Berlinova dichotomie pozitivní a negativní svobody je v akademickém prostředí natolik diskutovanou problematikou, že jakékoli pokusy o její novou interpretaci čelí notnému riziku rozvíjení již řečeného, a tím i možnosti ztráty argumentační síly. Cíl tohoto článku však nespočívá v přispění k debatě týkající se funkčnosti Berlinova rozdělení, ale ve zpochybnění stereotypně přijímaných ideových zdrojů, jimiž se Berlin údajně inspiroval. V rámci linie tradic liberálního myšlení, kterou identifikuje mimo jiné sám Berlin, je totiž jeho rozlišení dvou pojmů svobody běžně ztotožňováno s principy a ideovým poselstvím klasifikace francouzského osvícence Benjamina Constanta. Směšování Berlinovy polarity pozitivní – negativní s Constantovým schématem antická – moderní je pravděpodobně důsledkem četných styčných bodů obou koncepcí, jež však vedou k automatickému vnímání souladu i u těch principů, u nichž je míra koherence problematická. Za hlavní cíl této studie lze tudíž označit jednak prokázání skutečnosti, že pro důslednou komparaci Berlinovy a Constantovy dichotomie je kromě běžně analyzované příbuznosti negativní svobody se svobodou moderní nezbytné vzít v úvahu i provázanost opačných pólů spektra, a především pak obhajobu teze, že v podstatných momentech Constantovo myšlení opouští meze liberální tradice a konotuje Pettitovy republikánské principy svobody jako ne-dominance. Takový závěr vede v konečném důsledku k tomu, že Berlinovo a Constantovo dělení nelze vnímat jako homogenní., Berlin’s dichotomy of positive and negative freedom is, in academic quarters, such a well-discussed problem that any kind of attempt at a fresh interpretation confronts the real risk of developing what has already been said and, in that way, of losing argumentational strength. The aim of this article does not, however, consist in contributing to the debate about the viability of Berlin’s distinction, but in calling into question the stereotypical reception of the intellectual sources that Berlin was inspired by. In the framework of the line of traditions of liberal thinking, which, among others, Berlin himself identifies, is his distinction between two concepts of freedom, usually identified with the principles and intellectual meaning of the classification by the French enlightenment thinker Benjamin Constant. The mixing up of Berlin’s polarity positive–negative with Constant’s scheme of ancient–modern is probably a consequence of the numerous common points in the two conceptions. These, however, lead to the automatic perception of agreement even in those principles for which the level of coherence is questionable. The main aim of this study is, therefore, to indicate, firstly, the proven fact that for a consistent comparison of Berlin’s and Constant’s dichotomy one must examine, in addition to the commonly analysed relationship of negative freedom with modern freedom, the connectedness of the opposite poles in the two cases. Secondly, and more importantly, the thesis is advanced that, in its fundamental properties, Constant’s thinking goes beyond the liberal tradition and points towards Pettit’s republican principles of freedom as non-dominance. This conclusion ultimately leads to the recognition that Berlin’s and Constant’s division cannot be seen as homogenous., Jan Květina., and Obsahuje seznam literatury
Cílem příspěvku z dějin českého politického myšlení je rekonstrukce představy ''dynamické demokracie'' Zdeňka Nejedlého. Studie chce objasnit následující otázky: Jaké formy demokracie Nejedlý rozlišuje? Jaké jsou charakteristiky, základy, výhody a nevýhody různých forem demokracie? Východiskem Nejedlého pochopení demokracie je normativní protiklad mezi demokracií a aristokratismem, z kterého vychází teorie ''dynamické demokracie''. Ta je výrazem názoru, že historický vývoj demokracie nutně vede od feudální přes měšťanskou k hospodářské a sociální demokracii i k demokracii sovětského typu, tzn. k systému sovětů. Feudální a měšťanská demokracie pro Nejedlého představovaly dobré formy, současně je však považoval za zastaralé. Měšťanská demokracie je jako taková spojena s ideologií měšťanstva, s liberalismem a s parlamentem. Nejedlý měšťanské demokracii vyčítal omezení na politiku, ztrátu vztahů mezi lidem a poslanci, a skutečnost, že neodpovídala daným společenským poměrům, což podle něj vedlo k zvrhnutí demokracie v aristokracii. Proto Nejedlý považoval za nutné rozšířit dosavadní politickou demokracii na hospodářskou a sociální úroveň. Zároveň bylo pro něj nevyhnutelné změnit dosavadní reprezentační systém, který je spojen s parlamentem. Místo parlamentu chtěl zavést systém sovětů, který byl podle něj pro 20. století vhodnější.Demokracie sovětského typu se na rozdíl od měšťanské nemůže zvrhnout v aristokracii. Nejedlého teorie ''dynamické demokracie'' popisuje rudimentární koloběh ústav. Demokratické ústavy se mohou zvrhnout v aristokracii, pokud zastupitelé lidu ztratí kontakt s lidem. Zavedením systému sovětů a rozšířením politické demokracie na další oblasti společenského života je však možné se této hrozbě vyhnout., This article is about the history of Czech political thinking reconstructs Zdeněk Nejedlý’s conception of ''dynamic democracy''. The author clarifies which concepts of democracy are distinguished by Nejedlý and which attributes, bases, advantages and disadvantages result from these forms of democracy. Nejedlý’s conception of ''dynamic democracy'' is based on a normative contradiction of democracy and aristocratism. He was convinced that the development of democracy inevitably emerges from feudal and bourgeois states of democracy to its contemporary economic and social forms but also to a democracy of the Soviet type (system of Soviets). According to Nejedlý, feudal and bourgeois types of democracy have been forms of a good quality, but they were outdated in the 20th century. The bourgeois form of democracy is based on the ideology of citizenship, on liberalism and on parliamentary principals. Nejedlý criticized its limitations - for example its strict political definition and the lack of relationships between people and their representatives. Bourgeois democracy simply did not correspond with contemporary society, which, according to Nejedlý, led to the transition from democracy to aristocracy. Therefore, he struggled for a broadening of political (bourgeois) democracy towards a more liberal form in its economic and social sense. At the same time, he advocated the transition from representative parliamentary systems to the system of soviets, which in his eyes would be more appropriate for the 20th century. Unlike bourgeois democracy, its soviet form could not be transited into aristocracy. Nejedlý’s theory of ''dynamic democracy'' describes fundamental alternations of constitutions. Democratic constitutions can be transited into aristocracy if people’s representatives lose their contact with their voters. This threat can be avoided only by introducing the soviet system and by the broadening of the political democracy. (Translated by Dirk Dalberg), and Překlad resumé: Dirk Dalberg
This contribution deals with identity as it is specifically defined by Taylor as a dialogical entity, and with the inadequate conditions that are provided in liberal societies for its formation, and of the indispensable presence of significant others in this process. The second part is devoted to the analysis of a the characteristic features of liberal societies. In the third part the author turns to the disharmonies between the demands on the creation of identity and the conditions provided by liberal areas. Demonstrations are provided at the universal level as well as at the level of concrete problems - individualism, moral relativism, the dominance of instrumental reason, the lack of respect. In conclusion the author summarises her findings and confirms the stated hypothesis on the contemporary conditions of liberal societies which hinders the formation of the modern identity of man., Bojana Ladrová., and Obsahuje poznámky a bibliografii
a1_Cíle. Cílem práce je zjištění determinant etnických stereotypů. Pozornost je věnována zejména stereotypům Romů a Vietnamců v českém prostředí. Soubor a podmínky. Prvního výzkumu se zúčastnil soubor 198 studentů a studentek ze tří různých pražských humanitně orientovaných vysokých škol. Druhého výzkumu se zúčastnil soubor 46 studentů a studentek ze dvou humanitně orientovaných pražských vysokých škol. K měření explicitních etnických stereotypů a postojů autoři použili otevřený dotazník, k měření implicitních postojů afektivní priming. Kromě toho použili ve druhém šetření škály tradičního a moderního rasismu a protestantských a humanisticko-rovnostářských hodnot. Hypotézy. V prvním šetření byly testovány dvě hlavní hypotézy. Podle první z nich je jednou z klíčových dimenzí atributů etnických stereotypů dimenze reflektující hodnoty protestantské pracovní etiky (pracovitost, šetrnost, askeze atp.). V souladu s tím (2. hypotéza) bude hodnocení jednotlivých etnických kategorií (včetně vlastní) závislé na umístění na této dimenzi. Ve druhém šetření autoři testovali dvě další hypotézy. Podle první z nich budou konzervativní jedinci připisovat Romům tím negativnější atributy, čím negativnější k nim budou mít implicitní postoje. Podle druhé hypotézy budou liberální jedinci připisovat Romům atributy, jejichž valence bude inkongruentní s jejich implicitními postoji. Statistické analýzy. V prvním šetření byla obdržená data analyzována především pomocí korespondenční a faktorové analýzy. Ve druhém šetření byla data nejprve podrobena psychometrickým analýzám a poté analyzována v sérii korelačních a regresních analýz. Výsledky. Výsledky statistických analýz jsou s hypotézami v poměrně dobré shodě., a2_Omezení. Protože se šetření zúčastnili studenti a studentky humanitních oborů, kteří mohou být více výkonově orientovaní a kteří rovněž mohou mít zčásti odlišné stereotypy a postoje k Romům a Vietnamcům než jiné subpopulace, je otevřenou otázkou, na jaké subpopulace lze naše zjištění extrapolovat., b1_Goal. The goal of the study is to find the determinants of ethnic stereotypes. The attention is paid namely to the stereotypes of Roma and Vietnamese in the Czech environment. Sample and conditions. 198 students of humanities from three Prague universities took part in the first study. 46 students of humanities from two Prague universities took part in the second study. For measuring the explicit ethnic stereotypes and attitudes the open questionnaire was used, for measuring the implicit attitudes the affective priming was used. Except of that in the second study the scale of traditional and modern racism and the scale of protestant and humanistic egalitarian values were used. Hypotheses. Two main hypotheses were tested in the first study. According to the first one the key dimension of attributes of ethnic stereotypes is the dimension reflecting values of protestant work ethics (diligence, frugality, austerity). In accordance with it (the second hypothesis) the evaluation of particular ethnic categories (including the one´s own) depends on the position on this dimension. In the second study, next two hypotheses were tested. According to the first one the conservative people attribute to Roma the more negative attributes the more negative implicit attitudes to them they have. According to the second hypothesis the liberal people attribute to Roma the attributes with valence that is incongruent with their implicit attitudes., b2_Statistical analysis. In the first study, the data were analyzed by the means of correspondence and factor analyses. In the second study, the data were first psychometrically analyzed and then analyzed in the series of correlation and regression analyses. Results. The results of statistical analyses are relatively well fitting the hypotheses. Limits. The students of humanities who can be more achievement oriented and can have partly different stereotypes and attitudes to Roma and vietnamese than other subpopulations were taking part in the studies. The question to which subpopulations the findings can be generalized remains thus open., Karel Hnilica, Lia Radová., and Obsahuje seznam literatury
Předložený text je recenzní studií Rortyho knihy Filosofie a zrcadlo přírody, jež byla nedávno převedena do českého jazyka. V první části recenzent porovnává slovenský a český překlad a upozorňuje na kvality toho českého. V druhé části přibližuje hlavní strukturní momenty Rortyho argumentu – od genealogického zvýraznění nahodilosti novověké představy reprezentace a vysvětlení důvodů k nadřazení epistemologie nad ontologii až ke kritické dekonstrukci této myšlenky a k Rortyho návrhu na nové pojetí a novou funkci filosofie. V následující části prostřednictvím odpovědi T. Marvanovi poukazuje na nekonzistentnost v Rortyho díle – na jeho přetrvávající příslušnost k novověké tradici myšlení, jež devalvuje jeho důsledný antireprezentacionalismus. V poslední části textu vyjadřuje naději, že se četba Zrcadla stane inspirací k četbě dalších – méně módních, ale přesto stejně ostrakizovaných – děl a autorů., This article is a review study of Rorty’s book Philosophy and the Mirror of Nature, which was recently translated into Czech. In the first part, the reviewer compares the Slovak and Czech translations and draws attention to the qualities of the Czech. In the second part, the main structural points in Rorty’s argument are described – from the genealogical stress on the arbitrariness of modern conceptions of representation and the explanation of the reasons for the primacy of epistemology above ontology, to the critical deconstruction of this thought and to Rorty’s proposal of a new conception and new function of philosophy. In the following part, by the way of a response to T. Marvan, an inconsistency in Rorty’s work is drawn attention to – that is its continuing attachment to the modern tradition of thinking, something which detracts from the consistency of his anti-representationalism. In the final part of the article, a hope is expressed that the reading of the Mirror will be an inspiration for further reading of less fashionable, but rather ostracised, works and authors., and Radim Šíp.
In this essay, I reconsider the politics of contemporary philanthropy by navigating between two dominant ideological perspectives on civil society: depoliticization and demonization. I do so with reference to the recent tribulations of three famous magnate-philanthropists, Osman Kavala, Mikhail Khodorkovsky, and George Soros. By revisiting my concept of the “civil society effect” – the romanticizing of civil society as a domain free from instrumental political motivations – I aim to shed light on the broader political terrain of contemporary capitalism, in which private capital is too easily understood as a neutral medium for political transformations. At the same time, I focus on the histories and genealogies that the depoliticization of civil society silences, especially the imperial legacies that opponents of liberal philosophy – new authoritarians such as Recep Tayyip Erdoğan, Vladimir Putin and Viktor Orbán – frequently invoke with pugnacity.
Kniha Viktora Knappa Problém nacistické právní filozofie (první vydání 1947) je významným příspěvkem k porozumění povaze národně-socialistické (= NS) jurisprudence. Knapp správně tvrdí, že základním principem NS-teorie práva je tzv. teze spojení práva a morálky. Právo a morálka tvoří jednotu, takže plnění morálních povinností může být vynucované právem. To je už samo o sobě nebezpečná proti-liberální idea. V konečném důsledku totiž nacistický režim může svým občanům mocensky vnucovat vlastní koncepci dobrého života. Mnohem horší je však skutečnost, že nacisté zneužili morálku k ospravedlnění hrubě nemorálních praktik, včetně vyhlazování jiných národů. I morálka může být nemorální. Nacistická morálka je toho „dobrým“ příkladem. and Viktor Knapp’s book Problém nacistické právní filozofie (first edition 1947) is an important contribution to the understanding of the nature of national socialist (= NS) jurisprudence. Knapp rightly claims that the fundamental principle of NS-legal theory is the thesis of the necessary connection
between law and morality. Law and morality set up unity, therefore moral obligations can be enforced by means of law. This fact alone is a dangerous anti-liberal idea.Ultimately, this is how the nazi regime can impose its own conception of the good life on its citizens. Much worse, Nazis abused morality for justification of grossly immoral practices, including the extermination of other nations.Morality can be immoral as well. Nazi morality is a “good” example.