they have to be to explain our knowledge of them—one in which N’s are natural numbers and one in which N’s are propositions. The former, which makes heavy use of Hume’s principle and plural quantification, grounds our initial knowledge of number in (a) our identification of objects as falling under various types, (b) our ability to count (i.e. to pair memorized numerals with individuated objects of one’s attention), (c) our (initially perceptual) recognition of plural properties (e.g. being three in number), and (d) our predication of those properties of pluralities that possess them (even though no individuals in the pluralities do). Given this foundation, one can use Fregean techniques to non-paradoxically generate more extensive arithmetical knowledge. The second instance of my metaphysics-in-the-service-of-epistemology identifies propositions (i.e. semantic contents of some sentences, objects of the attitudes, and bearers of truth, falsity, necessity, contingency, and apriority) with certain kinds of purely representational cognitive acts, operations, or states. In addition to providing natural solutions to traditionally un-addressed epistemic problems involving linguistic cognition and language use, I argue that this metaphysical conception of propositions expands the solution spaces of many of the most recalcitrant and long-standing problems in natural-language semantics and the philosophy of language.
The author traces the road Dewey covered when he tried to free himself from a traditional ontology and epistemology. He did completely change understanding of the concept of experience. In the second part, author shows what it is meant to be ''true''/''false'' in the pragmatist logic and epistemology. It is indicated by explication of Dewey’s up-to-date conception of perception and knowledge. The role of action is stressed there. In the third part, author explains why our traditional approach to thinking could not accept this pragmatist understanding. He introduces there Dewey’s analysis of the old Greek idea of knowledge as seeing finalities of the ''true world''. In the semi-final part, the author articulates Dewey’s conception of ''ecological paradigm'' that could be seen as final liberation from the old, powerful, yet false tradition of the separate objects ontology. There the conception of situational ontology is presented. In the last part, he summarizes a new understanding of knowledge, truth and situational ontology and thus determines a new meaning of experience. Experience there is understood as a not-subjective field of powers that cross back and forth borders of objects in a process of achieving equilibrium., Autor sleduje cestu, kterou Dewey zakryl, když se snažil osvobodit od tradiční ontologie a epistemologie. Úplně změnil chápání pojmu zkušenosti. Ve druhé části autor ukazuje, co má být v pragmatické logice a epistemologii ,,pravdivé'' / ,,falešné''. To je naznačeno vysvětlením Deweyho aktuálního pojetí vnímání a poznání. Je zde zdůrazňována úloha akce. Ve třetí části autor vysvětluje, proč náš tradiční přístup k myšlení nemohl přijmout toto pragmatické chápání. Uvádí zde Deweyho analýzu staré řecké představy o poznání jako vidění finality „pravého světa“. V polovině závěrečné části autor vyjadřuje Deweyho pojetí ,,ekologického paradigmatu'', které lze považovat za konečné osvobození od starého, mocného, ale falešná tradice jednotlivých objektů ontologie. Zde je představena koncepce situační ontologie. V poslední části shrnuje nové chápání znalostí, pravdy a situační ontologie, a tak určuje nový význam zkušenosti. Zkušenost je chápána jako subjektivní pole moci, které překračuje hranice objektů v procesu dosažení rovnováhy., and Radim Šíp