Number of results to display per page
Search Results
62. Poslední dřevěné stodoly v Moravské bráně
- Creator:
- Bryol, Radek
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Moravian Gate, vernacular architecture, ethnographic research, timber framing, and barn
- Language:
- Czech
- Description:
- The study is focused territorially on the region of Moravian Gate that covers the foothills of the Beskids, the Hostýnské and the Oderské Hills. In this region, only few examples of wooden vernacular architecture have survived to date, among them timbered barns are the most remarkable buildings. Dendrochronological dating proved that the preserved buildings had been built mainly at the turn of the 19th century. The timbered barn in Skalička near Hranice comes from the second half of the 16th century. As early as from the second half of the 19th century, these originally wooden buildings were rebuilt to the bricked ones, as the entire farmstead was. Another reason for disappearing of wooden barn was that private farming began to vanish in the mid-20th century. The discovered wooden barns are usually used as storage rooms for different materials. Many of them have survived in fragments and their owners are not interested in safeguarding them. Contemplations about the preservation of some of these ancient buildings are justified.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
63. Postavení etnografa v regionálním muzeu
- Creator:
- Maderová, Marie and Firstová, Zdeňka
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- ethnographic research, folklore studies, regional museums, collected funds, material culture collections, and archiving systems
- Language:
- Czech
- Rights:
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public
64. Regionálně-historické bádání na Olomoucku po roce 1989
- Creator:
- Papajík, David
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- regional history, ethnographic research, and memory of villages
- Language:
- Czech
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
65. Rezortní vědeckovýzkumný úkol Etnografického muzea Moravského muzea v Brně v letech sedmé pětiletky
- Creator:
- Večerková, Eva
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- ethnographic research, folklore studies, folk culture, South Moravian Region, and Ethnographic Museum of Moravian Museum in Brno
- Language:
- Czech
- Description:
- Autorka článku je uvedena se zkratkou křestního jména E. and Součástí článku je výběrová bibliografie publikovaných prací
- Rights:
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public
66. Rinderanschirrung im Baltikum
- Creator:
- Viires, Ants
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- ethnographic research, history of agriculture, agararian economy, draught cattle, yoke, and Baltic region
- Language:
- Czech
- Description:
- a1_Volský zápřah do jha je znám odedávna v Estonsku, v Litvě na západním okraji lesní zóny i v jihozápadním Finsku. Zde se chovali tažní voli v 19.-20. století ještě všeobecně. Lotyšští rolníci vykonávali zemědělské práce skoro výhradně pomocí koně. Tylo rozdíly mají pravděpodobně starou tradici, kterou lze promítnout na základě písemných pramenů až¨do 13. století. Určitou výjimku v tomto ohledu tvořila část Livonska. V posledních staletích došlo k zanikání chovu tažných volů, takže i jejich muzeální doklady nejsou zvlášť bohaté; charakteristické je, že právě v Lotyšsku chybějí. V Estonské SSR se zachovalo celkem 450 exemplářů jha, zato v Litvě již jen okolo dvaceti. Používání jha v Estonsku bylo velmi rozmanité a podle toho se měnil i způsob zapřahání do něho. Nejrozšířenějším typem bylo v Pobaltí jho nárožní, které se v obvyklém tvaru vyskytovalo v celém Estonsku, v Livonsku, na severním pobřeží Kuronska a Žmudži, kromě toho i v jihozápadním Finsku, na území bývalého Východního Pruska a snad dříve i v Lotyšsku. Ve východní a jižní části Litvy se naproti tomu zapřahalo do jařem kohoutkových. Autor pak podrobně popisuje nárožní jha v Pobaltí; zajímavé tu jsou rozdílné rozměry např. letních a zimních jařem, z nichž poslední jsou kratší. Zvláštní oddíl věnuje autor popisu estonského jha - dělí je na čtyři hlavní varianty a udává jejich územní rozšíření. Pokud jde o zadní stranu nástroje a upínání řemení k rohům, zjišťuje tři varianty. and a2_Celkově pak odlišuje pět místních forem, ostře se od sebe lišících;vedle toho existuje řada přechodných forem ve styčných oblastech, veliká rozmanitost vládne i na estonských ostrovech. O stáříjednotlivých forem lze těžko říci něco bližšího; zvlášť starobyle vypadají jha ze západního Saaremaa, která se podobají svou konstrukcí dánským rašeliništním nálezům. Dále si všímá autor shod a rozdílů mezi jhy estonskými a finskými. Nového původu jsou muzeální doklady shodné se středo- a hornoněmeckými typy jařem, které si přinesli pravděpodobně s sebou němečtí velkostatkáři. Stejně mladého původu jsou i čela. Litevská nárožní od estonských liší řadou konstrukčních a funkčních detailů. Kohoutková jha z Litvy se dělí do tří variant, která nalezneme u sousedních Slovanů, jak je popsal polský badatel K. Moszyński. Zvláštní kapitolu tvoří pojednání o jednoduchých jařmech. Jejich varianty, odvozené z párových nástrojů, mají podobné rozšíření jako tylo. Dvě varianty lze konstatovat, pokud jde o způsob upevnění řemení k rohům; jsou v určitém vývojovém poměru. V Litvě byly zápřahové nástroje pro jeden kus skotu řídké, na jihovýchodě země byly kohoutkového typu. V novější době se zapřahaly jednotlivé kusy volů v Estonsku do chomoutků, které také v Litvě nebyly neznámy. Objevily se na počátku 19. století na livonských velkostatcích a teprve na konci století pronikly do estonských malorolnických hospodářství. Lze říci, že volský zápřah v Pobaltí má řadu starobylých rysů - jde tu vlastně o ústupové území nárožního jha, ke kterému patří také jihozápadní Finsko. Také formy kohoutkového jařma na Žmudži se zdají být původnější než formy jižní, opatřené podhrdelnicí. Pro značné stáří mluví i jazykový materiál. Autor vyvozuje z toho, že pobaltské termíny, jako esl. ike, fin. ies, lit. jungas, znamenají podobně jako slovanské igo a jeho obměny, i jako další podobné indoevropské termíny, "svazovati" (tj. rohy), závěr, že nárožní princip byl původní, a uvádí další starobylé termíny pro součásti jha z Pobaltí, jež svědčí o jeho dávném místním původu.
- Rights:
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public
67. Rinderanspannung und Joche in Schweden
- Creator:
- Granlund, John
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- ethnographic research, history of agriculture, agrarian economy, draught cattle, yoke, and Sweden
- Language:
- Czech
- Description:
- a1_Přední švédský národopisec shrnul ve svém příspěvku výsledky vlastního dlouholetého bádání, literatury a odpovědí na dotazník, který podle vzoru ankety Ústavu pro německý národopis DAW v Berlíně vypracoval a rozeslal v září r. 1964 Folkslivarkivel lundské university. Zápřah skotu ve Švédsku lze sledovat až do bronzové doby, z níž pocházejí známá skalní vyobrazení v Bohuslänu; první archeologické nálezy patří starší době železné. Studie se však zaměřuje především na rozbor materiálu z posledních tří set let. Tradiční švédská jha byla šíjového, nárožního typu. Jejich charakteristickým znakem bylo zařízení na úvaz rohů, poměrně pohyblivé, které se vyskytuje ve třech lokálních variantách. V některých případech byla nárožní jha opatřena příčkami, zejména když se jimi učil tahat mladý dobytek. Na některých místech jižního Švédska měla jha, používaná na tah mladým dobytkem, zvláštní nákrční vázání. Někdy byla jha vybavena příčkami podobně jako tzv. žeberková forma kohoutkového jařma; i v tomto případě šlo o nástroj pro nezkušené tahouny. Švédská koňská jařma nazval autor břišními: ty však nutno již řadit k novodobému zápřahu. Nejslarší doklad pochází z pozdního středověku a objevuje se na jedné kostelní malbě ve Skåne na jihu Švédska, která patřila tehdy Dánsku. V 16. století se používalo podobného zápřahu nejen v zemědělství, ale i u švédského dělostřelectva. Ze Švédska se pak rozšířil tento zápřah na Åland a na protilehlé finské pobřeží. and a2_Zvláštní sociální podmínky vedly k vzniku a rozšíření tzv. haveloku, jha, jež na jednom konci mělo oblouk pro šíji zvířete a otvory pro příčky, na druhém bylo rovné a spočívalo na ramenou oráče, lakovéjho se používalo na nově kolonizovaných slatinných půdách, namalých usedlostech, při sázení a kultivaci brambor. S břišním jhempro koně se setkáváme již od středověku na jihu Švédska ve Skåne. V dalším textu ukazuje autor, jaký vliv měl na výběr jednotlivých druhů tažných zvířat chov dobytka. Zajímavé je např., že na sever od tzv. limes norrlandicus (výrazná geografická hranice ve Švédsku, která je současně i hranicí řady kulturních jevů), kde byl chov skotu zaměřen na mléčnou produkci, se uplatňoval při tahu především kůň, zatímco na jihu od této hranice byl hlavním tahounem vůl. Také obchod s voly sehrál v tomto ohledu značnou úlohu; jiný švédský badatel, H. Hagar, zjistil ve svých studiích tři lakové ústřední oblasti chovu volů a rozšíření obchodu s nimi v 19. století. Granlund se v této souvislosti zmiňuje o zvláštních jařmech, která nazývá trhovými. Otázky zápřahu dobytka ve Švédsku sleduje autor ve spojitosti se společenskými poměry na švédském venkově a jejich historickým vývojem. S tím souvisí i zápřah krav místo volského zápřahu v nové době a podobně i potažní nástroj pro jeden kus dobytka, který se podobá našemu krumpolci; náleží již zvláštnímu kulturnímu proudu a šíří se proto jinak než tradiční párové zápřahy. Pomocí takového nástroje se tahalo v severním Švédsku, kde převládal jako tažné zvíře kůň, ale byl znám i na mnoha místech v jižní části země. Chomout či chomoulek pro voly je pozdějším jevem, ale nevešel do tradice. Zato se vžily různé úpravy postroje sloužící k brzdění, které vystřídaly staré způsoby zavírání. Uzda je ve Švédsku poměrně mladého data; v dřívějších dobách se vodili voli zepředu, jak dokazují dokonce i bohuslänské kresby. Autor dále popisuje úvazy uzdy, volání na dobytek, a v závěru seznamuje čtenáře s ústupem tažných zvířat ve 20. století a jeho příčinami.
- Rights:
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public
68. Rindereinzelanspannung in Westungarn
- Creator:
- Timaffy, Ladislaus
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- ethnographic research, history of agriculture, agrarian tools, draught cattle, single yokes, and Western Hungary
- Language:
- Czech
- Description:
- a1_Příspěvek navazuje na předešlý a doplňuje se s ním. Potažní nástroje pro jeden kus skotu byly obvyklé zejména v západním Maďarsku, sousedícím s Rakouskem, Československem a Jugoslávií; jejich rozšíření souviselo s etnickýmsložením obyvatelstva. Šlo hlavně o jednoduché kohoutkové jařmo (jařmičku) a tzv. jařmo chomoutové. Západního původu je čelní zápřah, kterého se užívalo v bývalých německých vesnicích a v přilehlých maďarských. V německých a chorvatských obcích zapřahal se skot také do chomoutů, zatímco maďarští rolníci dávali přednost určitému druhu šlí. Čelo (u nás též známé pod názvem náčelník a rozšířené hlavně u bývalého německého obyvatelstva v západní a jižní části českých zemí) se používalo především v západním pohraničí Maďarska. Autor popisuje jeho vzhled. a výzdobu, ohýbání dřeva, jeho pobíjení plechem a některé technické náležitosti. Jednoduché kohoutkové jařmo (jařmička) bylo dříve v západním Maďarsku zcela všeobecné. Autor prozkoumal 63 obcí; jen v 9 je neznali, ve 26 s ním tahá dobytek dodnes. Vyskytl se i případ zvláštní varianty, funkčně blízké chomoutu. and a2_Mezi kohoutkovými jařmičkami lze vydělit dva typy. První, obvyklý v maďarských vesnicích, odpovídá v základě párovému kohoutkovému jařmu, a to jak po stránce genetické, tak jazykové. Druhý typ, oblíbený v německých vesnicích a v maďarském sousedství, měl název chomoutkové jařmo, ač jde o čistý typ jednoduchého kohoutkového jařma. Autor pak popisuje výrobu těchto nástrojů, jejich materiál a výzdobu. Tvary součástí a způsoby upevnění vykazují řadu rozdílů, jež nelze ani etnicky ani územně přesně určit. Autor se pak zmiňuje ve stručnosti o zapřahání, řízení a některých pověrách, vztahujících se k potažním nástrojům. Dobytek se zapřahal v západním Maďarsku také do chomoutů a do speciálnich chomoutků, přizpůsobených skotu, jež přišly sem z Bavorska a Burgenlandu. Konečně posledním způsobem zápřahu jednoho kusu byly kohoutkové šle (kšíry) hlavně u kravičkářů. Tzv. kravský postroj nebyl ničím jiným než opotřebovaným koňským postrojem. Ještě dnes jmenované druhy zápřahu nevymizely docela a udržely se především při práci na malých pozemcích, ba někdy došlo i k jejich znovuoživení, ale jde jen o přechodné stadium na cestě k maďarskému socialistickému, plně mechanizovanému zemědělství.
- Rights:
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public
69. Sigrid Schwenk, Zur Terminologie des Vogelfangs im Deutschen. Eine sprachliche Untersuchung auf Grund der deutschen didaktischen Literatur des 14. bis 19. Jahrhunderts.
- Creator:
- Vařeka, Josef
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- ethnographic research, German studies, and capture of birds
- Language:
- Czech
- Rights:
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public
70. Slavistika - Národopis. Red. Ján Mjartan
- Creator:
- Tomeš, Josef
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Slavonic studies, ethnographic research, and international conferences
- Language:
- Czech
- Rights:
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public