The paper examines two possible analyses of fictional names within Pavel Tichý’s Transparent Intensional Logic. The first of them is the analysis actually proposed by Tichý in his (1988) book The Foundations of Frege’s Logic. He analysed fictional names in terms of free variables. I will introduce, explain, and assess this analysis. Subsequently, I will explain Tichý’s notion of individual role (office, thing-to-be). On the basis of this notion, I will outline and defend the second analysis of fictional names. This analysis is close to the approach known in the literature as role realism (the most prominent advocates of this position are Nicholas Wolterstorff, Gregory Currie, and Peter Lamarque)., Článek zkoumá dvě možné analýzy fiktivních jmen v rámci Transparentní intenzivní logiky Pavla Tichého . První z nich je analýza skutečně navržená Tichým v jeho (1988) knize The Foundations of Frege's Logic . Analyzoval fiktivní názvy z hlediska volných proměnných. Zavedu, vysvětlím a posoudím tuto analýzu. Následně vysvětlím Tichého pojmu individuální role (kancelář, věc, která má být). Na základě tohoto pojetí budu načrtnout a obhajovat druhou analýzu fiktivních jmen. Tato analýza je blízká přístupu známému v literatuře jako realismu rolí (nejvýznamnějšími obhájci této pozice jsou Nicholas Wolterstorff, Gregory Currie a Peter Lamarque)., and Daniela Glavaničová
Pavel Tichý originally published his interesting conception of possible worlds in 1968. Even though he modified it over the following twenty five years, its core remained unchanged. None of his thirty journal papers or books containing the notion of possible worlds was a study in metaphysics. Tichý (and most of his followers) always introduced the notion in the context of other investigations where he applied his Transparent intensional logic either to the semantic analysis of natural language or to the explications of other notions. Tichý presented his conceptions using rather short descriptions occurring on a number of places; his proposal appears not only fragmentary but also somehow incoherent. The main contribution of this paper is thus not only a complete survey of Tichý’s development of his conception but also a certain completion of the very proposal., Pavel Tichý původně publikoval své zajímavé pojetí možných světů v roce 1968. I když ho v následujících dvaceti pěti letech upravoval, jeho jádro zůstalo beze změny. Žádný z jeho třiceti článků nebo knih obsahujících pojem možných světů nebyl studií v metafyzice. Tichý (a většina jeho následovníků) vždy představil pojem v kontextu jiných vyšetřování, kde aplikoval svou transparentní intenzivní logiku buď na sémantickou analýzu přirozeného jazyka, nebo na vysvětlení jiných pojmů. Tichý představil své koncepty spíše krátkými popisy, které se vyskytují na několika místech; jeho návrh se jeví nejen jako roztříštěný, ale také nesouvislý., and Jiří Raclavský
In this paper we revisit Pavel Tichý’s novel distinction between one-dimensional and two-dimensional conception of inference, which he presented in his book Foundations of Frege’s Logic (1988), and later in On Inference (1999), which was prepared from his manuscript by his co-author Jindra Tichý. We shall focus our inquiry not only on the motivation behind the introduction of this non-classical concept of inference, but also on further inspection of selected Tichý’s arguments, which we see as the most compelling or simply most effective in providing support for his two-dimensional account of inference. Main attention will be given to exposing the failure of one-dimensional theory of inference in its explanation of indirect (reductio ad absurdum) proofs. Lastly, we discuss shortly the link between two-dimensional inference and deduction apparatus of Tichý’s Transparent Intensional Logic., V tomto příspěvku jsme se vrátili k novému rozlišení Pavla Tichého mezi jednorozměrnou a dvourozměrnou koncepcí inference, kterou prezentoval ve své knize Základy Fregeovy logiky (1988) a později na On Inference(1999), který byl připraven z jeho rukopisu jeho spoluautorem Jindrou Tichým. Své šetření zaměříme nejen na motivaci zavádění tohoto neklasického konceptu dedukce, ale také na další inspekci vybraných Tichého argumentů, které považujeme za nejpřísnější nebo nejúčinnější při poskytování podpory jeho dvou- dimenzionální popis inference. Hlavní pozornost bude věnována odhalení neúspěchu jednorozměrné teorie dedukce v jejím vysvětlení důkazů nepřímých (reductio ad absurdum). V poslední době diskutujeme stručně o vztahu mezi dvourozměrným inferenčním a dedukčním aparátem Tichého transparentní intenzivní logiky., and Ivo Pezlar
Saliva-activated transmission of Borrelia afzelii Canica, Nato, du Merle, Mazie, Baranton et Postic, 1993 was demonstrated using salivary gland extract (SGE) from Ixodes ricinus (L., 1758) ticks and C3H mice. Injection of Borrelia spirochaetes together with SGE increased the level of bacteraemia and accelerated the appearance of bacteria in the urinary bladder, compared with the injection of spirochaetes alone. More I. ricinus nymphs became infected when feeding on mice inoculated with B. afzelii plus SGE. Analysis of cytokines produced by cells of draining lymph nodes from SGE-treated mice showed a suppression of proinflammatory cytokines IFN-γ, IL-6 and GM-CSF following a transient upregulation in comparison with the control mice infected without SGE.
In this paper a new class of fuzzy topological spaces called pairwise ordered fuzzy extremally disconnected spaces is introduced. Tietze extension theorem for pairwise ordered fuzzy extremally disconnected spaces has been discussed as in the paper of Kubiak (1987) besides proving several other propositions and lemmas.