This paper explores the notion of “power” prevalent in Václav Havel’s understanding of the post-totalitarian regime. With this notion of power, which is “seeping” in nature, rather than rooted solely in an individual agent’s actions, the role of the individual in the formation of the political “we” becomes a central issue. The starting point is Havel’s well-known example of “the greengrocer,” that illustrate how Havel pictures the way out of the post-totalitarian regime as one in which individuals move from living a lie to living in truth. I show how Havel’s talk about truth and authenticity, and his emphasis on a life in truth (which may appear judgemental, naive and cliché-like) is best understood. The wrong way to understand this is simply to say that people who merely obeyed that government, as the greengrocer did, are to be held accountable because they did not put up a fight against their oppressor. Such an understanding goes wrong because it fails to take into account the complexity of the relationship between power and language. In contrast to this, I argue that the central issue here is not that particular agents are to be held responsible for countersigning messages that they think are false. More precisely, I argue that the moral difficulty here is that the greengrocer’s deeds, which appear as countersignatures of the regime, are possible because the messages conveyed are “innocent” on the surface, in a “literal” sense. The moral dimension of the greengrocer’s actions, aiming to shed light on the complex relation between the government and the individual, is revealed as located in a field of tension between inherited sense and new projections. This, in turn, can help us to see the real nature of the transition Havel’s grocer undergoes when he moves from living a lie to living in truth. It is not a matter of negating a false statement or utterance, nor of replacing it with a true one. It is a matter of realising that the responsibility for meaning is, ultimately, ours – and that the way in which he, the grocer, is one of us is something that has to be earned.
The paper tries to analyze critically what is usually taken for granted - the causal relation between empirical knowledge about external world and the world which is (supposedly) known. The aim is neither to propose a new definition of knowledge nor to restate an old one but rather to take a closer look at the claim that knowledge is a true belief caused in a proper way by facts, events, etc. of the external world. This claim is a core of the epistemological approach usually labeled as ''causal theory of knowledge'', but there are many causal theories distinct from each other. The paper therefore sketches the causal components of D. Davidson’s epistemology and the roles they play in the process of cognizing, first. Then it exposes more details of Davidson’s approach and pushes some of them further critically., Příspěvek se snaží kriticky analyzovat, co je obvykle považováno za samozřejmost - kauzální vztah mezi empirickými znalostmi o vnějším světě a světě, který je (údajně) známý. Cílem není ani navrhnout novou definici znalostí ani přepracovat staré, ale spíše se blíže podívat na tvrzení, že poznání je pravdivá víra způsobená správným způsobem fakta, událostmi atd. Vnějšího světa. Toto tvrzení je jádrem epistemologického přístupu obvykle označovaného jako ,,kauzální teorie poznání'', ale existuje mnoho odlišných kauzálních teorií. Příspěvek proto načrtává kauzální složky epistemologie D. Davidsona a role, které hrají v procesu poznání. Pak odhaluje více podrobností o Davidsonově přístupu a některé z nich kriticky posouvá dále., and Miloš Taliga
The Evolutionary Argument (EA) plays the central role in the realism- antirealism dispute. Proponents of this argument maintain that evolutionary theory pro- vides a convincing evidence for the reliability of our cognitive capacities. The evolutio- nary function of these capacities is to inform us about the character of our environment; and, as evidenced by the survival of our species, we can surmise that our cognitive capac- ities tend to provide a true, rather than false, picture of the world (cf., e.g., Quine, Kornblith, Munz). However, opponents of this view argue that evolutionary processes are not exclusively adaptive or optimal; indeed, some processes may not be adaptive at all (cf., e.g., Putnam, van Fraassen, Stich, and Bradie). Some of these critics, e.g., Thomson, believe that evolutionary theory demonstrates that our knowledge is not true, and that our cognitive capacities are not only fallible but completely unreliable. They produce only one of the many possible pictures of the world. I criticize this type of argument by means of a non-adaptationist interpretation of evolutionary theory (Wuketits), and I am seeking an evolutionary way out., Evoluční argument (EA) hraje ústřední roli v realisticko-antirealismickém sporu. Zastánci tohoto argumentu tvrdí, že evoluční teorie poskytuje přesvědčivý důkaz spolehlivosti našich kognitivních schopností. Důležitou funkcí těchto kapacit je informovat nás o charakteru našeho prostředí; a, jak dokazuje přežití našeho druhu, můžeme se domnívat, že naše kognitivní kapacity mají sklon poskytovat pravdivý, spíše než falešný obraz světa (srov. např. Quine, Kornblith, Munz). Nicméně, oponenti tohoto pohledu argumentují, že evoluční procesy nejsou výhradně adaptivní nebo optimální; některé procesy nemusí být vůbec adaptivní (srov. např. Putnam, van Fraassen, Stich a Bradie). Někteří z těchto kritiků, např. Thomson, věří, že evoluční teorie dokazuje, že naše znalosti nejsou pravdivé a že naše kognitivní schopnosti nejsou jen omylné, ale zcela nespolehlivé. Vyrábí pouze jeden z mnoha možných obrazů světa. Tento druh argumentů kritizuji prostřednictvím neadaptistické interpretace evoluční teorie (Wuketits) a hledám evoluční cestu ven., and Vladimír Havlík
By addressing fictional names head on, we risk going back to familiar, ordinary names intuitions and missing what is specific about them. I propose a different strategy. My view is grounded on fictional name sentence utterances and on indexed tokens of such sentences, where an index contains the fictional narrator and the time and location of the token. Using the framework of pluri-propositionalism (Perry 2012), I argue that the semantic relation of reference – ''x'' refers to y - where ''x'' is a name, rather than the notion of an object, is central to the debate on fictional names. I also contend that fictional names do not enter into that relation. Tokens of fictional names are individuated with the fictional index of the sentence they originate from. This allows for dispensing with a referent. Indexed fictional name sentence tokens have semantically determined truth conditions, yet they are not truth assessed given facts. In this respect, they have cognitive significance only, and no official or referential content. Indexed fictional name token of sentences are accepted as true, but they are not true. and Tím, že se zaměříme na smyšlené názvy, riskujeme, že půjdeme zpět ke známým, obyčejným názvům intuice a postrádáme, co je o nich specifické. Navrhuji jinou strategii. Můj pohled je založen na fiktivních výrocích o věcech jména a na indexovaných tokenech takových vět, kde index obsahuje fiktivní vypravěče a čas a umístění tokenu. Použití rámce pluri-propositionalism (Perry 2012), já tvrdím, že sémantický vztah reference - ''x'' odkazuje na y - kde ''x'' je název, spíše než pojem objektu, je ústřední pro diskusi o fiktivní jména. Také se domnívám, že fiktivní jména nejsou v tomto vztahu. Tokeny fiktivních jmen jsou individualizovány fiktivním indexem věty, ze které pocházejí. To umožňuje vynechání referenta. Indexované tokeny fiktivních věty o jménech mají sémanticky určená pravdivostní podmínky, avšak vzhledem k faktům nejsou pravdivě hodnoceny. V tomto ohledu mají pouze kognitivní význam a žádný oficiální nebo referenční obsah. Indexované fiktivní jména věty jsou přijímány jako pravdivé, ale nejsou pravdivé.
This article discusses the relationship between Jan Patočka's and Václav Havel's political writings. By specifically focusing on Patočka's concepts a "life in the idea" and a "life in problematicity" and Havel's notion of a "life in truth", it seeks to draw out the differences and similarities between their respective understandings of the relationship between truth and politics. The paper argues that Havel reinterpreted Patočka's ideas in a way, which in the final analysis diverged from Patočka's original intentions. Finally, the article argues that Havel's, in many ways productive, reinterpretation gives rise to a highly problematic conception of ideology and politics since the "prepolitical" form of politics that Havel envisions ultimately tends to naturalize both truth and politics.
The article presents, in an integrated form, the main lines of Hejdánek’s thinking regarding ideology. It is based on published and unpublished texts and on sound recordings from his “apartment” seminars. Hejdánek does not approach ideology as being a fixed, ready-made system of tenets or dogmas, instead seeking a deeper understanding of the ideological mode of thought. The rise of ideologies is, according to him, a modern phenomenon, and Hejdánek considers it to be a kind of reprise of the myth in the modern age. He shows what is the precondition for the possibility of ideology, how ideology conditions human consciousness and how we can free ourselves from its power. According to Hejdánek, the starting point for this does not lie in a struggle with ideology on its own turf. Ideology can be overcome only by something that stands in radical opposition against it – that is, by the development of people into spiritual beings by way of truth, conscience and faith. and Článek v ucelené podobě představuje hlavní myšlenkové linie Hejdánkova uvažování o ideologii. Opírá se o vydané i nevydané texty a o zvukové záznamy bytových seminářů. Hejdánek nezkoumá ideologii jako určitý hotový systém pouček či dogmat, ale sestupuje k hlubším předpokladům ideologického způsobu myšlení. Vzestup ideologií je podle něj teprve novověký fenomén a Hejdánek jej pokládá za jakousi novodobou reprízu mýtu. Odhaluje, co je podmínkou možnosti ideologie, čím si ideologie podmaňuje lidské vědomí a jak se můžeme vysvobozovat z její moci. Východisko podle Hejdánka nespočívá v souboji s ideologií jejími vlastními prostředky. Ideologie může být překonána jedině něčím, co se postaví do radikálního protikladu proti jakékoli ideologičnosti – tedy rozvojem člověka jako duchovní bytosti skrze pravdu, svědomí a víru.
The article considers descriptive statements about languages and language phenomena and seeks to determine how such statements can be ''true''. Descriptive statements about languages are considered from the points of view of the correspondence and coherence theories of truth and from the point of view of hypothetico-deductive testing. It is argued that descriptive statements about languages are rationally discussable interpretations disciplined by what we can observe within a given paradigm, and that issues of truth and issues of empirical testing should be distinguished., Článek se zabývá popisnými výroky o jazycích a jazykových jevech a snaží se zjistit, jak mohou být tyto výroky ,,pravdivé''. Popisné výpovědi o jazycích jsou zvažovány z hlediska korespondence a koherenčních teorií pravdy az hlediska hypoteticko-deduktivního testování. Argumentuje se tím, že popisné výpovědi o jazycích jsou racionálně diskutovatelné interpretace, které jsou dány tím, co můžeme pozorovat v daném paradigmatu, a že je třeba rozlišovat otázky pravdy a otázky empirického testování., and Paul Rastall
A significant and interesting part of the post-Gettier literature regarding the analysis of propositional knowledge is the attempt to supplement the traditional tripartite analysis by employing a fourth condition regarding the defeasibility of evidence and thus to preclude the counterexamples displayed in Gettier’s original article. My aim in this paper is to critically examine the sort of externalism that accompanies the most promising of the proposed fourth conditions, due to Pollock, in order to offer some fresh insights on this old epistemological issue. I argue that Pollock’s paradigmatic treatment of the matter gives rise to a critical problem with regard to the exact role of the fourth condition and its relation with the onto-semantic or alethic condition of propositional knowledge, to wit, truth. In the light of this discussion, I draw certain conclusions about epistemic externalism and point out some of its theoretical shortcomings., Významnou a zajímavou součástí post-gettierovské literatury týkající se analýzy výrokových poznatků je pokus doplnit tradiční tripartitní analýzu využitím čtvrté podmínky týkající se nedotknutelnosti důkazů a tím vyloučit protiklady uvedené v původním článku Gettiera. Mým cílem v tomto příspěvku je kriticky zkoumat druh externismu, který doprovází nejslibnější navrhované čtvrté podmínky, a to díky Pollockovi, s cílem nabídnout nové pohledy na tuto starou epistemologickou otázku. Tvrdím, že Pollockovo paradigmatické zacházení s hmotou vyvolává kritický problém s ohledem na přesnou úlohu čtvrté podmínky a jejího vztahu k onto-sémantickému nebo aletickému stavu propozičního poznání, k vtipu, pravdě. Ve světle této diskuse. Vyvodil jsem určité závěry o epistemickém externalismu a poukázal na některé jeho teoretické nedostatky., and Murat Baç
The text printed here was originally a contribution that Hejdánek made in 1991 to a Dutch magazine for a thematic issue dedicated to the relationship of Central and Eastern Europe to postmodernism. In his piece, Hejdánek starts from questions that revolved around the challenges the European continent was facing in that moment, and rejects the idea that the countries of the former Soviet bloc should simply assimilate themselves to Western Europe. Central Europe, in his opinion, was not, in opposition to the West, returning to the abandoned ideals of modernity. At the same time, Western postmodernism, in Hejdánek’s understanding, did not represent the overcoming of the modern era, but only its final phase. Following after Nietzsche, Hejdánek sees the core of modernity as lying in nihilism, the result of its devaluation of all existing values. He interprets this idea as an insight that values cannot be considered to have existence, because we cannot encounter them among varied objectifiable entities. However, it is possible to approach values differently, as Hejdánek suggests in the case with human rights: these should not be understood as a property of humans that belongs to them from birth, for it is also necessary to guarantee the rights of people who have not yet been born. With the perspective of a new, viable concept of human rights, Hejdánek connects the Hebrew idea of truth as an actuality that stands above all that exists, and points to its life and historical significance as they are present in Central Europe (especially in the Czech lands)., Text z r. 1991 představuje příspěvek do tematického čísla nizozemského časopisu věnovaného vztahu střední a východní Evropy k postmoderně. Hejdánek v něm vychází z tázání, jaké výzvy před evropským kontinentem v dané chvíli stojí, a odmítá představu, že by se země bývalého sovětského bloku měly pouze přizpůsobit západní Evropě. Střední Evropa se dle něj totiž nevrací oproti Západu zpět, k opuštěným ideálům modernity, a západní postmoderna v Hejdánkově pochopení zároveň nepředstavuje překonání moderní doby, nýbrž jen její závěrečnou fázi. Jádro modernity přitom Hejdánek v navázání na Nietzscheho spatřuje v nihilismu jakožto důsledku znehodnocení všech dosavadních hodnot. Tuto myšlenku sám interpretuje jako nahlédnutí, že hodnoty nelze pokládat za jsoucna, neboť mezi jinými předmětnými skutečnostmi se s nimi nemůžeme setkat. Je však možné hodnoty pojmout odlišně, jak Hejdánek naznačuje na příkladu lidských práv: ta nemají být chápána jako vlastnictví člověka, které mu přísluší od narození, neboť je třeba garantovat i práva lidí dosud nenarozených. S touto perspektivou nové možné koncepce Hejdánek spojuje hebrejskou myšlenku pravdy jako skutečnosti, která stojí nad vším jsoucím, a poukazuje na její život a dějinný význam přítomný právě ve střední Evropě (především v českých zemích)., and Věnováno Ladislavu Hejdánkovi k nedožitým 95. narozeninám
Článek se zabývá specifiky "školské fyziky“, zejména čím a proč se může, ba musí výuka lišit od příslušné vědní disciplíny, a případně i od pravdy. and Jan Obdržálek.