The effectiveness of psychotherapeutic interventions aimed at intimate partner violence (IPV) perpetrators remains low despite innovations. One of the most robust predictors of psychotherapy effectivity is working alliance, which is said to be crucial in IPV perpetrator treatment by many authors. However, there is no review examining working alliance in the treatment of this population. The aim of this systematic review is to answer the question: what do we know about the working alliance of therapists and IPV peretrators? Results of 13 studies included in this review show that working alliance between the therapist and patient most likely contributes to the treatment effectivity measured by reduction of physical and psychological violence, and also increases group cohesion and the chance to complete the treatment. and Efektivita psychoterapeutických intervencí zacílených na původce intimního partnerského násilí navzdory inovacím zůstává nízká. Jedním z nejrobustnějších prediktorů efektivity psychoterapie je pracovní aliance, kterou jako klíčovou v psychoterapii původců násilí označuje mnoho autorů. Neexistuje však žádná přehledová studie, která zkoumá pracovní alianci u této populace. Cílem této systematické přehledové studie je odpovědět na otázku, co z dosavadních výzkumů víme o pracovní alianci terapeutů a původců intimního partnerského násilí. Výsledky 13 studií zahrnutých v této práci ukazují, že pracovní aliance mezi klientem a terapeutem pravděpodobně přispívá k lepšímu výsledku, tedy redukci fyzického a psychického násilí, a také k větší pravděpodobnosti dokončení terapie nebo skupinové kohezi.
Vaccination has been presented as a probable solution to the ongoing pandemic of covid-19 and as such has been applied in the domestic context, and at the moment as a voluntary vaccination. However, there are a number of legal issues and implications associated with vaccination, and the present article seeks to bring at least some of these into focus. Attention is given to the nature of vaccination as a public administration and health service measure, prioritisation in the selection of persons for vaccination, the phenomenon of refusal to vaccinate, the public administration's vaccination campaign, the issue of distinguishing between vaccinated and unvaccinated in the imposition of various restrictions (and the related issue of discrimination on this basis), the legal possibility of compulsory vaccination, the related issue of conscientious objection and, finally, liability for harm caused by covid-19 vaccination. However, given its scope, the text is certainly not in any sense comprehensive. and Očkování je označováno jako pravděpodobné řešení stále aktuální pandemie onemocnění covid-19 a jako takové je uplatňováno také v domácím kontextu, a to v současnosti jako očkování dobrovolné. S tímto očkováním však souvisí řada právních otázek a souvislostí, přičemž předložený článek usiluje o přiblížení alespoň některých z nich. Pozornost je věnována otázkám povahy očkování jako opatření veřejné správy a zdravotní služby, prioritizace při výběru osob k očkování, fenoménu odmítání očkování, očkovací kampaně veřejné správy, problematiky rozlišování mezi očkovanými a neočkovanými při ukládání různých omezení (a související otázce diskriminace na tomto základu), právní možnosti povinného očkování, navazující problematiky výhrady svědomí a konečně odpovědnosti za újmu způsobenou očkováním proti covidu-19. S ohledem na svou šíři však text jistě není jakkoli vyčerpávající.
This article is focused on the examination of the legal nature of the informed consent and its consequences. The first part of this article discusses whether informed consent is juridicial act and the conditions of the validity such as competence, information and voluntariness. A special attention is given to the analysis of the scope of the medical disclosure and to the legal consequences of the failure to warn. Further this article analyses the scope of the civil liability in the cases of the improper medical disclosure. and Tento článek se zabývá právní povahou informovaného souhlasu a následky neúplného poučení z hlediska civilního práva. První část článku se věnuje problematice právního jednání a jeho náležitostí a zasazuje je do problematiky informovaného souhlasu s poskytováním zdravotních služeb. Následně se článek zabývá problematikou vad právního jednání a jejich důsledků pro jeho platnost a vznik povinnosti k náhradě újmy. Existence povinnosti k náhradě újmy je pak podrobně analyzována s ohledem na odlišnost situací, kdy informovaný souhlas nebyl vůbec udělen nebo byl udělen po vadně provedeném poučení. Cílem tohoto článku je poskytnout ucelenější teoretickou analýzu povahy informovaného souhlasu a jeho zakotvení v systematice civilního práva.
Objectives. The global pandemic of COVID-19 represents a major stressor in the lives of health-care professionals. The present study investigat-ed experienced stress and self-reported trauma symptoms among Slovak nurses during the fall of 2020, aiming to describe the extent of expe-rienced stress and trauma, and explain the vari-ation in trauma symptoms using psychosocial predictors. Sample and settings. An online form measuring traumatic stress symptoms, social support, cop-ing strategies, sleep quality and overall experi-enced stress was distributed among nurses and other healthcare professionals. 565 participants responded between November 12th and Decem-ber 20th 2020. Statistical analyses. Several multiple linear re-gressions with demographic and psychosocial predictors were performed to explain variation in traumatic symptoms.Results. The present data shows that 83% of medical nurses perceived increased stress and more than 62% experienced trauma symptoms. Traumatic symptoms could be partly explained based on the participants’ age, perceived social support, and used coping strategies. Higher so-cial support and strategies of acceptance and positive reframing were related to fewer trauma symptoms, while avoidance strategies, such as self-distraction, self-blame, venting, and behav-ioral disengagement to more trauma symptoms. In line with the present findings, professional psychosocial support is important to alleviate stress and prevent traumatization in healthcare workers after the COVID-19 crisis.Limitations. Data were collected via an online form, with a sample consisting of mostly nurses and women lacking data on other medical pro-fessions and men. Finally, traumatic symptoms develop slowly, therefore it is not possible to measure their recovery at this point. and Globálna pandémia ochorenia covid-19 pred-stavuje závažný stresor v životoch zdravot-níckych pracovníkov. Táto štúdia skúmala prežívaný stres a traumatické symptómy u slo-venských zdravotných sestier počas jesene 2020, s cieľom popísať ich rozsah a vysvetliť variáciu v symptómoch traumy na základe psy-chosociálnych prediktorov. Zber dát prebiehal prostredníctvom online formulára distribuova-ného zdravotným sestrám. Súčasťou formulára boli škály na meranie symptómov traumatické-ho stresu (TSQ-10), prežívanej sociálnej opory (MSPSS), copingových stratégií (Brief COPE), kvality spánku (PSQI) a celkového prežívaného stresu (PSS-10). Počas zhoršujúcej sa druhej vlny pandémie, medzi 12. novembrom a 20. decembrom 2020 na formulár odpovedalo 565 zdravotných sestier. Na vysvetlenie variácie traumatických symptómov bolo vytvorených niekoľko lineárnych regresných modelov ob-sahujúcich demografické a psychosociálne prediktory. Získané dáta ukázali, že 83 % zdra-votných sestier vnímalo v danom období, že sú pod zvýšenou mierou stresu, a viac ako 62 % sa prejavovalo traumatickými symptómami. Traumatické symptómy možno čiastočne vy-svetliť na základe veku participantov, vnímanej sociálnej opory a použitých stratégií zvládania. Vyššia sociálna podpora a stratégie prijatia a pozitívneho prerámcovania súviseli s men-ším počtom traumatických symptómov, zatiaľ čo vyhýbavé stratégie, ako sú sebarozptýlenie, sebaobviňovanie, ventilovanie a odangažované správanie, súviseli s väčším množstvom trau-matických symptómov. Limitmi výskumu sú zber prostredníctvom online formulára, vzorka zložená prevažne zo sestier ženského pohlavia, bez údajov o iných zdravotníckych profesiách a o mužoch. Napokon, traumatické symptómy sa vyvíjajú pomaly, preto v tomto bode nie je možné zmerať ich zotavenie. V súlade so súčas-nými zisteniami je dôležitá odborná psychoso-ciálna podpora na zmiernenie stresu a preven-ciu traumatizácie zdravotníckych pracovníkov po kríze covid-19.
Projekt se zaměřuje na propojení multidisciplinárních specialistů se zájmem o výzkum a léčení transgeneračního přenosu traumatu holocaustu. Mnoho neléčených traumat z kolektivních katastrof se přeneslo na další generace. Cílem je výměna informací a zkušeností o této problematice v rámci zemí V4 a přinášení nových poznatků o léčení traumat pro židovské komunity a pro odborníky, kteří se touto problematikou zabývají. and The project focuses on connecting multidisciplinary specialists interested in research and healing of the transgenerational transmission of Holocaust trauma. A lot of untreated traumas from the collective catastrophe have been passed to the next generations. The aim is to exchange information and experience about this issue within the V4 countries and to bring new insights about healing of trauma for Jewish communities and for the specialists who work with this issue.
Sledování lidských rodů je složitou součástí psychologického zkoumání. Projekt Vyhnání, vykořenění a změna životní linie - mezigenerační studie se zabývá psychologickými dopady aktu zvůle komunistické tajné policie v Československu, tzv. akce Asanace. Projekt navazuje na kumulující se zkušenost s transgeneračním traumatem. Zaměřuje se na generaci přímých účastníků, disidentů, kteří byli nuceni opustit svoji zem v letech 1977-1984, dále na potomky - druhou a třetí generaci, kteří v některých případech žijí v zahraničí. Pomocí čtyř druhů metod (fokusové skupiny, hloubkové rozhovory, dotazníkové metody, modifikovaný Stroopův test) se snaží porozumět transgenerační transmisi traumatu, zkoumá vedle traumatické situace také resilienci a posttraumatický růst. Zajímáme se o to, jak se traumatická situace transformuje v průběhu let, co přináší do pokračující rodové linie. Vedle standardních výzkumných článků plánují autoři také shrnující monografii na toto téma. and Tracking the family lineage is a complicated part of psychological research. The project titled Expulsion, uprooting, and change of lifeline-intergenerational study investigates the psychological impact of the communist secret police terror in Czechoslovakia (so-called Action “Asanace”), following the cumulation of research and therapeutic experience with transgenerational trauma. It focuses on the generation of the primary victims, dissidents forced to leave their homeland between 1977-84, as well as the 2nd and 3rd generation of their offspring, some of whom live abroad. It aims to understand the transition of trauma, resilience, and posttraumatic growth using several methods (focus groups, in-depth interviews, surveys, Modified Stroop Test). We shall examine transformations of the traumatic situation in time and its aftermath in the family lineage. Besides standard research papers, the authors plan a monograph.
Cílem této studie je představit překlad a adaptaci Škály pracovní dedikace (Job Dedication Scale) do češtiny. Výzkumný soubor tvořilo 142 pracovníků v sociálních službách domovů pro seniory napříč Českou republikou, kteří byli hodnoceni svými přímými nadřízenými Škálou pracovní dedikace. Překlad proběhl formou zpětných translací s využitím tří na sobě nezávislých překladatelů. Popisná statistika přinesla zjištění o negativní šikmosti udělených hodnocení a snížené variabilitě odpovědí u některých položek. Konfirmační faktorová analýza plné verze škály nepotvrdila i přes vysokou hodnotu vnitřní konzistence shodu modelu se získanými daty. V návaznosti na výsledky faktorových analýz a modifikačních indexů byly povoleny reziduální korelace mezi vybranými položkami, což zvýšilo kvalitu testovaného modelu. Výpočty vnitřní konzistence ukázaly excelentní hodnoty, přičemž vyřazení jakékoliv položky by tuto hodnotu snížilo. Limity studie spatřujeme v malém a specifickém výzkumném souboru, a také v přístupu k posuzování pracovní dedikace zaměstnance s využitím pouze jednoho hodnotitele. and This study aims to present the translation and adaptation of the Job Dedication Scale into Czech. The final sample consisted of 142 workers in the social services of retirement homes across the Czech Republic, evaluated by their direct superiors on the Job Dedication Scale. The translation took the form of back translations using three independent translators. Descriptive statistics showed the negative skewness of the given ratings and the reduced variability of responses for some items. Despite the high value of internal consistency, the confirmatory factor analysis of the full version of the scale did not demonstrate agreement with the obtained data. Following the results of factor analyses and modification indices, residual correlations between selected items were allowed, which increased the quality of the tested model. The modified model showed a good match with the data. Values of the internal consistency of the scale were excellent. Eliminating any item would reduce this value. The small and specific sample is one of the limits of the study. Another limit is an approach to assessing the job dedication of the employee using only one evaluator.
The care of patients with severe mental illness (SMI) is often narrowed down to the treatment of biological symptoms of the disease, whilst other psychosocial factors supporting mental health are often neglected. One of these factors influencing disease progression, compliance, self-concept, and motivation for treatment is parenthood. The first step to turning attention to this issue is to be aware of the prevalence of children living with a parent with SMI and the prevalence of parenting among SMI patients. This review aims to assess the current state of knowledge regarding methodological approaches, the prevalence rates of parenthood, the number of children living with a parent with SMI, and the sociodemographic characteristics of these families. A total of 1,156 records were retrieved from EBSCO Discovery in December 2021, and fifteen published studies addressed the review questions. The studies took various approaches to measure prevalence - an epidemiological approach, a census approach, a design in which data from national registries were analysed, or cross-sectional studies in a clinical population. Nine studies investigated the prevalence of parenthood among patients with SMI, and six studies quantified the number of children living with a parent with mental illness. 1/3 of mental health service clients were parents, and 1 to 2 children out of 10 have a parent with mental illness.Parents with SMI face lower education, lower employment, lower income, higher rates of comorbid substance abuse, and higher rates of single parenthood. The aim of the review is not to give a definitive answer to the question of prevalence as much as to point out that there is not a marginal number of children living with a parent with a psychiatric disorder. and Péče o pacienty se závažným duševním onemocněním (SMI) se často zužuje na léčbu biologických příznaků nemoci, zatímco ostatní psychosociální faktory podporující duševní zdraví jsou často opomíjeny. Jedním z těchto faktorů ovlivňujících průběh léčby, komplianci, sebepojetí pacienta a motivaci k léčbě, je rodičovství. Prvním krokem k obrácení pozornosti k této problematice je uvědomění si míry prevalence dětí žijících s rodičem se SMI a míry prevalence rodičovství mezi pacienty se SMI. Cílem tohoto přehledu je zhodnotit metodologické přístupy využívané k měření prevalence, míru prevalence rodičovství, počet dětí žijících s rodičem se SMI a sociodemografické charakteristiky těchto rodin. V databázi EBSCO Discovery bylo v prosinci 2021 vyhledáno celkem 1 156 záznamů, výběrová kritéria splnilo patnáct publikovaných studií, které byly zařazeny do přehledu. Studie využívaly různé přístupy k měření prevalence - epidemiologický přístup, přístup založený na cenzu, design, v němž byla analyzována data z národních registrů, nebo průřezové studie v klinické populaci. Devět studií zkoumalo prevalenci rodičovství u pacientů s duševním onemocněním a šest studií kvantifikovalo počet dětí žijících s rodičem s duševním onemocněním. Rodiče tvořili 1/3 klientů psychiatrických zařízení a 1 až 2 děti z 10 mají rodiče s duševním onemocněním. Rodiče se SMI se potýkají s nižším vzděláním, nižší zaměstnaností, nižšími příjmy, vyšší mírou komorbidního užívání návykových látek a vyšší mírou samoživitelství. Cílem přehledu není dát definitivní odpověď na otázku prevalence, ale spíše poukázat na to, že dětí žijících s rodičem s psychiatrickou poruchou není zanedbatelné množství.
Cílem studie je popsat narativní charakteristiky vyprávění o změně u klientů skupinové psychoterapie, kteří dosáhli klinicky významné změny. Studie byla součástí tříletého projektu, zaměřeného na výzkum efektivity a faktorů psychoterapie v denních stacionářích pro léčbu úzkostných poruch a deprese. Léčba trvala 3 měsíce, klienti docházeli do stacionáře vždy v pracovní dny. Sběr dat probíhal v letech 2014 až 2016, z celkového počtu n = 220 klientů (celkově 21 skupin v délce trvání 12 týdnů) v kvantitativní části projektu se opakovaných rozhovorů v kvalitativní části (uprostřed léčby, na jejím konci a 9 až 10 měsíců po ukončení léčby) účastnilo 32 klientů.
Prezentovaná studie pracuje s užším výběrem osmi klientů, kteří absolvovali nejméně dva rozhovory a dle objektivních ukazatelů měření změny v psychoterapii dosáhli klinicky významné změny. Data byla analyzována pomocí kategorické narativní analýzy za užití narativních kategorií: témata změny; aktérství; narativní pozice; hodnoty a přesvědčení. Ukazuje se, že u některých klientů dochází v průběhu procesu změny ke „zrodu“ aktérství, k jakési re-autorizaci vlastního jednání. Objevují se zde dvě varianty aktérství, systematicky režisérský typ a uvolněnější, otevřenější typ. V kategorii narativní pozice se klienti vymezují k ostatním členům skupiny jako i vůči celé skupině a také jako skupina vůči „zbytku světa“. V kategorii hodnoty a přesvědčení se ukazuje hodnotový a normativní aspekt dosažení změny v psychoterapii. and The main goal of the study is to describe narrative characteristics of stories of change in psychotherapy group, narrated by clients, who reached clinically significant change. The current study was a part of a three-year project, focused on the research of efficiency and curative factors of therapy in daily treatment centres specialized at treatment of depression and anxiety disorders. From the total participants n=220 (21 groups) in the quantitative part of the project, 32 clients took part in repeated qualitative interviews (in the middle, at the end of treatment, and 8 – 9 months after treatment). The present study involves eight participants who participated in at least two interviews and reached a clinically significant change. Data were analysed by means of categorical narrative analysis, using the following narrative categories: thematic lines; agency; positioning; values, and beliefs. Results indicate, that some clients develop the agentic capacity only during the process of change, it is a certain „re-authorisation“ of one´s action. There appear to be two types of agency, a systematic, directive type and more relaxed, open type. In the category of positioning, clients tend to the narrative delimitation toward other members of group and also toward the group as a whole. In the category of values and beliefs, clients describe normative and moral aspects of reaching the change in psychotherapy.
The principle of double effect plays an important role in deontological ethics which give an emphasis to intentions in the process of moral evaluation of human acts. According to this principle, it is morally permissible to actualize an action with two consequences, one of which is good and the second bad, if and only if some conditions are met: for example, the bad consequence is not a means for attaining the good consequence and the bad consequence is not brought about intentionally, but only foreseen as necessarily and inevitably connected with the actualization of the action itself and its good consequence. The aim of this article is to lay necessary theoretical foundations for a better understanding and employment of the principle of double effect by discussing Hart’s critique of it and Philippa Foot’s different approach to the moral dilemmas to the solution of which the principle of double effects seems to be well applicable. In the course of my argumentation I distinguish between two types of intentions – characterizing and final intentions – and show how this distinction solve some of the difficulties connected with the understanding and application of the principle of double effect. and Princip dvojího účinku hraje důležitou roli v deontologických etikách, které přikládají důležitost intencím v procesu morálního hodnocení lidského jednání. Podle tohoto principu je morálně přijatelné aktualizovat jednání se dvěma důsledky, z nichž první je dobrý a druhý špatný, pouze za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky: špatný důsledek například nesmí být prostředkem k dosažení dobrého důsledku a špatný důsledek nesmí být způsobený úmyslně, je pouze předvídaný jako nutně a nevyhnutelně spojený s provedením jednání samotného a s jeho dobrým důsledkem. Cílem tohoto článku je vystavět nezbytné teoretické předpoklady potřebné k lepšímu pochopení a aplikaci principu dvojího účinku. Diskutuji kritiku tohoto principu britským teoretikem práva Hartem a odlišný přístup k řešení morálních dilemat, k jejichž řešení se princip dvojího účinku zdá vhodným, v díle Philippy Footové. V průběhu své argumentace rozlišuji mezi dvěma typy intencí – charakterizující intence a finální intence – a ukazuji, jak tento rozdíl pomáhá řešit některé obtíže spojení s chápáním a aplikací principu dvojího účinku.