Únava je nejčastější příznak doprovázející nádorové onemocnění a jeho léčbu dle vizuální analogové škály. Až 100 % nemocných uvádí únavu v průběhu onkologické léčby a 40?70 % i rok po jejím ukončení. Vznikl symptom označovaný v anglosaské literatuře jako ?cancer-related fatigue?. Je poměrně málo známo o příčinách a mechanizmech únavy. Dle praktických doporučení se používá algoritmus vyhledání, ohodnocení a léčebného ovlivnění únavového syndromu vyvolaného nádorovým onemocněním. Výzkum se v této oblasti zaměřuje na farmakologické a nefarmakologické intervence. Nejvyšší účinnost v léčbě únavového syndromu je dokladována pro léčbu anémie erytropoetinem a z behaviorálních opatření zavedení programů na podkladě aerobního cvičení. I přes významný nárůst zájmu o tento problém v uplynulém desetiletí zůstává řada nevyřešených otázek v problematice únavového syndromu souvisejícího s nádorovým onemocněním, respektive s jeho léčbou. V předložené práci se autoři zabývají problematikou únavového syndromu, možnostmi diagnostiky a léčby u nemocných po onkologické léčbě na základě literárních a vlastních zkušeností., František Jedlička, Lubomír Elbl, Ingrid Vášová, and Lit. 49
Pacient s trombózou mozkových splavů a současným intracerebrálním hematomem parieto-okcipitálně byl neúspěšně léčen plnými dávkami intravenózní antikoagulace. Vzhledem k postupné progresi klinického stavu vedoucí ke ztrátě vědomí byla indikována endovaskulární intervence. Pro časté ucpávání aspiračního systému Penumbra byl originálně použit guiding katétr Neuron (současně se Separator 3D) zavedený přímo do trombu namísto Reperfusion katétru se současnou aspirací trombu. Tento postup byl bezpečný a úspěšný a může být použit u pacientů s rozsáhlým trombotickým postižením. Klíčová slova: trombóza mozkových splavů – trombektomie – endovaskulární – aspirační systém Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů., A patient with ongoing cerebral venous sinus thrombosis and a parieto-occipital intracerebral haematoma was unsuccessfully treated with full-dose intravenous anticoagulation. A common endovascular aspiration technique was indicated because of the progressive severe deterioration, the level of consciousness had failed. As a novel approach, we used the 6F Neuron guiding catheter (together with The Separator 3D) inserted directly into the thrombus instead of the Reperfusion Catheter, for mechanical disruption of the thrombus mass together with continual aspiration. This procedure was safe and successful and can be used in cases of frequent aspiration catheter occlusions by a large amount of thrombus fragments., and J. Vanicek, M. Bulik
We determined if mature ladybirds use colour to initially find suitable host plants. We also determined whether ladybird beetles are capable of associating characteristics such as colour with the presence of prey. Here, we show that the multicoloured Asian ladybird beetle, Harmonia axyridis, has a differential response to yellow compared to green colours. Naive ladybirds, of both sexes, make significantly more visits and spend more time on yellow vs. green coloured pillars. After pairing yellow and green colours with the presence or absence of aphid prey, ladybirds alter their foraging behaviour. Beetles conditioned to having food on both pillar colours exhibited the same responses as naive beetles, while beetles conditioned to only yellow or green pillars did not exhibit a preference for visiting or spending time on different colours. However, there was a trend towards females spending more time on pillar colours on which they received reinforcement, and males spending more time foraging on colours opposite to that which they were reinforced. Thus, H. axyridis is capable of responding to cues such as colour, and its foraging behaviour can be altered as a result of prior experience.
Odpřahující protein 2 (UCP2, uncoupling protein 2) objevený v roce 1997 je homologem rozpřahujícího proteinu 1 (UCP1), který byl objeven v mitochondriích hnědé tukové tkáně novorozených savců a dospělých hibernantů jako součást mechanismu netřesové termogeneze. Zatímco UCP1 byl prokázán pouze v hnědé tukové tkáni, UCP2 je exprimován v kosterním svalu, bílé tukové tkáni, plicích a v dalších buněčných populacích. Odpřahující proteiny fungují jako iontové kanály. Jejich otevření snižuje mitochondriální membránový potenciál, tím se snižuje účinnost energetické přeměny – snižuje se tvorba ATP a zvyšuje se uvolnění energie ve formě tepla. UCP proteiny tím, že odpřahují procesy oxidace od tvorby ATP, zvyšují oxidaci substrátů, snižují podíl redukovaných komponent respiračního řetězce a tím redukují produkci reaktivních kyslíkových radikálů mitochondriemi. V tomto článku jsou popsány možné funkce UCP2., Uncoupling protein 2 (UCP2), discovered in 1997, is the fi rst homologue of uncoupling protein 1 (UCP1) that was discovered in mitochondria of brown adipose tissue of newborn mammals and adult hibernators as the part of mechanism in non-shivering thermogenesis. While UCP1 was presented only in brown adipose tissue, UCP2 is expressed in skeletal muscle, white adipose tissue, lungs and in other cell populations. Uncoupling proteins work as ion channels. Opening of these channels decrease the mitochondrial membrane potential thereby the effi ciency of energy conversion is decreased – it is decreased production of ATP and is increased dissipation of energy in the form of heat. Uncoupling proteins uncouple the process of oxidation from the ATP formation, increase the substrate oxidation and decrease the part of reduced components of respiratory chain thereby reducing the production of reactive oxygen species in mitochondria. In this review possible functions of UCP2 are also described., Bolehovská R., Červinková Z., Pospíšilová M., Lotková H., Plíšková L., Palička V., and Lit.: 24
Intraspecific variation in genome size makes it possible to study ongoing processes of genome size evolution. Although there are over 200 papers on intraspecific variation in genome size, there is still limited understanding of this phenomenon, especially as many of these papers are based on weak methodology and therefore report biased or false evidence of the extent of intraspecific variation. In this paper the recent progress in understanding the spatio-temporal dynamics of intraspecific variation in genome size caused by the gradual accumulation of mutations is reviewed. The results of the case studies on Microseris douglasii, Zea mays, Silene latifolia, Hordeum spontaneum and Lolium hybrids, and in particular that on Festuca pallens, are discussed. The variation in genome size that occurs within species is caused mainly by differences in the content of repetitive DNA, in particular it is a consequence of the dynamics of transposable elements. Variation may be induced and maintained polytopically.We assume that it is probably more frequent in groups of young radiating species. Even in the initial stages, the variation in genome size generated within a population seems to be restricted by selection, which is also important in stabilizing genome size within species. The long-term persistence of the variation within a population and its further accumulation may be enhanced by gametes with different genome sizes, produced by the segregation of unequally sized homeologous chromosomes. Over large geographical scales and across contrasting environmental gradients, the distribution of genome sizes within species may be influenced by the nucleotype effect, with smaller genomes being more successful at higher latitudes and altitudes and under stressful conditions. However, the small differences in genome size within species seem generally to be of minor importance relative to other components of plant fitness that may be selectively favourable under particular environmental or habitat conditions. The processes generating variation in genome size may be associated with phenotypic variation. While the shift in the genome size of a population through selection enables adaptive evolution of genome size in a newly arising species, the spatio-temporal variation in genome size within an ancestral species allows for a rapid multiple genome size divergence of related species through random drift in genome size (founder effect, bottleneck effect) during range fragmentation, hybridization and/or polyploidization.
Traditionally, lecithinxholesterol acyltransferase (LCAT) role in the reverse cholesterol transport (RCT) has been considered "antiatherogenic" as the cholesterol esterification is the prerequisite for the formation of mature high density lipoprotein (HDL) particles and may create a gradient necessary for the flow of unesterified cholesterol (UC) from tissues to plasma. However, newer data suggest that a higher esterification rate is not necessarily protective. Here we review the available data on the role of LCAT in RCT and propose that the LCAT-mediated esterification of plasma cholesterol promotes RCT only in the presence of sufficient concentrations of HDL2 while this reaction may be atherogenic in the presence of high concentration of plasma low density lipoprotein (LDL) cholesteroL Thus, the "protective" or potentially "atherogenic" role of LCAT depends on the quality of HDL and concentration of LDL. This hypothesis is consistent with the known high predictive value of LDL/HDL cholesterol ratio.
Studie Michela Dineura se zabývá vzájemnými kontakty, uskutečňovanými prostřednictvím korespondečního kontaktu mezi belgickou hudební skladatelkou Jacqueline Fontyn a českým hudebním skladatelem a muzikologem Jarmilem Burghauserem a jejich osudy od šedesátých do devadesátých let 20. století., Michel Dineur., Rubrika: Studie, and České resumé na s. 390, anglický abstrakt na s. 351.