Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.Zadní vchod - průčelí. Boční nika: postava nahé dívky, přes záda jí splývá drapérie, v pravé ruce drží nádobu na vodu (Danaovna).Vstupní schodiště, po stranách delfín na zádech mu sedí puto troubící na mořskou mušli, vlevo i vpravo na soklu stojící nahá dívka s drapérií přehozenou kolem beder (alegorie Krásy, Venuše). Zadní vchod - vstupní hala, interiér. Naproti vchodu po levé straně nika se stojící postavou nahé dívky, přes klín přehozená drapérie, levá ruka pozdvižená na čelo, levá noha se opírá o nádobu (Venuše). Na zdi proti vchodu po levé straně štukový reliéf - uprostřed na vlnách stojící Neptun s drapérií přehozenou přes rameno, v pravé ruce trojzubec, po jeho obou stranách puto na delfínu, jeden troubí na mušli, druhý se drží trojzubce. Na zdi proti vchodu po pravé straně štukový reliéf - uprostřed Venuše vystupující z mušle, po jejích obou stranách puto na delfínu, jeden hraje na kytaru, druhý na loutnu. Po pravé straně vchodu druhá nika se stojící postavou nahé dívky upravující si vlasy do uzlu (Venuše).Na okraji delší strany venkovního bazénu, proti vchodu do areálu, jsou umístěna tři sousoší. Uprostřed Venuše vystupující z mušle, obklopená vodními nymfami, po stranách dva delfíni s Tritóny na hřbetech. Na kratší straně vpravo od vchodu sousoší Lédy s labutí., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Všechny výjevy jsou inspirovány antickou mythologií, některá díla jsou přímo odvozena od antických sochařských typů. Dívku s nádobou nesoucí vodu do lázně, je možné interpretovat také jako bájnou nosičku vody - Danaovnu. Báje vypráví o padesáti královských dcerách krále jménem Danaos, které spáchaly vraždu a za trest musily v podsvětí nabírat vodu do bezedného sudu. Téma bylo velmi oblíbené v 19. století a v secesním sochařství a malířství.Postavy několika nahých dívek před vchodem do lázní je možné spojovat s postavou Venuše. Postava Venuše je také několikrát zopakována v reliéfu i jako volná plastika. Obě dívky v nikách jsou inspirovány antickými zobrazeními odpočívající Venuše, nebo Venuše v lázni, někdy s gestem úpravy vlasů.
Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.Zadní vchod - průčelí. Boční nika: postava nahé dívky, přes záda jí splývá drapérie, v pravé ruce drží nádobu na vodu (Danaovna).Vstupní schodiště, po stranách delfín na zádech mu sedí puto troubící na mořskou mušli, vlevo i vpravo na soklu stojící nahá dívka s drapérií přehozenou kolem beder (alegorie Krásy, Venuše). Zadní vchod - vstupní hala, interiér. Naproti vchodu po levé straně nika se stojící postavou nahé dívky, přes klín přehozená drapérie, levá ruka pozdvižená na čelo, levá noha se opírá o nádobu (Venuše). Na zdi proti vchodu po levé straně štukový reliéf - uprostřed na vlnách stojící Neptun s drapérií přehozenou přes rameno, v pravé ruce trojzubec, po jeho obou stranách puto na delfínu, jeden troubí na mušli, druhý se drží trojzubce. Na zdi proti vchodu po pravé straně štukový reliéf - uprostřed Venuše vystupující z mušle, po jejích obou stranách puto na delfínu, jeden hraje na kytaru, druhý na loutnu. Po pravé straně vchodu druhá nika se stojící postavou nahé dívky upravující si vlasy do uzlu (Venuše).Na okraji delší strany venkovního bazénu, proti vchodu do areálu, jsou umístěna tři sousoší. Uprostřed Venuše vystupující z mušle, obklopená vodními nymfami, po stranách dva delfíni s Tritóny na hřbetech. Na kratší straně vpravo od vchodu sousoší Lédy s labutí., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Všechny výjevy jsou inspirovány antickou mythologií, některá díla jsou přímo odvozena od antických sochařských typů. Dívku s nádobou nesoucí vodu do lázně, je možné interpretovat také jako bájnou nosičku vody - Danaovnu. Báje vypráví o padesáti královských dcerách krále jménem Danaos, které spáchaly vraždu a za trest musily v podsvětí nabírat vodu do bezedného sudu. Téma bylo velmi oblíbené v 19. století a v secesním sochařství a malířství.Postavy několika nahých dívek před vchodem do lázní je možné spojovat s postavou Venuše. Postava Venuše je také několikrát zopakována v reliéfu i jako volná plastika. Obě dívky v nikách jsou inspirovány antickými zobrazeními odpočívající Venuše, nebo Venuše v lázni, někdy s gestem úpravy vlasů.
Mědiryt (24, 7 x 26 cm): Venuše (nahá, pás pod ňadry) stojí na oblaku s pravou rukou nataženou před sebe, u jejích nohou klečí Amor (toulec) a střílí dolů šíp z luku směrem, kterým Venuše ukazuje. Napravo nad oblakem hlava Amora se šípem v ruce, dole hlava foukajícího Zefyra. Nalevo nahoře párek holubic v letu., Strech 1998#., and Sprangerova kresba z první poloviny 18tých let 16. století, podle které rytina vznikla, je dnes v Paříži (zrcadlově obrácená). Jednalo se patrně o návrh na nástěnnou malbu podobné Merkurovi a Athéně na Pražském hradě (okolo 1585). Rytina je součást série antických božstev podle Sprangera (další je Minerva od Panderena a Juno od Pietera de Jode I), kterou vydal Clemens De Jonghe (1624-1679).
1.V přízemí na průčelní straně budovy je na obou nárožích na postranním schodišti sfinga. Sfinga vlevo má mezi předními tlapami vavřínovou snítku, sfinga vpravo divadelní masku. V nikách na obou stranách hlavního vchodu sedící postava - Frenc Erkel a Ferenc Liszt. (autorem všech soch je Alajos Stróbl, 1885).2. Fasáda. V prvním patře jsou v nárožních nikách umístěny 4 sochy múz (nad nikami jsou jejich jména psaná řecky), na terase je umístěno 16 soch významných osobností. Múzy: v nároží do ulice Dalszínház je to Melpomené - stojící, oblečená ženská postava, na hlavě má korunu, v levé ruce drží divadelní masku, na zemi u jejích nohou leží přilbice (Brestyánszky). Na hlavním průčelí je v první nice múza Erató - stojící, oblečená ženská postava v pravé ruce drží loutnu, zleva u jejích nohou putto držící v ruce motýla (Feszler), v druhé nice Terpsichoré - oblečená stojící žena, na hlavě má věnec z růží, v levé ruce drží tamburínu, po její pravé straně putto hrající na dvojitou píšťalu (Brestyánszky). V nice do boční Hájos utca je Thalie - stojící oblečená postava, na hlavě má korunu, v levé ruce drží famfáru, v pravé lyru, u její levé nohy na zemi leží divadelní maska (Donáth). Nad okny průčelní galerie jsou po stranách divadelních masek alegorické figury Triton (vousatý muž s rybím ocasem místo nohou, troubí na mušli) a Psyché (dívka s motýlími křídly a miskou), Fáma (okřídlená žena troubí na dlouhou trumpetu, v pravé ruce drží rozvinutý svitek), dále starý muž, v levé ruce drží věnec, v pravé šíp, za ním toulec se šípy, dále mladík na hlavě vavřínový věnec drží rozvinutý svitek (?), okřídlená žena, levé ruce dřží pochodeň (?), mladík s věncem na hlavě, v pravé ruce drží lyru, naznačená drobná křidélka, Tritónka, žena místo nohou rybí ocas. Na průčelí boční ulice Apollón (?) -muž s lyrou, na hlavě věnec, drží toulec se šípy, vedle mladík na hlavě věnec, v rukách tamburína a svitek. Další dvě postavy Medúza (na hlavě hadi, Satyr, kozí nohy, hraje na dvojitou píšťalu., Medvey 1939, s. 60, 107; Déry 1991, s. 24, 42, 48, 51, 56, 59, 75, 79, 131, 137; Gábor 2002, s. 18-20., and Některé z múz jsou již od anriky spojeny s divadlem: Erató s lyrou (milostné básnictví), Euterpé s flétnou (lyrická poezie), Kalliopé se svitkem nebo knihou (epický zpěv a věda), Kleió s rydlem a svitkem (dějepis), Melpomené s kyjem a maskou (zpěv a tragédie), vážná Polymnia, někdy se svitkem (vážný zpěv), tančící Terpsichoré s lyrou (tanec), Thalie s maskou a poutnickou holí (komedie), Úraniá s globusem (astronomie).
1.V přízemí na průčelní straně budovy je na obou nárožích na postranním schodišti sfinga. Sfinga vlevo má mezi předními tlapami vavřínovou snítku, sfinga vpravo divadelní masku. V nikách na obou stranách hlavního vchodu sedící postava - Frenc Erkel a Ferenc Liszt. (autorem všech soch je Alajos Stróbl, 1885).2. Fasáda. V prvním patře jsou v nárožních nikách umístěny 4 sochy múz (nad nikami jsou jejich jména psaná řecky), na terase je umístěno 16 soch významných osobností. Múzy: v nároží do ulice Dalszínház je to Melpomené - stojící, oblečená ženská postava, na hlavě má korunu, v levé ruce drží divadelní masku, na zemi u jejích nohou leží přilbice (Brestyánszky). Na hlavním průčelí je v první nice múza Erató - stojící, oblečená ženská postava v pravé ruce drží loutnu, zleva u jejích nohou putto držící v ruce motýla (Feszler), v druhé nice Terpsichoré - oblečená stojící žena, na hlavě má věnec z růží, v levé ruce drží tamburínu, po její pravé straně putto hrající na dvojitou píšťalu (Brestyánszky). V nice do boční Hájos utca je Thalie - stojící oblečená postava, na hlavě má korunu, v levé ruce drží famfáru, v pravé lyru, u její levé nohy na zemi leží divadelní maska (Donáth). Nad okny průčelní galerie jsou po stranách divadelních masek alegorické figury Triton (vousatý muž s rybím ocasem místo nohou, troubí na mušli) a Psyché (dívka s motýlími křídly a miskou), Fáma (okřídlená žena troubí na dlouhou trumpetu, v pravé ruce drží rozvinutý svitek), dále starý muž, v levé ruce drží věnec, v pravé šíp, za ním toulec se šípy, dále mladík na hlavě vavřínový věnec drží rozvinutý svitek (?), okřídlená žena, levé ruce dřží pochodeň (?), mladík s věncem na hlavě, v pravé ruce drží lyru, naznačená drobná křidélka, Tritónka, žena místo nohou rybí ocas. Na průčelí boční ulice Apollón (?) -muž s lyrou, na hlavě věnec, drží toulec se šípy, vedle mladík na hlavě věnec, v rukách tamburína a svitek. Další dvě postavy Medúza (na hlavě hadi, Satyr, kozí nohy, hraje na dvojitou píšťalu., Medvey 1939, s. 60, 107; Déry 1991, s. 24, 42, 48, 51, 56, 59, 75, 79, 131, 137; Gábor 2002, s. 18-20., and Některé z múz jsou již od antiky spojeny s divadlem: Erató s lyrou (milostné básnictví), Euterpé s flétnou (lyrická poezie), Kalliopé se svitkem nebo knihou (epický zpěv a věda), Kleió s rydlem a svitkem (dějepis), Melpomené s kyjem a maskou (zpěv a tragédie), vážná Polymnia, někdy se svitkem (vážný zpěv), tančící Terpsichoré s lyrou (tanec), Thalie s maskou a poutnickou holí (komedie), Úraniá s globusem (astronomie).
Celý vnitřní prostor vstupu a schodiště domu je vyzdoben mozaikovou podlahou, nástěnnými malbami, štuky a bronzovými plastikami. Nástropní malby jsou také v interiéru bytu majitele - v ložnici a malém obývacím pokoji i v zrcadlovém sále (Lotz Károly). Ve vstupní hale jsou malby zobrazující pití minerální vody, koupání v léčivých pramenec a alegorie zázračných účinků vody; další je trojice postav - uprostřed sedí mladík s okřídlenou čapkou, kaduceus v ruce (Merkur), po jeho pravici a levici mladíci držící láhve s léčivou vodou, jeden na okřídleném kole, druhý nastupuje do lodi (alegorie Obchodu Průmyslu a Dopravy). Na schodišti jsou další alegorické postavy. Na kupoli čtveřice žen, jedna drží palmovou ratolest a římskou olejovou lampičku (vítězství rozumu); druhá žena drží roh hojnosti (blahobyt); třetí věnec a žezlo (moudrá vláda); čtvrtá pohár a hrozen vína (odpočinek) alegorie ve významu Oslava osvíceného státu. Další malby zobrazují mladíka a ženu s lyrou (Apollón a múza), dívky s tamburínou a dvojitou flétnou, trojici dívek sedích na thyrsu (bakchantky). Dále je zobrazen okřídlený mladík s dívkou (Amor a Psyché?), alegorie ročních dob a živlů. V interiéru apartmá jsou na stropě zobrazeni putti, mladík na slunečním voze (Apollón-Helios), dívka rozhazující květy (Flora) a skupina alegorických postav s různými atributy - žena držící pochodeň, na čele má srpek měsíce, žena s hvězdou na čele, pláštěm zahaluje postavy dvou mladíků s křídly (jeden je má na zádech, druhý na temeni hlavy). Alegorie temna (Noc se svými syny Spánkem a Smrtí) jako protějšku k osvícení (měsíc, pochodeň)., Déry 1991, s. 43; Török 1997, s. 127; Gábor 2002, s. 11-14; Dent 2002, s. 126., and Malby prozrazují antickou inspiraci v alegoriích i samotných postavách (např. Asklepios, Merkur, Apollón, múza, bakchantky, Helios). Vousatý muž s holí ovinutou hadem - Asklepios, dotvzuje účinky léčivé minerální vody "János Hunyadi", kterou prodává majitel domu. Celá vnitřní výzdoba akcentuje podnikatelské úspěchy objednavatele, čtveřice žen na stropě schodiště jsou alegorií Oslavy dobré vlády osvíceného státu, což je práve předpokladem pro podnikatelskou prosperitu. Ostatní zobrazené postavy potvrzují majitele jako znalce a obdivovatele umění (Apollón a múza).
Původně židovský "Karmel košer penzion", stavebníka Friedmanna Józsefa. Na fasádě směřující ho hlavní třídy je nad okny 1. patra reliéfní vlys běžící po celé šířce fasády převážně se sedícími a ležícími figurami různých, převážně vodních bytostí, božstev a putti (Neptun a Amfitríté, říční božstva, okřídlený mladík s důtkami a trubkou, tritóni, putti). and Antické výjevy skupinového reje byly spojovány s mořskými a říčními božstvy (mořský a říční thiasos), nebo s Dionýsem. Tato vyobrazení byla typická pro výzdobu sarkofágů; ikonografii převzalo renesanční sochařství a také je časté na novorenesančních fasádách obytných domů jako symbolické vyjádření bohatství a hojnosti.
Původně židovský "Karmel košer penzion", stavebníka Friedmanna Józsefa. Na fasádě směřující ho hlavní třídy je nad okny 1. patra reliéfní vlys běžící po celé šířce fasády převážně se sedícími a ležícími figurami různých, převážně vodních bytostí, božstev a putti (Neptun a Amfitríté, říční božstva, okřídlený mladík s důtkami a trubkou, tritóni, putti). and Antické výjevy skupinového reje byly spojovány s mořskými a říčními božstvy (mořský a říční thiasos), nebo s Dionýsem. Tato vyobrazení byla typická pro výzdobu sarkofágů; ikonografii převzalo renesanční sochařství a také je časté na novorenesančních fasádách obytných domů jako symbolické vyjádření bohatství a hojnosti.
Mědiryt (19, 3 x 15, 3 cm). Figurální výjev v kvetoucí zahradě s motivem sochařsky pojatého schodiště, které zdobí erby rodu Binago. V popředí vyrůstá ze země ověnčená Flora, která podává putti cibulky narcisů a tulipánů, po její pravici žena, která se proměňuje v jabloň, po její levici stojí Binago s rozvinutým svitkem. Nad zahradou se vznáší putto s nápisem a prstenec zvěrokruhu v čele se znamením blíženců. Nad prstencem druhý putto nesoucí nápisovou pásku. and Rytina podle předlohy Karla Škréty. Frontispis knižních tezí Jana Antonína Binaga, knižní výtisk tezí bez frontispisu je uložen v Národním archivu v Praze (sbírka Wunschwitz - tisky, inv. č. 71). Škréta se patrně inspiroval ilustracemi G. B. Ferrariho (Hespetides..., 1646).
Vítězství Ctností nad Neřestmi na osmi čelech lunetové klenby. Postava sedící ženy s dětmi, jedno dítě drží v rukách, druhé drží konec jejího závoje vpleteného do účesu. Nad výjevem putto s věncem, korunuje Ctnost, pod jejíma nohama figura vousatého muže., Lejsková-Matyášová 1973#, 1-17., Poche 1977#, 42-44., and Alegorický zápas Hříchů a Ctností, Ctnosti vítězí nad Hříchy svou duchovní převahou. Hříchy jsou personifikovány mužskými postavami, nad kterými vítězí Ctnost.
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Zahradní průčelí s dvoupatrovým rizalitem s volným dvouramenným schodištěm vedoucím na terasu. Terasu zdobí dvě sousoší, vázy a putto (s knihami, na hlavě přilba) představující alegorii moudrosti., Skořepová 1957#., and Poche 1977#, 38-39.
Bronzové sousoší: Říman zdvihá Sabinku, která ho drží za vlasy. U Římanových nohou putto s okřídlenou čapkou. and Variace na slavnou sochu Giambolognovu z roku 1583.
Kresba: Danaé leží na posteli a odhaluje svůj klín, nad ní Jupiterova ruka, z níž směřují dolů paprsky. Napravo gestikulující služebná, nalevo putto., Kaufmann 1988#, 7.25., and Patrně přípravná kresba k obrazu, který byl v Rudolfově sbírce. Heintz se mohl inspirovat vídeňským Tizianovým obrazem na stejné téma, které bylo v pražské Rudolfově sbírce od roku 1600. Blíže než k Tizianově vídeňské Danaé však má Heintzova kresba k Tzianově variantě v Pradu, kde najdeme také Jupiterovu ruku v oblacích a akce služebné je obdobná (napíná oděv, aby do něj zachytila padající zlaté mince).
Kresba: nalevo stojí polonahá žena a ukazuje nahoru. Dívá se dolů a podává ruku před ní klečící oblečené žena, která se dívá na ještěrku na zemi v popředí. Mezi ženami v pozadí zapálená pochodeň. Na oblaku nad ženami sedí oblečená Minerva (přilba, kopí), dívá se dolů, na ukazováku zdvižené ruky nějaký předmět. Vedle Minervy putto opřený o štít. Výjev je zasazen do krajinného rámce, Kaufmann 1988#, 7.30., and Gasser byl Heintzův žák, podle nápisu se jedná o kresbu podle nedochovaného Heintzova obrazu.
Grassalkovichův palác, dnes sídlo slovenského presidenta. Na fasádě průčelí štítové plastiky: alegorie Ctností. Na slavnostním schodišti paláce čtyři alegorické plastiky v nikách, alegorie ročních dob jako bohyně: Jaro - Flora, Léto - Cerés, Podzim - Bakchus, Zima - Vulkán a putti s vázami., Rusina 1983, s., and Palác dal postavit oblíbenec Marie Terezie a jeden z nejbohatších mužů Uherska a milovník umění. Štítové plastiky není možné určit, protože chybějí atributy.
Do nádvoří přenesena supraporta z klasicistního portálu: moravská orlice, medailon s portrétem císaře Leopolda II., je nesen po stranách dvěma putti s vavřínovým věncem a rohem hojnosti., Samek 1994#, 151-152., and Hostinec zrušen, supraporta z klasicistního portálu přenesena po roce 1874.
Kresba perem (134 x 181 mm). Figura v krajině pod kmenem stromu sedí mladá žena, Ceres, v klíně ovoce, pravici má položenou na kupoli kruhového chrámku. Na klín Ceres klade putto ovoce, druhý putto sedí na zemi u koše s ovocem, po levici Ceres snop obilí a plody. and Volrábová 2007#, 148-149 (Venuše).
Nad gotickým portálm po straně sochy heraldů, na konzole pod heroldem vlevo dva putti., Chamonikola 1999#, 73-74., and Jedny z prvních sochařských zobrazení putti v českých zemích. Roku 1900 byli putti v roli hudebníků a zpěváků, kteří původně zdobili konzoly pod heraldy, v rámci regotizace památky odstranění.