Nárožní pětipodlažní nájemní dům, na nárožích ve druhém patře mezi zdvojenými okny stojící ženská postava v antické drapérii, na hlavě koš z akantových listů ukončený motivem vejcovce (sloupová hlavice) - imituje řeckou karyatidu., Szentpétery 1998, s. 43, and Karyatidy, původně oděné ženské postavy ve funkci sloupových opěrných článků řecké architektury, byly převzaty do tvarosloví renesanční, klasicistní a novoklasicistní architektury, kde se však jedná o nefunkční čistě dekorativní prvek. Ve druhé polovině 19. století se karytidy často objevují na fasádách eklektických staveb po celé Evropě (Maďarsku nejblíže, například vídeňský Parlament a nájemní paláce na Ringstrasse).
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, na nárožích ve druhém patře mezi zdvojenými okny stojící ženská postava v antické drapérii, na hlavě koš z akantových listů ukončený motivem vejcovce (sloupová hlavice) - imituje řeckou karyatidu., Szentpétery 1998, s. 43, and Ve druhé polovině 19. století se karytidy často objevují na fasádách eklektických staveb po celé Evropě, ve Vídni například na budově parlamentu a na palácích na Ringstrasse. Ženské postavy ve funkci sloupových opěrných článků, karyatidy, se poprvé objevily v antickém Řecku a pozdější Evropa je znala především z výzdoby Erechtheionu v Athénách. Jednu z nich přivezl roku 1806 Lord Elgin do Londýna.
Budova nemocnice, MAZSIHISZ SZERETET KÓRHÁZ, židovská lůžková nemocnice (Mazsihisz - Magyaroszágy Zsidó Hitközsegek Szövetsége) byla postavená v roce 1911, od roku 1914 Chevra Chadisa, pro platící pacienty, dar americké židovské rodiny Weinberg, v roce 1952 zestátněna. Sochařská výzdoba v zahradě nemocnice. Před fontánou je umístěno torzo sochy nahé dívky (bez paží) s drapérií kolem beder (zmenšená kopie Venuše Mélské) stojící na tamburovém podstavci s reliéfem. Reliéf běžící kolem soklu zobrazuje bakchický průvod: tančící bakchantka s bubínkem v levé pozdvižené ruce, tančící bakchantka hraje na píšťalu, za ní Satyr, přes rameno má lví kůži, hraje na dvojitou píšťalu, druhá tančící dívka drží v pravé ruce lékythos, mladík se džbánem na levém rameni. Ve vzdálenějším koutě zahrady stojí socha dívky v antické drapérii, v pravé ruce svěšené podél těla drží obilné klasy, na hlavě má koš s ovocem (alegorie hojnosti)., Rajna 1989, č. 8513; Kuhn 2005., and Obě sochařská díla jsou kopiemi antických děl.Socha nahé dívky na tamburovém podstavci je kopií antické Venuše. Originál tzv. Venuše Mélské byl nalezen v roce 1820 v jeskyni na ostrově Mélos. Socha byla prostřednictvím francouzského námořního důstojníka Julese Dumonta d´Urville poslána do Francie, jako dar králi Ludvíku XVIII. a stala se součástí královských sbírek. Za jejího autora je považován Alexandros z Antiochie, nebo Praxiteles, původ je datován do doby kolem roku 130 - 120 př.n.l. Socha byla předlohou pro mnoho kopií z různých materiálů a v různých velikostech; v 19. století se stala častou plastickou výzdobou umístěnou v evropských zahradách. Odlitky a zmenšené kopie antické Venuše byly v 19. století ve velké oblibě, dodnes se vyrábějí její terrakotové napodobeniny v různých velikostech, které jsou prodávány v supermarketech jako zahradní dekorace. Tato antická socha je typickým příkladem bezduchého průmyslového kopírovaní antické předlohy, která tak zcela ztratila uměleckou hodnotu, která ještě v 19. století byla uctívána.Reliéf na podstavci zobrazuje bakchický rej. Satyrové, přírodní démoni, byli v Řecku nezbednými průvodci Dionýsa. Měli lidskou postavu, koňské uši, ohon a kopyta. Spolu s bakchantkami (mainadami) provázeli boha v průvodu v době konání dionýsovských oslav. Tak jsou zobrazováni již na řeckých červeno-figurových nádobách, pak na hellenistických reliéfech zdobících nejčastěji kalichové krátéry a na římských nádobách z 1. - 2. století po Kristu. Podobný krátér je zobrazen například v 18. století na portrétu Johna Wodehouse (Pompeo Batoni, 1764, AMAM 1970.60, Allen Memorial Art Museum, Oberlin, USA). Satyr hrající na dvojitou flétnu, oblečený do lví kůže je hodně blízký Satyrovi zobrazeném na tzv. Borghese váze z Louvru (40 - 30 př.Kr.), tato váza byla velmi slavná už v 18. století, patřila do sbírky kardinála Scipiona Borghese (1576 - 1633), stála v Římě, v zahradě Borghese a byla často zobrazována (např. kresba Roberta Huberta, 1733 - 1808) z roku 1775, dnes v Musée des Beaux-Arts, Valence). Od jejího nálezu bylo vyrobeno mnoho jejích replik (například v porcelánce Wedgwood byla vyráběna v letech 1780 - 1785). Replika výjevu zobrazeného na váze Borghese se také v nízkém reliéfu objevovala jako výzdoba interiérů (Hammerwood Park East Grinsead Sussex). Mnoho kopií vázy se dochovalo v zahradách a parcích, jsou vyráběny dodnes.Stojící plastika mladé ženy v drapérii je patrně také kopií některé antické sochy kněžky bohyně Ceres (srov. Reinach 1906, s. 214).
Budova nemocnice, MAZSIHISZ SZERETET KÓRHÁZ, židovská lůžková nemocnice (Mazsihisz - Magyaroszágy Zsidó Hitközsegek Szövetsége) byla postavená v roce 1911, od roku 1914 Chevra Chadisa, pro platící pacienty, dar americké židovské rodiny Weinberg, v roce 1952 zestátněna. Sochařská výzdoba v zahradě nemocnice. Před fontánou je umístěno torzo sochy nahé dívky (bez paží) s drapérií kolem beder (zmenšená kopie Venuše Mélské) stojící na tamburovém podstavci s reliéfem. Reliéf běžící kolem soklu zobrazuje bakchický průvod: tančící bakchantka s bubínkem v levé pozdvižené ruce, tančící bakchantka hraje na píšťalu, za ní Satyr, přes rameno má lví kůži, hraje na dvojitou píšťalu, druhá tančící dívka drží v pravé ruce lékythos, mladík se džbánem na levém rameni. Ve vzdálenějším koutě zahrady stojí socha dívky v antické drapérii, v pravé ruce svěšené podél těla drží obilné klasy, na hlavě má koš s ovocem (alegorie hojnosti)., Rajna 1989, č. 8513; Kuhn 2005., and Obě sochařská díla jsou kopiemi antických děl.Socha nahé dívky na tamburovém podstavci je kopií antické Venuše. Originál tzv. Venuše Mélské byl nalezen v roce 1820 v jeskyni na ostrově Mélos. Socha byla prostřednictvím francouzského námořního důstojníka Julese Dumonta d´Urville poslána do Francie, jako dar králi Ludvíku XVIII. a stala se součástí královských sbírek. Za jejího autora je považován Alexandros z Antiochie, nebo Praxiteles, původ je datován do doby kolem roku 130 - 120 př.n.l. Socha byla předlohou pro mnoho kopií z různých materiálů a v různých velikostech; v 19. století se stala častou plastickou výzdobou umístěnou v evropských zahradách. Odlitky a zmenšené kopie antické Venuše byly v 19. století ve velké oblibě, dodnes se vyrábějí její terrakotové napodobeniny v různých velikostech, které jsou prodávány v supermarketech jako zahradní dekorace. Tato antická socha je typickým příkladem bezduchého průmyslového kopírovaní antické předlohy, která tak zcela ztratila uměleckou hodnotu, která ještě v 19. století byla uctívána.Reliéf na podstavci zobrazuje bakchický rej. Satyrové, přírodní démoni, byli v Řecku nezbednými průvodci Dionýsa. Měli lidskou postavu, koňské uši, ohon a kopyta. Spolu s bakchantkami (mainadami) provázeli boha v průvodu v době konání dionýsovských oslav. Tak jsou zobrazováni již na řeckých červeno-figurových nádobách, pak na hellenistických reliéfech zdobících nejčastěji kalichové krátéry a na římských nádobách z 1. - 2. století po Kristu. Podobný krátér je zobrazen například v 18. století na portrétu Johna Wodehouse (Pompeo Batoni, 1764, AMAM 1970.60, Allen Memorial Art Museum, Oberlin, USA). Satyr hrající na dvojitou flétnu, oblečený do lví kůže je hodně blízký Satyrovi zobrazeném na tzv. Borghese váze z Louvru (40 - 30 př.Kr.), tato váza byla velmi slavná už v 18. století, patřila do sbírky kardinála Scipiona Borghese (1576 - 1633), stála v Římě, v zahradě Borghese a byla často zobrazována (např. kresba Roberta Huberta, 1733 - 1808) z roku 1775, dnes v Musée des Beaux-Arts, Valence). Od jejího nálezu bylo vyrobeno mnoho jejích replik (například v porcelánce Wedgwood byla vyráběna v letech 1780 - 1785). Replika výjevu zobrazeného na váze Borghese se také v nízkém reliéfu objevovala jako výzdoba interiérů (Hammerwood Park East Grinsead Sussex). Mnoho kopií vázy se dochovalo v zahradách a parcích, jsou vyráběny dodnes.Stojící plastika mladé ženy v drapérii je patrně také kopií některé antické sochy kněžky bohyně Ceres (srov. Reinach 1906, s. 214).
Vila v zahradě, dnes "Ruské kulturní centrum". V průčelí do hlavní Andrássyho třídy pod okny 1. patra na obou nárožích kruhové medailony s reliéfem představujícím tří Gráce, před vchodem na soklech antikizující vázy s reliéfem: na levé straně Bakchantky, na pravé straně Satyr hrající na flétnu. and Řecké bohyně půvabu, krásy a slavnostního veselí - Charitky (Aglaiá (Skvělá), Eufrosyné (Radostná) a Thaliá (Kvetoucí) průvodkyně Apollóna a Múz, byly u Římanů ctěny jako Grácie. Téma bylo v evropském umění velmi oblíbené, v období klasicismu a novoklasicismu zejména u sochařů (Canova, Thorwaldsen).
Řadový, čtyřpodlažní, nájemní dům. Nad okny 1. patra dlouhý pás reliéfu s mnohočetnou kompozicí figur mořských božstev, oblud (mořský kůň, Kentaurka), Tritonů a putti. and Téma mořského thiasu bylo už od antiky symbolickým vyjádřením bohatství a hojnosti.
Řadový, čtyřpodlažní, nájemní dům. Nad okny 1. patra dlouhý pás reliéfu s mnohočetnou kompozicí figur mořských božstev, oblud (mořský kůň, Kentaurka), Tritonů a putti. and Téma mořského thiasu bylo už od antiky symbolickým vyjádřením bohatství a hojnosti.
Původně židovský "Karmel košer penzion", stavebníka Friedmanna Józsefa. Na fasádě směřující ho hlavní třídy je nad okny 1. patra reliéfní vlys běžící po celé šířce fasády převážně se sedícími a ležícími figurami různých, převážně vodních bytostí, božstev a putti (Neptun a Amfitríté, říční božstva, okřídlený mladík s důtkami a trubkou, tritóni, putti). and Antické výjevy skupinového reje byly spojovány s mořskými a říčními božstvy (mořský a říční thiasos), nebo s Dionýsem. Tato vyobrazení byla typická pro výzdobu sarkofágů; ikonografii převzalo renesanční sochařství a také je časté na novorenesančních fasádách obytných domů jako symbolické vyjádření bohatství a hojnosti.
Původně židovský "Karmel košer penzion", stavebníka Friedmanna Józsefa. Na fasádě směřující ho hlavní třídy je nad okny 1. patra reliéfní vlys běžící po celé šířce fasády převážně se sedícími a ležícími figurami různých, převážně vodních bytostí, božstev a putti (Neptun a Amfitríté, říční božstva, okřídlený mladík s důtkami a trubkou, tritóni, putti). and Antické výjevy skupinového reje byly spojovány s mořskými a říčními božstvy (mořský a říční thiasos), nebo s Dionýsem. Tato vyobrazení byla typická pro výzdobu sarkofágů; ikonografii převzalo renesanční sochařství a také je časté na novorenesančních fasádách obytných domů jako symbolické vyjádření bohatství a hojnosti.
Pětipodlažní nárožní budova, v 1. 4. a 5. podlaží s plastickou výzdobou. Na nároží do Apáczai Csere a Szende Pál utca portály s obloukovým zakončením, ve cviklech po obou stranách okřídlená postava chlapce. Nad nimi, ve třetím patře, po obou stranách oken s edikulou, sochy žen oblečené v chitonu a himatiu. První zleva žena opírající se o žezlo (Juno), žena s diadémem na hlavě držící v levé ruce sovu a v pravé kopí (Minerva), ve čtvrtém patře kandelábrové motivy v obdélných polích po stranách zdvojených oken, nahoře jsou ukončené mendrem, pod římsou ovocný feston běžící po celém obvodu stavby. V průčelí do Szende Pál utca tři stejně řešené portály s obloukovitým zakončením, balkony a edikulová okna s ženskými postavami ve třetím patře; zleva žena, levou ruku zdviženou (asi zde chybí váhy), pravá se opírá o meč (Spravedlnost); žena, v levé ruce drží přeslici (pilná Práce); žena, drží si lem drapérie, u pravé nohy má orla (Svoboda); žena, oběma rukama odvíjí svitek (Pověst). Další dvě postavy se nedochovaly. and Postavy chlapců s křídly představují genie; ženské postavy jsou personifikacemi občanských ctností: Skromnosti, Intelektu, Spravedlnosti, Píle, Svobody a dobré Pověsti.
Pětipodlažní nárožní budova, v 1. 4. a 5. podlaží s plastickou výzdobou. Na nároží do Apáczai Csere a Szende Pál utca portály s obloukovým zakončením, ve cviklech po obou stranách okřídlená postava chlapce. Nad nimi, ve třetím patře, po obou stranách oken s edikulou, sochy žen oblečené v chitonu a himatiu. První zleva žena opírající se o žezlo (Juno), žena s diadémem na hlavě držící v levé ruce sovu a v pravé kopí (Minerva), ve čtvrtém patře kandelábrové motivy v obdélných polích po stranách zdvojených oken, nahoře jsou ukončené mendrem, pod římsou ovocný feston běžící po celém obvodu stavby. V průčelí do Szende Pál utca tři stejně řešené portály s obloukovitým zakončením, balkony a edikulová okna s ženskými postavami ve třetím patře; zleva žena, levou ruku zdviženou (asi zde chybí váhy), pravá se opírá o meč (Spravedlnost); žena, v levé ruce drží přeslici (pilná Práce); žena, drží si lem drapérie, u pravé nohy má orla (Svoboda); žena, oběma rukama odvíjí svitek (Pověst). Další dvě postavy se nedochovaly. and Postavy chlapců s křídly představují genie; ženské postavy jsou personifikacemi občanských ctností: Skromnosti, Intelektu, Spravedlnosti, Píle, Svobody a dobré Pověsti.
Nájemní dům z roku 1811, v chodbě uvnitř budovy pod schodištěm plastika ženy, drží v náručí ovoce (Persefoné ?). and Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 13.
Nájemní dům z roku 1811, v chodbě uvnitř budovy pod schodištěm plastika ženy, drží v náručí ovoce (Persefoné ?). and Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 13.
Řadový nájemní dům, jeden z nejstarších domů v řadě, postavil ho pro tehdy úspěšného řemeslníka, tesaře, Mihály Pollack v roce 1812 (1820 ?). Tyto domy byly většinou v majetku středních vrstev, nejčastěji obchodníků. Původně bylo průčelí domu situováno do nábřežní promenády. V klenáku portálu je umístěna ve vysokém reliéfu hlava vousatého muže, může to být Jupiter nebo Herkules. Uvnitř komplexu budovy (ve dvoře ?) jsou údajně figurální plasiky antických božstev (Jupiter, Hébé, Flora)., Zádor 1993, s 44., and Jupiter bývá někdy zobrazován s vavřínovým věncem na hlavě (jako například na sousedním domě č. 5), nebo s jakousi korunou na hlavě. Herkules může mít přes hlavu lví kůži, oba však mohou být i prostovlasí, proto je velmi obtížné přesněji postavu určit.
Řadový nájemní dům, jeden z nejstarších domů v řadě, postavil ho pro tehdy úspěšného řemeslníka, tesaře, Mihály Pollack v roce 1812 (1820 ?). Tyto domy byly většinou v majetku středních vrstev, nejčastěji obchodníků. Původně bylo průčelí domu situováno do nábřežní promenády. V klenáku portálu je umístěna ve vysokém reliéfu hlava vousatého muže, může to být Jupiter nebo Herkules. Uvnitř komplexu budovy (ve dvoře ?) jsou údajně figurální plasiky antických božstev (Jupiter, Hébé, Flora)., Zádor 1993, s 44., and Jupiter bývá někdy zobrazován s vavřínovým věncem na hlavě (jako například na sousedním domě č. 5), nebo s jakousi korunou na hlavě. Herkules může mít přes hlavu lví kůži, oba však mohou být i prostovlasí, proto je velmi obtížné přesněji postavu určit.
Čtyřpodlažní nájemní dům, v průčelí v 1. a 2. patře balkon, v úrovni 2. patra místo sloupů rámujících okenní otvor, dvě ženské postavy - karyatidy korintského typu, obě drží v ruce svěšené podél těla květinový věnec. and Karyatida je opěrný sloup v podobě ženské postavy. Nejznámější jsou karyatidy z athénského Erechtheia, kterých se tyto poměrně těsně drží. Je to velmi častý motiv užívaný v architektuře antické, později od renesance také v architektuře středoevropské, ale i jako dekorativní motiv na nábytku. V 19. století velmi častý zdobný prvek portálů a edikul. Také v tomto případě karyatidy nemají tektonickou funkci, jedná se pouze o dekorativní prvek uplatněný na fasádě, květinový věnec zde může naznačovat zobrazení bohyně Flory.
Čtyřpodlažní nájemní dům, v průčelí v 1. a 2. patře balkon, v úrovni 2. patra místo sloupů rámujících okenní otvor, dvě ženské postavy - karyatidy korintského typu, obě drží v ruce svěšené podél těla květinový věnec. and Karyatida je opěrný sloup v podobě ženské postavy. Nejznámější jsou karyatidy z athénského Erechtheia, kterých se tyto poměrně těsně drží. Je to velmi častý motiv užívaný v architektuře antické, později od renesance také v architektuře středoevropské, ale i jako dekorativní motiv na nábytku. V 19. století velmi častý zdobný prvek portálů a edikul. Také v tomto případě karyatidy nemají tektonickou funkci, jedná se pouze o dekorativní prvek uplatněný na fasádě, květinový věnec zde může naznačovat zobrazení bohyně Flory.
Vila v zahradě, na fasádě nároží ve 2. patře figurální sochařský reliéf. Zleva - mladý muž, v levé ruce drží luk, pravou se opírá o kopí (?), vedle něho čtyři ženské postavy, jedna drží malou sošku, druhá tragickou masku, třetí palmovou ratolest (nebo plamenný meč? u nohou má svitky (Nemesis?), čtvrtá ženská postava klečí, má v rukách ryby (?), za ní obětní oltář. and Alegorický význam reliéfu není jasný. Může se jednat o Apollóna a múzy, nicméně atributy nejsou jednoznačné. Nemesis, bohyně obdarovávala lidi podle zásluh štěstím nebo neštěstím, ale hlavně trestala, bohyně osudové pomsty, odplaty - zobrazovaná v pobobě vážné ženy, (uzda, míra, meč, bič) někdy zapisuje skutky.
Nárožní nájemní dům, na nároží sloup s antikizující volutovou hlavicí, na sloupu stojí polonahý muž, levou ruku má opřenou o krumpáč, pravou ruku má v bok. and Alegorická postava je zobrazena v kontextu architektonických článků převzatých z antické plastiky, antikizující je i heroická nahota.
Secesní nájemní dům. Na fasádě průčelí, v přízemí nad vchodem kruhový medailon v něm jezdec na koni, medailony se opakují pod římsou zdobenou perlovcem, ve druhém patře na stěnách mezi okny a balkony šest obdélných reliéfů s figurální výzdobou. První reliéf zleva: tři muži, jeden v plášti (zavazuje si střevíc), další dva ve zbroji, na hlavách přilby, v rukách zbraně luk, kopí). Druhý reliéf : muž vedoucí za uzdu vzpírnajícího se koně, na něm jezdec v plášti. Třetí reliéf: dva starci v antických řízách, vpředu s malým chlapcem, který se na ně otáčí, všichni kráčejí směrem k předchozímu obrazu. Čtvrtý reliéf: opakuje se výjev z prvního reliéfu. Pátý reliéf: dva muži ve zbroji a kůň, směřují čelem k předchozímu. Šestý reliéf: opakuje se výjev starců s chlapcem dítětem, jezdec a voják, muži a ženy v antických řízách, v římské zbroji., Ráday 1998, s. 308, obr. 88., and Dům s bohatou reliéfní výzdobou inspirovanou antikou, s dekorativními architektonickými prvky (volutové hlavice, kanelury, vejcovec, rozety). Ikonografický typ bojovníků odpovídá řeckým reliéfům z 5. století př. Kr. Některé výjevy jsou vytvořeny podle vlysu na Parthenonu v Athénách (kolem 440 př.Kr.), jehož malovaná rekonstrukce je v Szépmúvezeti muzeu v Budapešti. Dalším inspiračním ydrojem byly rekliéfní stély na athénském pohřebišti Kerameikos (např. Dexileos s vlajícím pláštěm, 394 př. Kr.).
Secesní nájemní dům. Na fasádě průčelí, v přízemí nad vchodem kruhový medailon v něm jezdec na koni, medailony se opakují pod římsou zdobenou perlovcem, ve druhém patře na stěnách mezi okny a balkony šest obdélných reliéfů s figurální výzdobou. První reliéf zleva: tři muži, jeden v plášti (zavazuje si střevíc), další dva ve zbroji, na hlavách přilby, v rukách zbraně luk, kopí). Druhý reliéf : muž vedoucí za uzdu vzpírnajícího se koně, na něm jezdec v plášti. Třetí reliéf: dva starci v antických řízách, vpředu s malým chlapcem, který se na ně otáčí, všichni kráčejí směrem k předchozímu obrazu. Čtvrtý reliéf: opakuje se výjev z prvního reliéfu. Pátý reliéf: dva muži ve zbroji a kůň, směřují čelem k předchozímu. Šestý reliéf: opakuje se výjev starců s chlapcem dítětem, jezdec a voják, muži a ženy v antických řízách, v římské zbroji., Ráday 1998, s. 308, obr. 88., and Dům s bohatou reliéfní výzdobou inspirovanou antikou, s dekorativními architektonickými prvky (volutové hlavice, kanelury, vejcovec, rozety). Ikonografický typ bojovníků odpovídá řeckým reliéfům z 5. století př. Kr. Některé výjevy jsou vytvořeny podle vlysu na Parthenonu v Athénách (kolem 440 př.Kr.), jehož malovaná rekonstrukce je v Szépmúvezeti muzeu v Budapešti. Dalším inspiračním zdrojem mohly být reliéfní stély nalezené na athénském pohřebišti Kerameikos (např. Dexileos s vlajícím pláštěm, 394 př. Kr.).
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Na attice nároží čtyři alegorické ženské postavy. Zleva: dívka s vavřínovým věncem na hlavě s obilným snopem přes rameno (Zemědělství nebo Hojnost), dívka s vavřínovým věncem na hlavě, kladivem v pravé a ozubeným kolem v levé ruce (Průmysl), dívka s vavřínovým věncem na hlavě a palmovou ratolestí v levé ruce (Mír), dívka s vavřínovým věncem na hlavě, opírající se o kotvu, v levé ruce kalich (?), Stálost ve víře. and Alegorické postavy jsou připomínkou základů, na nichž spočívá rozkvět občanské společnosti.
Šestipodlažní nárožní nájemní dům. Ve výplni vchodových dveří bronzový figurální reliéf: zleva Kentaurka s květinami v náručí, vpravo Kentaur hrající na píšťaly. and Kentaurové byli mýtickým národem, žijícím v Thessalii a západní Arkádii, pololidi, polokoně. Ve většině případů byli divocí, suroví a lidem nepřátelští. Zpravidla jsou zobrazováni ve společnosti dalších polozvířecích bytostí - (Pan, Silén) zejména v dionýsovských průvodech. V tomto případě se však nejedná o konkrétní zobrazení mýtu, jde pouze o dekorativní námět inspirovaný antickými mýtickými postavami, přičemž je nutné poznamenat, že v antické ikonografii jsou známí pouze Kentauři.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem s profilovaným ostěním. Edikulu tvoří pilastry na soklu s vyžlabenými těly, před něž jsou vloženy štíhlé polosloupy na soklech. Pilíře a polosloupy mají společné korintské hlavice, na nichž spočívá zalamované hladké kladí. Předsunuté části nad hlavicemi jsou vybrané, jakoby v jejich zrcadlech pokračovalo vyžlabení pilastrů. Nad kladím je profilovaná zalomená římsa, nad níž je stejně profilovaný trojúhelníkový štít s hladkým tympanonem., Šamánková 1961#, 24., Poche 1977#, s. 37., and Edikulový portál vykazuje stejné znaky jako edikulové portály v Jáchymově, jenž byl založen roku 1516. Objevují se zde ve 20. letech a jejich tradice pokračuje až do 40. let 16. století. Vyznačují se goticky útlými sloupky a kladím bez architrávu. Tyto portály byly patrně inspirovány saskou renesancí.
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Čtyřpodlažní nájemní dům, na fasádě přízemí v klenácích klenebních oblouků oken terrakotové reliéfy hlav s různými atributy: vousatý muž, pod hlavou oheň v tiglíku a vavřínové větévky (Jupiter ?), žena s holubicí (Pax nebo Ctnost ?), mladý muž s kovadlinou a plameny (Vulkán), hlava mladého muže s okřídlenou čapkou na hlavě, pod ní lodní kýl (Merkur), dívka s vavřínovým věnce na hlavě, na krku náhrdelník z mušle a perel, pod ní mořské vlny (Venuše). and Déry 1991, obr. 84-86.
Čtyřpodlažní nájemní dům, na fasádě přízemí v klenácích klenebních oblouků oken terrakotové reliéfy hlav s různými atributy: vousatý muž, pod hlavou oheň v tiglíku a vavřínové větévky (Jupiter ?), žena s holubicí (Pax nebo Ctnost ?), mladý muž s kovadlinou a plameny (Vulkán), hlava mladého muže s okřídlenou čapkou na hlavě, pod ní lodní kýl (Merkur), dívka s vavřínovým věnce na hlavě, na krku náhrdelník z mušle a perel, pod ní mořské vlny (Venuše). and Déry 1991, obr. 84-86.
Edikulový portál s korintskými dvoupatrovými pilastry s ornamentální výzdobou, dole kanelura s píštalami (nahoře i dole), nahoře pletenec. Původně na průčelí domu č.p. 55 na náměstí v Lošticích (okres Olomouc). V ostění archivolty portálu kazety s rozetami, ve vrcholu volutový klenák. Zalamované kladí zdobí ornamentální vlys. and Hlobil, Perůtka 1999#, č. 91, obr. s. 174.
Čtyřpatrová nárožní budova směřující do náměstí, v rohovém průčelí nad vchodem v nikách dvě plastiky, vlevo stojící postava muže s kyjem (Herkules), vpravo nahá mladá žena, v pravé ruce drží skloněnou palmovou ratolest, levá ruka spočívá na ňadru (Plodnost, nebo Čistota). and Obě plastiky se inspirují antikou, postava muže představuje Herkula, postava nahé ženy s palmovou ratolestí a rukou spočívající na ňadru je patrně personifikací plodnosti nebo čistoty
Starý palác, zelená světnice: devět hrdinů židovské antické a křesťanské minulosti. Juda Makabejský, David a Josue, Alexandr, Hektor a Julius Caesar, Artuš, Karel Veliký, Godefroy z Bouillonu. Dále turnaj, Samson a Dalila, Zahrada lásky, hrad., Poche 1982#, s. 453., Homolka 1978#, s. 278., and Jedna z prvních monumentálních maleb inspirovaných antickou historií a mytologií v umění českých zemí. Jedno z prvních zobrazení žánrových výjevů, hradu a krajiny.
Figurální výzdoba zdí zelené světnice. V jedné z lunet je zobrazen lov na jelena, v pozadí hrad Blatná. Chlap s cepem, muž s pohárem, mladík s kuší, divá žena s loutnou, muž s kyjem, diví mužové, hudebník., Chadraba 1984#, 568-569., Poche 1982#, s. 453., and První malba české krajiny, možná i první politické karikatury v nástěnném malířství českých zemí. Postavy jsou interpretovány jako masopustní maškary. Vzhledem k tomu, že výzdobu nechal zhotovit příslušník umírněného křídla katolického panstva Lev z Rožmitálu, je možné uvažovat i o karikatuře husitů. Mohl jej představovat muž v selském oblečení a se zuřivým výrazem v tváři, který zdvihá výhrůžně cep. Na humorný charakter výjevu ukazuje jeho umístění - postava v životní velikosti je namalovaná na zdi dveřního výklenku tak, že se objevila teprve tehdy, když za sebou příchozí zavřel dveře. V Blatné najdeme i protějšek selského buřiče, představuje jej jednak muž s pohárem umístěný na zdi dveřního výklenku tak, že příchozího vítá, jednak vedle něj stojící muž v módním oblečení, který míří puškou na čápa. Další archaický bojovník, tentokrát s velkým palcátem, je zobrazen na zdi místnosti. Nad těmito postavami umístěnými v nejnižším výzdobném pásu jsou zobrazena katolická témata - výjevy ze života P. Marie, Krista a světců.
Z původního goticko-renesančního zámku zachována východní a severní fasáda. Na severní fasádě třídílné okno v edikule, kterou tvoří štíhlé kanelované sloupky, které však nic nenesou, pod patkami znaky krajířské a šelmberské (před 1508). Na severní fasádě arkýř se znaky a podpěráky. and Poche 1977#, 115-117.
Stříbrné mince typu Biatec. Na lícu jezdec na konci s ratolestí v ruce, nápis BIAT, na rubu dvě hlavy z profilu, nápis BIA., Vlastivěda 1963, I/1, 72-73, and Koncentrace ražeb nejmladších keltských mincí na jihozápadním Slovensku jdou dokladem římských vlivů v keltských opidech. Na ražbách jsou vyražena jména BIATEC a NONNOS, což jsou zřejmě jména knížat.
Bronzová soška (31 cm): Venuše (náramek) si vyhrnula oděv a dívá se na zadní část svého těla., Prag um 1600#, I, č. 74., and Na základě pasáže z Athénaiovy Hostiny mudrců (Deipnosofistai, 12.554 c-e) byla antická socha ženy dívající se na zadní část svého těla v 18. a 19. století považována za kultovní sochu ze syrákúského chrámu Venuše Kallipygos (cf. Saeflund 1963). Socha byla nalezena někdy před rokem 1593 v Římě. V letech 1594-1763 byla v římském Palazzo Farnese, od roku 1792 je v Neapoli (Museo archeologico), srov. http://census.bbaw.de/easydb/censusID=159516 (23 February 2010). Rytinu podle této sochy vydal v roce 1594 Giovanni Battista De'Cavalieri, v 16. století vznikly dvě sochařské kopie, bronzové soška italského sochaře 16. století, která se věrně drží originálu, je ve Frankfurtu nad Mohanem (Liebieghaus inv. n. 1318) V Oxfordu (Ashmolean Museum) je volnější verze, která se na první pohled od originálu liší kratší tunikou, kterou vytvořil Hans Mont nebo Hubert Gerhard (Penny 1993, č. 351). Existence této verze v pražských sbírkách Rudolfa II. není prokázána, ale je velmi pravděpodobná. Podle této verze Venuše Kallipygos, která ještě zvýšila erotický chatrakter výjevu, vznikla soška neznámého sochaře chovaná v Braunschweigu.
Zámek má pouze dvě dvoupatrová křídla, západní vzniklo ve čtyřicátých letech 16. století. V patře jsou na krakorcích arkády s toskánskými sloupy s baňatým dříkem, sloupy spočívají na průběžném parapetu, pod nimi jsou hranolové pilířky, které jsou také uprostřed arkád. Po polovině století bylo přistavěno jižní křídlo. and Chamonikola 1999#, č. 32, obr. s. 154.
Náušnice z mohylového kostrového hrobu, zdobené zlatou granulací., Lutovský 2001#, 361., and Náušnice velkomoravského typu inspirované byzantskými šperky.
Zlaté náušnice zdobené filigránem., Vlastivěda 1963#, I/1, 117., Academia 1984#, 43, obr. 12., and Šperky jsou výrazně ovlivněny řeckou tradicí, jak technologií výroby, tak stylem a tvarem. Vznikly patrně podle východořeckých předloh, které se na Moravu dostaly patrně z byzantského Černomoří, nebo z pontických dílen
Mince s portrétem císaře a řecky psaným nápisem., Lutovský 2001#, 302., and Archeologický nález z lokality Mikulčice (bazilika), hrob č. 480.Doklad importu byzantských mincí, ražených v 9. století, na Velkou Moravu. Zlatá mince byla nalezena v ústech dospělého muže. Zvyk, vkládat do hrobu minci minimální hodnoty, jako drobnou odměnu Charónovi za převoz do podsvětí, je starořecký. V nejvyšších společenských vrstvách na Moravě by mohl být zaveden prostřednictvím Byzance. Přesto, že tato souvislost není jednoznačně potvrzena, v této době je to doklad velmi vzácný, každopádně by mohl tento nález souviset s těsnějším navázáním kontaktů Velkomoravské říše s Byzancí. Roku 863 vyslal na žádost Rastislava byzantský císař Michal III. (856 - 867) křesťanskou misii k moravským Slovanům (Konstantin a Metoděj).
Archeologický nález z Moravy. Fragmenty byzantské slonovinové pixidy s reliéfní výzdobou. Na jednom fragmentu anděl, na druhém Kristus s procesním křížem, na třetím část drapérie., Kotalík 1982#, 69, č. k. 19., and Doklad o existenci byzantských importů na našem území v 1. tisíciletí. Fragmenty byly nalezeny v knížecím hrobě z druhé poloviny 6. až začátku 7. století po Kr. Výjev patrně původně zobrazoval jeden z Kristových zázraků, jedná se o cařihradskou práci z doby císaře Justiniána.
Tři fragmenty slonovinové pyxidy - na jednom z fragmentů je anděl, na druhém Kristus s procesním křížem, na třetím drapérie., Kotalík 1982#, s. 69, č. k. 19., and Byzantská práce z období vlády císaře Justiniána (527-565). Fragmenty slonovinového reliéfu byly nalezeny v knížecím hrobě v Žuráni (z 6. - 7. století). Výzdoba patrně zobrazovala Kristovy zázraky, nicméně stylově pyxida čerpá z antického dědictví.
Gema vsazená do nákončí. Karneol oválného tvaru s řezbou - hlava Feidia, současně motiv Jupitera a motiv orla, písmena (P H)., Frel 1969#, 8-16, tb. I., Lutovský 2001#, 75., and Archeologický nález z Mikulčic (Hodonín), hrob 433. Doklad importu antických gem na území Velké Moravy. Ve starověku byly gemy velmi častým šperkem, v prstenech sloužily jako pečetidla. "Gryllos" je groteskní zobrazení, objevující se na prstenech v antickém Římě; kámen měl odvracet zlo a chránit tak majitele prstenu. Byla to oblíbená hříčka s vyobrazením mužské hlavy (Sokrates, Jupiter) měnící se při různém natočení do různých jiných hlav, rostliny, nebo zoomorfního motivu (orel, lev). Řecký sochař Feidias, jehož hlava je součástí motivu, proslul jako autor slavné kultovní sochy boha Dia umístěné v jeho chrámu v Olympii.V případě této římské gemy mohla být hlava Jupitera, kromě zmíněné souvislosti, navíc ještě připomínkou jeho schopnosti se proměňovat. Tento "gryllos" byl nalezen u baziliky v Mikulčicích, v ozdobě opasku, kam byl vložen rytou stranou dovnitř. Tvůrci velkomoravských nákončí častěji osazovaly kameny hladkou stranou na líc (jako v tomto případě), takže obrazy bohů byly pozorovateli zakryty; snad z estetických důvodů byla dávána přednost barvě kamene, spíše než rytému výjevu. Badatelé se domnívají, že důvodem tohoto postupu mohla být i víra, že síla obrazu na talismanu bude silnější, bude-li o něm vědět pouze majitel. Pravděpodobně však měl být motiv skryt církevnímu dohledu, protože se jednalo o pohanského boha.
Římská karneolová gema s motivem okřídleného malého chlapce stojícího čelem proti kohoutovi., Frel 1966#, 263n., Chadraba 1984#, 42., and Archeologický nález z Modré u Velehradu (Uherské Hradiště), hrob č.3. Doklad importu antických gem na území Velké Moravy. Římská karneolová gema s rytým motivem Eróta byla nalezena na Velkomoravském sídlišti osídleném v 9. století. Antickými gemami se tehdy zdobily nákončí a závěsky. Umělecká hodnota však byla patrně ceněna méně než hodnota karneolu, někdy byly nalezeny gemy osazené hladkou stranou na líc, takže obrazy bohů byly pozorovateli zakryty. Badatelé se domnívají, že příčinou byla víra, že síla obrazu na talismanu bude silnější - bude-li o něm vědět pouze majitel; nebo spíše měl být skryt církevnímu dohledu, protože se jednalo o pohanský motiv.
Karneol oválného tvaru s řezbou - stojící nahý mladík, v pravici drží kaduceus, v levici klasy obilí, na hlavě má okřídlený klobouk., Frel 1966#, 263n., Chadraba 1984#, sv. I/1, 42., and Archeologický nález z Mikulčic (Hodonín), hrob č. 490. Doklad importu antických gem na území Velké Moravy. Antickými gemami se zdobily velkomoravská nákončí a závěsky. Umělecká hodnota však byla patrně ceněna méně než hodnota karneolu, někdy byly nalezeny gemy osazené hladkou stranou na líc, takže obrazy bohů byly pozorovateli zakryty. Badatelé se domnívají, že důvodem mohla být víra, že síla obrazu na talismanu bude silnější - bude-li o něm vědět pouze majitel; nebo v tomto případě měl být spíše skryt církevnímu dohledu, protože Merkur je pohanský bůh.
Terč ze stříbrného plechu byl nalezen v jednom z hrobů v předsíni kostela Na Špitálkách ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V oválném medailonu je zobrazen jezdec na koni, v tunice s dlouhými rukávy, pravicí drží uzdu, nad levou rukou dravý pták., Benda 1963#., and Doklad přejímání antického motivu triumfu vladaře. Stříbrný medailón, šperk snad moravského původu, byl nalezen našitý na zbytku mužského koženého opasku. Vyobrazení je interpretováno jako "sokolník". Kultura Orientu se v určitých historických obdobích vzájemně prolínala s řecko-římskou tradicí a proto se v umění často setkáváme s podobnými motivy. Tradiční motiv lovícího jezdce, jehož kořeny sahají v tradici řecko-římského umění až k Parthům, se později objevuje v umění dynastie Sasánovců (226 - 651) i v byzantském umění. Motiv panovníka na lovu odkazuje na jeho sílu a je interpretovatelný jako vladařský triumf. Místo ptáka může být zobrazen i okřídlený génius, zobrazený pták (či dvojice ptáků) lovce často pouze doprovází a jeho význam je především symbolický.Moravský terč byl poškozen, takže vůbec není jasné, zda pták sedí na mužově ruce, nebo je pouze zobrazen na pozadí. Několik stříbrných mís z 10. století, zdobených motivem panovníka-jezdce, s jedním nebo dvěma ptáky na pozadí, bylo nalezeno na Sibiři, na území obývaném kdysi Sarmaty, ale také v Bulharsku a dnešním Maďarsku.
Velkomoravská stříbrná ozdoba, nákončí opasku. Na lícní straně dvě masky, na rubu motiv muže s křížem zavěšeným na krku, s pozdviženýma rukama., Chadraba 1984#, sv. I/1, 40-41., and Archeologický nález z hradiště Valy u Mikulčic (Hodonín), hrob. č. 100. Doklad přebírání pozdně antické (ranně křesťanské) ikonografie v prostředí Velkomoravské říše. Orant, postava s rukama do stran pozdviženýma s gestem modlitby, je ikonografickým schématem, které se objevuje v pozdně antickém umění. V raném 3. století jsou tato zobrazení častá v římských katakombách (mučedníci), Moravě nejblíže dochovány například nástěnné malby v Pannonii (Pécs, antická Sopiana, ranně křesťanské mauzoleum ze 3. - 4. stol.).
Velkomoravský šperk, stříbrná ozdoba opasku, nákončí, s motivem muže v tunice a kalhotách s pozdviženýma rukama na rubové straně. Lícní strana s hustou sítí spletených drátků a prolamovaných lamel s trojicí osově symetricky vsazených kamenů. Archeologický nález z hradiště Valy u Mikulčic (Hodonín), hrob.č.100., Chadraba 1984#, sv. I/1, 40-41., and Doklad přebírání pozdně antické ikonografie v prostředí Velkomoravské říše. Postava je zde zobrazena v tunice a kalhotách, patrně se jedná o muže, s gestem vyjadřujícím modlitbu. Orant, postava s rukama do stran pozdviženýma s gestem modlitby, je ikonografickým schématem, které se objevuje v pozdně antickém umění. V raném 3. století jsou tato zobrazení častá v římských katakombách (mučedníci), Moravě nejblíže dochovány například nástěnné malby v Pannonii (Pécs, antická Sopiana, ranně křesťanské mauzoleum ze 3. - 4. stol.).
Velkomoravský šperk. Stříbrné nákončí opasku, na lícní straně fantastické zvíře (medvěd nebo žába (?)), na rubu motiv ženy s pozdviženýma rukama, v pravici drží tabulku a v levici roh hojnosti., Chadraba 1984#, sv. I/1, 41-41., and Archeologický nález z hradiště Valy u Mikulčic (Hodonín), hrob 240. Doklad přebírání pozdně antické ikonografie v prostředí Velkomoravské říše. Zvíře zobrazené na rubu nákončí bývá interpretováno jako personifikace zla, postava jako bohyně vítězství Viktorie. Podobně je bohyně zobrazena např. na langobardských mincích ze 4. století (Ticinum), nebo na nadočnicové destičce přilby langobardského krále Agilulfa (590 - 614, Florencie, Bargello). Okřídlená bohyně zde drží v pravici tabulku s nápisem, v levici roh hojnosti. Tabulky s údaji o vítězných bitvách byly nošeny při antickém římském triumfu, rovněž roh hojnosti je římským triumfálním atributem.
Soubor litých bronzových opaskových kování. Čtyři nákončí s úponkou a kruhová kování s figurálním motivem (Nereida jedoucí na mořské obludě)., Lutovský 2001#, 78., and Archeologický nález z lokality Hevlín (Znojmo). Jeden z nejstarších příkladů antikizujících ornamentálních motivů v našich archeologických nálezech. Ornament je inspirován antickou rostlinnou úponkou (akant). Figurální motiv představuje Nereidu jedoucí na hippokampu. Jsou to motivy, které se často objevovaly na textilních nášivkách zdobících antické tuniky (dochovány pouze z Egypta, tzv. koptské textilie). Nález je zařazen mezi výrobky slovansko-avarské kultury. Soudí se, že jsou to výrobky pozdně antických a byzantských dílen, které se přizpůsobily vkusu Avarů, ale patrně to byli i domácí tvůrci, kteří se mohli byzantskými motivy inspirovat.
Kazeta na vrhcáby, hruškové dřevo (45 x 45 x 12 cm). Na víku reliéfní řezba, závod Atalanty a Hippomena. and Dřevořezba podle grafického listu z ilustrovaného vydání Ovidiových Metamorfóz (P. du Ryer, Magdalena van de Passe, Les Metamorphoses d'Ovide, En Latin Et François: Divisées En XV. Livres, Brusel 1677, s. 335).
Kresba perem (187 x 273 mm). Scéna v krajině s architekturou. V popředí stojí voják, antikizující zbroj a prapor, za vojákem vpravo obelisk., Volrábová 2007#, 124-125., and A. Volrábová považuje za autora německého mistra tvořícího ve stylu Tobiase Stimmera. Scéna naznačuje, že se jedná o nějaké antické město, patrně Řím, což naznačuje motiv obelisku.
Zlaté náušnice lunetového tvaru s řetízkovými závěsky., Niederle 1930#, 140-143., and Archeologický nález z lokality Staré Město Na Valách u Uherského Hradiště, hrob č. 106. Technika zdobení náušnice filigránem je inspirována antikou. Také tvar je původně antický. Lunicová forma náušnice (na spodní části kruhu destička v podobě půlměsíce s řetízkovými třásněmi), původně řecká, ale ovlivněná syrskými šperky, přešla do byzantské industrie, kde se udržela do 10. století. Nejvíce náušnic těchto tvarů bylo objeveno v koptských hrobech v Egyptě.
Na hlavním průčelí vstupního křídla dva portály se sochařskou výzdobou. Portál do průjezdu vlevo: nad obloukem portálu uprostřed orel s rozepjatými křídly, postranách putti a ženské figury, vlevo s lyrou, vpravo s hadem. Portál do průjezdu vpravo: uprostřed orel s rozepjatými křídly, po stranách alegorické figury., Samek 1994#, 136-138., and Valeš 2008#, 101-108.
Světadíly v podobě putti s různými atributy. Amerika: čelenka z peří, krokodýl. Asie: velbloud, kadidelnice, květiny. Afrika: roh hojnosti, lev. Evropa: model chrámu, tiára, roh hojnosti, na hlavě koruna., Samek 1994#, 310-314., and Plastiky představující čtyři světadíly byly zakoupeny na začátku 19. století ve Vídni, jejich autor je neznámý.
Nástěnné malby ve velké síni s erby na jižní stěně a figurálními světskými výjevy na delší východní a západní stěně. Malovaná výzdoba s akantovými rozvilinami, festony a kandelábrovými motivy na malovaných pilastrech. V arkýři západní stěny dva medailony s fiktivními portréty a postava stojící ženy, za ní obelisk, pravicí si do hrudi zabodává dýku - Lukrécie., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
Nástěnná malba ve 2. patře záp. křídla v tzv. Zlatém sále, kolem oken a arkýřů pilastry, rostl. motivy, figurální scény: ., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
Malířská výzdoba hlavního sálu sestávala nahoře z pilířové arkády s erby, okna začleněna do malovaného architektonického rámce., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
Na fasádě jsou v úrovni štítu rozmístěny iluzivní imitace architektonických prvků - bosování, vejcovec, perlovec, motiv kandelábru. Na pravé straně jsou v dolní části štítu arkády zdobené kandelábrovým ornamentem s groteskní tváří vousatého starce, v levé arkádě žena a muž. Z figurálních sgrafit mezi okny patra je zachován jenom trubač na pravé straně fasády označený jako Gregor.
Zesnulý ve zbroji stojí, pravici na meči, v levici drží nápisovou pásku, u nohou štítonoš., Homolka 1985#, obr. na s. 216., and Jeden z prvních sochařských portrétů v renesančním umění českých zemí.
Kamenný náhrobek Viléma z Ilburka s vysokým figurálním reliéfem. Zesnulý ve zbroji stojí, pravici na meči, v levici drží nápisovou pásku, u nohou štítonoš., Homolka 1985#, obr. na s. 216., and Jeden z prvních sochařských portrétů v renesančním umění českých zemí.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem s profilovaným ostěním. Edikulu tvoří pilastry na soklu s vyžlabenými těly, před něž jsou vloženy baňkovité polosloupy na soklech s korintskými hlavicemi. Na nich spočívá zalamované hladké kladí. Nad kladím je pravoúhlý zalamovaný nástavec, po stranách jakoby pokračují vyžlabené pilastry, před něž jsou představeny sochy rytířů. Uprostřed nástavce kruhový tympanon vyplněný rozvilinami se znakem Šebestiána Veitmila a Anny z Althofu. V obou cviklech okřídlená postava s troubou, Fama. Nad nástavcem je zalamovaná římsa, po stranách zalomená dvakrát, jakoby tam pokračoval polosloup., Šamánková 1961#, 24., and Edikulový portál vykazuje obdobné znaky jako edikulové portály v Jáchymově, jenž byl založen roku 1516. Objevují se zde ve 20. letech a jejich tradice pokračuje až do 40. let 16. století. Vyznačují se goticky útlými sloupky a kladím bez architrávu. Tyto portály byly patrně inspirovány saskou renesancí.
Dům měšťana Matěje Mydláře z let 1573 - 1577, třípatrový s loggií. Na jižním průčelí připojena polygonální věž s věžičkou, tzv. hvězdárnou, kterou dal zbudovat syn stavebníka, Daniel Mydlář. V průčelí do ulice reliéfní výzdoba. Na parapetu prvního patra a na podnožích sloupů - reliéfní medailony s ženskými figurami v dobovém oděvu představujících alegorie a ctnosti. Zleva doprava: sedící žena s palmovou ratolestí a holubicí (?) (Mír) a klečící žena (Víra); žena s přilbou a bubnem (Válka) a žena s mečem a vahami (Spravedlnost); žena se třemi dětmi (Láska) a žena se zrcadlem a hadem (Obezřetnost, Moudrost); žena s pelikánem (Charitas) a žena se sloupem (Síla), žena s korunou a žezlem (Moc)., Muchka 1990#, 290., and Alegorie ctností.
Měšťanský dům s gotickým jádrem (doložen 1592). Dnešní podoba z přelomu 18. a 19. století, kdy byl v majetku rodiny Rozvadovy (v letech 1787-1889). Fasáda empírová s figurální výzdobou. Na levém nároží sv. Florián, dále obdélné reliéfy s figurami: puti s květinami a ovocem - žena s žezlem a holubicí pijící z misky - puto a satyr s různými atributy (fascis, kaduceus, kotva, loď) - muž s trojzubcem a nádobou na vodu - puti s hrozny vína a ohýnkem v nádobě. Nad portálem svitek, písmena JK a holubice s ratolestí., Poche 1977#, s. 539-540., and Reliéfy střídavě zobrazují alegorie ročních dob a antická božstva. Zleva jaro a léto, Venuše, satyr a puto s atributy, Neptun, podzim a zima. Nad reliéfy v nadokenních obloucích hlavy antických imperátorů.
Na atice glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici útočícího bojovníka s mečem v pravici (původně též se štítem v levici)., Slavíčková 1991#., and Původní atributy - meč a štít, dnes chybí. Figury válečníků jsou inspirovány antickou mramorovou plastikou, tzv. bojovníka (mylně též gladiátora) Borghese, která byla v 17. - 18. století velmi dobře známá z rytin. Plastika z Děčína má v pravé ruce meč a v levé ruce měla nad hlavou štít, oproti originálu místo stromu u pravé nohy má kolem beder svěšenou drapérii. Antická plastika byla nalezena ve střední Itálii v Nettuno (ve vile Neptuna) u Porto d´Anzio před rokem 1611 a stala se pak od roku 1613 součástí sbírek ve vile Borghese v Římě. Camillo Borghese ji roku 1807 prodal Napoleonovi. Dnes je uložena ve sbírkách pařížského Louvre (Ma 527, mramor, 1.69 cm, doplněno pravé rameno a ucho). Autorem bojovníka byl Agasiás z Efesu, syn Dósitheův v 1. století př. Kr. V 18. století byla plastika velmi obdivována a sochaři hojně kopírována jako ukázka proporčního kánonu. Bylo vyrobeno několik bronzových odlitků a mramorových kopií (Paříž, Florencie). V Louvru je kromě originálu i kopie z roku 1683 od Nicolase Costou (1658 - 1733), další kopie z 18. století, doplněná o draperii a trofeje pod nohama bojovníka, je také v Musée Lorrain v Nancy. Pro anglického krále Karla I. vytvořil francouzský sochař Hubert Le Sueur v Římě roku 1631odlitek, byl pak umístěn ve Whitehall. Další kopie byly v majetku některých příslušníků anglických šlechtických rodů (Green Court, Knole v hrabství Kent, Castle Howard). V 18. století byly také vyráběny kovové odlitky této plastiky (Lützschenaer Schlossgarten, u Lipska). Sádrový odlitek byl též od 19. století nedílnou součástí sbírek antických sádrových odlitků. Kromě replik antické plastiky, existovala i díla sochařů, kteří s předlohou zacházeli volněji, například sochy nad bránou hlavního vchodu do zámku Charlottenburg v Berlíně.
Dům rodiny Salgáry (Péter Salgáry, v 18. století starosta Budy), v 19. století přestavěn pro Józsefa Kajetána Béera. Z té doby patrně pocházejí tři figurální reliéfy: Diana; Romulus, Remus a Rhea Sylvia; Athena jako ochránkyně města, na které ukazuje pravou rukou. and Mytologickou výzdobu lze chápat jako oslavu Budapešti, neboť Athéna je tu explicitně charakterizována jako ochránkyně města.
Dům rodiny Salgáry (Péter Salgáry, v 18. století starosta Budy), v 19. století přestavěn pro Józsefa Kajetána Béera. Z té doby patrně pocházejí tři figurální reliéfy: Diana; Romulus, Remus a Rhea Sylvia; Athena jako ochránkyně města, na které ukazuje pravou rukou. and Mytologickou výzdobu lze chápat jako oslavu Budapešti, neboť Athéna je tu explicitně charakterizována jako ochránkyně města.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem, v jehož profilaci je svazek omotávaný stuhou. Po stranách pilastry s kandelábrovým ornamentem lemované na vnější straně pletencem. na zalameném kladí nad pilastry vázy, ve vlysu mezi nimi dva gryfové nesou chybějící nápisovou desku. Portál byl na nynější místo druhotně vsazen., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 56, obr. s. 144., and Po formální stránce je portál součástí skupiny obdobně koncipovaných portálů z té doby na Olomoucku (Litovel, Langův dům; Olomouc, fragment z Komenia aj.)
Edikulový portál, kladí s architrávem a římsou, nesené pilastry, archivolta zdobená vejcovcem, pod architrávem vejcovec a zubořez. Vlys nad pilastry s motivem váz. Pilastry zdobené kandelábrovým motivem s delfíny., Bláhová 1999#., and Jeden z prvních příkladů portálů tohoto typu vytvořený místním kameníkem.
Nárožní patrový dům, původně volně stojící. Na obou nárožích fasády hlavního průčelí nika s postavou ženy. Po pravé straně vchodu žena v antické říze, levá ruka přidržuje drapérii, v pozdvižené pravici květinový věnec. V nice, po levé straně vchodu, žena v antické říze, v levé pozdvižené ruce drží pohár, pravou rukou svěšenou podél těla drží hada, který ovíjí její předloktí. and V budově byla od 18. století provozována živnost lékárenská. Pro místní šlechtu zde připravoval léky již od roku 1742 knížecí lékař, chirurg Pavel Konstantin Císař. V roce 1805 se změnila v lékárnu veřejnou a byla nazvána "U Anděla strážce". Kolem roku 1834 byla budova přestavěna novým majitelem, lékárníkem Františkem Linhartem a z té doby pocházejí obě plastiky na hlavní fasádě. Jsou inspirované antickým sochařstvím a souvisejí s lékárenskou živností provozovanou v domě. Bohyně Panakeia, s věncem květů může v tomto případě evokovat léčivé účinky rostlin (tato Asképiova dcera byla bohyní osvobozující od všech nemocí). Starořecká bohyně tělesného zdraví a čistoty Hygieia, krmící hada mlékem z misky, uctívaná v Římě jako Salus, byla považována za patronku lékárníků.
Nájemní řadový dům. Na strohé fasádě průčelí domu bez ozdob nad vchodem reliéf s postavami tří žen, uprostřed je nahá žena, obě ruce pozdvižené, z obou stran jí jakoby pomáhají vstát dvě ženy oblečené v antickém chitonu. and Inspirací je patrně zrození Venuše z mořské pěny nebo návrat Proserpiny na zem, základní schema je podobné jako na antickém řeckém reliéfu, na tzv. Ludovisi trůnu (sedící dívky nahrazeny stojícími). Tento reliéf byl nalezen v Římě v roce 1887, pak se dostal do vily Ludovisi (odtud název). Postavy dvou žen pomáhajících vstát třetí ženě jsou interpretovány jako zrození Venuše nebo Proserpina vracející se na zem z podsvětí.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Nad vchodovými dveřmi reliéf (snad keramický, nebo patinovaný beton) s figurálním výjevem jezdců na koních, po stranách reliéfu pseudo renesanční balustráda. and Reliéf je replikou reliéfu ze západního průčelí Parthenonu z 5. století před Kristem. Obdobně je motiv použit také v jiných zemích v Evropě i v zámoří. Některé drobné plastické ozdoby na fasádě jsou inspirovány Jupiterovými blesky.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Nad vchodovými dveřmi reliéf (snad keramický, nebo patinovaný beton) s figurálním výjevem jezdců na koních, po stranách reliéfu pseudo renesanční balustráda. and Reliéf je replikou reliéfu ze západního průčelí Parthenonu z 5. století před Kristem. Obdobně je motiv použit také v jiných zemích v Evropě i v zámoří. Některé drobné plastické ozdoby na fasádě jsou inspirovány Jupiterovými blesky.
Nad kolčím štítem s erbem zesnulého, nad nímž je kandelábrový oblouk nesený dvěma nahými okřídlenými putti. Reliéf je nepatrně obměněnou variací na náhrobek Viléma z Pernštejna v témže kostele., Hrubý 2003#, 128-130., and Styl reliéfu souvisí se sochařskou výzdobou portálu zámku v Pardubicích.
Nad kolčím štítem s erbem zesnulého, nad nímž je kandelábrový oblouk nesený dvěma nahými okřídlenými putti., Hrubý 2003#, 128-130., and Styl reliéfu souvisí se sochařskou výzdobou portálu zámku v Pardubicích.
V šesté místnosti vlevo od vchodu nástropní freska, v šestiúelníkovém rámu figurální scéna v krajině. Dole sedí žena, hraje si s dětmi, vedle ní leží lev. and Poche 1977#, s. 318-319.
Dámský salonek, jedenáctá místnost zleva od vchodu. Nástropní freska, malý Faun vede kozu, před ním Faun nese na hlavě koš s révou, před ním na koze jede Faunka a její dítě. and Poche 1977#, s. 318-319.
Třetí místnost zleva. Nástropní freska, figurální scéna v tmavých oblacích a sloupové architektuře. U dlouhého stolu sedí olympští bohové, dole pod ním servírují pokrmy vedle lidí i Satyři. Z oblak nad scénou s hostinou háže mezi hodující bohyně sváru zlaté jablko., Poche 1977#, s. 318-319., and Fresková výzdoba stropu byla provedena podle jednoho z grafických listů (Matthaeus Küsel), ilustrace k opeře Zlaté jablko (Lodovico Burnacini, Il Pomo d'Oro, opera uvedena ve Vídni roku 1668).
Lovecký pokoj, třináctá místnost zleva od vchodu. Nástropní freska, scéna na břehu moře s architekturou, v pozadí hradby města a hory. Na moři Neptun v mušli, vezou jej Tritóni, drží trojzubec. Na břehu klečí dívka, kolem její rodina - král (koruna) stojí opřený o sloup. and Poche 1977#, s. 318-319.
Ve čtvrté místnosti vlevo od vchodu nástropní freska, v obdélném štukovém rámu figurální scéna v krajině. Vlevo oblaka s několika figurami, uprostřed v krajině sedící mladík v klobouku, se psem, Paris, za ním stojí Merkur (kaduceus, čapka). Paris podává jablko Venuši, která před ním stojí s Amorem a Minervou, nad nimi se vznáší putto, který Venuši věnčí. Vpravo sedí Juno. and Poche 1977#, s. 318-319.
Na dně je vyryt erb a nápis, z něhož vyplývá, že miska byla zhotovena roku 1508 pro humanistu Augustina Olomouckého - Käsenbrota . Do stěn misky jsou vloženy antické mince a jejich odlitky propojené rytou výzdobou podle grafických předloh Nicoletta de Modena (podle Menzhausena). Dno tvoří italská renesanční plaketa, kterou si Augustinus opatřil s největší pravděpodobností za svého studia v Padově, kde získal v roce 1494 doktorát církevního práva. Ústředním motivem plakety je okřídlené nahé dítě s hroznem vína v levé ruce, jeho pravice spočívá na jablku v misce s ovocem. Dítě sedí na cistě s kulovými nožkami, dole jsou dva spletení hadi, symbol obnovy hada svlékajícího se z kůže. Okolo celého výjevu se obtáčí nápis: GENIO LIBERO QUE PATRI., Menzhausen 1968#, 733 kat. č. 10; Bažant 2002; Konečný 2003#; Bažant 2004#., and Klíčová památka olomouckého humanismu. Bažant 2002 (anglická verze Bažant 2004): plaketu Augustin patrně chápal jako modlitbu za spasení, jako vyjádření víry, že skrz agonii smrti bude tělesnost odhozena a vnitřní člověk bude vzkříšen ve své čistotě, což měl patrně symbolizovat had svlékající se z kůže. Konečný 1999, 71 (obdobně Konečný 2003): plaketa představuje první známé znázornění Bakcha, které vyjadřuje roli tohoto božstva jako zprostředkovatele poetické inspirace a patrona básníků, jak ji na základě antické tradice definovali renesanční humanisté. Stalo se tak prostřednictvím specifického ikonografického typu okřídleného Bakcha, dosud známého jen z Pausániova popisu. Jedná se o pasáž ze třetí knihy (19,6), která však vyšla tiskem řecky až po vzniku misky (řecky v roce 1516 a latinsky v roce 1549). Výše uvedené interpretace se navzájem vylučují, ale není vyloučeno, že jsou obě pravdivé. V prvním případě se mohlo jednat o intrepretaci Augustinovu vycházející z tradičního středověkého náboženského myšlení, ve druhém o původní význam italské plakety pokoušející se o obnovu antické teorie o podstatě umělecké tvorby.
Zámek budován v 16. - 17. stol. V ose jižního průčelí brána s kruhovým záklenkem a bosovaným ostěním. Na nádvoří v jihozápadním rohu portál z první poloviny 16. století s profilovaným ostěním a tordovanými patkami. and Poche 1877#, s. 343.
Řadový nájemní dům. Na fasádě průčelí, ve třetím podlaží na římse vedle oken nad vchodem dvě alegorické postavy: vlevo muž s paletou a štětcem (Malířství), vravo žena s malou soškou v pravici (Sochařství). and Personifikace umění jsou zobrazeny zcela v duchu současné umělecké formy jako tehdy módní typy muže a ženy, ale jsou polonahé a oděné antikizující draperií. Umístěním postav na římsu průčelí nájemního domu se jeho obyvatelé hlásí k tradičním kulturním hodnotám.