Práce přináší výsledky první geochemické analýzy provedené na pravěkých obsidiánových artefaktech z území Čech. Ke studiu bylo vybráno jedenáct vzorků s důvěryhodným datačním kontextem. Převážnou většinu analyzovaných vzorků je možné zařadit do období neolitu. Artefakty byly analyzovány dvěma nedestruktivními geochemickými metodami: hodnoty koncentrací zjištěné metodou pXRF byly kalibrovány pomocí výsledků LA-ICP-MS. Na základě výsledků je možné devět vzorků přiřadit s největší pravděpodobností slovenskému zdroji, surovina dvou vzorků pochází pravděpodobně z maďarských zdrojů. and The paper presents the results of the first geochemical analysis conducted on prehistoric obsidian artefacts from Bohemia. Eleven samples from reliably dated contexts were chosen for the study. The vast majority of the analysed samples can be classified into the Neolithic period. The artefacts were analysed using two non-destructive geochemical methods: concentration values determined by portable X-ray fluorescence spectroscopy (pXRF) were calibrated using the results of laser ablation inductively coupled mass spectrometry (LA-ICP-MS). Based on the results, the origin of nine samples can, with the greatest degree of probability, be traced to Slovakia, the other two to Hungary.
Příspěvek je bilancí dosavadních poznatků k vývoji a funkcím budečského hradiště, které je jednou z nejrozsáhlejších a archeologicky nejprozkoumanějších raně středověkých opevněných lokalit v Čechách. Do okruhu vybraných otázek náleží: vývoj a charakter osídlení a opevnění, organizace plochy hradiště, charakter sídlištní zástavby, pohřbívání, sakrální stavby, doklady přítomnosti elity, doklady řemesel a obchodu, přírodní prostředí, charakter osídlení v okolí a zázemí hradiště. and The Early Medieval Budeč – the source material and a summary of knowledge (On the problem of central place function). This contribution is a balanced assessment of knowledge to date regarding the development and function of the hillfort at Budeč, one of the largest and archaeologically best investigated early medieval fortified sites in Bohemia. Among the questions raised are those of the development and character of settlement and fortification, the organisation of areas within the hillfort, the character of the settlement structures, burial, sacred structures, the presence of an elite, evidence for crafts and trade, the natural environment, the character of settlement around and in the hinterland of the hillfort.
Na svahu Pákovy hory (k. ú. Lhota u Medvědic) v Českém středohoří bylo nalezeno prolamované bronzové nákončí pochvy meče, které lze podle přesné paralely z Kelheimu datovat do 11. a/nebo na počátek 12. století. Další fragment pochází z Roudnice, okr. Hradec Králové, a s trochu odlišným prolamovaným dekorem i ze Ždánic na Moravě. Nové nálezy patrně importovaného nákončí pochvy meče rozšiřují dosud známou škálu těchto artefaktů z českého území. and An openwork bronze scabbard chape was found on the slopes of Pákova Hill in the Central Bohemian Uplands (cadastral territory of Lhota u Medvědic); based on exact parallels from Kelheim, it can be dated to the 11th century and/or beginning of the 12th century. Another fragment was found in Roudnice in the district of Hradec Králové, and another in Ždánice na Moravě, which featured slightly different openwork decoration. The new finds of apparently imported scabbard chapes increase the hitherto known scale of these artefacts in Bohemia.
V nálezovém souboru z tvrze Semonice u Jaroměře byl identifikován pár železných nákončí tkalcovské rozpínky, dosud považovaných za atypické šipky. Nález, datovaný průvodním materiálem do počátku 14. stol., je nejstarším hmotným dokladem horizontálního tkalcovského stavu a s ním spojené technologie tkaní na území ČR. Příspěvek jej uvádí do kontextu archeologických (zejména švýcarských) a dalších pramenů, otevírá otázku textilní produkce v hospodářství feudálních sídel, pokouší se o rekapitulaci zpráv o výzkumu z r. 1896, interpretaci tehdy odkryté situace a datování evropsky významného nálezového celku. and A pair of iron loom temple ends, previously considered as atypical arrows, was identified in the collection of finds from the Semonice fortified manor near Jaroměř (Eastern Bohemia). The find, dated by means of accompanying material to the beginning of the 14th century, is the oldest evidence of a horizontal loom and the related weaving technology within the territory of the Czech Lands. The paper puts the find in the context of archaeological (especially Swiss) and other sources, opens the question of textile production in the economy of feudal estates and attempts to review a research report from 1896 offering an interpretation of the context uncovered at the time and a dating of a find assemblage with European significance.
Počáteční stadium eneolitu patří na území Čech k obdobím nálezově silně podreprezentovaným. Stále tedy má význam pracovat i s nedostatečně dokumentovanými materiály – což je případ nálezového souboru z Hřebče, lokality z jihozáp. výspy středočeské sídelní ekumeny. Soubor, získaný patrně z větší jámy hliníku, je pozoruhodný nejen z hlediska kvality a četnosti, ale i chronologickým rozsahem, zahrnujícím období od pozdně lengyelského horizontu po počátek baalberského stupně kultury nálevkovitých pohárů, resp. závěrečný stupeň michelsberské kultury (ca 4400/4300 – 3900/3800 BC cal.). Jde zjevně o další příklad dlouhodobě zanášených objektů, příp. terénních muld. and The initial stage of the Eneolithic period is a period much under-represented on Bohemian territory. It therefore makes sense to continue working even with insufficiently documented materials – which is the case with the find assembly from Hřebeč (distr. Kladno), a site on the south-western edge of the Central Bohemian settlement ecumene. The assembly, collected apparently from a larger clay-pit, is noteworthy not only in terms of quality and number, but also in terms of chronological scope, covering the period from the Bohemian Late Lengyel to the Late Michelsberg/Early Funnel Beaker culture (ca. 4400/4300 – 3900/3800 BC cal.). This is evidently an example of long-term siltation of features, or low ground terrain, as shown in similar situations from Bohemia and Moravia.
Plošný výzkum v pískovně nedaleko obce Vlíněves, okr. Mělník, který probíhal v letech 1999–2008, zachytil vedle množství nálezů z různých období zemědělského pravěku též nálezy z doby kultury se zvoncovitými poháry. Nálezy byly dokumentované v sídlištním kontextu, diskutovány jsou jejich nálezové souvislosti a rozmístění na ploše výzkumu. Srovnání nevelkého množství podobných nálezových situací může naznačovat, že nízké zastoupení zahloubených sídlištních objektů v českých lokalitách je spíše důsledkem jejich původní funkce a využití v rámci sídelního areálu než redukcí v průběhu archeologizace a případných zásahů do terénu včetně archeologického výzkumu. and Area excavation in the sand-pit near the Vlíněves municipality, Mělník distr., accomplished in the years 1999–2008, yielded – apart from a number of finds from different periods of the agricultural prehistory – also finds of the Bell Beaker culture. Finds of this culture, recorded in settlement context, are presented and their find context and spatial distribution within the excavated area discussed. Comparison of the few similar find situations may suggest that the low incidence of sunken settlement features at Czech sites is due to their original purpose and use within the settlement area rather than their reduction during archaeologization or potential terrain interventions including archaeological excavation.
Rozsáhlý záchranný výzkum probíhající v nedávné minulosti na stavbě obchvatu Kolína poskytl důležité prameny rovněž ze středního eneolitu. Výsledkem jejich postupné publikace je i tento článek, prezentující osm objektů daného období z plochy I-9. Z analytického hlediska jsou podstatné dva početné soubory, ve kterých byly zachyceny prameny hned několika archeologických kultur. Dominantní součást tvoří nálezy staršího stupně kultury řivnáčské, ojediněle provázené chronologicky korespondujícími importy či napodobeninami keramiky kultury bošácké, zachycené v materiálech z kolínského obchvatu již podruhé. V jednom objektu byly navíc identifikovány zlomky keramiky slezské větve kultury kulovitých amfor, které jsou interpretovány jako doklad sídelního horizontu následujícího po opuštění řivnáčského sídliště. Text je tak zároveň příspěvkem k problematice chronologické uzavřenosti nálezových souborů ze sídlištních objektů. and Extensive rescue excavation recently carried out at the construction of the Kolín ring road yielded important information sources also for the Middle Eneolithic period. The present article, accounting for eight features of the given period from area I-9, represents one of the results of their progressive publication. From the analytical point of view, two large assemblages are substantial, providing evidence of several archaeological cultures. The dominant component consists in finds from the early stage of the Řivnáč culture, sporadically accompanied by chronologically corresponding imports or imitations of the Bošáca culture pottery, recorded in the materials from the Kolín ring road for the second time already. Pottery sherds of the Silesian branch of the Globular Amphora culture were identified in one of the features and are interpreted as evidence of the settlement horizon subsequent to the abandonment of the Řivnáč culture settlement. The text thus contributes also to the issue of chronological closure of find contexts of settlement features.
Nálezy silicitových dýk z Čech (52 exemplářů) pocházejí ze dvou produkčních okruhů – jižního, poalpského, a severního, pobaltského – a datují se do pěti horizontů, od středního eneolitu do starší doby bronzové. Lancetovité dýky z kontextu eneolitických kultur jsou zčásti jižního původu (k. chamská, řivnáčská, se šňůrovou keramikou – z bavorského deskovitého rohovce), zčásti severské (proto- a staroúnětická kultura). Do starší doby bronzové (mladší únětická kultura) spadají mladší typy severských dýk s rukojetí. Mezi funkcí dýk z obou období je zřejmě podstatný rozdíl. Eneolitické představovaly ceněnou komoditu, často dávanou do hrobů příslušníků elity. Oproti tomu dvě třetiny severských dýk z mladoúnětického období vykazují vazbu na říční a suchozemské komunikační směry a značná část jich je ze sídlišť charakteru centrálních míst či uzlových bodů. Dýky v této době zřejmě nebyly předmětem směny, ale jejím průvodním znakem. Je pravděpodobné, že zčásti patřily k výbavě lidí účastnících se provozu na dálkových komunikacích, spojujících alpskou rudnou oblast s únětickou kulturou a severským okruhem. and Finds of silicite daggers in Bohemia (52 specimens) come from two productions circuits – the southern, subalpine circuit, and the northern, Baltic circuit – and date to five horizons between the Middle Eneolithic and the Early Bronze Age. Some of the lance-shaped daggers from the context of Eneolithic cultures are of southern origin (Cham, Řivnáč, Corded Ware culture – from Bavarian tabular chert), while others are of northern origin (protoand early Únětice culture). Later types of Nordic daggers with handles date to the Early Bronze Age (late Únětice culture). A substantial difference is evident in the function of the daggers from the two periods. The Eneolithic daggers represented a valuable commodity that was often buried with members of the elite as a grave good. On the other hand, two-thirds of the Nordic daggers from the late Únětice period show a link to river and overland routes; a substantial number of these daggers are from settlements with the nature of a central location or junction points. In this period daggers were apparently not a subject of exchange but rather an attendant trait. It is probable that some of the daggers were part of the gear of people involved in the operation of travel over the long-distance routes connecting the ore territory in the Alps with Únětice culture and the Nordic circuit.
Předložená práce prostorově vymezuje žateckou raně středověkou aglomeraci a zabývá se jejím vývojem. Protože naprostá většina výzkumů není zpracována, děje se tak v obecnějších rysech. Dále se zabývá chronologií raně středověké keramiky v lokalitě. Detailněji jsou probrány nálezy charakteru výrobních pyrotechnologických zařízení a archeologické doklady mincování v 11. století. Závěrem jsou porovnávány jednotlivé komponenty aglomerace – hrad, opevněné předhradí, jižní neopevněné předhradí a podhradí. and The current knowledge regarding Žatec in the Early Middle Ages. The submitted work provides a spatial demarcation of the early medieval Žatec agglomeration and addresses the development of this location. Due to the fact that the overwhelming majority of research has not yet been processed, the work approaches the subject in more general terms. The work likewise presents a chronology of early medieval ceramics at the site. Production pyrotechnical devices and archaeological minting artefacts from the 11th century are discussed in detail. The conclusion of the work offers a comparison of individual components of the agglomeration such as the castle, fortified bailey, the unfortified southern bailey, and the settlements below the castle.
Článek sleduje počátky vztahů české archeologie k přírodním vědám od 30. let 19. století. Zatímco spolupráce s mineralogií a petrografií se jednostranně omezovala na expertizu (určení surovin kamenných, vesměs broušených artefaktů pro účely evidenčního popisu) a iniciativa v počátcích výzkumu kvartéru a paleolitu od 40. let 19. století vycházela naopak od přírodovědců (geologů a paleontologů) téměř bez aktivní účasti archeologů, vztah archeologie a chemie se naopak vyvíjel k oboustranné spolupráci. Začínal ve 30. letech zkoumáním „spečených valů“, vyšší úrovně dosáhl od roku 1847 na poli chemické analýzy složení bronzových artefaktů, jejímž iniciátorem (jako první v celé tehdejší rakouské říši) a zčásti i aktivním účastníkem byl archeolog prof. Jan Erazim Vocel. Tato činnost trvala do konce 60. let a jejím výsledkem bylo roztřídění a chronologické seřazení bronzů podle poměru kovů v jejich obsahu; v tomto směru se Vocel už v letech 1853–1855 dopracoval k sekvenci vcelku odpovídající dnešnímu stavu poznání. Na prahu pozitivistické epochy tak prakticky naplňoval svoji zásadu přiblížení archeologie k exaktním přírodním vědám. and The article traces the beginnings of the relationship between Bohemian archaeology and the non-life sciences starting in the 1830s. While cooperation with mineralogy and petrography was unilaterally limited to the use of experts to identify the raw materials of polished stone industry for descriptive records and the initiative at the beginning of the study of Quaternary deposits from the 1840s (and of the Palaeolithic from the 1850s) came, on the other hand, from natural scientists (geologists and palaeontologists) with virtually no active participation of archaeologists, the relationship between archaeology and chemistry, in contrast, developed with bilateral cooperation. It began in the 1830s with the investigation of ‘vitrified forts’ and moved to a higher level in 1847 with the chemical analysis of the composition of bronze artefacts, the initiator of which (as the first in the whole of the Austro-Hungarian Empire at the time) and partially also an active participant, was the archaeologist Prof. Jan Erazim Vocel. The result of this activity, which lasted until the end of the 1860s, was the classification and chronological dating of bronze artefacts based on the ratio of metals in the alloy; in this sense, Vocel as early as 1853–1855 created a relative chronology that is essentially consistent with today’s state of knowledge. Therefore, on the threshold of the positivist era, he had succeeded in his principle of bringing archaeology closer to the exact natural sciences.