During the last decade, biochar has captured the attention of agriculturalists worldwide due to its positive effect on the environment. To verify the biochar effects on organic carbon content, soil sorption, and soil physical properties under the mild climate of Central Europe, we established a field experiment. This was carried out on a silty loam Haplic Luvisol at the Malanta experimental site of the Slovak Agricultural University in Nitra with five treatments: Control (biochar 0 t ha–1, nitrogen 0 kg ha–1); B10 (biochar 10 t ha–1, nitrogen 0 kg ha–1); B20 (biochar 20 t ha–1, nitrogen 0 kg ha–1); B10+N (biochar 10 t ha–1, nitrogen 160 kg ha–1) and B20+N (biochar 20 t ha–1, nitrogen 160 kg ha–1). Applied biochar increased total and available soil water content in all fertilized treatments. Based on the results from the spring soil sampling (porosity and water retention curves), we found a statistically significant increase in the soil water content for all fertilized treatments. Furthermore, biochar (with or without N fertilization) significantly decreased hydrolytic acidity and increased total organic carbon. After biochar amendment, the soil sorption complex became fully saturated mainly by the basic cations. Statistically significant linear relationships were observed between the porosity and (A) sum of base cations, (B) cation exchange capacity, (C) base saturation.
The paper compares Carnap’s and Hempel’s Standard Conception of Scientific Theories with Newton’s method of theory construction as applied in his Principia. It is shown that the latter is built, contrary to Carnap’s and Hempel’s views, by a cyclical method., Příspěvek porovnává Carnapovu a Hempelovu standardní koncepci vědeckých teorií s Newtonovou metodou konstrukce teorie, jak je aplikován v jeho Principii. To je ukazováno že latter je postaven, na rozdíl od Carnap je a Hempel pohledy, cyklickou metodou., and Igor Hanzel
The paper, as a continuation of the paper Hanzel (2009), provides a methodological generalization of Newton’s method of theory construction as applied in Book I and Book III of his Principia. It reconstructs also the method of measures applied in those books. Finally, it shows how the term ''harmonic law'' changes its meaning in the Principia., Příspěvek, jako pokračování článku Hanzel (2009), poskytuje metodologickou zobecnění Newtonovy metody teorie konstrukce, jak je aplikováno v knize I a knize III jeho Principia. Rekonstruuje také metodu opatření uplatňovanou v těchto knihách. Nakonec ukazuje, jak pojem ,,harmonické právo'' mění svůj význam v Principii., and Igor Hanzel
In this paper, we present Carnap’s modal logic C, which is one of the first attempts to use the concept of possible world (that of state description in the Carnapian original terminology) in shaping the semantics for modalities. Some older technical results, which concern the logic C, are summarized, namely two different kinds of axiomatization of C, one unusual characterization of C as the only set of formulae having one special property, and semantical and syntactical relations of C to S5. The fact that C is not closed under the universal substitution is shortly discussed. Finally, the predicate version of C, which is not axiomatizable, is defined., V tomto příspěvku prezentujeme Carnapovu modální logiku C, která je jedním z prvních pokusů o využití konceptu možného světa (státního popisu v karnapské původní terminologii) při formování sémantiky modalit. Jsou shrnuty některé starší technické výsledky, které se týkají logiky C, a to dva různé druhy axiomatizace C, jedna neobvyklá charakterizace C jako jediná množina vzorců s jednou speciální vlastností a sémantické a syntaktické vztahy C až S5. Krátce je diskutována skutečnost, že C není uzavřena pod univerzální substitucí. Nakonec je definována predikátová verze C, která není axiomatizovatelná., and Vít Punčochář
First I present a puzzle involving two opaque objects and a shadow cast on the ground. After I offer a solution to this puzzle by identifying which of the objects is causally responsible for the shadow, I argue that this case poses a counterexample to David Lewis’s latest counterfactual account of causation, known as his in-fluence theory. Along the way, I discuss preemption, overdetermina-tion, absence causation, and trumping preemption.
The purpose of this paper is to better understand what ontologists are doing when they ask questions about the categories of the world. I will take Cumpa’s attempts to find out the fundamental structure of the world as a case-study. In one of his latest paper (Cumpa 2014), he conceives the classical ontological question about the existence of the fundamental categories of the world (what are the fundamental categories of the world?) as a question about the category able to unify the two Sellarsian images of the world: the manifest and scientific images, considered as two different languages. According to him, the only category with such an explanatory power is the category of ‘facts’ (or ‘state of affairs’): the fundamental cate-gory of what he calls ‘the metaphysical language.’ I will argue that if Cumpa takes the latter to be a broader language or framework, in Carnap’s terms, common to both the ordinary and the scientific ones, then his proposal turns out to be rather problematic (as they are ultimately ‘incommensurable’). On the other hand, if he understands it as external to both of them, then his solution ends up being mean-ingless and devoid of any cognitive content, with at best a practical character and/or an expressive function.
A comparison of Searle’s contrasting position on explaining consciousness and free will is conducted with an aim to show that while consciousness on his view presents a relatively easy problem, while free will is presented as a serious challenge to naturalism. We suggest that with a certain shift of perspective on causality, free will problem might be just as tractable as the problem of consciousness., Porovnání Searlovy kontrastní pozice s vysvětlením vědomí a svobodné vůle je prováděno s cílem ukázat, že zatímco vědomí na jeho pohled představuje relativně snadný problém, zatímco svobodná vůle je prezentována jako vážný problém pro naturalismus. Navrhujeme, že s určitým posunem pohledu na kauzalitu by mohl být problém svobodné vůle stejně praktický jako problém vědomí., and Juraj Hvorecký
The paper discusses the regularity account of causation but finds it insufficient as a complete account of our notion of causality. The attractiveness of the regularity account is its attempt to understand causation in terms of empirically accessible features of the world. However, this account does not match our intuition that singular causality is prior in normal epistemic situations and that there is more to causation than mere succession. Apart from succession and regularity, the concept of causality also contains a modal feature which allows us to engage in counterfactual discourses about singular causal events and to claim that a particular cause is both sufficient and necessary for its effect in the circumstances. However, we may directly observe singular causes, but the modal element is not something we can possibly observe. Rather, this element is something we add to our perception of succession. Thus, the paper suggests that the modal feature of causality is a mental construction which was originally formed by our knowledge of certain structural features of similar events in other situations. It stems not from what we actually observe but from what we have observed or may observe under different but relevant circumstances. So the concept of causation has partly an empirical content and partly a constructed one., Příspěvek pojednává o pravidelnosti pravidel příčinných souvislostí, ale považuje je za nedostatečný jako úplný popis našeho pojmu kauzality. Atraktivita pravidelnosti je jeho snaha porozumět příčinám z hlediska empiricky přístupných vlastností světa. Tento účet však neodpovídá naší intuici, že singulární kauzalita je předchozí v normálních epistemických situacích a že existuje více příčin než pouhé posloupnosti. Kromě nástupnictví a pravidelnosti obsahuje pojem kauzality také modální rys, který nám umožňuje zapojit se do kontrafaktuálních diskurzů o jednotlivých kauzálních událostech a tvrdit, že konkrétní příčina je dostatečná a nezbytná pro její působení za daných okolností. Můžeme však přímo pozorovat jednotlivé příčiny, ale modální prvek není něco, co bychom mohli pozorovat. Spíše, tento prvek je něco, co přidáváme k našemu vnímání posloupnosti. Příspěvek tedy naznačuje, že modální rys kauzality je duševní stavba, která byla původně tvořena naším poznáním určitých strukturálních rysů podobných událostí v jiných situacích. Nepochází z toho, co ve skutečnosti pozorujeme, ale z toho, co jsme pozorovali nebo mohou pozorovat za různých, ale relevantních okolností. Koncept příčinné souvislosti má zčásti empirický obsah a částečně konstruovaný. Nepochází z toho, co ve skutečnosti pozorujeme, ale z toho, co jsme pozorovali nebo mohou pozorovat za různých, ale relevantních okolností. Koncept příčinné souvislosti má zčásti empirický obsah a částečně konstruovaný. Nepochází z toho, co ve skutečnosti pozorujeme, ale z toho, co jsme pozorovali nebo mohou pozorovat za různých, ale relevantních okolností. Koncept příčinné souvislosti má zčásti empirický obsah a částečně konstruovaný., and Jan Faye
The paper tries to analyze critically what is usually taken for granted - the causal relation between empirical knowledge about external world and the world which is (supposedly) known. The aim is neither to propose a new definition of knowledge nor to restate an old one but rather to take a closer look at the claim that knowledge is a true belief caused in a proper way by facts, events, etc. of the external world. This claim is a core of the epistemological approach usually labeled as ''causal theory of knowledge'', but there are many causal theories distinct from each other. The paper therefore sketches the causal components of D. Davidson’s epistemology and the roles they play in the process of cognizing, first. Then it exposes more details of Davidson’s approach and pushes some of them further critically., Příspěvek se snaží kriticky analyzovat, co je obvykle považováno za samozřejmost - kauzální vztah mezi empirickými znalostmi o vnějším světě a světě, který je (údajně) známý. Cílem není ani navrhnout novou definici znalostí ani přepracovat staré, ale spíše se blíže podívat na tvrzení, že poznání je pravdivá víra způsobená správným způsobem fakta, událostmi atd. Vnějšího světa. Toto tvrzení je jádrem epistemologického přístupu obvykle označovaného jako ,,kauzální teorie poznání'', ale existuje mnoho odlišných kauzálních teorií. Příspěvek proto načrtává kauzální složky epistemologie D. Davidsona a role, které hrají v procesu poznání. Pak odhaluje více podrobností o Davidsonově přístupu a některé z nich kriticky posouvá dále., and Miloš Taliga
M. Esfeld has recently argued that ontic structural realism may succeed only if it is based on causal structures. In order to meet this requirement, he offers a combination of dispositional/causal relations with moderate form of ontic structural realism. This paper, however, demonstrates that moderate position, in relation to causation, faces a dilemma whose resolution leads to a monistic ontology that creates a rather hostile environment for structural metaphysics., M. Esfeld nedávno argumentoval, že ontický strukturální realismus může uspět jen tehdy, pokud je založen na kauzálních strukturách. Pro splnění tohoto požadavku nabízí kombinaci dispozičních / kauzálních vztahů s mírnou formou ontického strukturálního realismu. Tento článek však ukazuje, že mírné postavení ve vztahu k příčinám čelí dilematu, jehož řešení vede k monistické ontologii, která vytváří spíše nepřátelské prostředí pro strukturální metafyziku., and Martin Schmidt