Takotsubo kardiomyopatie je náhle vzniklé onemocnění charakterizované reverzibilní poruchou kinetiky levé srdeční komory. V typickém případě se rozvíjí následkem silného stresového podnětu a prezentuje se symptomy, EKG a laboratorním nálezem, které připomínají akutní koronární syndrom. Od toho se liší nepřítomností onemocnění koronárních tepen a ve většině případů nekomplikovaným průběhem s následnou velmi dobrou dlouhodobou prognózou. V kazuistice popisujeme případ 63leté ženy, u které se počátek onemocnění projevil fibrilací komor. Díky okamžité kardiopulmonální resuscitaci a následné odborné péči ve specializovaném kardiocentru, která mimo jiné zahrnovala implantaci implantabilního kardioverteru-defibrilátoru v rámci sekundární prevence náhlé srdeční smrti, se pacientka zotavila bez jakýchkoliv následků. Takotsubo kardiomyopatie je důležitou jednotkou v diferenciální diagnóze akutního koronárního syndromu. I přes dobrou prognózu, kterou se vyznačuje ve většině případů, ji nelze podcenit a zaslouží si náležitou pozornost a léčbu, která umožní předcházet případným komplikacím., Takotsubo cardiomyopathy (TTC) is an acute syndrome characterized by rapid onset of transient systolic dysfunction of the left ventricle. Symptoms, ECG and laboratory findings resemble acute coronary syndrome, from which TTC differs by the absence of coronary artery disease. In typical cases, TTC is triggered by exposure to unexpected stress and the clinical course and prognosis are very good. We present a case of a 63-year-old woman, in whom the onset of the disease was complicated by ventricular fibrillation. The patient recovered without sequelae thanks to immediate cardiopulmonary resuscitation and following care in a specialized cardiocenter, which involved also implantation of implantable cardioverter defibrillator to prevent sudden cardiac death. Takotsubo cardiomyopathy is an important entity in the differential diagnosis of acute coronary syndrome. Despite very good prognosis in most cases it should not be underestimated and it deserves careful attention and treatment which can prevent harmful complications., and Lumír Koc, Marie Pavlušová, Jiří Pařenica, Jan Maňoušek, Jitka Vlašínová, Jindřich Špinar, Petr Kala
It has been shown that besides positron emission tomography, single photon emission computed tomography and magnetic resonance imaging; contrast echocardiography can be used for qualitative and quantitative myocardial perfusion assessment. In this review, the properties of ultrasound contrast agents, imaging techniques and acquisition methods are shortly described and the possibilities of perfusion echocardiography are summarized. The main focus is put on the description of three perfusion models: mathematical models, physical models assuming an ideal inflow and physical models including inflow measurement., R. Kolář ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Některé studie prokázaly cirkadiánní výskyt náhlé srdeční smrti (NSS), komorových ektopií, akutních koronárních syndromů a variability srdeční frekvence. Jedním z nových parametrů neinvazivní stratifikace náhlé srdeční smrti je turbulence srdeční frekvence (HRT). Nalezení cirkadiánních oscilací HRT a optimalizace měření HRT může zvýšit pozitivní prediktivní hodnotu HRT jako znaku rizika NSS. Soubor tvořilo 48 po sobě jdoucích pacientů průměrného věku 45 ? 12 let (23 mužů, 25 žen) indikovaných k EKG holterovskému monitorování pro výskyt komorových ektopií, kteří měli dobrou funkci levé srdeční komory s EF LK 0,53 ? 0,11. HRT byla měřena ve 2hodinových intervalech v průběhu 24 hod a následně byla provedena analýza cirkadiánní závislosti tohoto znaku. Byla zaznamenána významná cirkadiánní oscilace parametru TS (turbulence slope). U parametru TO (turbulence onset) nebyly cirkadiánní znaky zachyceny. Tento projekt je podporován grantem NR/8478-3., Pavel Trčka, M. Kozák, M. Sepši, and Lit. 20
The authors present the case of a young woman with newly diagnosed Takayasu’s arteritis. This woman, with arterial hypertension, was investigated for the unspecific symptoms at the beginning. Afterwards, the transthoracic echocardiography showed dysfunction of the left ventricle and the abdominal sonography showed a stenosis of the right renal artery. PET/CT scan showed chronic modification after inflammatory processes on the wall of the thoracic and abdominal aorta. This case report should be instructive to other clinicians and refers to the necessity to remember this rare disease in our country too., Lucie Horáková, Radek Pudil, Zbyněk Hrnčíř, Jaroslav Vižďa, and Literatura 8
Perikarditida je běžné onemocnění, které je způsobeno nejrůznějšími příčinami. Chronická perikarditida je definována jako přítomnost perikardiálního výpotku déle než 3 nebo 6 měsíců. V kazuistice je uveden případ familiárního výskytu chronické exsudativní perikarditidy u mladé ženy, její matky a její sestry spolu s rozborem diagnostických a léčebných možností. Podle dostupné literatury se jedná o druhý popis této formy familiárního výskytu., Eliška Sovová, Dan Marek, A. Bulava, and Lit. 21
Srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí levé komory (heart failure with preserved ejection fraction – HFPEF, heart failure with normal ejection fraction – HFNEF) je epidemiologicky závažným onemocněním, jehož výskyt v populaci postupně narůstá. Etiologie jeho vzniku není ještě zcela objasněna. Nově bylo zjištěno, že prozánětlivý stav spojený s řadou komorbidit, jako např. obezita či diabetes, potencuje rozvoj HFPEF. Také sérové koncentrace některých působků, jako např. adiponektin, mají souvislost s tímto onemocněním. Hlavním znakem HFPEF je diastolická dysfunkce, která je ale doprovázena řadou dalších kardiálních i nekardiálních poruch organizmu. Prognóza se i přes dlouhodobě užívané, ale i nově zavedené terapeutické postupy nemění. Zlatým standardem v diagnostice HFPEF zůstává katetrizace srdce. K ozřejmění základní choroby vedoucí k srdečnímu selhání jsou využívána další vyšetření, jako elektrokardiografie (EKG), RTG srdce a plic, laboratorní odběry včetně markerů srdečního selhání a hlavně echokardiografie včetně pulzního dopplerovského měření., Heart failure with preserved ejection fraction of left ventricle (heart failure with normal ejection fraction, HFPEF, HFNEF) is frequent disease with serious consequences. Incidence of HFPEF in population is still growing. The exact pathophysiological mechanism of HFPEF remain unclear .Recent evidence suggests a relationship between inflammation associated with obesity or Diabetes mellitus and progression of HFPEF. Consistently, it has been reported that serum concentration of some pro-inflammatory markers such as adiponectin is positively related to HFPEF. By HFPEF is attended diastolic dysfunction. Diastolic dysfunction is linked to many other cardiac and non-cardiac diseases. Despite the great effort and new therapeutic approaches the prognosis of HFPEF does not improve. The gold standard in HFPEF diagnosis remains heart catheterization. Electrocardiography, chest X-ray, blood examination including diagnostic markers of heart failure and mainly echocardiography with Doppler imaging are used diagnose the underlying disease leading to heart failure., and Zdeňka Gregorová, Jaroslav Meluzín, Lenka Špinarová
Women with gestational diabetes mellitus (GDM) are at increased risk for cardiovascular diseases (CVD) events compared with women without GDM. The aim of the present study was to evaluate 200 parameters of the heart electric field in 35 women with GDM under optimal glycemic compensation compared to 32 healthy pregnant women. All examinations were performed in the 36th week of gestation. The parameters in ECG body surface mapping (BSM) were registered by the diagnostic system Cardiag 112.2. The absolute values of maximum and minimum in depolarization and repolarization isopotential, isointegral and isoarea maps were not significantly different between the groups. These findings correspond to the result of heart rate variability examination. However BSM revealed the significant prolongation of QRS complex (p=0.05), shortening of ventricular myocardial activation time (ICHVAT) (p=0.01), prolongation of mean QT duration (p=0.01) and increase of QT interval dispersion (p=0.01) in women with GDM. Duration of QRS and ICHVAT significantly correlated with interventricular septum and posterior wall thickness in GDM group, QTd interval correlated significantly with HbA1C level. We conclude that despite of optimal metabolic control several significant abnormalities detected by ECG BSM are still present in patients with GDM., E. Žákovičová, O. Kittnar, J. Slavíček, E. Medová, P. Šváb, J. Charvát., and Obsahuje bibliografii
In order to study cardiac pathology in different subtypes of ischemic stroke we examined 165 stroke patients. The 1st group included 90 (54.5%) patients with hemodynamic stroke, the 2nd one - 75 (45.5%) patients with cardioembolic stroke. Control group consisted of 45 individuals without cerebrovascular diseases. Cardiac pathologies with the prevalence of various types of ischemic heart disease were observed in all groups. The parameters of left ventricular stroke volume and ejection fraction were lower in patients with hemodynamic stroke than in other groups, but were within normal limits. Potential sources of cardiogenic embolism were found in all groups: in the 1st group at 74.4%, in the 2nd one at 100%. Thus, most patients with ischemic stroke have different heart defects related to the subtypes of ischemic stroke., Natalya Dadamyants, and Literatura
Cíl: Záměrem práce je analyzovat vztah mezi systolickou funkcí levé srdeční komory a velikostí srdečního stínu a podpořit nebo zamítnout názor, že nezvětšený srdeční stín predikuje u srdeční nedostatečnosti zachovanou ejekční frakci (EF). Metodika: Měřili jsme polárním planime-trem plochu srdečního stínu a zadopředního průmětu hrudníku u 100 kardiálně zdravých osob, u 100 kardiovaskulárně nemocných (KvN) se zachovanou EF (EF > 0,6) a u 100 osob se systolickou dysfunkcí (EF < 0,4). Velikost srdečního stínu jsme vyjadřovali kardiotorakálním poměrem v procentech (KTP%). KTP% udává, jakou část průmětu hrudníku v procentech zaujímá srdeční stín, a umožňuje spolehlivou kvantifikaci srdeční velikosti. Za horní mez normální velikosti srdečního stínu pokládáme pro účel tohoto sdělení KTP = 21%, tj. interval < 20,5-21,4% >. Výsledky a závěr: Průměrná velikost srdečního stínu byla u zdravých osob KTP = 17 %, u KvN se zachovanou EF KTP = 21 % a u osob se systolickou dysfunkcí KTP = 25 %. Srdeční velikost se ukázala být nedostatečně spolehlivým markerem systolické funkce. U osob se systolickou dysfunkcí jsme v 85 % naměřili zvětšený srdeční stín (85 % senzitivita), avšak v 15 % bylo u této skupiny srdce normální velikosti a mohlo být mylně pokládáno za srdeční stín osob se zachovanou EF. U KvN s EF > 0,6 jsme v 68 % naměřili nezvětšený srdeční stín (68% specificita). V 32 % jsme ale u pacientů této skupiny zjistili zvětšené srdce, jež mohlo budit podezření na poruchu systolické funkce. Ukazuje se tedy, že i porucha diastolického plnění levé komory může vést k srdečnímu zvětšení. Spolehlivou předpověď zachováné EF či systolické dysfunkce z velikostí srdečního stínu vyslovit nelze. Ke zlepšení predikce lze ale využít poznatek, že s narůstající hodnotou KTP% se plynule zvyšuje pravděpodobnost výskytu osob se systolickou dysfunkcí a klesá zastoupení KvN se zachovanou EE Při předpokládaném zhruba paritním zastoupení osob se systolickou dysfunkcí a KvN se zachovanou EF v populaci svědčí nezvětšený srdeční stín přibližně s 80 % pravděpodobností pro zachovanou EF a zvětšený zhruba se 70 % pravděpodobností pro systolickou dysfunkci., Aim: Intention of this article is to analyse the relation between systolic function of the left ventricle and of the heart shadow size and to support or to deny the opinion, that a normal sized heart shadow predicts in cardiovascular diseased persons a preserved ejection fraction (EF) of the left ventricle. Method: We measured by means of a polar planimeter the area of the heart shadow and of the frontal chest projection in 100 cardial healthy persons, in 100 cardiovascular diseased patiens with preserved systolic function (EF > 0.6) and in 100 persons with systolic dysfunction (EF < 0.4). The measured heart shadow area had been expressed by the cardiothoracic ratio (CTR%). The CTR% indicates, what percentual part of the thoracic area is occupied by the heart shadow and enables to quantify a possible heart enlargement.The highest size of an unenlarged heart shadow measured for purpose of this article CTR = 21%, i.e. Interval < 20.5-21.4% >. Results and conclusions: The ever-age heart shadow size measured in cardial healthy persons CTR = 17%, in cardiovascular diseased persons with preserved systolic function (EF > 0.6) CTR =21% and in patients with systolic dysfunction (EF < 0.4) CTR = 25%. The heart shadow size appeared to be an unreliable marker of systolic function of the left ventricle.The enlarged heart shadow had been found in 85% of persons with systolic dysfunction (85% sensitivity), but in 15% persons of this group there was an unenlarged heart shadow and demonstrated, that a normal sized heart does not exclude a systolic dysfunction. 68% of patients with preserved EF had a normal sized heart (68% specificity), but in 32% of this group there was an enlarged heart shadow and proved, that even a diastolic mechanism of heart failure may lead to a heart enlargement.The heart size frequency curves of both the types of cardiovascular diseased persons interfered mutually along the CTR% line in such a way, that the percentual amount of persons with systolic dysfuntion was continuously raising from CTR = 16% to CTR = 29%, whereas the occurence of patients with preserved EF was permanently sinking. In case of presupposed equal prevalence of cardiovascular diseased persons with preserved systolic function and those with systolic dysfunction may be awaited, that a normal sized heart shadow predicts a preserved EF with approximative 80% probability and an enlarged heart shadow allowes to presume a systolic dysfunction roughly in 70% of cases., Martin Mulač, and Literatura
Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) je nejčastější geneticky podmíněné srdeční onemocnění s prevalencí 1 : 500. Ve familiárních případech je dědičnost autozomálně dominantní s neúplnou penetrancí a různou expresivitou, může ovšem vznikat i de novo mutacemi. Nesmírná heterogenita projevů i prognózy HCM případ od případu značně komplikuje klinický management, a proto toto onemocnění stále často přináší mnoho otázek nejen pro lékaře prvního kontaktu, ale i pro kardiology. Stanovení rizika náhlé srdeční smrti u pacientů s HCM je integrální součástí klinického managementu a doporučení pro stratifikaci se neustále vyvíjí. V této kazuistice prezentujeme případ familiární HCM u dvou bratrů nesoucích stejnou mutaci s velmi rozdílným klinickým nálezem a průběhem., Hypertrophic cardiomyopathy (HCM) is the most common genetic cardiac disease with a prevalence of 1 : 500. In familial cases the inheritance is autosomal dominant with non‑complete penetrance and variable expression; however, it can also be caused by de novo mutations. The heterogeneity of both its presentation and prognosis from case to case largely complicates clinical management, and therefore the disease often represents a dilemma for primary care clinicians as well as cardiologists. An estimation of sudden cardiac death risk is an integral part of clinical management and the stratification guidelines are continuously developing. We report on a case of familial HCM in two brothers with the same gene mutation, with very different clinical presentations and consequences., and Kilianová A., Špinarová M., Špinarová L., Grochová I., Feitová V., Krejčí J.
The objective of this study was to find out the implication of QRS duration in dogs with rapid pacing-induced heart failure. Sixteen Beagle dogs were implanted with transvenous cardiac pacemakers and underwent rapid right ventricular pacing for 3 weeks at 260 bpm to induce hear t failure. Dogs were divided into two groups according to the QRS duration: 9 with normal QRS duration (<100 ms) and 7 wi th prolonged QRS duration (≥100 ms). Cardiac systolic functi on and size was analyzed by real time 3-dimensional echocardiography and left ventricular dyssynchrony was assessed by speckle tracking strain imaging. Congestive heart failure developed 3 weeks after rapid right ventricular pacing. Dogs with prolonged QRS duration showed more extensive radial strain and circumferential strain dyssynchrony than dogs with norm al QRS duration. At the end of 4-week recovery, greater improvemen t of left ventricular ejection fraction and left ventricular end-systolic volume was detected in dogs with normal QRS duration. The findings suggested that left ventricular dyssynchrony, indicated by a prolonged QRS duration, predicted an unsatisfying recovery in dogs with rapid pacing- induced heart failure. QRS duration had the potential to be a prognostic indicator for dogs with heart failure., Y. Wang ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Fallotova tetralógia (ToF) je najčastejšou cyanotickou vrodenou srdcovou chybou. Liečba tohto ochorenia je kardiochirurgická – kompletná korekcia už v detskom veku. Bez chirurgického zákroku sa len 10 % pacientov dožívalo 3. decénia a iba 3–5 % pacientov sa dožívalo viac ako 40 rokov. Opisujeme prípad 69-ročného pacienta s anamnézou nekorigovanej Fallotovej tetralógie – z dôvodu odmietavého postoja k chirurgickému riešeniu, chronického srdcového zlyhávania NYHA III–IV a chronickej obličkovej choroby, ktorý bol prijatý na internú kliniku pre niekoľkodňové bolesti na hrudníku s edémami predkolení a ponámahovou dýchavicou pri minimálnej námahe. Echokardiografickým vyšetrením sa zistila stenóza pľúcnice, ťažká trikuspidálna insuficiencia, koncentrická hypertrofia stien oboch komôr, defekt komorového septa, dextropozícia aorty a veľký cirkulárny perikadiálny výpotok. RTG hrudníka potvrdil masívny pravostranný pleurálny výpotok. Liečbou diuretikami, antiarytmikom a po realizácii pleurálnej punkcie sa stav pacienta významne zlepšil a bol prepustený domov. V literatúre popísané prípady nekorigovanej ToF u starších pacientov boli asociované s hypertrofiou ľavej komory (HĽK) a hypoplastickou pulmonálnou artériou s pomalým vývojom subpulmonálnej obštrukcie, ktoré sme zistili aj u nášho pacienta. HĽK sa v prípade nekorigovanej ToF môže postupne vyvinúť a jej priaznivý účinok sa môže prejaviť až v dospelosti., Tetralogy of Fallot (ToF) is the most common cyanotic congenital heart defect. The actual treatment relies on cardio-surgery – complete correction within the infant age. Without surgery only 10 % of subjects survived 3rd decade and only 3–5 % of subjects were able to survive until their 40th. This particular paper is dedicated to case of a 69-years old male subject with positive history of uncorrected ToF due to his refusal of surgery, ischemic cardiac disease NYHA III–IV and chronic kidney failure. This subject was hospitalized within the department of internal medicine due to several days of chest pain connected with lower extremities oedemas and dyspnoeic syndrome after minimal physical load. Provided echocardiography revealed pulmonary artery stenosis, severe tricuspid insufficiency, concentric hypertrophy of ventricles, ventricular septal defect, dextroposition of aorta and severe pericardial effusion. Chest X-ray proved massive pleura effussion. The actual conditions of subject improved significantly after onset of diuretics, antiarrhytmics and providing of pleural punction. Subject has been discharged. Cases of ToF presented within available sources in older population were associated with left ventricular hypertrophy and hypoplastic pulmonary artery and slow subpulmonal obstruction development which also presented within our subject. Left ventricular hypertrophy has a potential to develop continuously and therefore its benefits can be visible within adult age., and Naďa Hučková, Katarína Sekurisová, Laura Slezáková, Katarína Kusendová, Andrej Zachar, Mária Szántová
Penetrující srdeční poranění je zatíženo vysokým rizikem úmrtí. Incidence poranění je v evropských zemích nízká (0,1 % všech přijatých traumat), bohužel 80–94 % nemocných v jejich důsledku zemře dříve, než se jim dostane adekvátního ošetření, a to z důvodu srdeční tamponády nebo exsanguinace. V souvislosti s anatomickým uložením srdce je nejčastěji poraněna pravá komora srdeční následovaná komorou levou, pravou síní a poraněním odstupujících velkých cév. Souběžné poranění koronárních tepen je udáváno mezi 3 a 9 % případů. Pro přežití nemocných je zásadní jejich rychlé zajištění na místě nehody, monitorovaný transport a neodkladné provedení chirurgického ošetření. Průkaz perikardiální efuze (> 5 mm) pomocí echokardiografie nebo CT angiografie u penetrujícího hrudního traumatu je indikací k chirurgické revizi. Hemodynamická nestabilita, asystolie nebo elektromechanická disociace jsou nezávislými prediktory úmrtí nemocných, rovněž časové zpoždění mezi vznikem poranění a definitivním ošetřením přímo koreluje s prognózou nemocných. V souborech operovaných kardiochirurgickými pracovišti je udáváno 80–100% přežití nemocných s jejich následnou plnohodnotnou integrací do normálního života., Penetrating cardiac injury remains a highly lethal form of trauma today. Although the incidence in European countries is low (approximately 0.1% of all hospital‑admitted traumas), the mortality rate ranges between 80 and 94% due to cardiac tamponade or exsanguination. Due to the anatomic position of the heart, right ventricle injury dominates, followed by injury of the left ventricle, right atrium, and great vessels. Concomitant coronary artery injury is present in 3–9% of all cases. The only meaningful treatment is a scoop‑and‑run approach and emergency operative intervention. Pericardial effusion (> 5mm) confirmed by sonography or CT‑angiography in a thoracic penetrating trauma is an indication for surgical intervention. Hemodynamic instability, cardiac arrest, electromagnetic dissociation and prolonged injury‑to‑gate time represent independent risk factors for death. However, the survival rate of patients revised by a cardiothoracic surgeon ranges from 80% to 100%, with a high chance of returning back to normal life., and Konečný J., Šimek M., Klváček A., Hájek R., Škorpil J., Hubáček P., Lonský V.
Úvod: Plicní embolie (PE) je spolu s ischemickou chorobou srdeční a arteriální hypertenzí nejčastějším onemocněním kardiovaskulárního systému. Pro svou vysokou mortalitu stojí za pozornost. Cíl práce: Popsat charakteristiku pacientů s PE, poskytnout údaje o léčbě a nemocniční mortalitě. Dále stanovit výskyt trombů v pravostranných srdečních oddílech u pacientů s PE a efektivitu/bezpečnost trombolytické terapie u této subpopulace. Zhodnotit efekt/význam základního onkologického screeningu u pacientů s PE (tj. efektivitu prováděných vyšetření na odhalení skryté malignity). Metodika: Vycházíme ze sledování konsekutivních pacientů s PE v naší nemocnici (spádová oblast okres Znojmo, 130 000 obyvatel) od července roku 2011 do dubna roku 2014. Shromáždili jsme data o 188 pacientech s akutní či subakutní PE, u kterých byla diagnóza potvrzena perfuzním plicním scanem, CT angiografií nebo echokardiografickým nálezem se současnou typickou klinickou symptomatologií. Výsledky: V našem souboru bylo 71 mužů (37,8 %) a 117 žen (62,2 %) průměrného věku 66 let (16–94), 72,9 % pacientů bylo starších 60 let. Anamnéza tromboembolické nemoci (TEN) byla přítomna u 37 pacientů (19,7 %), malignita u 36 (19,1 %), známky flebotrombózy u 36 (19,1 %), vrozená trombofilie u 11 (5,9 %), nedávný úraz s imobilizací u 10 (5,3 %), nedávná operace u 14 pacientů (7,4 %) a fibrilace síní u 22 (11,7 %) pacientů. Tromby v pravostranných srdečních oddílech byly detekovány u 3 pacientů (1,7 %) ze 176 vyšetřených. Nemocniční mortalita dosáhla 5,6 %, 3měsíční mortalita 9,4 % (údaje zjištěny u 85,1 % pacientů) a roční mortalita 19,1 % (údaje zjištěny u 61,2 % pacientů). Skrytou malignitu jsme za hospitalizace zjistili jen u 3 pacientů (1,6 %), dalších 6 nádorových onemocnění se manifestovalo až s delším časovým odstupem. Medián délky hospitalizace byl 7 dnů. Trombolýza byla podána u 14 pacientů (7,4 %). Krvácivé komplikace antikoagulační nebo trombolytické léčby se během hospitalizace vyskytly u 4 pacientů (2,1 %) – epistaxe, tvorba hematomů v oblasti končetin s nutností chirurgického ošetření a u 2 pacientů hemateméza. Mozkové krvácení v našem souboru nebylo zaznamenáno. Závěr: PE není vzácné onemocnění, setkáváme se s ní napříč všemi odbornostmi, přesto je vzhledem ke své heterogenitě symptomů a nejisté prognóze nadále klinickým problémem. Nemocniční mortalita pacientů s PE je vyšší než u pacientů s akutním koronárním syndromem, což je ve shodě s publikovanými daty. Záchyt trombů v pravostranných srdečních oddílech je oproti údajům v literatuře o polovinu méně častý. Dušnost a bolesti na hrudi ve výskytu korelují s uváděnými daty, ale četnost synkopy a hemoptýzy je v našem souboru mnohem menší. Screening skryté malignity by mohl být efektivnější. Terapie se jeví jako bezpečná, život ohrožující krvácení se nevyskytlo ani při podání trombolýzy., Introduction: Pulmonary embolism (PE) together with coronary heart disease and arterial hypertension are most common diseases of cardiovascular system. Due to its high mortality rate it is worth of attention. Aim: to describe characteristics of patients with PE, provide data about treatment and inpatient mortality rate. Also to identify an occurence of right-sided heart thrombi in patients with PE and efficiency/safety of thrombolytic therapy in this subpopulation. To evaluate effectiveness/importance of basic oncology screening in patients with PE (meaning efficiency of provided examinations to uncover hidden malignancy). Methods: Our registry is based on observation of consecutive patients with PE hospitalized in our hospital (catchment area of Znojmo region, 130 000 inhabitants) since July 2011 until April 2014. We collected data about 188 patients diagnosed with acute or subacute PE by perfusion lung scan, CT angiography or typical symptoms with echocardiography findings. Results: In the cohort there were 71 men (37.8 %) and 117 women (62.2 %), average age 66 years (16–94), 72.9 % of patients were older than 60 years of age. History of thromboembolic disease was present in 37 patients (19.7 %), malignancy in 36 of them (19.1 %), signs of deep vein thrombosis in 36 patients (19.1 %), hereditary thrombophilia in 11 (5.9 %), recent injury with immobilisation in 10 (5.3 %), recent surgery in 14 patients (7.4 %) and atrial fibrillation in 22 patients (11.7 %). Right heart thrombi werefound in 3 patients (1.6 %) out of 176 who were examined. Hospital mortality rate reached 5.6 %, 3 months mortality rate was 9.4 % (data collected from 85.1 % of all patients) and 1 year mortality rate was 19.1 % (data from 61.2 % of all patients). An occult cancer was diagnosed during hospital stay only in 3 patients (1.6 %), another 6 malignancies manifested themselves after longer period of time. Median length of hospital stay was 7 days. Thrombolysis was used in 14 patients (7.4 %). Bleeding complications of anticoagulant or thrombolytic therapy occured in 4 patients (2.1 %) during hospital care – epistaxis, severe haematoma of extremities with necessity of surgical treatment and haematemesis in 2 patients. Cerebral hemorrhage was not present in our cohort of patients. Conclusion: PE isn’t rare condition, we can encounter it in various medical fields, but due to its diversity of symptoms and unclear prognosis, it continues to be serious clinical problem. Hospital mortality rate is higher in patients with PE than in those with acute coronary syndrome, which is in accordance with published data. Detection of right-sided heart thrombi is about half of that described in literature. Prevalence of dyspnoe and chest pain are consistent with reported data, but occurence of syncope and hemoptysis in our registry is far less common. Screening of occult cancer could be more effective. The therapy seems to be safe, a life threatening bleeding was not present even when thrombolysis was used., and Mária Záňová, Zdeněk Monhart
Ruptura aneuryzmatu Valsalvova sinu je vzácné, ale závažné srdeční onemocnění, které může ohrozit pacienta na životě. Včasná diagnostika a správná léčba může výrazně ovlivnit prognózu pacienta. V naší kazuistice popisujeme případ 44letého muže přijatého na Interní kardiologickou kliniku FN Brno pro typické bolesti na hrudi s nespecifickými změnami při elektrokardiografickém vyšetření a s pozitivním troponinem T. Vstupní transthorakální echokardiografické vyšetření odhalilo aneuryzma nekoronárního sinu a komunikaci mezi aortou a pravou síní, která byla potvrzena i CT angiograficky. Pacient byl poté odeslán do kardiochirurgického centra, kde byla následně provedena resekce aneuryzmatu a uzavřena komunikace mezi aortou a pravou síní záplatou z perikardu. Při vzniku aneuryzmatu nelze vyloučit podíl metabolického účinku kortikoidů, které pacient dlouhodobě užíval. Z uvedené kazuistiky plyne, že pečlivé klinické vyšetření a neinvazivní vyšetřovací metody zůstávají stále základním diagnostickým postupem. Klíčová slova: aneuryzma Valsalvova sinu – vrozené srdeční onemocnění – ruptura – zkrat, Rupture of a sinus of Valsalva aneurysm is a rare and serious heart disease which can endanger the patient’s life. Early diagnosis and proper therapeutic treatment can significantly affect the patient’s prognosis. We describe the case of a 44‑year–old man admitted to the Cardiology Department of the University Hospital Brno with typical chest pain and non‑specific changes on electrocardiogram and positive troponin T. Transthoracic echocardiography revealed a non‑coronary sinus aneurysm and communication between the aorta and the right atrium, which was confirmed by computed tomography. The patient was referred to the cardiothoracic surgery centre and the aneurysm was resected. The communication between the aorta and the right atrium was closed via pericardial patch. The aneurysm formation can be caused by the metabolic effects of corticosteroids which the patient had been using for a long time. This case report suggests that careful clinical examination and noninvasive methods remain an essential diagnostic procedure. Keywords: aneurysm of sinus of Valsalva – congenital heart disease – rupture – shunt, and Mikolášková M., Ludka O., Holická M., Foukal J., Šebo M., Ničovský J., Špinar J.
Cíl: Porovnání analýzy T1 mapování myokardu u osob s progresivní systémovou sklerózou (SSc) a kontrolním souborem zdravých dobrovolníků v rámci předběžných výsledků prospektivní studie zaměřené na detekci difuzní myokardiální fibrózy. Metodika: Třicet tři osob sledovaných pro SSc a 20 zdravých dobrovolníků bylo zařazeno do prospektivní studie a podstoupily MR vyšetření, echokardiografické vyšetření a stanovení laboratorních parametrů. Studie byla schválenou lokální etickou komisí a účastníci podepsali informovaný souhlas. V rámci komplexního MR vyšetření byly provedeny sekvence pro analýzu T1 relaxačního času (T1 mapování) před a po intravenózním podání Gd kontrastní látky s následnou kalkulací extracelulárního objemu (ECV). V první fázi bylo provedeno porovnání výsledků mezi SSc a kontrolním souborem. Výsledky: Při hodnocení nativních T1 map byla prokázána statisticky významně (p < 0,0001) vyšší hodnota u SSc souboru (průměr 1259,3 ? 51,2) v porovnání s kontrolním souborem (1203,6 ? 29,9). Obdobně statisticky významný (p < 0,0001) rozdíl byl prokázán při porovnání vypočtených hodnot ECV, kdy u souboru SSc byla prokázána vyšší průměrná hodnota (28,6 ? 4,9) než u kontrolního souboru (23,3 ? 2,1). V případě T1 hodnot po intravenózním podání Gd kontrastní látky byl také prokázán rozdíl průměrných hodnot, nicméně s pouze malou statistickou významností (p = 0,026), kdy průměrná T1 hodnota u SSc souboru klesla na 586,6 ? 64 a u kontrolního souboru na 639,4 ? 38. Závěr: Předběžné výsledky prospektivní studie prokázaly statisticky významně vyšší hodnoty T1 mapování a ECV u osob s diagnostikovanou systémovou sklerózou v porovnání s kontrolním souborem zdravých dobrovolníků. Tyto výsledky potvrzují přínos použité metodiky v posouzení difuzní fibrózy myokardu, což bude hlavní oblastí zájmu v další fázi studie. Klíčová slova: T1 mapping, magnetická rezonance, progresivní systémová skleróza, extracelulární objem, Aim: Comparison of myocardial T1 mapping analysis in patients with systemic sclerosis (SSc) and a control group of healthy volunteers as part of the preliminary results of a prospective study focusing on detection of diffuse myocardial fibrosis. Methods: 33 SSc patients and 20 healthy volunteers were enrolled in a prospective study and underwent MR examination, echocardiographic examination and determination of laboratory parameters. The study was approved by the local ethics committee and the participants signed an informed consent. Within the complex MR examinations were performed sequences for analysis of T1 relaxation time (T1 mapping) in myocardium prior and after intravenous administration of Gd contrast agents with subsequent calculation of extracellular volume (ECV). Comparison of results between SSc and control group was performed in first phase of assessment. Results: Statistically significant (p < 0.0001) higher native T1 values was proved in SSc group (mean 1259.3 ? 51.2) compared with the control group (1203.6 ? 29.9). Similarly, statistically significant (p < 0.0001) difference was detected in calculated ECV (%) when in a group of SSc was demonstrated higher mean value (28.6 ? 4.9) than in the control group (23.3 ? 2.1) . In the case of T1 values after intravenous administration of Gd contrast agents has been also demonstrated a difference of average values, however, with only a small statistical significance (p = 0.026), when the average value of T1 in SSc group decreased to 586.6 ? 64 and control file to 639.4 ? 38th. Conclusions: Preliminary results of a prospective study showed significantly higher native T1 values and ECV in patients with systemic sclerosis compared with a control group. These results confirm the contribution of the methodology used in the assessment of diffuse fibrosis of the myocardium, which will is the main focus of the study. Key words: T1 mapping, cardiac magnetic resonance, systemic sclerosis, extracellular volum, Baxa J., Hromádka M., Matoušková T., Suchý D., Ferda J., and Literatura
Cíl studie: Monitorování akutní a chronické kardiotoxicity antracyklinů pomocí biochemických markerů – N-terminálního pro brain natriuretického peptidu (NT-proBNP), kardiálního troponinu T (cTnT) a myokardiálního izoenzymu kreatinkinázy (CK-MB mass). Soubor a metodika: Do studie bylo zařazeno 26 pacientů s nově diagnostikovanou akutní leukémií (15 mužů a 11 žen, průměrný věk 46,2 ± 12,4 let). Pacienti byli léčeni 2–6 cykly chemoterapie (CHT) obsahující antracyklinový preparát v celkové kumulativní dávce 464,4 ± 117,5 mg/m2. Vyšetření biochemických markerů a echokardiografické vyšetření bylo provedeno vstupně, po první CHT s antracykliny, po poslední CHT s antracykliny a s odstupem přibližně 6 měsíců po ukončení léčby. Výsledky: Vstupní koncentrace NT-proBNP byla 117,7 ± 46,4 ng/l, hodnoty byly mírně zvýšené u 3 pacientů (nad 100 ng/l pro muže, nad 150 ng/l pro ženy). Po podání první CHT s antracykliny došlo k vzestupu na 299,7 ± 176,2 ng/l. Po poslední CHT s antracykliny byla koncentrace NT-proBNP 287,1 ± 147,4 ng/l. S odstupem 6 měsíců po ukončení léčby byla průměrná koncentarce NT-proBNP 362,5 ± 304,9 ng/l, zvýšené hodnoty byly u 16 pacientů. Rozdíly v NT-proBNP byly statisticky významné v porovnání se vstupní hodnotou (p < 0,001). Prokázali jsme korelaci mezi NT-proBNP a poruchou systolické a diastolické funkce levé komory (LK) na echokardiografii. Koncentrace cTnT byly negativní (pod 0,01 μg/l) během léčby u všech pacientů, s odstupem 6 měsíců po léčbě byly pozitivní u 3 pacientů. Koncentrace CK-MB mass byly během léčby i s odstupem po léčbě negativní (pod 4,94 μg/l) u všech pacientů. Závěr: Naše výsledky potvrzují, že onkologická léčba obsahující antracykliny má toxický účinek na srdce, který se projevuje jak během léčby (akutní kardiotoxicita), tak během sledování po léčbě (chronická kardiotoxicita). Dochází ke změnám biochemických markerů funkčního poškození myokardu (elevace NT-proBNP svědčící pro akutní a chronickou neurohumorální aktivaci) a ke zhoršování ukazatelů systolické i diastolické funkce LK na echokardiografii. U asymptomatických pacientů jsou tyto změny považovány za známku subklinické kardiotoxicity. Tyto nálezy představují riziko pro rozvoj manifestní kardiotoxicity v podobě srdečního selhání v budoucnosti a vyžadují další sledování v čase. Podle našich výsledků léčba antracykliny ani při vyšších kumulativních dávkách nevede k akutnímu poškození struktury kardiomyocytů., Objective: Monitoring of acute and chronic cardiotoxicity of anthracyclines with biochemical markers – N-terminal pro brain natriuretic peptide (NT-proBNP), cardiac troponin T (cTnT) and myocardial izoenzyme of creatine kinase (CK-MB mass). Setting: University of Defence in Brno, Faculty of Military Health Sciences in Hradec Králové, Department of Field Internal Medicine, Charles University in Prague, Medical Faculty in Hradec Králové and Faculty Hospital Hradec Králové, Department of Internal Medicine II – Clinical Hematology, Department of Internal Medicine I, Institute of Clinical Biochemistry and Diagnostics, Department of Gerontology and Metabolic Care. Patients and Methods: Twenty six consecutive patients treated for newly diagnosed acute leukemia were studied. The patients consisted of 15 males and 11 females with the mean age of 46.2 ± 12.4 years. The patients were given 2–6 cycles of chemotherapy (CT) containing anthracyclines in the total cumulative dose of 464.3 ± 117.5 mg/m2. Evaluation of biochemical markers and echocardiography were performed at the baseline, after first CT with anthracyclines, after last CT with anthracyclines and circa 6 months after completion of the treatment. Results: Mean baseline NT-proBNP concentration was 117.7 ± 46.4 ng/l, values were slightly elevated in 3 patients (above 100 ng/l for male, above 150 ng/l for female). After the administration of the first CT with anthracyclines, NTproBNP elevation to 299.7 ± 176.2 ng/l was observed. After last CT with anthracyclines, NT-proBNP concentration was 287.1 ± 147.4 ng/l. Six months after completion of the treatment, NT-proBNP concentration was 362.5 ± 304.9 ng/l, values were elevated in 16 patients. Changes in NT-proBNP were statistically significant in comparison with the baseline value (p < 0.001). We found correlation between NT-proBNP and systolic and diastolic left ventricular (LV) dysfunction on echocardiography. CTnT concentrations were negative (bellow 0.01 μg/l) during the treatment in all patients. Six months after the treatment, cTnT became positive in 3 patients. CK-MB mass concentrations remained negative (bellow 4.94 μg/l) in all patients during the treatment and the follow-up.Conclusion: Our results show that oncology treatment containing anthracyclines has a toxic effect on the heart, which becomes manifest both during the treatment (acute cardiotoxicity) and during the follow-up (chronic cardiotoxicity). We found changes in biochemical markers of functional myocardial damage (NT-proBNP elevations showing acute and chronic neurohumoral activation) and deterioration of diastolic and systolic LV function on echocardiography. In asymptomatic patients, these changes are regarded as subclinical cardiotoxicity. These findings represent the risk for manifestation of cardiotoxicity in terms of heart failure in the future and require further follow-up. According to our results, anthracycline treatment – even in higher cumulative doses – does not lead to acute damage of cardiomyocyte structure., Jan M. Horáček, R. Široká, D. Rajdl, and Lit. 35