Aktuálnost Hippokratovy přísahy souvisí s možností jejího využití při řešení dilemat současné lékařské praxe. Z rešerší vyplývá, že téma Hippokratovy přísahy je i v dnešní době populární, i když rozličně charakterizované. Výstupy z rešerší byly doplněny výzkumem etických dilemat současné tuzemské lékařské praxe, jak je definují samotní lékaři. Z dotazníkového šetření vyplynulo celkem 36 dilemat, ta nejčetnější se dotýkala volby komu poskytnout drahou péči, léčby seniorů ve vysokém věku, eutanázie a nadbytečné administrativy. Každé dilema bylo podrobeno analýze, za účelem přiřazení základního etického principu, jehož se majoritně dotýká. Nejčastěji přiřazeným principem byl princip spravedlnosti, ve střední a stejné míře principy nonmaleficence a autonomie. Výzkum prokázal, že zvláště starší pacienti jsou rizikovou a ohroženou skupinou. Současné etické problémy v medicíně jsou složité, avšak deontologické zdůvodnění etických norem, se kterým pracuje i Hippokratova přísaha, může nabízet oporu před zásadním pochybením lékařů. Hippokratova přísaha a revitalizace jejích základních principů, by mohly být jedním z důležitých nástrojů k zažehnání nebezpečí absence etického jednání při řešení veškerých etických dilemat nejen v medicíně., Topicality of the Hippocratic oath is closely related to its usage to solve dilemmas in the contemporary medical practice. The vast amount of published literature clearly shows that the Hippocratic oath issue remains popular despite different forms of characterization. Information retrieval results were supplemented with questionnaire research on ethical dilemmas of current domestic medical practice as defined by the physicians themselves. The conducted research outcomes comprised a total of 36 dilemmas. The most frequent were dealing with the delivery of expensive care, treatment of old age seniors, euthanasia, and excessive paperwork. Each dilemma was then analyzed in details in order to assign respective basic ethical principles. The most frequently assigned principle was equity followed by nonmaleficence and autonomy. The research has confirmed that particularly older patients represent a risk and endangered group. Contemporary ethical problems in medicine are rather complex, but deontological substantiation of the ethical standards contained in the Hippocratic oath can offer an efficient support to eliminate causes of medical errors. The Hippocratic oath and revitalization of its cornerstones could become an important tool to prevent extinction of ethical behaviour when solving a wide range of ethical dilemmas, not only in medicine., and Přemysl B. Hanák, Kateřina Ivanová.
Zhrnutie. Cieľom tohto prehľadového článku je popísať objektívne pôrodnícke a populačné faktory, ktoré sa podieľajú na vzniku posttraumatickej stresovej poruchy (PTSP) po pôrode, a tiež spôsoby, akými sa vzájomne ovplyvňujú so subjektívnymi faktormi, s cieľom identifikovať ženy, u ktorých je zvýšené riziko rozvoja symptómov PTSP po pôrode. Výsledky. Výskyt PTSP 4 až 6 týždňov po pôrode sa odhaduje na 5,77 % v celkovej populácii žien po pôrode a na 12,64 % v rizikovej subpopulácii. Pôrodnícke faktory sa javia byť do značnej miery mediované emocionálnou podporou rodiacej ženy zo strany zdravotníckeho personálu, ako aj prítomnosťou a podporou sprevádzajúcej osoby. Subjektívne vnímanie pôrodu rodiacimi ženami a miera kontroly, ktorú počas pôrodu pociťujú, patria medzi najsilnejšie faktory, ktoré ovplyvňujú riziko vzniku PTSP po pôrode. Včasná intervencia v podobe poskytovania dostatočných informácií a emocionálnej podpory počas pôrodu, ako aj v období po pôrode a rôzne formy sociálnej podpory znižujú riziko vzniku chronickej formy PTSP. Limity. Vzhľadom na špecifiká pôrodných systémov sa môže miera výskytu PTSP a zastúpenie rizikových faktorov v českom a slovenskom prostredí líšiť od výskytu a zastúpenia v krajinách, z ktorých pochádzajú zdroje zahrnuté v tomto prehľadovom článku. and Objectives. The aim of this article is to describe objective obstetric and population factors for the development of post-traumatic stress disorder (PTSD) after childbirth, the ways in which they interact with subjective factors, in order to identify those women who are at an increased risk of developing PTSD symptoms after delivery. Methods. The Web of Science database was used to search the literature. The keywords “posttraumatic stress disorder”, “PTSD”, “childbirth”, “trauma” and “risk factors” were entered. Out of 79 resulting articles in English, 48 articles dealing with the topic of postpartum PTSD were selected, of which 29 directly dealt with the identification and description of risk factors for the development of postpartum PTSD. Additional relevant literature has been obtained through the study of these articles. Results. The incidence of PTSD at 4-6 weeks after childbirth is estimated at 5.77% in the total population of postpartum women, and in the at-risk subpopulation, the estimate is 12.64%. Obstetric factors appear to be largely mediated by the emotional support of birthing woman from medical staff as well as by the presence and support of the accompanying person. Subjective perception of childbirth by the women giving birth, and the degree of control they feel during the birth process are among strongest factors which influence the risk of developing PTSD after childbirth. Early intervention in the form of providing comprehensive information and emotional support during childbirth, as well as in the postpartum period, and various forms of social support reduce the risk of developing a chronic form of PTSD. Study limitations. Due to the specifics of childbirth systems across geographies, the incidence rate of PTSD and the representation of risk factors in the Czech and Slovak environments can differ from the incidence and representation of those countries included in the resources for this review article.
V období ranej adolescencie patria rodičia a ich správanie k významným faktorom, ktoré môžu napomôcť predchádzaniu rizikovému správaniu dospievajúcich. K najčastejším formám rizikového správania v tomto období patrí fajčenie a konzumácia alkoholu. Prvým cieľom štúdie je sledovať rozdiely v percepcii s rizikovým správaním súvisiacich faktorov medzi adolescentmi a ich matkami/ otcami. Druhým cieľom je sledovať vzťah medzi premennými súvisiacimi so správaním rodičov (percipované adolescentom) a fajčením a užívaním alkoholu u dospievajúcich. Výskumnú vzorku tvorilo 580 dospievajúcich (priemerný vek 12,51; SD = 0,59; 51,1 % dievčat), 217 matiek a 150 otcov. Vo všetkých sledovaných premenných, s výnimkou trávenia spoločného času, boli identifikované významné rozdiely medzi percepciou dospievajúcich a rodičov. Výsledky logistickej regresie ukazujú, že najvýznamnejším faktorom súvisiacim s pravdepodobnosťou fajčenia a pitia alkoholu je percipované schvaľovanie takéhoto správania zo strany rodičov. Zdá sa, že bez ohľadu na to, akým spôsobom sa rodičia snažia ovplyvňovať rizikové správanie dospievajúcich, najdôležitejšie je zabezpečiť, aby adolescenti skutočne vnímali postoj rodičov voči alkoholu/cigaretám ako nesúhlasný. Získané výsledky by mohli byť aplikovateľné aj pre učiteľov a iných významných dospelých, ktorí sú v pravidelnom kontakte s dospievajúcimi. and During the early adolescence period the parental behaviour belongsto one of the most important factors that may help to avoid adolescent risk behaviour. Among the most prevalent forms of risk behaviour in early adolescence are smoking and alcohol consumption. The first aim of this study is to explore discrepancies between parental and adolescent perceptions of several factors related to risk behaviour. The second aim of the study is to explore relationship between parental behaviour (as perceived by adolescents) and adolescents smoking and alcohol consumption. Research sample consisted of 580 adolescents (mean age 12.51, SD=0.59; 51.1% girls), 217 mothers and 150 fathers. In all studied all variables but spending free time, showed, significant differences between the perception of adolescents and their mothers /fathers were found with an exception of parental companionship. Results of logistic regression show that the most important factor that is associated with probability of smoking and drinking in early adolescence is perceived parental approval of such behaviour. It seems to be, that regardless of the way how parents try to prevent adolescents risk behaviour, the most important is to show clear and consistent disapproval of such behaviour. Our results may be applied also for teachers and significant others that are in contact with adolescents.
Rozchod rodičů je proces, který dlouhodobě ovlivňuje životy všech zúčastněných. Cílem studie je popsat rozchod rodičů z pohledu dítěte. Vnímání rodiny dětmi jsme zkoumali pomocí metody FAST. Děti stavěly typickou, ideální a konfliktní reprezentaci rodiny. Porovnávali jsme skupinu 15 dětí v situaci rozchodu rodičů a skupinu 19 dětí ve stabilním rodinném prostředí bez vážných rodičovských konfliktů, průměrný věk dětí z obou skupin je 9,5 let (rozpětí 5-15 let). Zajímali jsme se o členství v rodině, kohezi a popis konfliktů v rodině. Děti v situaci rozchodu rodičů popisovaly nižší kohezi nejenom ve vztahu mezi rodiči, ale i mezi sebou a oběma rodiči. To je v souladu se zjištěními, která poukazují na horší kvalitu rodičovství po rozchodu rodičů. Děti, jejichž rodiče se v době sběru dat rozcházeli, zahrnovaly do rodiny příbuzné nad rámec primární rodiny. Členství těchto lidí v rodině ale nebylo trvalé. Zdá se, že tyto děti hledají oporu v dalších vztazích v širší rodině, nebo nahrazují kvalitu (zhoršení vztahů po rozchodů rodičů) kvantitou ve vztazích. Popisují také rodinné konflikty s horším výsledkem a nepopisují účinné strategie řešení konfliktů. and The divorce of parents is a situation which in the long term affects life of everyone involved. The aim of this study is to describe the parents’ divorce from the child’s point of view. The perception of the family by children was examined by the FAST method. The children presented a typical, an ideal and a conflict representation of the family. We compared the group of 15 children in a divorce situation with the group of 19 children in stable family environment without significant parental conflicts. The average age of children in both groups was 9,5 years (range 5 – 15 years). We were interested in the family members, cohesion and the description of family conflicts. Children in parents’ divorce described a lower cohesion not only in the parents’ relationship but also between themselves and both parents. This supports the spillover concept in the family and is in harmony with findings, which point out the inferior quality of parenthood after the divorce. Children, whose parents were in the process of divorce during the collecting of data, included into the family also relatives outside the primary family. However, their membership in the family was not permanent. It seems that these children are seeking for support in relationships within the extended family or they substitute the quality (the worsening of quality after the divorce) by quantity in relationships. They also describe family conflicts with worse results, and they don’t describe effective strategies of solving conflicts.
Jealousy is defined as one of the most common automatic responses to endangering a relation-ship by a third party, and in evolutionary psy-chology it has the function of maximizing self-reproduction fitness, ensuring paternity security in men and maintaining partner,s resources in women. These include romantic jealousy, in men assuring certainty of paternity, and in women assuring the maintenance of partner,s re-sources. Thus, according to this logic, woman’s sexual infidelity should be more threatening for men and man’s emotional infidelity (emotional involvement with other women than a primary partner) should be more threatening for women. Many previous studies confirm the existence of sex differences in jealousy; men reporting high-er level of sexual jealousy and women reporting higher level of emotional jealousy. On the con-trary, studies of romantic jealousy in homosex-ual individuals show inconsistent results. Some studies suggest that the type of sexual and emo-tional jealousy does not depend on the sex of the individual who is jealous, but rather on the sex of the partner or the sex of the rival. Therefore, the aim of this review is to introduce romantic jealousy from an evolutionary perspective and to acquaint the reader with current knowledge of the study of cognitive, emotional and behavioral aspects of romantic jealousy in heterosexual and homosexual men and women. and Žárlivost bývá definována jako jedna z nejčas-tějších automatických reakcí na ohrožení vztahu třetí osobou a v evoluční psychologii má přede-vším funkci maximalizovat vlastní reprodukční zdatnost, tj. u mužů zajišťovat jistotu otcovství a u žen udržení si partnera a jeho zdrojů. Po-dle této logiky by proto pro muže měla být více ohrožující ženina sexuální nevěra a pro ženy naopak mužova emoční nevěra (emoční vazba, např. zamilování se, do jiné osoby, než je pri-mární partner). Velká část předchozích studií tuto existenci mezipohlavních rozdílů ve vnímá-ní žárlivosti, kdy muži udávají vyšší míru sexu-ální žárlivosti a ženy reportují vyšší míru emoč-ní žárlivosti, opravdu potvrzuje. Naopak studie romantické žárlivosti u homosexuálních jedinců přinášejí nejednotné výsledky. Některé studie poukazují na fakt, že se typ emoční/sexuální žárlivosti neodvíjí od pohlaví jedince, který žár-lí, ale od pohlaví partnera, na kterého je žárleno, případně od pohlaví rivala. Cílem tohoto článku je proto představit koncept romantické žárlivos-ti z evoluční perspektivy a dále seznámit čtená-ře s aktuálními poznatky studia kognitivních, emočních a behaviorálních aspektů romantické žárlivosti u heterosexuálních a homosexuálních mužů a žen.
The article is focused on the issue of interference with personal integrity of a natural person and the role of judicial consent as legal justification authorising in certain circumstances to carry out an intervention interfering with integrity. It analyses the concept of integrity and the associated ambiguities and discrepancies; it discusses whether termination of continuing influence over body or mind of a person may be considered interference with integrity. Subsequently, prerequisites for judicial decision in this respect are examined, together with relevant criteria to be followed by courts. and Článek se zabývá problematikou zásahů do integrity člověka a soudním přivolením coby právním důvodem opravňujícím v určitých situacích zákrok narušující integritu vykonat. Analyzuje pojetí integrity a nejasnosti či rozpory, které může přinášet, a zvažuje, zda lze za zásah do ní považovat i ukončení probíhajícího působení na tělo či mysl dotčené osoby. Posléze se zabývá předpoklady pro související soudní rozhodování a kritérii, jimiž se má řídit.
Veda a technológie idú neuveriteľnou rýchlosťou dopredu. Napriek tomu má zdravotnícky systém veľa nedostatkov a medicínske chyby sa stávajú neustále. V posledných rokoch sa pozornosť upriamuje na zlepšenie kvality zdravotnej starostlivosti. Podľa štatistík z národných štúdií v rôznych európskych krajinách, 8 – 10 % chýb je spôsobené ľudským faktorom. V tomto texte som prebrala najzákladnejšie koncepty individuálnej a kolektívnej zodpovednosti a poukazujem na to, že v zdravotníckom systéme sú jednotlivci častokrát súčasťou tímov a nie je možné jednoznačne určiť individuálnu zodpovednosť. Napriek tomu prevladajúca kultúra viny smeruje k sankciovaniu jednotlivca. Domnievam sa, že aktuálnosť témy na Slovensku aj v Českej republike je posilnená zvyšujúcim sa počtom prípadov pochybení, ktoré sú rozoberané v médiách. Preto poukazujem aj na možný dopad médií a kultúry viny na zdravotníckeho profesionála, ktorý pochybí, a zároveň dochádzam k záveru, že obviňovanie jednotlivca nerobí systém bezpečnejším. Naše zameranie by skôr malo smerovať na preukázanie, že jednotlivec môže byť neopatrný. Ale ak sa už stane chyba, apelovať by sme mali na zlepšenie systému a prevenciu pred rovnakými chybami. Iba takto dokážeme premeniť kultúru viny na kultúru bezpečnosti a zlepšiť zdravotnú starostlivosť. and The science and technology are evolving incredibly fast. Despite that, the healthcare system has a lot of insufficiencies and medical failures happen consistently. In recent years the focus has been on increasing the quality of healthcare. According to statistics from national studies from different European countries, 8 to 10 % of mistakes are being caused by the human factor. In this text I discuss the most fundamental concepts of individual and collective guilt and point out that in healthcare system are individuals often part of a team and it is not possible to determine unambiguously the individual responsibility. In spite of this the dominant culture of guilt tends to penalize the individual. In my opinion, the urgency of this topic in Slovakia and The Czech Republic is emphasized by the increasing number of cases of failure which are being discussed in the media. Therefore I point out even possible impact of media and the guilt culture on the medical professional who fail and simultaneously I conclude that blaming the individual does not make the system safer. Our focus should rather be centred on showing that an individual can be incautious. However when the mistake happens we should appeal to improving the system and a prevention of this type of mistakes. Only this way we can change the culture of guilt to a culture of safety and improve the healthcare.
Předkládaná výzkumná studie se zabývá zmapováním diskurzů o schizofrenii v českém prostředí. V rámci výzkumu byly prováděny polostrukturované rozhovory o schizofrenii s laiky, s lidmi s diagnózou a s odborníky (N = 15). Přepsané rozhovory byly následně analyzovány jedním z přístupů diskurzivní analýzy – kritickou diskurzivní psychologií. Celkem bylo identifikováno 13 odlišných interpretačních repertoárů, které respondenti využívali pro konstruování schizofrenie a člověka s diagnózou. Také byly zmapovány pozice, které tyto repertoáry umožňují zaujmout, důsledky, jaké identifikované repertoáry přináší, a repertoáry byly zasazeny do globálních diskurzů. Respondenti zaujímali větší množství mnohdy protichůdných repertoárů. V diskusi byly následně konfrontovány výsledky s relevantními studiemi. Dále byly popsány limity předkládané studie a návrhy možných navazujících výzkumů a aplikace do praxe. and The presented research study deals with the mapping of discourses on schizophrenia in the Czech environment. The research conducted semi-structured interviews on schizophrenia with lay people, people with diagnosis and experts (N = 15). Those transcribed interviews were subsequently analyzed by one of the discoursive analysis approach – critical discursive psychology. Overall, 13 different interpretative repertoires used by respondents for the construction of schizophrenia and schizophrenic people were identified. Positions that could be hold thanks to these repertoires and consequences of these repertoires were also described. Respondents used a larger number of often conflicting repertoires. Results were confronted with relevant studies in discussion. Further, limits of this study were described as well as suggestions of possible follow-up research and practical application.