Adenokarcinom pankreatu patří mezi onkologické onemocnění s výrazně špatnou prognózou. Hledají se proto nové léčebné možnosti, jak zlepšit tuto situaci. Jedinou naději na dlouhotrvající přežití je radikální resekce tumoru. Možným postupem jak zvýšit počet R0 resekcí karcinomu slinivky břišní je neoadjuvantní léčba. Proběhla řada klinických studii, které hodnotily její účinnost. Bohužel nejsou k dispozici výsledky randomizovaných prospektivních multicentrických studií III. fáze hodnotících účinnost neadjuvantní terapie. K širší indikaci neoadjuvantní léčby bude tedy potřeba vyčkat jejich výsledků. Neoadjuvantní léčbu proto zatím nelze standardně doporučit u primárně resekabilního onemocnění. Lze ji zvážit v léčbě hraničně operabilního onemocnění., Pancreatic adenocarcinoma is one of the oncological disease with the markedly poor prognosis. A searching of the new treatment options are desirable to improve this fact. Only a radical resection of tumor is a chance of long-term survival. A possible procedure leads to this point is neoadjuvant treatment. There was a series of clinical trial that evaluated its efficacy. Unfortunately, the results from the third phases of the randomized multicenter clinical trials be missing today. Therefore the neoadjuvant treatment of (pankreas cancer) pancreatic adenocarcinoma is not recommended in primary treatment of the resectable disease. In the traetment of the borderline disease is neoadjuvant treatment possible procedure., Igor Richter, Josef Dvořák, Magda Macháňová, Jiří Bartoš, and Literatura 26
Článek přináší přehled možností současné neurochirurgie v diagnostice a operační léčbě nádorů mozku, popisuje management pacienta, některé rozhodovací algoritmy z pohledu neurochirurga a využití dostupných technických zařízení a postupů přispívajících k bezpečnější a zároveň radikálnější operativě., The article presents an overview of the current possibilities of neurosurgery in the diagnosis and surgical treatment of brain tumors, describes the management of the patient, some decision-making algorithms from the perspective of a neurosurgeon and the use of available technical equipment and procedures that contribute to safer and more radical surgery., Štefan Regulim, Radim Lipina, Tomáš Hrbáč, and Lit.: 8
Akutní krvácení do horní části gastrointestinálního traktu je život ohrožující situace vyžadující rychle a správně zvolený diagnostický postup s verifikací zdroje krvácení a pokud možno s efektivní hemostázou. Vedle dlouhodobě zavedených možností endoskopické hemostázy (opich adrenalinem, hemostatické klipy) se v poslední době setkáváme s několika novými technologiemi při zástavě krvácení., Acute upper gastrointestinal tract bleeding is a life-threatening incident in which a right diagnostic and therapeutic approach is necessary. Beside the standards in endoscopic hemostasis (adrenalin injection, hemostatic clips) there are some new technologies in endoscopic hemostasis., and Radan Keil, Ladislav Douda
Studie PARADIGM-HF porovnala u pacientů se systolickým chronickým srdečním selháním klinické výsledky pacientů léčených novou látkou LCZ696 oproti léčbě enalaprilem. Jednalo se o dvojitě zaslepenou studii, ve které bylo 8 442 pacientů ve stadiu NYHA II a III a ejekční frakcí levé komory 40 % a menší, randomizováno na léčbu buď látkou LCZ696 (v dávce 200 mg 2krát denně) nebo enalaprilem (v dávce 10 mg 2krát denně), všechny léky byly v obou skupinách přidány k doporučené léčbě. Studie byla předčasně ukončena po mediánu sledování 27 měsíců. Primárním kombinovaným cílem studie byla kombinace kardiovaskulární mortality nebo prvá hospitalizace pro zhoršení srdečního selhání. Látka LCZ696, což je inhibitor angiotenzinových receptorů a neprilysinu (ARNi), vedla ke snížení primárního kombinovaného cíle o 20 % (p < 0,001). Snížila však i kardiovaskulární úmrtí samotná o 20 % (p < 0,001) a samotné hospitalizace pro zhoršení srdečního selhání o 21 % (p < 0,001). Ve studii PARADIGM-HF látka LCZ696 snížila i celkovou mortalitu o 16 % (p < 0,001). Látka LCZ696 vykazovala častější symptomatickou hypotenzi i hypotenzi se snížením systolického TK < 90 mm Hg nežli enalapril, byla však spojena méně často se zvýšením sérového kreatininu i sérového draslíku nežli enalapril. Rovněž kašel se vyskytoval po podání látky LCZ696 méně často nežli po enalaprilu. K přerušení léčby došlo u 746 pacientů (17,8 %) léčených látkou LCZ696 a u 833 pacientů (19,8 %) léčených enalaprilem (19,8 %; p = 0,02). Studie PARADIGM-HF tedy ukázala superioritu látky LCZ696 oproti inhibitorům ACE u stabilních ambulantních pacientů s chronickým systolickým srdečním selháním stadia NYHA II a III. LCZ696 je podstatně účinnější nežli inhibitor ACE (a tím i blokátorů angiotenzinových receptorů). Je také dobře snášena. Látka LCZ696 by měla inhibitory ACE u uvedených pacientů nahradit. V letošním roce byla uveřejněna další data ke studii PARADIGM-HF, která uvádíme na konci článku. Autoři se také zmiňují o prvých výsledcích randomizované studie PARAMOUNT zkoumající účinnost látky LCZ696 i u pacientů s chronickým srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí levé komory., PARADIGM-HF study observed clinical outcomes after treatment by new drug LCZ696 or enalapril in patients with systolic chronic heart failure. It was randomized double-blind trial with LCZ696 (200 mg twice a day) and enalapril (10 mg twice a day). 8442 patients were enrolled with NYHA class II or III and left ventricular ejection fiction of 40% or less. Study drugs were added to other recommended medication. The trial was prematurely terminated after median follow-up of 27 months. The primary endpoint of the study was a combination of cardiovascular mortality and the first hospitalization for heart failure. LCZ696 drug, an inhibitor of angiotensin receptor and neprilysin (Arnie), has led to a reduction in the primary composite target by 20% (p <0.001). The treatment has decreased cardiovascular mortality by 20%, p <0.001 and hospitalization for worsening heart failure by 21%, p <0.001. LCZ696 has also decreased total mortality by 16%, p <0.001. The use of LCZ696 has been accompanied by frequent symptomatic hypotension and hypotension with a decrease in systolic blood pressure below 90 mm Hg, however, LCZ696 was less often associated with an increase in serum creatinine and serum potassium than enalapril. In addition, cough has occurred less frequently after LCZ696 than after enalapril. Discontinuation of therapy occurred in 746 patients (17.8%) treated with LCZ696 and in 833 patients (19.8%) treated with enalapril (19.8%) (p = 0.02). PARADIGM-HF study has also shown superiority of LCZ696 compared to ACE inhibitors in stable outpatients with chronic systolic heart failure NYHA stages II and III. Therefore, LCZ696 is more effective than ACE inhibitors (and angiotensin receptor blockers). Moreover, it is well tolerated. LCZ696 seems to replace the ACE inhibitors in mentioned patients. The authors also discuss the results of the first randomized study PARAMOUNT investigating LCZ696 efficacy in patients with chronic heart failure and good left ventricular ejection fraction., and Jiří Widimský Sr
Perorální endoskopická myotomie (POEM) je slibnou, účinnou a bezpečnou metodou léčby achalázie jícnu a je jen otázkou času, kdy se stane metodou rutinní či ověřenou. Otázka srovnání s laparoskopickou myotomií a balonovou dilatací je klíčová a probíhají randomizované studie. POEM, vzhledem ke komplexní náročnosti a riziku komplikací a vzhledem k řídkému výskytu achalázie jícnu, by měl být soustředěn do maximálně dvou center v České republice. Aktuálně jsme v IKEM provedli 47 výkonů u 46 pacientů s příznivými výsledky., POEM is a promising, effective and safe method of oesophageal achalasia treatment. It is likely that POEM will become a standard and verified treatment option for achalasia. Randomized studies comparing POEM to laparoscopic myotomy or balloon dilatation are crucial and are ongoing. Since POEM is a complex and difficult procedure with a considerable risk of complications, and in view of the quite rare incidence of achalasia, it should be centralized to a maximum of two centres in the Czech Republic. In IKEM, we have performed 47 POEM procedures in 46 patients with excellent results., and Martínek J., Švecová H., Špičák J., Krajčíová J., Vacková Z., Pazdro A., Haruštiak T., Kieslichová E., Janoušek R., Doležel R., Fremundová L.
Cílem této studie bylo stanovit prognózu psychologického distresu u pacientek s karcinomem prsu po primární onkologické léčbě pomocí biologických a psychologických proměnných. Skupina hodnocených pacientek zahrnovala 98 starších pacientek po léčbě karcinomu prsu (ve středním věku 65 let), které vyplnily dotazník SVF 78 (detekce způsobů zvládání stresu), dotazník NEO-FFI (detekce osobnostních rysů), dotazník SCL-90 (zjišťování psychopatologie) po dokončení léčby, a další retrospektivně po diagnóze. Stupnice SAS (měření stupně úzkosti) byla vyplněna menším počtem pacientek. Údaje o faktorech souvisejících s karcinomem a léčbou byly získány z lékařských záznamů. V rámci této studie byl psychologický distres měřen metodou SCL-90 pomocí indexu celkové závažnosti Global Severity Index (GSI) a indexu zátěže pozitivních příznaků Positive Symptom Distress Index (PSDI). Kvantifikace vztahu mezi biologickými a psychologickými prediktory a GSI a PSDI jakožto závislými proměnnými byla vyhodnocena pomocí lineárních regresních modelů s jednou proměnnou i více proměnnými. Po diagnóze a po jednom roce primární léčby byly sledovány hladiny C-reaktivního proteinu. Nejlepší model predikce GSI po léčbě byl zjištěn lineární regresí s více proměnnými jakožto kombinace prediktorů GSI, hladiny CRP a přívětivosti (podškála NEO-FFI) v době diagnózy, v níž R2 = 76,6 %. Nejlepší model predikce PSDI po léčení sestával z hodnoty PSDI, prvku sebeobviňování SVF 78 a stadia nemoci (IV. oproti nižším) v době diagnózy při R2 = 53,9 %. Začlenění celkového hrubého skóre metody SAS do modelů s více proměnnými pro predikci GSI a PSDI způsobilo nárůst hodnoty R2 (ze 71,5 % na 85,0 % a 46,0 % na 65,1 %). Biologické i psychologické prediktory se prokázaly jako významné a vhodné pro predikci psychologického distresu u starších pacientek s karcinomem prsu po dlouhodobém onkologickém léčení. Klíčová slova: C- reaktivní protein – starší přežívající s karcinomem prsu – multivariantní lineární regrese – psychoneuroimunologie – predikce psychologického distresu– retrospektivní studie, The aim of this study was to determine the prognosis of psychological distress in breast cancer survivors after primary oncological treatment using biological and psychological variables. The test group consisted of 98 elderly breast cancer survivors (median age was 65 years) who completed the SVF 78 questionnaire (coping styles measures), NEO-FFI questionnaire (personality traits measures), SCL-90 questionnaire (psychopathology measures) completing treatment and another retrospectively at diagnosis. The SAS scale (anxiety measures) was completed by a lower number of patients. Data on tumour-related factors and treatment were obtained from medical records. Within the scope of this study, psychological distress was measured via the SCL-90 method using Global Severity Index (GSI) and Positive Symptom Distress Index (PSDI). Quantification of the relationship between biological and psychological predictors and GSI and PSDI as dependent variables was estimated using both univariate and multivariate linear regression models. C-reactive protein levels were monitored at diagnosis and one year after primary treatment. The best model for the prediction of GSI after treatment was identified by multivariate linear regression as the combination of GSI, CRP level and agreeableness (NEO-FFI subscale) predictors at the time of diagnosis in which R2 = 76.6 %. The best model for predicting PSDI after treatment consisted of PSDI, the self-accusation component of SVF 78 and the stage of the disease (IV vs lower) at the time of diagnosis with R2 = 53.9 %. Incorporating the total raw score of the SAS questionnaire into the multivariate models for prediction of GSI and PSDI caused an increase in R2 (71.5 % to 85.0 % and 46.0 % to 65.1 %), respectively. Both biological and psychological predictors proved significant and suitable for psychological distress prediction in elderly breast cancer survivors after long-term oncological treatment. Key words: C-reactive protein – elderly breast cancer survivors – multivariate linear regression – psychoneuroimmunology – psychological distress prediction – retrospective study, and Kateřina Skřivanová, Tomáš Svěrák, Dagmar Brančíková, Jiří Jarkovský, Klára Benešová, Ľubomíra Anderková, Nela Elfmarková, Hana Peterková, Marcela Bendová, Luboš Minář, Eva Holoubková, Jan Nedvěd, Markéta Protivánková, Ladislav Dušek
It is easier to prevent a disease than to cure it. This postulate is a foundation stone of the contemporary medicine, furthermore its mission. The Chronic Kidney Diseases (CKD), amongst them the Chronic Pyelonephrites (CP) and the mass kidney reduction take an important place in human pathologies in general, and in particular in renal ones. The Chronic Pyelonephrites are chronic renal pathologies, which on one side are of various causes and on the other side are multi systemic. At the same time they tend, earlier or later, depending on their course, to bring the patient towards the Chronic Kidney Insufficiency in stage of uremia, consequently in need of substitution therapies e.g. dialysis, peritoneum dialysis or transplant. It is worthy to emphasize that from the prevention and correct cure of CP make profit the patients, the family, the state and in the last analyses the entire society, because in that way the budget expense destined for the fore going substitution cures, dialysis, peritoneum dialysis or transplant, is considerably reduced. The same should be mentioned in relation to the CP and the mass kidney reduction, speaking about our country, which are still at the first place as the very cause of Chronic Kidney Insufficiencies (CRI), later on advancing toward uremia and terminal uremia along with its grave consequences. In general the very foundation of the CP is on the infections of urinary roads, in particular on the complicated ones, among them it should be mentioned-congenital kidney anomalies, renal calculosis so much present in our country, and pathologies of segment or vesical-ureteral reflux, and rarely the pathologies of prostate., Fejzi Alushi, Nestor Thereska, and Literatura
Cíl: Stanovit koncentrace pro-atriálního natriuretického peptidu (pro-ANP) u pacientů v sepsi, těžké sepsi a septickém šoku. Zjistit diagnostickou a prognostickou významnost tohoto parametru u uvedených diagnóz. Zjistit korelace pro-ANP s dalšími parametry – interleukinem-6 (IL-6), interleukinem-8 (IL-8), interleukinem-10 (IL-10), prokalcitoninem (PCT), lipopolysacharid vázajícím proteinem (LBP), a fyziologickým skóre – APACHE II a SOFA. Typ studie: Observační, prospektivní. Název a sídla pracovišť: Oddělení klinické biochemie, hematologie a imunologie, Nemocnice Na Homolce, Praha, Anesteziologicko-resuscitační klinika, Thomayerova nemocnice, Praha, Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 28 nemocných přijatých na anesteziologicko-resuscitační oddělení splňujících kritéria sepse (n = 6), těžké sepse (n = 7) a septického šoku (n = 15). Imunoluminometrickou metodou byla u nich měřena do 24 hodin po splnění diagnostických kritérií koncentrace pro-atriálního natriuretického peptidu, společně s dalšími parametry – IL-6, IL-8, IL-10, PCT, LBP. Po prvním měření následovala v intervalu 2–4 dnů další měření po celou dobu hospitalizace na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Jako kontrolní skupina bylo vyšetřeno 12 vzorků zdravých lidí. Hodnotili jsme vztah pro-ANP k jednotlivým diagnózám, prognostickou významnost pro-ANP pro konečný klinický výsledek (přežití vs smrt). Koncentrace pro-ANP jsme korelovali s dvěma skórovacími systémy – APACHE II a SOFA. Výsledky: Nezjistili jsme statisticky významné rozdíly středních hodnot pro-ANP u jednotlivých diagnóz – sepse, těžké sepse a septického šoku (průměry: 636,7 pmol/l, 628,9 pmol/l, respektive 752,7 pmol/l; mediány: 378,8 pmol/l, 204 pmol/l, resp. 595 pmol/l). Koncentrace pro-ANP ve skupině přeživších v den přijetí se významně nelišila proti skupině zemřelých (medián 396,4 pmol/l, respektive 816,8 pmol/l, p = 0,077). Zjistili jsme statisticky významný rozdíl mezi první a poslední hodnotou pro-ANP ve skupině zemřelých (medián 816,8, respektive 1254,4 pmol/l, p = 0,01). Ve skupině přeživších tento rozdíl nebyl statisticky významný. Při hodnocení predikce konečného klinického výsledku (přežití vs smrt) ve vztahu ke koncentraci pro-ANP byla při hodnotě cutt off = 664 pmol/l (vstupní měření) senzitivita 41,7% a specificita 87,5%, plocha pod ROC křivkou byla 0,625. Při hodnotě cut-off = 503,4 pmol/l (poslední měření) byla senzitivita 83,3%, specificita 68,7%, plocha pod ROC křivkou byla 0,797. Zjistili jsme korelaci mezi hodnotami pro-ANP a klinickým skóre – APACHE II a SOFA ve skupině přeživších. Ve skupině zemřelých korelovala koncentrace pro-ANP pouze s APACHE II (r = 0,57, p < 0,0001). Korelaci jsme zjistili také ve skupině zemřelých mezi pro-ANP a prokalcitoninem. S dalšími měřenými parametry jsme korelaci pro-ANP neprokázali. Závěr: Neprokázali jsme statisticky významný rozdíl koncentrace pro-ANP ve vztahu k jednotlivým diagnózám – sepse, těžká sepse a septický šok. Koncentrace pro-ANP v den přijetí u přeživších se statisticky významně nelišila od skupiny zemřelých. Ve skupině zemřelých byla koncentrace pro-ANP v den přijetí statisticky významně nižší než poslední naměřená hodnota. Jsou nutné další studie k objasnění významnosti pro-ANP jako diagnostického a/nebo prognostického parametru u pacientů se sepsí, těžkou sepsí a septickým šokem., Objective: To evaluate the concentration of pro-atrial natriuretic peptide in patients with sepsis, severe sepsis and septic shock. To assess the diagnostic and prognostic value of mid-regional pro-atrial natriuretic peptide (pro-ANP) levels with these diagnoses. To assess the correlation of pro-ANP levels with those of interleukin-6 (IL-6), interleukin-8 (IL-8), interleukin-10 (IL-10), procalcitonin (PCT), lipopolysaccharide-binding protein (LBP) and physiological scores – APACHE II and SOFA. Design: Observational, prospective. Setting: Department of Clinical Biochemistry, Hematology and Immunology, Hospital Na Homolce, Department of Anaesthesiology and Intensive Care, Thomayer’s Hospital, Prague, Department of Anaesthesiology and Intensive Care, Hospital Na Homolce, Prague. Material and Methods: Serum concentrations of pro-ANP were determined using the immunoluminometric assay in 28 patients admitted to the medical intensive care unit for sepsis (6), severe sepsis (7), and septic shock (15). Pro-ANP levels as well as those of PCT, IL-6, IL-8, IL-10 and LBP were measured on day 1 and during the course of their stay at the intensive care unit. The diagnostic and prognostic value of pro-ANP was compared with that of the Acute Physiology and Chronic Health Evaluation (APACHE II) and SOFA score. Mid-regional pro- ANP was detected in serum using immunoluminometric assay (ILMA). Pro-ANP was also determined in 12 healthy adults.Results: No significant differences of pro-ANP levels were found in patients with sepsis, severe sepsis and septic shock (385.3 pmol/l, 209 pmol/l and 888 pmol/l, respectively). On the day of admission, pro-ANP levels were not significantly different in survivors compared to non-survivors (median 396.4 pmol/l and 816.8 pmol/l, respectively, p = 0.077). In the group of non-survivors pro-ANP levels on the day of admission were significantly lower than pro-ANP levels taken on the last day of their stay on ICU median 816.8 and 1254.4 pmol/l, respectively, p = 0.0108). In a receiver operating characteristic curve analysis for survival, the cut-off 664 pmol/l on the day of admission had a sensitivity of 41.7% and specificity of 87.5%. The area under the curve (AUC) for pro-ANP was 0.625. The cut-of value of 503.4 pmol/l on the last day of their stay was found to have a sensitivity of 83.3% and specificity of 68.7%. The area under the curve was 0.797. We found the correlation between pro-ANP, SOFA and APACHE II score in survivors. In non-survivors only pro-ANP and APACHE II correlation was found. The correlation was determined between pro-ANP and procalcitonin in non- -survivors (r = 0.57, p < 0.0001). No correlation was found between pro-ANP and IL-6, IL-8, IL-10 and LBP. Conclusion: We did not find statistically significant differences of pro-ANP levels in patients with sepsis, severe sepsis and septic shock. Pro-ANP levels on the day of admission were not significantly different in survivors and non- -survivors. In the group of non-survivors pro-ANP levels on the day of admission were significantly lower than the last pro-ANP levels. Further studies are necessary for the evaluation of pro-ANP as a diagnostic and/or prognostic parameter in patients with sepsis, severe sepsis and septic shock., Miroslav Průcha, Roman Zazula, L. Dubská, and Lit. 15
Cíl: Popsat profil nemocných s akutním srdečním selháním (ASS) z pohledu přednemocniční péče v České republice. Metodika: Data pochází z registru Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jihomoravského kraje z období leden 2010–prosinec 2011. Byl proveden konsekutivní sběr nemocných s podezřením na ASS. Vyloučeni byli nemocní po kardiopulmonální resuscitaci nebo zemřelí před příjezdem ZZS nebo pacienti s dominantně extrakardiální příčinou dušnosti. Srovnáni jsou nemocní transportovaní do nemocnice oproti pacientům léčeným ambulantně. Cílovým parametrem je 30denní celková mortalita. Výsledky: Z celkového počtu 131 798 nemocných bylo podezření na ASS vysloveno ve 1 964 (1,5 %) případech. Konečná diagnóza ASS byla nakonec stanovena u 1 310 pacientů, kteří byli transportováni do nemocnice s předpokladem hospitalizace. Ambulantně bylo ošetřeno 35 nemocných. Průměrný věk celé populace byl 78 let, nejčastější komorbiditou byla hypertenze (67,0 %), u téměř poloviny jsou do doby předání do nemocnice přítomny známky plicního edému (46,4 %). Ambulantně léčení nemocní jsou častěji muži (71,4 % vs 49,1 %), mají menší výskyt komorbidit a nevykazují známky těžší respirační insuficience (kyslíková saturace 96 % oproti 87 %, žádné známky plicního edému). Nejčastěji aplikovaným lékem v přednemocniční péči u pacientů s podezřením na ASS je furosemid (74,0 %). Jednoměsíční mortalita souboru dosahovala 20,7 %. Závěr: ASS představuje 1,5 % všech volání ZZS pro akutní potíže, většina nemocných je transportována do nemocnice s předpokladem hospitalizace. Časná mortalita nemocných je vysoká. Klíčové slova: akutní – srdeční selhání – úmrtnost – zdravotnická záchranná služba, Purpose: To describe the profile and management of patients with acute heart failure (AHF) in pre‑hospital care in the Czech Republic. Methods: Registry data of the Emergency Medical System (EMS) of the South Moravian region of Czech Republic were used. Patients with suspected AHF were enrolled consecutively during the period of January 2010–December 2011. Excluded were patients who died or had cardiac arrest before the arrival of EMS and those who presented with dyspnea of dominantly extra-cardiac etiology. We compared patients who were transported to the hospital with those treated in an outpatient setting. Overall mortality within the first 30 days after the initial EMS contact was assessed as a main endpoint. Results: From the 131,798 of patients who called EMS, 1,964 (1.5%) of cases were suspected of having AHF. The diagnosis of AHF was determined in 1,310 patients who were transported to the hospital; 35 were treated in Outpatients. The mean age of the study population was 78 years, the most common comorbidity was hypertension (67.0%) and almost one half of the study population had signs of pulmonary edema before being admitted to hospital (46.4%). Patients not transported to hospital were more frequently of male gender (71.4% vs. 49.1%), with lower incidence of comorbid conditions and did not have signs of respiratory distress (oxygen saturation 96% vs. 87% in those transported to the hospital; no signs of pulmonary edema). The most common drug used in pre‑hospital care in patients with suspected AHF was furosemide (74.0% patients). The 30-day mortality rate of the whole study population reached 20.7%. Conclusion: AHF represents 1.5% of all emergency calls due to acute symptoms. The vast majority of the patients are transported to the hospital with the assumption of hospitalization. Early mortality rates of these patients are high. Keywords: acute – heart failure – survival – emergency medical system, and Svoboda J., Felšöci M., Littnerová S., Pařenica J., Pavlušová M., Jarkovský J., Špinar J.