Tento článek používá empirická data za účelem kontextualizace a shrnutí postojů Čechů ke slovenštině a jejich představ o znalosti slovenštiny. Klade si dále za cíl osvětlit změny, které nastaly po roce 1989, a přispět v obecnějším smyslu k existujícím poznatkům o česko-slovenských jazykových vztazích. Zároveň také usiluje o vyzdvižení obtížnosti při vymezení statutu dvou zeměpisně přilehlých kontaktních jazyků, jejichž identitu mluvčí definují ve stejné míře pomocí sdílené politické a historické zkušenosti (zejména ve dvacátém století) a jejich etnických, kulturních a jazykových rozdílů. Evidence je primárně shromážděna ze dvou celonárodních výzkumů, provedených pro autora v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.: „Postoje českých mluvčích k lexikálním výpůjčkám“ (dále jen „Postoje“) a „Češi a slovenština“. Obsah a metodologie těchto výzkumů jsou založeny na různé řadě diachronních a synchronních dat, zejména pak studie z roku 1971 v Institutu pro výzkum veřejného mínění (předchůdce CVVM), a tří rozsáhlých průzkumů Evropské unie., This study employs a r ange of up-to-date statistical information, including the findings of two nationwide sur- veys conducted on the author’s behalf, to evaluate current perceptions of Slovak in the Czech Republic. Where appropriate, the results are compared with the evidence of other questionnaires (including Tejnor: 1971)., and Tom Dickins.
Phonotactic probability refers to the frequency with which phonological segments and sequences of phonological segments occur in words in a given language (Vitevitch – Luce, 2004). It has been shown that phonotactic probabilities of words are important in language processing and language acquisition (Jusczyk et al., 1994; Mattys – Jusczyk, 2001; Pitt – McQueen, 1998). For example, words with high phonotactic probability are processed faster by native speakers in same-different tasks (Luce – Large, 2001), and pseudowords with high phonotactic probability are judged as more word-like by adults (Vitevitch et al., 1997). In this paper we present a phonotactic calculator for Czech implemented as a Python script. The script relies on frequency data from three freely available corpora of Czech: SYN2015 and SYN2020, corpora of written Czech (Křen et al., 2015; 2020), and ORAL v1, a corpus of spoken Czech (Kopřivová et al., 2017). The steps of the calculation mirror those developed by Vitevitch and Luce (2004) for English, and the script can provide phonotactic (and additionally orthotactic) probability for any Czech word or pseudoword. The script can be downloaded at <https://phonocalc.github.io>. and Pojem fonotaktická probabilita odkazuje k frekvenci, s níž se fonologické segmenty a sekvence těchto segmentů objevují ve slovech v určitém jazyce (Vitevitch – Luce, 2004). Předchozí výzkumy ukázaly, že fonotaktická probabilita slov hraje důležitou roli při zpracování a akvizici jazyka (Jusczyk et al., 1994; Mattys – Jusczyk, 2001; Pitt – McQueen, 1998). Slova s vysokou fonotaktickou probabilitou jsou například rychleji zpracována rodilými mluvčími v úloze „same-different“ (Luce – Large, 2001) a pseudoslova s vysokou fonotaktickou probabilitou jsou dospělými hodnocena jako pravděpodobnější slova daného jazyka (Vitevitch et al., 1997). V tomto článku představujeme nástroj pro výpočet fonotaktické probability pro češtinu, který je volně dostupný jako skript v programovacím jazyce Python. Nástroj vychází z údajů o frekvenci slov ze tří volně dostupných korpusů českého jazyka: korpus psaného jazyka SYN2015 (Křen et al., 2015), korpus psaného jazyka SYN2020 (Křen et al., 2020) a korpus mluveného jazyka ORAL v1 (Kopřivová et al., 2017). Výpočet replikuje postup původního kalkulátoru pro anglický jazyk (Vitevitch – Luce, 2004) a výstupem je odhad fonotaktické (a navíc také ortotaktické) probability pro jakékoliv české slovo či pseudoslovo. Skript je dostupný z internetové stránky <https://phonocalc.github.io>.
This paper discusses the possibilities of the research of translated Czech as well as so-called translation universals in Czech. It introduces a monolingual comparable corpus Jerome specifically designed at the Institute of the Czech National Corpus to meet the requirements of translation studies researchers. The case study of simplification presents the results of examining this translation universal in translated Czech and shows the advantages as well as disadvantages of the quantitative approach.
This article deals with intercultural contact in branches of multinational companies or corporations founded in the Czech Republic by German, Austrian or Swiss owners. Multinationalbusinesses (large ones in particular) are trying to regulate the communication within the company. This is achieved predominantly by introducing an official corporate language in the company, employing people fluent in the language, and promoting language courses. Our research, based on the analysis of questionnaires and semi-structured interview data, has shown that the foreign employees seldom adapt to the language of the local employees, while the adaptation of the local employees to the language of the foreign ones is not only usual but also expected. The regulation of the communication therefore results in the promotion of primarily asymmetrical language adaptation, which benefits the German, Austrian and Swiss owners and the German-speaking foreign employees delegated by them (the so-called expatriates). However, the companies examined also promote the use of English to a considerable extent, which provides a basis for symmetrical communication between local and expatriate employees. and Der Artikel handelt über den interkulturellen Kontakt in multinationalen Unternehmen, die nach 1989 in der Tschechischen Republik durch deutsche, österreichische und schweizerische Unternehmen gegründet wurden. Multinationale Unternehmen (insbesondere die großen) versuchen die Kommunikation innerhalb des Unternehmens zu regulieren. Dies geschieht vor allem durch Einführung einer Firmensprache im Unternehmen, Anstellung von Mitarbeitern, die der Sprache mächtig sind, und Förderung von Sprachkursen.
In 9 % der Unternehmen ist das Tschechische die einzige Firmensprache, in 55 % übernimmt diese Aufgabe das Deutsche, in 16 % das Englische, in 15 % Deutsch und Englisch, in 5 % Deutsch und Tschechisch. Was die Sprachkurse betrifft, werden in 64 % der Unternehmen Deutschkurse, in 19 % Tschechischkurse und in 48 % Englischkurse gefördert.
Unsere auf Fragebögen und teilstrukturierten Interviews basierende Untersuchung hat gezeigt, dass sich die ausländischen, nach Tschechien entsandten Mitarbeiter nur selten an die Sprache der lokalen Mitarbeiter adaptieren, während die Adaptation der in Tschechien einheimischen Mitarbeiter an die Sprache der ausländischen Mitarbeiter nicht nur üblich ist, sondern auch erwartet wird. Die Regulierung der Kommunikation mündet also primär in eine asymmetrische sprachliche Adaptation zum Vorteil deutscher, österreichischer und schweizerischer Besitzer und deutschsprachiger ausländischer Mitarbeiter (sog. Expatriates), die durch die Besitzer nach Tschechien delegiert werden. Die untersuchten Unternehmen unterstützen jedoch in beachtlichem Ausmaß auch die Verwendung des Englischen, das eine Basis für symmetrische Kommunikation zwischen den in Tschechien einheimischen und nach Tschechien entsandten Mitarbeitern bildet.
Diese Adaptation betrifft jedoch konkret vor allem die Managementebene, während die Produktion weitgehend tschechisch geprägt bleibt. Weit verbreitet ist auch die Nicht-Adaptation, die zum Einsatz von Dolmetschern und Übersetzern führt. Dies ist – neben der asymmetrischen Adaptation und dem Rückgriff auf das Englische – in 80 % der Unternehmen bzw. in 95 % der großen Unternehmen der Fall.
Eine Detailbeschreibung der Kommunikation in einem der auf dem Gebiet der Tschechischen Republik tätigen Unternehmen des Siemens-Konzerns macht deutlich, wie die Funktionsstellen in einem Produktionsunternehmen besetzt und mit welcher sprachlichen Qualifikation diese verbunden werden, sie zeigt aber auch, wie sich die Firmensprache ändert, wie die interkulturelle Kommunikation unter Einsatz von sprachlich qualifizierten Mitarbeitern konkret abläuft und wie diese – etwa in Sprachkursen – auf ihre Aufgaben vorbereitet werden.
This paper examines the significant phenomena of multiple wh-fronting (MWF) in Czech and wh-in-situ in Korean. It explores the general question of that kinds of syntactic mechanisms can give rise to the analysis of MWF in Czech as well as what licenses the formation of wh-questions in Korean. In particular, I focus on the question of where Czech wh-items can be projected within syntactic trees with respect to elitic placement in second position. For the question of what licenses the formation of wh-questions in Korean,. I propose the sentence-final markers (henceforth SFMs) to determine the scope of wh-operators, without any appparent wh-movement. Additionally, I argue that the non-overt movement of wh-items in Korean can be also supported by ambigous reading.
This article deals with germanisms in Czech. Frequencies of 26 different new High German loanwords were analyzed in the Czech National Corpus. These borrowed words were standing in competition with their Czech synonyms. This comparison is used to study the question of whether germanisms or their equivalents in Czech are more used by native speakers. For this analysis new High German loanwords were deliberately selected in order to verify the actuality of the topic. But the major part of the study was examined in a diachronic period. This shows not only the current situation but in most cases the frequency of the selected loanwords throughout their existence. The calculations of the average frequency are made for each century (since 1650), and also in the recent modern period (from 1947 to 2008). and Článek se zabývá germanizmy v češtině. Prostřednictvím Českého národního korpusu byly zjišťovány různé frekvence 26 novohornoněmeckých výpůjček a jim konkurujících českých synonym. Článek se na základě frekvenčních srovnání snaží odpovědět na otázku, zda čeští rodilí mluvčí preferují germanizmy či dávají přednost jejich českým ekvivalentům. Článek analyzuje nejen aktuální situaci, ale ve většině případů ukazuje frekvenci vybraných germanizmů z diachronního hlediska, po celou dobu jejich existence. Byla vypočtena průměrná frekvence za každé století (od roku 1650), včetně posledního moderního období (od roku 1947 do roku 2008).
Among the results of Russian influence on Czech in the 19th century was the emergence of an active past participle in -(v)ší in Czech. Although not welcomed by all grammarians, this participle continued its existence in Czech until today, becoming mainly a device of archaic and bookish style. In the actual work, the occurence oft the active past participle in -(v)ší in the largest partial corpus of the Czech National Corpus containing journalistic texts is studied. A main result of the study is that apart from a large number of examples from different verbs which show the active past participle on -(v)ší in the studied corpus once or twice and where it is indeed a device of archaic and bookish style, sometimes even of irony and humor, there is a small group of (mainly intransitive) verbs, where this participle functions with considerable frequency in stylistically more neutral contexts of written Standard Czech as the only participle (sometimes as a - stylistically more marked - variant of a more numerous active past participle in -l). In theses cases, it remains overwhelmingly a syntactically unextended direct attribute of a noun. Such active past participle in -(v)ší is to be found most often in sports coverage where it is built from a set of verbs with terminological function.
This was the Opening Address at ''Fateful Eights in Czech History: Historical Anniversaries of 2008 and Their Signifi cance for the Czech Republic Today'', an international conference organized by the Czech Embassy in Washington, held at the George Washington University, Washington, D.C., on 23-24 October 2008. In this essay the author provides a basic overview of twentieth-century Czech history, weighing the gains and losses, the victories and defeats, the ups and downs of the Czechs, the Czech nation, Czech society, on the way from gaining independence in a democratic state to loosing it, and the German occupation, to the renewal of Czechoslovak independence and the destruction of democracy under the Communist regime, to the failed attempt at the reform of that regime, and the victory of the democratic revolution - all marked by the historical milestones of the years 1918, 1938/39, 1945-48, 1968, and 1989 - as well as the author’s refl ections on the long-term changes in the mentality of the country.