Olej na plátně (54 x 67 cm): poprsí Athény (přilba), Venuše (oděv s odhalenými ňadry) s jablkem v ruce a Juno., Kaufmann 1988#, I/1., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Na alegorický výklad Aacehnova obrazu ukazuje skutečnost, že zobrazil pouze polopostavy tří bohyň s jablkem.
Kresba (22, 3 x 24 cm): Rudolf II. jako Imperator Romanorum. Císař římský v antikizujícím oděvu sedí na trůnu před dvěma Herkulovými sloupy s korintskými hlavicemi spojenými draperií, což byl znak habsburského císařství od doby Karla V. Za císařem stojí Fama (dvě trubky v ruce) a klade mu na hlavu věnec, před císařem stojí vojsko, v jehož čele jsou tři personifikace. Nalevo, před praporem českého království je žena, která císaři předává českou korunu, před praporem svaté říše římské stoji muž v antické zbroji a předává mu císařskou korunu a napravo, před uherským praporem stojí muž v antické zbroji a předává mu uherskou korunu. V pozadí je antická architektura s arkádami. Na nebi je nad císařem orel na protější straně je orel zabíjející v letu draka, uprostřed sedí na oblaku Bůh., Fučíková 1997#, 57, I/157., and Návrh úvodního obrazu k sérii oslavujících turecké války.
Kresba černou křídou (18, 5 x 13 cm): Amor (křídla, vedle opřený toulec) zobrazený zezadu, spí s hlavou opřenou o ruku., Fučíková 1997#, I/152., and Fusenig 2010#, č. 69 s. 203.
Olej na plátně (28, 5 x 39 cm), zrcadlově převrácená kopie Aachenova obrazu v Douai: napravo Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Nalevo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, vedle ní opřený štít, na zemi přilba a kopí. Napravo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V pravém dolním rohu říční bůh, nalevo v pozadí skupina nahých říčních božstev na břehu řeky., Fusenig 2010#, s. 26., and Obraz se od předchozí verze (Douai, Paridův soud 2) liší tím, že na něm chybí pes vedle Minervy a naopak nad Merkurem byla přidána antická ruina se sloupem. Kompozice je navíc zrcadlově převrácena, což svědčí o tom, že Aachen pracoval podle Sadelerovy grafické reprodukce z roku 1589, která přispěla k popularitě Aachenovy kompozice. Kopie Aachenova obrazu v Birminghamu jsou v Musée de Bayeux a ve Valenciennes (srov. Valenciennes, Paridův soud).
Kresba (23 x 17, 5 cm): na schodech jsou rozesety zlaté šperky, panovnické insignie a nádoba, symboly Zlatého věku, na nejvyšším stupni je císařská koruna a žezlo. Nalevo je Venuše s Amorem, pramatka římského lidu. Napravo jsou dva muži v utíkající pryč - nepřátelé říše římské. Jejich gesta naznačují, že mají strach. Nahoře letí s kosou Chronos/Saturn (dlouhé vousy)., Fusenig 2010#, č. 91 s. 233., and Přípravná kresba k obrazu (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše 2), existuje její kopie (Berlín-Dahlem, Kupferstichkabinett). Kresba se od obrazu liší v tom, že na místě, kde je na obraze personifikace Říma je kresbě císařská koruna.
Olej na mědi (33 x 22 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, za Gráciemi arkáda v průhledu zahrada., Fučíková 1997#, I/14., Fusenig 2010#, č. 68 s. 202., and Zjednodušená verze obrazu ze stejné doby (Bucuresti, Tři grácie), patrně pro jiného objednatele. V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Kresba (26,9 x 21,1 cm): Malířství (odhalená ňadra, paleta se štětci) je uváděna Minervou (přilba) k Apollónovi, který sedí nalevo a hraje na lyru. Za Apollónem a v popředí napravo múzy hrající na hudební nástroje. Nad Malířství se snáší putto s věncem a palmovou ratolestí. V pozadí nalevo antický korintský chrám, vedle něj socha, napravo v popředí kanelovaný antický sloup. V pozadí brána v iónském stylu., Fučíková 1997#, I/146., Fusenig 2010#, č. 50., and Kresba je patrně studie pro obraz se stejným námětem, jenž je glorifikace mecenášství císaře Rudolfa II., který Majestátem z roku 1595 povýšil malířství z řemesla na umění. Stejné téma však Aachen zpracoval v díle věnovaném bavorskému vévodovi Maxmiliánovi I (Wien, Albertina, Sadeler, Minerva uvádí malířství mezi svobodná umění).
Olej na plátně (209, 7 x 138, 6 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, nad nimi se vznášejí putti s věnci růží. Nad nimi dva putti zasypávají je květinami, levý drží ve zdvižené ruce růže a v ruce natažené dolů květiny, pravý drží ve zdvižené ruce růžový věnec a v ruce natažené dolů růži. Nalevo od Grácíí papoušek, napravo nazemi opička. Za Gráciemi arkáda obrostlá vínem, v průhledu zahradní architektura s terasou a uprostřed s ktuhovým pavilonem., Fučíková 1997#, I/14., and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Kresba (29, 7 x 41, 7 cm): Aktaión (antikizující oděv, úlášť, meč, kopí) vede psy na vodítku, ohlíží se na nahou Dianu v potoce, která se levicí zakrývá pláštěm, pravici pozdvihuje s varovně zdviženým ukazováčkem. Okolo polonahé Nymfy., Kaufmann 1985#, 74., and Jedno z nejstarších děl Hanse van Aachena inspirovaných antickou mytologií.
Olej na plátně (68, 2x 95, 2 cm): polonahá Venuše Adónis sedí vedle sebe a objímají se. Vedle Venuše Amor schovávající se pod draperii, vedle Adónida dva sedící psi, které Adónis drží na vodítku. Objímající se dvojice sedí pod stromem, v průhledu vpravo hornatá krajina. and Jacoby 2000#, s. 140.
Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Kresba černou křídou (11, 4 x 8 cm): polopostava Diany (půlměsíc nad čelem, toulec na zádech) s odhalenými ňadry., Fučíková 1997#, I/151., and Možná přípravná studie k dnes ztracenému obrazu v inv. vídeňských sb. 1610-1619, č. 218 : "i stukkel mit Luna vom Hanss von Ach".
Kresba (58 x 48 cm): Herkules (lví kůže) se chystá kyjem zabít Neřesti, které srazil na zem: nalevo je Svár (stará žena, místo vlasů hadi), napravo Lakota (bytost s oslíma ušima a pytlem s penězi v ruce, uprostřed Přetvářka (maska v popředí, vedle ní žába). Nad Herkulem sedí na oblaku Minerva (přilba) s věncem a palmovou ratolestí v ruce, vedle leží její štít s Gorgoneiem a kopí. V pozadí antické chrámy a postavy Múz., Kaufmann 1988#, I/16., Fusenig 2010#, č. 90 s. 232., and Stejná kresba: Göttingen, Kunstgeschichtliches Seminar der Universität, Kunstsammlung inv. č. H 510 (31,1 x 21,1 cm). Patrně přípravná kresba k nedochovanému obrazu z Rudolfovy sbírky. Není vyloučeno, že tento ztracený obraz tvořil střed triptychu, jehož další součásti tvořily dvě imperiální alegorie (srov. Stuttgart, Návrat Saturnovy říše 2; Mnichov, Návrat Panny). Herkules byl častým alter ego habsburských císařů včetně Rudolfa II.
Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Kresba černou křídou (19, 1 x 16, 5 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/153., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově obrazu z roku 1601 (Praha, NG, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy
Kresba (20,3 x 29,6 cm): v lese nalevo za stromem stojí Kefalos (antikizující zbroj, meč, toulec) s napřaženým lukem, z něhož právě vystřelil. Napravo sedí Prokris (dlouhé šaty) a hlavou spadlou na hruď, šíp uprostřed hrudi., Fučíková 1997#, I/139., Fusenig 2010#, č. 9 s. 110-111, and Kresba dokládá pobyt Hanse von Aachen v Benátkách v roce 1585. Výjev neilustruje líčení smrti Prokridiny v Ovidiových Proměnách, kde hraje klíčovou roli oštěp jejího manžela Kefala (Ov. met. 7, 661-865). Kresba mohla být inspirována verzí Apollodórovou (3, 15, 1) líčící společný lov Kefala a Prokris, kde je smrtící zbraní luk, ale Hans von Aachen Prokris nezobrazil jako lovkyni. Její oblečení a postoj spíše odpovídá líčení Ovidiovu, v němž žárlivá Prokris tajně sledovala lovícího Kefala.
Kresba (24, 3 x 17, 3 cm): nahá Venuše sedí a češe si dlouhé vlasy, vedle ní stojí Amor s miskou, u jeho nohy toulec a luk., Fučíková 1997#, I/165., Fusenig 2010#, č. 71 s. 205., and Přípravná kresba pro obraz, dnes ztracený.
Kresba (33 x 20,8 cm): nalevo Aineiás (antická zbroj, meč) v pravici Palladium (Minerva se štítem a kopím), napravo císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj), maršálskou hůl levici. Nahoře nalevo sedí žena (vavřínový věnec, dlouhé šaty), v rukou olivovou větvičku a knihu, lze ji vykládat jako Minervu (Verg. georg. 1, 18-19: Minervo, dárkyně oliv/Oleaque Minerva inventrix). Nahoře napravo sedí žena (dlouhé šaty, dvě trubky a palmová ratolest), patrně Fama., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., Fusenig 2010#, č. 92., and Návrh titulního listu pro vydání sebraných spisech Vergilia (Vergilius 1599), které vyšlo v Augsburku (srov. Praha, NK, Vergilius, frontispice). Jako vzor pro kontrastní pár Aenea a Augusta Aachenovi posloužila Raffaelova freska "Athénské školy", v níž idealisticky orientovaný Platón ukazuje nahoru (vzor pro Aenea) a materialisticky zaměřený Aristotelés ukazuje dolů (vzor pro Augusta).
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Olej na mědi (56 x 47 cm): Astraia (červený plášť, meč a váhy) stojí nad lvem, který porazil na zem personifikaci Klamu (modrý plášť, zlomený šíp), charakterizovanou předměty u dolního okraje: kniha a listiny s pečetěmi (dezinformace), maska (předstírání) a váček s penězi (úplatky? lakomství?). Pod ochranu Astraie se uchyluje nahá Pravda. Za Astraiou je antický sloup, nalevo průhled do krajiny, v popředí sedí Ceres (roh hojnosti, srp) a Mír (olivová ratolest), nad nimi stojí Svornost, která drží Mír za ruku., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 88 s. 230., and V augustovském politickém mýtu byl rozkvět impéria oslaven jako návrat Zlatého věku, jehož atributem byla Panna. Ve Zlatém věku sídlila mezi lidmi Astraia (Spravedlnost), jejíž odchod na nebe, kde se z ní stalo souhvězdí Panny, znamenal definitvní konec věku šťastné blaženosti. Panna je na obloze mezi souhvězdími Lva a Vah, na čemž je založena Aachenova alegorická malba oslavující vládu císaře Rudolfa II. K obrazu existuje varianta v Detroit Institute of Arts, která se liší od mnichovského obrazu v podstatě pouze jinou krajinou v pozadí. Obraz je protějškem alegorie s Návratem Saturnovy říše (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše).
Kresba perem (29,1 x 16 cm): Nahá Venuše stojí opřená o Amorův luk, vedle stojící Amor k ní vztahuje ruku se šípem, nalevo leží na zemi toulec. V pozadí strom., Fučíková 1997#, I/156., Fusenig 2010#, č. 70 s. 204., and Přípravná kresba k nedochovanému obrazu z Rudolfinských sbírek.
Kresba: polonahá Venuše sedí, levicí vytahuje šíp z toulce na zádech před ní stojícího Amora, který napíná luk. Za Venuší Mars ve válečné zbroji, jednou rukou Venuši objímá, ve druhé drží číši vína. Za Venuší putto s pochodní, pod ním Hojnost s rohem. Na protější straně žena s odhalenými ňadry (Minerva ?) s armilární sférou, za ní další Múzy, před nimi na zemi torso nahé ženské sochy, v pozadí za múzami kruhový chrámek., Konečný 1982#., Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). Kresba byla přípravou na obraz v soukromé sbírce, na níže je místo puti s pochodní mladý Bakchus s úponkou vinné révy (srov. Evropa, Dialog mezi Venuší a Minervou 2).
Olejomalba na alabastru (14, 4 x 10, 3 cm): císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj, žezlo v levici) sedí na trůnu, vedle něho orel., před ním turecký turban Císař ukazuje dopředu na skupinu zajatců, z ním vztyčená kopí císařské armády. Za Augustem stojí personifikace Říma (přilba, plášť, kopí), za ní prapor a standrata s orlem. Z nebe přilétá k císaři Merkur (okřídlená čapka a boty, caduceus) s olivovou ratolestí a palmovým listem v pravici. Vpravo nahoře znamení Kozoroha., Kaufmann 1988#, I/44., Jacoby 2000#, č. 58 str. 178-180., and Na druhé straně alabastrové desky je portrét císaře Rudolfa II., který je tak definován jako druhý císař Augustus. Augustus je identifikován znamením Kozoroha, hlavním pramenem tu byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus znamení Kozoroha propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995). To byl také důvod, proč Rudolf II. Kozoroha přijal za svůj emblém, ačkoli se pod tímto znamením nenarodil. Podobně jako na Sadelerově rytině podle ztraceného Aachenova obrazu z roku 1603 byla i symbolika tohohoto Rudolfova portrétu ovlivněna slavnou antickou kamejí, kterou se Rudolfovi podařilo získat někdy v letech 1591-1612. "Gemma Augustea" byla známou památkou v majetku francouzkého krále, která však byla za náboženských bouří v roce 1591 ukradena a okolo roku 1600 se objevila v Benátkách, kde ji Rudolf II. koupil (srov. Zwierlien Diehl 2007, 432nn). Z kameje Aachen převzal postavu císaře sedícího na trůně, vedle něhož je orel, personifikaci Říma, zajatce a znamení Kozoroha na nebi, ale zobrazení bylo aktualizováno a zajatci byli na Aachenově malbě charakterizováni jako Turci.
Kresba: Venuše (polonahá) se obrací napravo, k Bacchovi (polonahý, věnec na hlavě), který jí podává číši vína. Bacchus sedí na oltáři?, za ním sud s vínem, před ním na zemi konvice. Za Venuší Amor s lukem, který ji objímá kolo ramene. Nalevo sedí Ceres (ve vlasech má obilné klasy, v napřažené pravici srp), obrací se k Venuši, u jejích nohou snop obilí a koš s ovocem. Výjev je zasazen do příroního rámce, pod stromem, přes jehož větev přehozena látka, takže vytváří stinný přístřešek. and Patrně narážka na Terentiovu průpovídku ze hry Kleštěnec: "Sine Cerere et Baccho friget Venus" (bez Cerery a Bakcha Venuše mrzne), čili bez chleba a vína mrzne láska.
Kresba (25, 7 x37, 9 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor. Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých postav. and Kopie Aachenovy přípravné kresby k obrazu v Douai z roku 1588.
Kresba perem (18,9 x 25,3 cm): Venuše (dlouhé šaty) sedí, levou ruku se drží s Adónidem za ruku, pravou k němu vztahuje, aby ho zadržela. Adónis (antikizující zbroj, kožené boty, oštěp) odchází na lov, před ním dva psi. Za Venuší strom., Fučíková 1997#, I/137., Fusenig 2010#, č. 7 s. 107, and Jedno z nejstarších děl Hanse van Aachena inspirovaných antickou mytologií.
Kresba perem (19,2 x 14,4 cm): nalevo Parrhasios a Zeuxis (oba vousy, pláště, jeden z nich má baret), živě gestikulují obráceni k sobě, před nimi obraz chlapce s hrozny, k nimž se slétají ptáci. Za malíři další postavy., Konečný 1988#., Fučíková 1997#, I/142., Fusenig 2010#, s. 142., and Kresba byla inspirována historkou o sporu mezi slavnými řeckými malíři Zeuxidem a Parrhasiem, kterou zaznamenal Plinius v knize Kapitoly o přírodě/ Naturalis historia (35, 65-66). Později se Aachen k anekdotě vrátil obrazem chlapce s iluzivně podanými hrozny: Wien, KM, Chlapec s hrozny (mladý Bakchus nebo Amor).
Dvě mužské polopostavy. V popředí Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina), v levici drží sklenici s vínem, pravou rukou si bere z hroznu, který mu podává za ním stojící Silén., Fučíková 1997#, I/17., and Dílo snad pochází ze sbírek Rudolfa II. na Pražském hradě. Jedná se snad o soudobé portréty v mytologickém převleku. Silén má portrétní rysy autora, Bakchus Kryštofa Popela z Lobkovic.
Kresba (40, 1 x 28, 8 cm): uprostřed symbolů narození a smrti tři předoucí Parky: nalevo mladá Klóthó drží nit s předenem, uprostřed Lachesis s vřetenem a napravo stará Atropos nůžkami ustřihuje nit života., Fučíková 1997#, I/143., Fusenig 2010#, č. 52, s. 176-177., and Předloha ke grafickému listu Aegidia Sadelera, který vydal v roce 1589 Joris Hoefnagel, jenž byl autorem ikonografického programu (srov. Praha, Nicomaxia Vitae). O Parkách srov. Exemplum: Parky (Moiry)
Olej na plátně (67,7 x 48,2 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/11., Fusenig 2010#, s. 258 č. 110., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově kresbě (Firenze, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy (Düsseldorf, Lukrécie).
Kresba černou křídou a perem (18, 9 x 25, 4 cm): mladý Bakchus sedí na sudu s číší v pozdvižené pravici, okolo ženy hrající na hudební nástroje., Fučíková 1997#, I/148., and Fusenig 2010#, č. 55 s. 181.
Mapa Středozemního moře s nápisem AENEAE NAVIGATIO (mezi stranami 612-613). Vlevo dole zkrácený citát z Aeneidy (1, 378-385), na mapě rozmístěny u jednotlivých lokalit příslušné citáty. Vpravo nahoře tabulka nadepsaná ORIGINIS ROM. MONUMENTA EX NUMMIS. V horní řadě (zprava): AE Sest. Traianus, c. 104, rev. ležící Dacia, zprava k ní přistupuje a zdvihá ji Tiber s rákosem v ruce, narážka na dácké tažení; As Antoninus Pius, 147, rev. bílá prasnice (sus alba) pod stromem (znamení, podle kterého měl Aineiás najít místo pro založení Alby Longy, Verg. 3, 389-393); AE As Antoninus Pius, 140/144 rev. Mars slétá dolů, kde leží Rhea Silvia (Liv. 1, 4). Uprostřed: AE Sextans, 217-215 př. Kr., av. Lupa Romana s Romulem a Remem, rev. orel s nápisem Roma (aquila Romana). Nalevo dole, pod sebou: AR Den. Sextus Pompeius 137 př. Kr., av. Roma, rev. Ruminský fík (Ficus Ruminalis), pod ním Lupa Romana s dvojčaty, nalevo pastevec Faustulus (Verg. Aen. 03, 389-393). Napravo dole, pod sebou: AR Den. Iulius Caesar, 47-46 př. Kr., av. hlava Venuše, rev, Aineiás s Palladiem a Anchísem (Verg. Aen. 02, 707-720). Dole, vedle sebe: AR Den., 115-114 př. Kr., av. Roma (hlava), rev. Roma s oštěpem mezi dvěma ptáky, před ní Lupa Romana s dvojčaty., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., and Titulní list (viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, frontispice) a mapa podle návrhu Hanse von Aachen ve výboru z Vergiliova díla (Vergilius 1599), který pořídil Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus (pocházel z Mostu, odtud přízvisko) a vydal v Augsburku u Johanna Pretoria roku 1599 (tiskař Domenicus Custos). Kresba k titulnímu listu: Göttingen, Kunstsammlung der Georg-August-Universität inv. 10/22. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia.
Malba na mramoru (21,5 x 27 cm): S nebes se na oblaku snáší Jupiter s bleskem v napřažené pravici letí na orlu, za ním Athéna (přilba, štít, kopí) drží v náručí císřskou korunu, vedle ní Fama s trubkou. Dole na zemi běží Apollo (červený plášt, luk, toulec, zdvižená ruka) okolo poražení Turci a poházené turecké zbraně a insignie. Na obzoru vpravo jízda. Na rubu je kozoroh a Jupiterův orel., Fusenig 2010#, s. 26., and K malbě je v Braunschweigu zachována kresba, která se od ní liší tím, že Apollón má u pasu zavěšený meč. Postava Apollóna je podána stejně na Aachenově obrazu s imperiální alegorií ve Stuttgartu (Stuttgart, Návrat Zlatého věku). O nápisu srov. Reitz 2009, 110-111.
Olej na plátně (197 x 142 cm): Mír (nahá žena) sedí s olivovou ratolestí ve zdvižené ruce, pod nohama má atributy války (puška, buben, brnění, přilba, píka). Zleva k ní přistupuje Hojnost (žena v plášti sepnutém na rameni páskou) se zlatým pohárem a rohem hojnosti. Napravo je personifikace Umění a vědy (žena v plášti), v pravici sférický astroláb (původně meč), v levici, kterou objímá mír, drží paletu a sošku. Za skupinou rozhrnutý závěs s průhledem do krajiny., Kaufmann 1988#, I/40., Fusenig 2010#, č. 86 s. 226-227., and O obraze napsal Karel van Mander: "Obzvláště půvabná je nahá žena s nádherným obličejem, je to Mír s olivovou ratolestí, a zašlapává do země válku nebo válečnické předměty. S ní jsou na obraze Hojnost, Umění, Malířství a další alegorické postavy, které symbolizují, že v dobách míru kvete blahobyt a umění" (Mander 1604, 291r, překlad Jana Kuchtová). Kompozice je totožná s Aachenovým obrazem Diany (Vaduz, Diana), což demonstruje zaměnitelnost alegorií a mytologických výjevů v rudolfinském umění (Kaufmann 1988, 147). Personifikace Umění a vědy původně držela meč a představovala Spravedlnost.
Olejomalba na dřevě (40 x 50 cm): nahá Selene leží na improvizovaném loži v jeskyni, Pan se ztopořeným údem ji objímá. Pod pravou paží Selene je snad vidět, že leží na bílé vlně, na kterou ji Pan zlákal. Nalevo dole spí Amor, luk v ruce, šíp leží vedle. Napravo průhled do krajiny s chrámem na obzoru, v popředí hodující Fauni a Nymfy (Faun hrající na syrinx, Nymfa s číší zdvihající hrozen vína, objímající se pár)., Kaufmann 1988#, I/32., Jacoby 2000#, č. 43 s. 147-148., and Vergiliova zmínka v Písních rolnických (3, 391-394) je jediným antickým pramenem o Panovi a Seléné.
Dva muži v antické zbroji, pravý se žezlem, překračuje padlého Kentaura. Levý ukazuje dolů na vlčici u jeho nohou, u níž sedí nahé dítě. V pozadí charakteristické stavby antického Říma (chrámy, pyramida, sloup s reliéfní výzdobou)., Fučíková 1997#, I/135., Fusenig 2010#, 3., and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě, 2. patro, mezi 1. a 2. oknem (srov. Exemplum: Palazzo Milesi). Výjev zobrazoval bezesporu mýtické postavy. Vzhledem k charakteristickým římským stavbám v pozadí to mohl být Romulus a Remus, ale u vlčice je jenom jedno dítě a pod druhým válečníkem leží zabitý Kentaur, který v tomto mýtu nevystupuje. Vzhledem k těmto skutečnostem se patrně nejednalo o ilutraci mýtu, ale o alegorický výjev oslavující mýtické počátky Říma, což by odpovídalo ideové koncepci celé fasády.
Kotalík 1982#, s. 94, č.k. 74d. and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě (pod okny 1. prostřední výjev), srov. Exemplum: Palazzo Milesi.
Kresba (13,3 x 33,3 cm): V levém rohu sedí polonahá žena s rohem hojnosti (Abundantia), zleva do prava jde průvod obětníků, mužů a žen, s dary Niobé: košíky, konvice, koza, kůň., Fučíková 1997#, I/134., Fusenig 2010#, 5., and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě (pod okny 1. první výjev zleva), srov. Exemplum: Palazzo Milesi. Inspirací byl příběh o Niobé známý z Ovidiových Proměn. Ovidius sice výslovně nezmiňuje, že by se Niobé nechala uctívat jako bohyně, ale Vasari takovým způsobem výjev na fasádě Palazzo Milesi interpretoval. Napravo vlys pokračuje obrazem Niobé řečnící k Thébanúm,
Kresba (18 x 42,4 cm). Uprostřed na ozdobném oltáři socha Niobe, z obou stran k ní přicházejí Thébané, klaní se, poklekají a přinášejí darem sošku. Nalevo od sochy stojí kněz z pláštěm přes hlavu, za ním jeho pomocník s truhličkou., Fučíková 1997#, I/134., Fusenig 2010#, č. 4., and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě (pod okny 1. prostřední výjev), srov. Exemplum: Palazzo Milesi. Monochromní malba napodobující kamenný reliéf byla na originále kombinována se zlatou napodobující reliéfy bronzové. Inspirací byl příběh o Niobé známý z Ovidiových Proměn. Ovidius sice výslovně nezmiňuje, že by se Niobé nechala uctívat jako bohyně, ale Vasari takovým způsobem výjev na fasádě Palazzo Milesi interpretoval. Nalevo vlys pokračuje obrazem Niobé řečnící k Thébanúm, napravo zobrazením Latony, jak žádá své děti, aby ji pomstily.
Olej na plátně: vlevo pod stromy skupina ženských postav, družky Proserpininy, které s ní trhaly květiny, které drží v ruce. Vpravo vůz tažený koňským spřežením s Plutonem (červený plášť, dlouhé vlasy a vousy), v náručí drží polonahou Proserpinu, která vztahuje ruku k nebesům, kam se též zoufale dívá, z náruče jí vypadla kytice květin. V průhledu vpravo jezero obklopené lesy (Pergus, dnešní Lago di Pergusa na Sicílii)., Fučíková 1997#, I/7., Fusenig 2010#, č. 26 s. 141., and Obraz pochází patrně ze sbírek císaře Rudolfa II., v inventáři z roku 1621 je uveden pod č. 817 "Ein Pluto mit Proserpino von Hansen von Acha (Orig.)" Aachen se držel italské obrazové tradice respektující Ovidiův text: Proserpina má vepředu roztržený plášť, zoufale volá matku, z náručí jí vypadly květiny, nalevo jsou její překvapené družku s květinami. Místo, kde k únosu došlo, také odpovídá Ovidiovu popisu Lago di Pergusa na Sicílii.
Olejomalba na mědi (55, 5 x 47 cm): v popředí Apollón triumfuje nad Turkem, charakterizovaným zbraněmi na zemi (štít, luk, šípy, zahnutá šavle, palice), které doplňují turecké panovnické insignie v pravém dolním roku (turban a žezlo). Apollón ohlašuje příchod Zlatého věku. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, kterému bere šíp, napravo polonahá Abundatia (cornucopia a nádoba se zlatými mincemi). Ve středním plánu obrazu je oltář, na němž jsou drahocenné nádoby, připomínka Zlatého věku. Nalevo na podstavci, před ruinami antického Říma sedí bohyně Roma (přilba, žezlo), v ruce drží Palladium, sošku Minervy, kterou přinesl Aeneas do Říma z Tróje. Vedle Romy turecké trofeje (praporec, turban, toulec), jedná se tedy Svatou říši římskou. Na pravé straně antická ruina se sochou Saturna v nice, před ním sedí Múzy (globus, kružítko, caduceus, flétna). V pozadí antické ruiny, nahoře letí ve vzduchu nahý Saturn/Chronos (křídla, vousy, kosa a přesýpací hodiny)., Kaufmann 1988#, I.15., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 89 s. 231., and Návrat Zlatého věku byl klíčovým motivem imperiálních alegorií v rudolfinském umění. Vzorem byl augustovský mýtus, v němž měl ústřední postavení Apollón. Horatiova "Píseň stoletní" vzývala právě toto božstvo a jeho sestru Dianu, píseň byla přednesena 3. června 17. př. Kr. na Palatinu v Římě chórem chlapců během "Ludi saeculares" zavedených Augustem na oslavu příchodu Zlatého věku. Píseň lze chápat jako inspiraci Aachenova obrazu oslavujícího Apollóna. Básník vzývá boha, "aby skryl svou zbraň" (Hor. c. s. 33) - na obraze je Apollón zobrazen výjimečně beze zbraně. Apollón má obnovit jubilejní slavnosti trvající "tři sladké noci a tři dny bílé" (23-24) - to patrně naznačuje Apollónova ruka se vztyčenými třemi prsty. Apollón má římské chlapce "přivést k mravnosti" (45), aby se věnovali manželským povinnostem a přivedli četné potomstvo (47). Tento moment mohla na obraze naznačovat Venuše, která tu vystupuje nejen v roli pramatky římského lidu - je zobrazena, jak odebírá protestujícímu Amorovi šíp, symbol erotických dobrodružství. Apollón má také přispět k tomu, aby mladí Římané porazili nepřátele (53-56), kteří jsou na obraze připomenuti Turkem a tureckými zbraněmi u spodního okraje. V básni je rovněž obšírně zmíněna historie Říma (37-44), na níž na obraze odkazuje na socha personifikace Říma s Palladiem, který Aeneas a Anchises zachránili z hořící Tróje. V básni je zmíněno devět Apollónových Múz (62), které se na obaze rovněž objevují, stejně tak jako Hojnost (Copia, 60) s plným rohem. K obrazu existuje přípravná kresba (Braunschweig, Návrat Saturnovy říše 1). Obraz je protějškem alegorie s Návrat Panny (Mnichov, Návrat Panny).
Kresba (list ze štambuchu): uprostřed Minerva (přilba) s olivovou ratolestí sedí vedle Jupitera (orel), který ji objímá. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, za ní Neptun (trojzubec), pod ní Apollón (lyra). Napravo Diana (luk), za ní Herkules (lví kůže), Pluto (dvojzubec) a Merkur (caduceus, okřídlená čapka a boty. V pozadí antická architektura., Jacoby 2000#, č. 50 s. 157-159., and V přípise: "Tento výjev (znázorňuje), jak Jupiter k údivu všech ostatních pohanských božstev opouští Venuši a miluje Minervu". Stejný výjev, ale podaný s jinými detaily a v pozměněné kompozici, znázornil Aachen na obraze v Londýně (London, Shromáždění bohů 2).
Kresba (23, 8 x 27, 9 cm): nahá Lukrécie leží na lůžku a brání se nahému Tarqiniovi, který k ní napřahuje dýku., Fučíková 1997#, I/154., Fusenig 2010#, č. 85 s. 225., and Studie k obrazu ve Vídni z let 1600-1605, který má stejnou základní kompozici, ale těla jsou zobrazena v jiných pozicích.
Olej na plátně (196 x 127 cm): nahá Diana (měsíční srpek nad čelem) sedí s oštěpem v jedné a šípem ve druhé ruce, nad ní visí na stromě toulec, u nohou lovecký pes. Zleva k Dianě přistupuje Nymfa s oštěpem ruce doprovázená psem, zprava přichází Nymfa s loveckým psem a ulovenou laní na zádech. Výjev je situován do lesa s průhledem na krajinu., Kaufmann 1988#, I/41., and Fusenig 2010#, č. 87 s. 228-229.
Kresba (24 x 35, 3 cm): Paris (frygická čapka, kůže) sedí pod stromem s pastýřskou holí položenou vedle sebe. Předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor. Napravo nahá Minerva, přilba, kopí, štít a brnění u jejích nohou. Nelevo od Afrodíty Juno a další dvě ženy. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť). Napravo říční bůh., Prag um 1600, II, č. 608 s. 147., and Varianta kompozice Aachenova obrazu v Douai z roku 1588.
Olej na plátně: scéna v krajině, polonahý Bacchus, v levé ruce drží hrozen vína, na hlavě věnec z révy, objímá sedící nahou Ceres (v levé ruce drží pohár vína, ve vlasech má obilné klasy), za ní okurka. Amor sedící ženě přináší koš s ovocem a zeleninou., Fučíková 1997#, č. I/10., Fusenig 2010#, č. 74 s. 210., and V inventáři je obraz nazván "Ein gausen" (svačinka). Nejednalo se o žánrový výjev, ale ilustraci Terentiovy okřídlené věty ze hry Kleštěnec: "Sine Cerere et Baccho friget Venus" (bez Cerery a Bakcha Venuše mrzne), obdobně jako v případě Aachenova obrazu, kde je Bakchus zobrazen pouze s Venuší (Wien, KM, Bakchus, Venuše a Amor). Oba obrazy propojuje postava Amora, jehož k nebi obrácený pohled je ohlasem Venuše z obrazu Bakcha a Venuše.
Olej na plátně (63 x 50 cm): uprostřed žena s odhalenými ňadry, hledí vzůru, kam také ukazuje ukazováček její pravé ruky. Po její straně Amor, který ji levicí objímá pod ňadrem, dívá se směrem k Venušině ruce ukazující k nebesům, čímž je její gesto zdůrazněno. Za Venuší Bakchus (věnec z vinné révy, kožežina) se skleněným pohárem vína v levici, pravici na Venušině nahém rameni., Fučíková 1997#, no. I/9., Fusenig 2010#, č. 73 s. 208-209., and Obraz nelze považovat za alegorii moci vína, které vítězí i nad láskou, ale není také oslavou vína a lásky (L. Konečný in Fusenig 2010, 209). Postavu Venuše zobrazené zepředu se zvýrazněnými ňadry, obličejem obráceným vzhůru a pohledem upřenýma k nebesům Aachen převzal z rytiny (Hubert Goltzius, c. 1560), která ilustruje okřídlené rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus." Toto téma Aachen zobrazil několikrát a obraz s Venuší a Bachem ve Vídni je tedy nutné chápat jako výřez z celku, jehož součástí je rovněž Ceres. V této variantě tématu bohyně lásky víno odmítá. Je to Venus Caelestis (Úrania, tedy Nebeská, srov. Platón, Symposion 180d-181b), což naznačuje její pohled upřený k nebesům i gesto její pravé ruky s ukazováčkem obráceným stejným směrem. Venušina gesta jsou v protikladu ke gestům Bakchovým: jeho pravice má ukazováček obrácený dolů, dotýká se navíc Venušina ramene a naznačuje tak tělesnou lásku. I pohled boha vína směřuje dolů. Levici má pozdviženou vzhůru, ale drží v ní sklenici vína, což lze chápat jako ironický komentář ke gestu Venušiny levé ruky ukazující vzhůru. Nápadná symetrie Bakchových rukou (obě mají sepjaté dva prostřední prsty a oddělený ukazovák i malíček) má rovněž symbolický význam, hmat a tělesná láska (Bakchova pravá ruka) jsou společně s chutí a vinným opojením (Bakchova levice) atributy materiálního světa. V Sofokleově dramatu Oidipús na Kolónu, hrdina zdůrazňuje, že vstupuje do háje zasvěcého Erínyím střízlivý (néfón aioniois: jsem střízlivý bez vína), antický komentář k tomu poznamenává, že k božstvům, kterým se neobětovalo víno, patřila také Afrodíté Urania čili Venus caelestis/ Venuše nebeská (Sch. Soph. Oid. K., 100). Scholia byla v 16. století známa, vyšla tiskem už v roce 1518 a 1547.
Olej na dřevě (45 x 36 cm): chlapec s iluzivně nakreslenými hrozny vína., Fučíková 1997#, I, 15., Fusenig 2010#, č. 75 s. 211., and Obraz byl patrně inspirován historkou o sporu mezi slavnými řeckými malíři Zeuxidem a Parrhasiem, kterou zaznamenal Plinius v knize Kapitoly o přírodě/ Naturalis historia (35, 65-66). Oba malíře před obrazem s chlapcem s hrozny Aachen zobrazil na kresbě z roku 1589 (Paříži). Chlapce lze na základě atributu interpretovat jako mladého Bakcha, ale lze jej chápat také jako Amora, protože je citátem z Aachenova obrazu s Bakchem a Cererou (Wien, Bakchus, Ceres a Amor). Toto srovnání osvětluje význam chlapcova pohledu, který je odvrácený od hroznů a směřuje vzhůru, k nebesům. Ideová koncepce obrazu je založena na kontrastu mezi spiritualitou tváře a zdůrazněnou materialitou vinných hroznů a listů, které jsou virtuózní imitací smyslové skutečnosti.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): uprostřed je zobrazen převrácený vůz Hélia a nahý Faëthón padající k zemi. Nalevo je nahý Jupiter na orlu se svazky blesků v obou rukou, jimiž právě srazil vůz s Faëthontem. Napravo je sídlo Hélia (kruhový chrámek), v němž sedí bůh (žezlo, sluneční kotouč okolo hlavy), Faëtón před ním klečí a prosí o vůz, okolo sedí božstva. Dole je v pravém rohu pod keřem říční bůh Éridanos (nahý s nádobou, z níž vytéká voda), vedle další postava. Napravo mořský břeh, na něm další dva říční bohové s nádobami s vytékající vodou. Na břehu tři nahé sestry Faëthonta (Héliovny), levá se zděšeně dívá vzhůru na padající vůz, oboum Héliovnám stojícím napravo se ruce se mění v stromové větve. Za Héliovnami labuť, další labuť letí vzhůru., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66 s. 198-199., and Hans von Aachen se držel velmi těsně Michelangelovy kresby z doby okolo roku 1533 (Royal Library, Windsor), z níž okopíroval Faëthonta s padajícím vozem, personifikaci řeky i postoje tří Helioven, včetně dvou labutí. Částečně se rovněž držel zobrazení Jupitera. Malíř musel znát Michelangelovu kresbu z nějaké věrné kopie a ne z rytiny Nicolause Beatrizeta (Prag um 1600, I, s. 64), která se od originálu značně odchyluje. Z Michelangelovy kresby mohl převzít i labuť, v níž byl proměněn Faëthontův truchlící druh (pseudo-Hyginus, Báje, 154). Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně Osvobození Andromedy (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakche), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Olejomalba na alabastru (38 x 45 cm): drak plave k nahé Andromedě připoutané na břehu moře ke skále, seshora se na Pegasu blíží Perseus (okřídlená přilba, štít) s napřaženým mečem. Na druhé straně zálivu dva koráby a město., Kaufmann 1988#, I/47., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010# č. 65 s. 196., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Aiolem (Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Faëthontův pád). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy). O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
Olej na plátně (121 x 183 cm): polonahá Lukrécie (perlové náušnice, perly ve vlasech) leží na posteli, nad ní Tarquinius v římské zbroji, u boku prázdnou pochvu, je ozbrojen krátkým mečem, na hlavě přilba s chocholem. V levé polovině obrazu muž u závěsu, ohlíží se na Lukrécii., Fučíková 1997#, I/12., Fusenig 2010#, č. 84 s. 224., and K obrazu se dochovala přípravná kresba (Stuttgart, Tarquinius a Lukrécie).
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): zleva přijíždí na voze taženém labutěmi Amor (luk, toulec), nad ním letí putto s vavřínovým věncem. Před labutěmi jede na panterovi putto s pochodní na vysoké tyči, okolo labutí putti s triumfálními standartami: kopí s nabodnutým srdcem, lukem a šípem, srdcem probodeným šípem, srdcem s křídly a srdcem. Nad standartami dvě holubice. Za Amorem jede na kozlu Bakchus (pohár, konvice), vedle Bakcha na pravé straně jde nahá Venuše (srdce s plamenem, šíp), na levé straně je Bohatství s rohem hojnosti. V pravém dolním rohu bůh řeky (kormidlo, nádoba s vodou), objímá Nymfu. Nalevo nahoře kruhový chrámek. V levém dolním rohu Faunka, před ní nahá Nymfa s rukou zdviženou k průvodu. Na oblacích nahoře shromáždění bohů, uprostřed polonahý Apollón (lyra) na trůně, nalevo nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť na ramenou, caduceus), nalevo oblečená Diana (měsíční srpek). Okolo bohů putti s kyticemi květů., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41.Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66, s. 198-199., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Faëthontem (Wien, KM, Faëthontův pád) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): bitva v pozadí, uprostřed prapory ukořistěné nepřátelům, u nichž ženská postava (personifikace Sedmihradska?). Před prapory je spoutaná Hydra se třemi useknutými hlavami, na jednu ránu ruka přikládá hořící pochodeň. Na pravé straně lev s Herkulovým kyjem, palicí a palmovou ratolestí., Fusenig 2010#, s. 237 č. 100., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb). Ruka s pochodní je narážka na mýtus o Herkulovi a Hydře.
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): v pozadí bitva mezi šiky císařské (vepředu) a turecké armády, nelevo plačící postava s korunou (personifikace Uherského království), napravo Turek přistupuje ke skupině civilního obyvatelstva, z nichž jedna postava drží hořící srdce (Caritas). Na nebu Spravedlnost s mečem a vahami., Fusenig 2010#, s. 237 č. 96., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb).
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): na pozadí bitevní výjev, uprostřed spoutaný Svár sedí na ukořistěných zbraních, nad ním ukořistěné praporce. Nalevo Fortitudo (lev) s římskou standartou s císařským orlem. Nad ní znak Kozoroha císaře Augusta, který si Rudolf II. přisvojil., Fusenig 2010#, s. 237 č. 99., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb).
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): v pozadí je bitva mezi císařským vojskem a Turky na soutoku Sávy a Kupy, personifikace obou řek v popředí (nazí muži s nádobami s vytékající voou). Uprostřed na ostrově sedí personifikace Chorvatska nebo Štýrska (koruna, žezlo), které Victoria s palmovou ratolestí vkládá na hlavu vavřínový věnec. Na nebi orel podporovaný příznivým větrem (foukající obličej) vztahuje pařát na turecký půlměsíc., Fusenig 2010#, s. 237 a č. 95., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb). Antická symbolika se na obraze objevuje v podobě personifikací řek, Viktorie s atributy a Jupiterova orla na nebi.
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): noční scéna dobytí Rábu je zobrazena napravo, v popředí je personifikace Rábu objímající sloup, na něž sedí císařský orel. Pravicí drží za vlasy Turka, který jí odvazuje pouta. Zleva k Rábí přistupuje Victoria, v levicí drží roh hojnosti a palmovou ratolest, pravicí korunuje Ráb vavřínovým věncem. Na nebesích je Diana s měsíčním srpkem, před ní klečí Juno (páv), která svit měsíce skrývá pláštěm. Napravo na nebi světlo s nápisem "Jehael" (Jahwe) - poukaz na to, že vítězství bylo božím zásahem., Fusenig 2010#, s. 237, č. 97 a 101., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb). Juno zaclánějící měsíční srpek připomíná, že dobytí peevnosti umožnila bezměsíční noc, znamení boží přízně. Na kresbě dochované v Berlíně (Staatliche Museen, Kupferstichkabinett inv. č. KdZ 4722) má postava u nohou Rábu podobu Occasio. Antické božstvo dobré příležitosti, Occasio (Kairos), mělo vlasy jenom na přední straně hlavy na znamení, že jakmile se k nám obrátí zády, již ji nelze chytit.
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): v pozadí bitva o Stoličný Bělehrad (Székesfehérvár), v popředí vlevo truhlící Turci, vpravo sedí personifikace Uher, korunuje ji císařský orel, vedle stojí vousatý muž v antické zbroji (vavřínový věnec) s palmovým listem a tureckým měsíčním srpkem (personifikace říše římské?). Nhoře Panna Maria korunuje Uhry., Fusenig 2010#, s. 237 č. 98., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb).
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): císařský vyslanec (soudobé oblečení) stojí s rukou v bok, gesto levice naznačuje argumentaci, proti němu stojí Turek (turban) s napřaženým mečem. Za císařským vyslancem stojí Herkules (kůže, kyj), za Turkem stojí vlk v turbanu a nahé Furie (hadi místo vlasů) s pochodněmi. V pozadí Konstantinopol. Na nebi Jupiter (svazek blesků a orel), Minerva (přilba, dlouhá tunika) a Mars (brnění, meč). Minerva a Mars drží společně kopí., Kaufmann 1988#, I/49., Fusenig 2010#, s. 237, č. 94., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb). Střetnutí habsburské říše s říší osmánskou říší je prezentováno jako pokračování boje olympských božstev, v němž stojí Minerva a Mars bok po boku ("arte et Marte"). Mír a rozkvět civilizace proti válce a chaosu byl topos, který habsburská propaganda převzala z propagandy augustovské.
Olejomalba na mědi (30, 5 x 21 cm): sedící nahá žena (perly ve vlasech, na náramku a na paži), zezadu k ní přistupuje mladý Faun (červený plášť na řemeni přes rameno, kozí nohy) a objímá ji. Vedle ženy sedí Amor (křídla), vedle něj luk, v pravém dolním rohu obrazu toulec., Kaufmann 1988#, I/13., Prag um 1600#, I, č. 91, s. 210-211., Fusenig 2010#, č. 72 s. 206-207., and Výjev byl dříve interpretován jako Antiopé a Jupiter proměněný v Fauna, ale Eliška Fučíková upozornila na to, že na dobových obrazech s touto tematikou je pravá podoba Jupitera vždy naznačena jeho atributy (Prag um 1600, 211). Pro výklad ženy jako Venuše svědčí důležitý detail: Amorův luk nemá napnutou tětivu a je tedy okázale vyřazen z provozu. Stejný význam má patrně gesto Amorovy ruky s ukazováčkem zdviženým vzhůru, který je ohlasem gesta Venuše na obraze s touto bohyní a Bakchem (Wien, Bakchus, Venuše a Amor). Amorovo gesto doplňuje nahá žena tím, že pravicí ukazuje dolů, aby naznačila, kam Faun náleži.
Olejomalba na alabastru (38 x 45 cm): v levém dolním rohu Aiolos (koruna, žezlo, tunika, plášť) zdvihá obě ruce, aby vypustil větry. Před ním stojí Juno (koruna, šaty s ohhalenými ňadry) a ukazuje za sebe, na rozbouřené moře s Aineovou flotilou. Nad Aiolem hora, z níž na jeho příkaz vylétly větry, které jsou zobrazeny jednou jako putto, v ostatních případech jako foukající hlavičky putti s křidélky. Na pravé straně na břehu moře Nymfa Déiopeia s nádobou, z níž vytéká voda, pod ní ve vodě mořská obluda. Na břehu je za keřem schovaný dudák s kloboukem, na obzoru kulatá věž s praporem. Na nebi, v pravém horním rohu přihlíží zkáze polonahá Venuše na voze taženém párkem holubic., Kaufmann 1988#, I/47., Fusenig 2010#, č. 65 s. 196-197., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Perseem a Andromedou (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Faëthontův pád). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy). Kromě tohoto rámce mohly mít oboustrané destičky další významové roviny. Na obou stranách této desky je přibližně na stejném místě zobrazená v podobné póze nahá dívka a před ní v moři je mořská obluda. Na straně s Perseem je tato dívka Andromeda a na straně s Aiolem je to Déiopeia, v obou případech se jedná o nástrahu, která se hrdinovi staví do cesty, což je patrně alegorický význam obou výjevů. Deiopeia na zemi má protějšek ve Venuši, která je zobrazena v oblacích přímo nad ní, ale má opačný smysl. Zatímco Déiopeia zapříčinila, že Aineiova flotila málem celá zničena, díky Venuši hrdina cíle svojí životní poutě nakonec přeci jen dosáhne. Mořská bouře, která sice Aineia odehnala od cíle jeho cesty, ale nedokázala mu zabránit ve splnění jeho světodějného úkolu, byl topos císařské politické propagandy, s nímž se v Praze setkáváme poprvé v roce 1558, při přivítání nově zvoleného císaře Ferdinanda I. Císař při slavnostní cestě na Pražský hrad procházel skrz město, kde jej na Staroměstském náměstí uvítalo 2000 nejkrásnějších pražských dívek, které byly přirovnány k Nymfám, které Juno vychválila Aiolovi (Collinus, Cuthenus 1558, 8v: Quarum formae praestantiam Iuno coram Aeolo apud Vergiliam depraedicat).
Kresba (37, 2 x 46, 4 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom nahoru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto s Kerberem. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Prag um 1600#, I, č. 177., and Přípravná kresba k obrazu (London, National Gallery inv. n. 6475). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Landesbibliothek, Cod. hist. Q. 298/299, Stammbuch Janisch fol. 142r) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).