Based on data from three group interviews conducted with groups of “workers” and “professionals”, this article focuses on ways that interviews participants choose in their attempts to cope with sociologists’ demands to describe social structure of the contemporary Czech society. The key category adopted from the interviewers’ questions around which the arguments of participants were centered is the category of “success“. The author analyses measures of success mentioned by participants, its presuppositions, who is regarded as successful by them and which criteria of success they adopt. Also analyzed is the self-positioning of the interview participants and the social group they identify with in the notions of social structure presented by them in the course of the interviews., Ivan Vodochodský., and Obsahuje seznam literatury
Etnogeneze Slovanů zůstává frekventovaným tématem historického a archeologického výzkumu. Etnicitu nahlížejí nyní archeologové i historici v zásadě jako akt vědomého přihlášení, což vysvětluje důraz kladený na identitu jako kategorii historické analýzy. Na základě rozboru historického a archeologického dokladového materiálu vztahujícího se k 6. a 7. stol. předkládá článek argumentaci v tom smyslu, že v zájmu dalšího rozvoje poznání by se bádání o (slovanské) etnogenezi mělo oprostit od opakování stereotypů uložených v pozdně antické etnografii. Současně autor předkládá nový analytický model, odvozený ze současných přístupů ke konstrukci etnicity prostřednictvím hmotné kultury, a ilustruje některé důsledky, které z něho pro české a moravské země vyplývají and The ethnogenesis of the Slavs remains a popular topic of historical and archaeological research. Ethnicity is now viewed by both archaeologists and historians as fundamentally performative, which explains the emphasis placed on identity as a category of historical analysis. On the basis of an analysis of the historical and the archaeological evidence pertaining to the 6th and 7th centuries, this paper argues that in order to make any progress the research on (Slavic) ethnogenesis needs to distance itself from the practice of perpetuating the stereotypes embedded in the late antique ethnography. At the same time, the author advances a new model of analysis derived from recent approaches to the construction of ethnicity through material culture, and illustrates some of its implications for the Czech and Moravian lands.
The aim of the study is to evaluate the circumstances revealed by the archaeological study of extinct medieval villages whose ground plans were staked out systematically, using some of the standard schemes of the times: that is, the possible direct proportion of the area, farmed by the individual homesteads, and the expanse of the plot of yards of these homesteads, or rather the width of the yards with respect to the village square. For the initial phase of the analysis were used the available early textual and cartographical sources from areas where such research was made possible by the earlier interconnecting of information about the history of settlement that allow for studying the older stages of social structure of the communities.
Rodiče předčasně narozených dětí vykazují ve srovnání s rodiči, jimž se narodilo dítě v termínu, vyšší míru stresu, vyšší potřebu pomoci během prvního roku po porodu, nižší schopnost adaptace, vysokou potřebu informací a lze u nich identifikovat také projevy posttraumatické stresové poruchy. To, jak se rodiče vyrovnávají s traumatem předčasného porodu, může ovlivnit přechod k rodičovství, přebírání rodičovských kompetencí, prospívání dítěte a samotný vztah k dítěti. Studie se zaměřuje na faktory, které mohou mít na utváření vztahu k dítěti vliv, tedy i na hledání možných způsobů prevence případných rizik. Vedle matek předčasně narozených dětí se zaměřuje také na otce, kterým je věnována samostatná kapitola. Krom jiného se ukazuje, že důležitou roli v utváření vztahu k dítěti hraje zdravotnický personál. Lepší povědomí o prožívání rodičů v tomto stresujícím období by mohlo vést k citlivějšímu přístupu k rodičům, saturaci jejich potřeb, a tím i předcházení některých obtíží ústících v opožďování nástupu rodičovské identity a narušený vztah k dítěti., Parents of premature born children show - in comparison with parents whose child was born in time limit - the higher level of stress, higher need for help during the first year after the birth, lower adaptation ability, high need for information, and also manifestations of post-traumatic stress disease can be identified in them. The way the parents cope with the trauma of premature birth can influence the transition to parenthood, taking over the parent competencies, prospering of the child, and the relation to child itself. The study focuses on factors that can influence the formation of parental relation to the child and thus also the looking for the possible ways of prevention of potential risks. Except of mothers of premature born children it focuses also on fathers whom is devoted a separated part of the study. It shows besides other things that the medical personnel play an important role in forming the relation to the child. The better awareness of parents’ experiencing in this stressing period could lead to more sensitive approach to parents, saturation of their needs and thus also prevention of some difficulties resulting in the delay of commencement of parental identity and disturbed relation to the child., Michaela Chlebounová, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury
In this minireview, the factors involved in the development of corneal injury due to an increased amount of UVB rays are summarized. Experimental studies have shown that an increased number of UVB rays leads to a profound decrease in corneal antioxidants (high molecular weight, antioxidant enzymes as well as low molecular weight, mainly ascorbic acid) so that a prooxidant/antioxidant imbalance appears. The decrease of corneal antioxidant protective mechanisms results in oxidative injury of the cornea and causes damage of the inner parts of the eye by UVB rays and by reactive oxygen species generated by them.
The purpose of this study was to determine the production of metalloproteinases (MMP) 2 and 9 following UV-B irradiation in human corneal epithelial cells and fibroblasts. Epithelial cells and fibroblasts were separated from human donor corneas and exposed to UV-B lamp irradiation for 20, 40, 80 and 120 s. Media samples were collected at 8, 24, 48 and 72 h and gelatinase A and B production was assayed by the ELISA test. Statistical significance of production was assessed by the paired t-test. Increased production of MMP-2 was found in human corneal fibroblasts in response to UV-B irradiation. A statistically significant production of MMP-2 was not observed in human corneal epithelial cells following UV-B exposure. We did not detect any increase in MMP-9 after irradiation in either epithelial cells or fibroblasts. MMP-2 is produced by the corneal fibroblasts in the acute phase after UV-B irradiation. MMP-9 is not released in vitro following UV-B irradiation damage and therefore does not directly participate in the pathophysiology of acute photokeratitis., I. Kozák, D. Klisenbauer, T. Juhás., and Obsahuje bibliografii
Autor se pokusil o dílčí komentář k osmisvazkovému projektu Archeologie pravěkých Čech, a to z pozice aktivního účastníka přípravy syntéz pravěku Čech z roku 1978 i 2007–2008. Nová syntéza uspokojivě shrnuje výsledky českého terénního výzkumu i stav zpracování pramenů, ale – podle názoru autora – faktografické limity domácích pramenů spolu s dnešní úrovní integrace výsledků humanitních a přírodních věd omezují možnosti jejich celistvého interpretačního využití. Další rozvoj, resp. přežití oboru bude záviset dílem na míře úspěšnosti integrace českého výzkumu v rámci Evropy, dílem na schopnosti archeologů přesvědčit domácí veřejnost, že péčí a hospodařením s archeologickými prameny plníme nepominutelnou společenskou objednávku nadnárodního dosahu. and The author comments on the eight-volume Archeologie pravěkých Čech [Archaeology of Prehistoric Bohemia] from the position of an active participant in the preparation of the synthesis of information concerning prehistoric Bohemia in 1978 and 2007–2008. This new synthesis provides a satisfactory summary of the results of Czech field research as well as the state of the processing of sources. However, in the opinion of the author, the factographic limits of domestic sources together with today’s unsatisfactory integration of the results of the humanities and natural sciences restricts the possibilities of their cohesive interpretive use. Further progress, or even the survival of the field, will depend in part on the success of the integration of Czech research into the framework of Europe and in part on the ability of archaeologists to convince the public that care and management of archaeological sources is a vital social mission of supranational importance.
Autoři se zamýšlejí nad historickou rolí Emila Háchy (1872–1945), prezidenta v období druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava (1938–1945), a srovnávají a hodnotí jeho biografie publikované po pádu komunismu. Jde o tituly z pera Dušana Tomáška a Roberta Kvačka Causa Emil Hácha (Praha 1995), Tomáše Pasáka JUDr. Emil Hácha (Praha 1997), Víta Machálka Prezident v zajetí: Život, činy a kříž Emila Háchy (Praha 1998) a nové, rozšířené vydání uvedené Pasákovy publikace Emil Hácha (1938–1945). Gebhart s Kuklíkem konstatují, že všichni autoři vycházeli z obdobné pramenné základny a logicky se soustředí hlavně na Háchovo prezidentské období, liší se ale v akcentu na různé události a v interpretaci. Zhruba řečeno, nejkritičtější jsou Kvaček s Tomáškem, pozitivisticky neutrální je Pasák a k apologetice se blíží Machálek. Tento autor si selektivně vybíral prameny vyhovující jeho obrazu, na druhou stranu však ze zmíněné čtveřice věnoval největší pozornost Háchovu dětství a mládí a pak také posmrtnému sporu o jeho „kauzu“. Společnou slabinou publikací je podle Gebharta s Kuklíkem nevyužití dokumentace, která se týká vývoje vztahu domácího a zahraničního odboje k Háchovi. Autoři diskusního článku na vybraných momentech sledují problematickou Háchovu dráhu od zvolení prezidentem do jeho poválečné internace a chystaného soudního procesu s ním. Aniž by zpochybňovali jeho upřímné vlastenectví, hodnotí ji jako sestupný vývoj od představitele usilujícího o zachování právní kontinuity s předválečnými poměry po pasivní objekt manipulace okupačních orgánů a svého okolí. Závěrem konstatují, že tento tragický politický osud bude dozajista i nadále vzbuzovat zájem historiků, jak o tom svědčí seminář, který pod názvem „Causa Emil Hácha“ v červnu 2005 uspořádal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR společně s Masarykovým ústavem AV ČR., The authors consider the historical role of Emil Hácha (1872–1945), the President of the Second Republic of Czechoslovakia (which lasted for the six months from the Munich Agreement of late September 1938 to the German Occupation of mid-March 1939) and in the Protectorate of Bohemia and Moravia (from mid-March 1939 to early May 1945). They compare and assess the four biographies of Hácha published since the collapse of Communism: Dušan Tomášek and Robert Kvaček’s Causa Emil Hácha (Prague, 1995), Tomáš Pasák’s JUDr. Emil Hácha (Prague, 1997), Vít Machálek’s Prezident v zajetí: Život, činy a kříž Emila Háchy (Prague, 1998), and a new, expanded edition of Pasák’s work, with the title Emil Hácha (1938–1945). Gebhart and Kuklík note that all four authors use similar basic sources and, logically, concentrate mainly on Hácha as President. They differ, however, in their emphasis on various events and in their interpretations. They argue that the most critical are Kvaček and Tomášek, whereas Pasák is positivist and neutral. Machálek, on the other hand, is, according to them, almost an apologist, having selected his sources to suit the image of Hácha he wishes to portray; compared to the other three writers, he devotes the most attention to Hácha’s childhood and youth and also to the posthumous dispute often called the “Hácha case” (causa Emil Hácha). A weakness shared by all these works, according to Gebhart and Kuklík, is their failure to use records related to the development of the attitude of the resistance at home and abroad towards Hácha. Gebhart and Kuklík discuss important points in Hácha’s career – from his becoming president (elected by the parliament in 1938) to his death in prison after the war, and they consider the trial that was being prepared for him. Without doubting the sincerity of his patriotism, they argue that Hácha’s career was as a downward development from a state representative endeavouring to preserve his country’s legal continuity with the pre-war period to a passive object of manipulation by the German occupying forces and the people around him. In conclusion they state that this tragic political fate will surely continue to attract the attention of historians, as was demonstrated, for instance, by “The Case of Emil Hácha,” a seminar held by the Institute of Contemporary History and the Masaryk Institute, Prague, in June 2005., and Diskuse