The settlement at Milanówek/Falęcin is a part of large centre of iron production of the Przeworsk Culture, dating from the Late Pre-Roman and Roman Periods, and located in the western Masovia (central Poland). The site was discovered in the 1960s during surface surveys, and its area is estimated to 9–12 hectares. Over time, various non destructive archaeological methods have been employed at the site (e.g. aerial photography, geomagnetic surveys, advanced surface prospection), and excavations were carried out over an area of ca 1500 m2 . There have been found remains of nearly 1000 slag pit furnaces, 4 lime kilns, 1 ‘horseshoe-shaped’ kiln, 2 buildings and several pits. The excavation yielded also a large set of artefacts, of which some were subjected to expert analysis (e.g. chemical composition of slags, mineralogical composition of clay of relic of shafts). On the basis of geomagnetic surveys and excavations it is presumed that the settlement at Milanówek Falęcin may contain remains of about fifteen thousand slag-pit furnaces. and Osídlení v Milanówek-Falęcinu bylo součástí rozsáhlého centra výroby železa převorské kultury, nacházející se v západním Mazovsku (střední Polsko) a pocházející z pozdního předřímského a římského období. Lokalita byla objevena v šedesátých letech 20. století pomocí povrchových průzkumů a její plocha se odhaduje na 9–12 hektarů. V průběhu času byla lokalita zkoumána různými nedestruktivními archeologickými metodami (např. letecké snímkování, geomagnetické průzkumy, povrchová prospekce), výkopové práce byly provedeny na ploše ca 1500 m2 . Odkryty byly relikty téměř tisícovky pecí se zahloubenou nístějí, čtyři vápenické pece, pec ve tvaru podkovy, stopy dvou nadzemních staveb a několik jam. Výkopy přinesly také velký soubor artefaktů, z nichž některé byly podrobeny odborné analýze (např. stanovení chemického složení strusek a mineralogického složení hlíny reliktů šachet pecí). Na základě geomagnetických průzkumů a výkopů se předpokládá, že osídlení v lokalitě Milanówek-Falęcin může obsahovat pozůstatky zhruba patnácti tisíc pecí se zahloubenou nístějí.
On the basis of selected types of supra-regional brooches (A.65, Nauheim, Schüsselfibeln, A.18), an attempt was made to check whether they appeared in the eastern part of Germania in the same chronological Carpathians corresponds to the chronology in the primary distribution zone, no significant differences can be seen. Another picture – obtained, however, from a small number of finds – is drawn for Nauheim type brooches, which seem to remain in use a little longer in the zone between the Carpathian Mountains and the Baltic coast, until the younger stage of the LT D2 phase. Similarly, bowl-shaped brooches (Schüssel-fibeln), probably made mostly in local workshops, were worn in the north for several decades longer than in the zone south of the Carpathian Mountains. In Pomerania they came into use probably slightly earlier than in the area of Przeworsk culture and probably went out of fashion a little faster. This indicates a slightly different rhythm of stylistic and fashion changes between southern and central Poland (Przeworsk culture) and the north – the region of the lower Vistula and the Gulf of Gdańsk. and Cílem článku je ověřit na základě vybraných typů spon vyskytujících se v pozdní době laténské napříč střední Evropou (Almgren 65, nauheimská, lžičkovitá, Almgren 18), zda se tyto spony ve východní části Ger-mánie objevují ve shodném rytmu jako v mateřských oblastech. Obraz používání spon Almgren 65 a 18 severně od Karpatského oblouku odpovídá chronologii v původní oblasti jejich výskytu. Jiný obraz, byť ovlivněný nízkou početností nálezů, se rýsuje pro nauheimské spony, jejichž výskyt na území Polska ukazuje na jejich delší používání, až do mladší fáze LT D2. Podobně lžičkovité spony, vyráběné nejspíš převážně v lokálních dílnách, zde byly používané pravděpodobně o řadu desetiletí déle než v oblasti jižně od Kar-patského oblouku. V pobaltské oblasti se přitom objevily pravděpodobně dříve než na území převorské kultury a také o něco dřív vyšly z módy. To naznačuje rozdílný rytmus stylistických a módních změn mezi Pobaltím, resp. regionem dolní Visly a Gdaňského zálivu, a oblastí převorské kultury v jižním a středním Polsku.
The paper presents the results of the first stage of experimental research on reconstruction of the bloomery process in the slag-pit furnace of the Tarchalice type. The phenomenon of bloomery furnaces from the Przeworsk culture settlement in Tarchalice (Tarxdorf), Lower Silesia, Poland, has been known to the scientific community since 1903. With regard to ancient slag-pit furnaces discovered in the second half of the twentieth century in the Świętokrzyskie Mountains and Mazovia region, these features had two-times larger diameter of slag-pits and almost four-times greater weight of slag blocks. The large sizes of the slag-pits suggested dissimilarity of conditions of running the process, formation of iron bloom and block of slag in relation to quite well known from scientific experiments the bloomery process from the Świętokrzyskie Mountains. and V příspěvku jsou prezentovány výsledky první fáze experimentálního výzkumu rekonstrukce procesu přímé výroby železa v pecích se zahloubenou nístějí typu Tarchalice. Fenomén železářských pecí převorské kultury v Tarchalicích v Dolním Slezsku je odborné veřejnosti znám již od roku 1903. Pokud jde o starověké pece se zahloubenou nístějí, objevené ve druhé polovině 20. století ve Svatokřížských horách a na Mazovsku, tyto objekty měly dvojnásobně větší průměr nístějí a téměř čtyřnásobně větší hmotnost struskových bloků. Velké rozměry zahloubených nístějí naznačovaly rozdílné podmínky procesu tavby, tvorby železné houby a bloku strusky oproti, z vědeckých pokusů poměrně dobře známému, procesu přímé výroby železa ve Svatokřížských horách.
Metallurgical activity of the peoples living in the area known as Germania Magna is characterized by an extensive and ad hoc nature which clearly is different from the centralized Roman production model. In the so-called Barbarian parts of Europe however, there were regions where there was a specialized and identifiably large mass production of iron. On Polish lands three such centres were active – in the Holy Cross Mountains, in West Masovia and in some regions of Silesia. The presence within a single cultural unit of several large metallurgical centres functioning on the basis of different organizational patterns is a unique phenomenon and warrants reflection upon the causes of their creation and the meaning of production for their neighbouring areas. These enormous logistical projects indicate the existence of yet unknown to us interdependent social structures of large work teams in the population, evident over a period of several generations. Their reconstruction can help us understand at least some aspects of the social and economic life on Polish lands towards the end of antiquity. and Hutnická činnost lidí žijících v oblasti známé jako Germania Magna se vyznačuje rozsahem a ad hoc charakterem, který se jasně odlišuje od centralizovaného římského modelu výroby. V tzv. barbarských částech Evropy však existovaly regiony, kde probíhala specializovaná masová výroba železa. Na polských územích působila tři taková centra – ve Svatokřížských horách, v západním Mazovsku a v některých oblastech Slezska. Přítomnost několika velkých metalurgických center v rámci jedné kulturní jednotky, fungujících na základě různých organizačních vzorů, je jevem výjimečným a opravňuje k úvahám o příčinách jejich vzniku a o významu výroby pro sousední oblasti. Tyto obrovské logistické projekty naznačují existenci dosud neznámé vzájemně závislé sociální struktury velkých pracovních týmů po dobu několika generací. Jejich rekonstrukce nám může pomoci pochopit alespoň některé aspekty společenského a ekonomického života na polských územích v době římské.
A new analysis of one of the graves (No. 177) at the burial ground of the Przeworsk culture in Drochlin, Częstochowa District, dated to the C1a phase of the Younger Roman Period, allows us to participate in a discussion about the position of horseman warriors in the milieu of the Przeworsk culture. The preserved grave goods from Drochlin suggest that the buried horseman can be considered a representative of the local elite. The iron spurs decorated with brass, bow arrowheads, and one glass vessel underline his social rank. The spurs have a stylistic association with spurs known from the sphere of Wielbark culture and also to those found on the territory of the Northern European Barbaricum. Similar associations were identified regarding the belt buckle. This paper also examines whether the bow was part of the equipment of the Przeworsk culture warriors or was a hunting weapon.