identity is and how it works. In recent years scholars have started to overcome the ‘introduction to ethnicity’ syndrome - whereby recent anthropological developments are acknowledged and then disregarded when carrying out the analysis -, shedding light on new perspectives which enlighten our understanding of ethnic identity. In this paper, we not only revise these new approaches, but offer two novel case-studies: the Treveri from Late Iron Age Gaul and the Igaeditani from Roman Lusitania. and Pro studium etnicity prostřednictvím archeologie je třeba v první řadě plně chápat, co tato forma identity je a jak funguje. V posledních letech vědci začínají překonávat syndrom ‚úvodu do etnicity‘ – v jehož rámci se sice hlásí k nejnovějším antropologickým poznatkům, ale ve vlastní analýze je nezohledňují – a odhalují nové perspektivy, které informují naše chápání etnické identity. V tomto článku nejen revidujeme tyto nové přístupy, ale také předložíme dvě inovativní případové studie: Treveri z pozdní doby železné v Galii a Igaeditani z římské Lusitanie.
Cílem práce je prostudovat vztah kultury, archeologické kultury a sociální identity (etnicity). Tyto jednotlivé klíčové pojmy prodělaly v průběhu vývoje archeologických i antropologických teorií bouřlivý vývoj, což však ne všichni současní badatelé reflektují. Proto je zde podán stručný přehled historie vzniku a obsahu antropologické a archeologické kultury a etnicity. Prostor je také věnován etnoarcheologickému přínosu při studiu stylu hmotné kultury. Závěrem je, že archeologická kultura nepředstavuje odraz sociální identity a etnicity minulých populací, a že pojetí archeologických kultur jako interpretačních jednotek původních společností je třeba revidovat. and The aim of the work is to study the relationship between culture, archaeological culture and social identity (ethnicity). These individual key terms have a stormy history in the development of archaeological and anthropological theory, a fact that is not reflected by all contemporary researchers. For this reason, the essay includes a brief overview of the history of the emergence and content of anthropological and archaeological culture and ethnicity. Attention is likewise paid to the ethnoarchaeological contribution in studying the style of material culture. The conclusion reached by the author is that archaeological culture does not reflect the social identity and ethnicity of past populations and that the concept of archaeological cultures as interpretive units of original societies needs to be revised.
In pondering how the existing evidence pertaining to the early Slavs in Bohemia and Moravia may be assessed, the paper rejects the arguments presented by Naďa Profantová, Felix Biermann, and Andrej Pleterski, in particular the idea of a migration of the early Slavs from western Ukraine and Bukovina into Bohemia and Moravia. The chronology of assemblages of the so-called “culture with Prague-type pottery” proposed by Profantová is demonstrably wrong, while Pleterski’s idea of a specifically Slavic “kitchen culture” rests on insufficient knowledge of the changes in eating practices accompanying economic transformations in the Mediterranean region during the sixth and seventh centuries. Against Biermann’s uncritical treatment of the written sources, particularly of Fredegar, the paper argues that the text of the Chronicle of Fredegar is not to be taken at face value, but understood as a means to please Fredegar’s Austrasian audience. and V úvaze o hodnocení stávajícího dokladového materiálu vztahujícího se k raným Slovanům v Čechách a na Moravě odmítá autor tohoto textu argumenty přednesené Naďou Profantovou, Felixem Biermannem a Andrejem Pleterskim, obzvláště myšlenku příchodu prvotních Slovanů do Čech a na Moravu ze západní Ukrajiny a Bukoviny. Chronologie souborů takzvané „kultury s keramikou pražského typu“, předložená Profantovou, je prokazatelně chybná, kdežto Pleterského myšlenka specificky slovanské „kuchyňské kultury“ spočívá na nedostatečné obeznámenosti se změnami v jídelních zvycích doprovázejících ekonomické změny ve Středomoří během 6. a 7. století. Proti Biermannovu nekritickému zacházení s písemnými prameny, zvláště s Fredegarem, namítá autor, že text Fredegarovy kroniky nelze brát doslovně, nýbrž je jej třeba chápat jako snahu vyhovět Fredegarovu autrasijskému čtenářstvu.
Polemicky zaměřená stať na základě nepočetných písemných a početnějších archeologických pramenů spojuje šíření kultury s keramikou pražského typu s přesunem gentes, později nazývaných především Venedi a Sklavini, do střední Evropy. Prameny ukazují na jejich kontinuitu s pozdějším raně středověkým osídlením z doby, kdy již písemné zprávy na území Čech dokládají přítomnost Slovanů, konkrétně Bohemanů/Čechů, a naopak na diskontinuitu s předchozím osídlením mladšího stupně doby stěhování národů, tradičně spojovaným s Germány. Nálezy z území Slovanů (Avarů, Gepidů, Bavorů ad.) neprezentují symbolicky vyjadřovanou „identitu“; archeolog provádí vždy unikátní interpretaci komplexu hmotných a písemných pramenů; v soustavném interpretačním kruhu se vytváří horizont smyslu, v němž lze rozpoznávat a vydělovat fakta. and This polemically written text, based on scanty data from written sources and on more abundant archaeological evidence, links the propagation of Prague-type pottery culture (henceforth PTPC) with the advance of the gentes, referred to later especially as Venedi and Sclavini, into central Europe. Our sources point to their continuity with later early medieval settlement from the times when written sources attest to the presence of Slavs, in particular Bohemani or Czechs, on Bohemian territory. On the other hand, a discontinuity with the preceding settlement of the later stage of the Migration period, traditionally ascribed to Germanic population groups, may be observed. Finds from the territory of the Slavs (Avars, Gepids, Bavarians, etc.) do not represent a symbolically expressed „identity“. Archaeology always carries out a case-by-case interpretation of the complex of material and written sources; a „horizon of sense“, in which facts may be discerned and singled out, thus emerges in a systematic interpretational circle.
This article focuses on the intersection of gender, class and racial/ethnic inequalities. The intersection theory draws on the feminist critique of traditional class theory and on the challenge to feminism posed by ethnic women. The article develops thinking about various configurations of the intersection of inequalities and addresses mainly the case of marginalized women. However, the argument goes that the intersection of gender, class and racial/ethnic inequalities is not just a matter for disadvantaged groups because it has an impact on all groups in various relations. Class, gender and race/ethnicity should be understood as interlocked systems of both disadvantage and privilege. The intersection of inequalities is an approach intertwined with the development of social movements (women’s, labour and civil rights movements) in the USA and Western Europe. The article looks at why the intersection theory elaborated in the West mainly in the 1990s has not been reflected in Czech gender studies. Is it possible to connect the study of gender in a post-communist East European country with the predominantly American intersection theory?, Marta Kolářová., and Obsahuje bibliografii
Etnogeneze Slovanů zůstává frekventovaným tématem historického a archeologického výzkumu. Etnicitu nahlížejí nyní archeologové i historici v zásadě jako akt vědomého přihlášení, což vysvětluje důraz kladený na identitu jako kategorii historické analýzy. Na základě rozboru historického a archeologického dokladového materiálu vztahujícího se k 6. a 7. stol. předkládá článek argumentaci v tom smyslu, že v zájmu dalšího rozvoje poznání by se bádání o (slovanské) etnogenezi mělo oprostit od opakování stereotypů uložených v pozdně antické etnografii. Současně autor předkládá nový analytický model, odvozený ze současných přístupů ke konstrukci etnicity prostřednictvím hmotné kultury, a ilustruje některé důsledky, které z něho pro české a moravské země vyplývají and The ethnogenesis of the Slavs remains a popular topic of historical and archaeological research. Ethnicity is now viewed by both archaeologists and historians as fundamentally performative, which explains the emphasis placed on identity as a category of historical analysis. On the basis of an analysis of the historical and the archaeological evidence pertaining to the 6th and 7th centuries, this paper argues that in order to make any progress the research on (Slavic) ethnogenesis needs to distance itself from the practice of perpetuating the stereotypes embedded in the late antique ethnography. At the same time, the author advances a new model of analysis derived from recent approaches to the construction of ethnicity through material culture, and illustrates some of its implications for the Czech and Moravian lands.