This paper surveys a new approach to interpretation of Wittgenstein’s Tractatus Logico-Philosophicus - the resolute reading. The proponents of the resolute interpretation (especially Cora Diamond and James F. Conant) have argued that the central point of Tractatus is § 6.54. The reading of the section should be resolute, which means the sentences in Tractatus are simply nonsense (einfach Unsinn). Thus, the Tractatus’ aim is not a theory or doctrine of aspects of reality, language or their relation. On the other hand, the main point of the text should be elucidation of the reader’s points. The paper analyses two assumptions in the resolute reading and submits criticism of them. The basis of the criticism is to verify the validity of resolute reading’s assumptions by reference to Notebooks, Prototractatus, correspondence and some manuscripts and typescripts from the Tractatus period in Wittgenstein’s thinking., Příspěvek se zabývá novým přístupem k interpretaci Wittgensteinova Tractatus Logico-Philosophicus - rozhodného čtení. Zastáncové rozhodného výkladu (obzvláště Cora diamant a James F. Conant) argumentovali, že centrální bod Tractatus je § 6.54. Čtení sekce by mělo být rozhodné , což znamená, že věty v Tractatus jsou prostě nesmysly ( einfach Unsinn ). Tak, Tractatus ' cíl není teorie nebo doktrína aspektů reality, jazyka nebo jejich vztahu. Na druhé straně by hlavní bod textu měl být objasněnčtenářských bodů. Příspěvek analyzuje dva předpoklady v rozhodném čtení a kritizuje je. Základem kritiky je ověřit platnost předpokladů rozhodného čtení odkazem na Notebooky, Prototractatus , korespondenci a některé rukopisy a strojopisy z období Tractatus v Wittgensteinově myšlení., and Tomáš Došek
The article deals with the question of correct reconstruction of and solutions to the ancient paradoxes. Analyzing one contemporary example of a reconstruction of the so-called Crocodile Paradox, taken from Sorensen’s A Brief History of Paradox, the author shows how the original pattern of paradox could have been incorrectly transformed in its meaning by overlooking its adequate historical background. Sorensen’s quoting of Aphthonius, as the author of a certain solution to the paradox, seems to be a systematic failure since the time of Politiano’s erroneous attributing it to Aphthonius. In the conclusion, the author claims that neglecting the historical background of the ancient paradoxes into account, we are neither able to evaluate their modern interpretations as adequate nor their solutions as successful., Článek se zabývá otázkou správné rekonstrukce a řešení starověkých paradoxů. Analýza jednoho současného příkladu rekonstrukce tzv. Krokodýlového paradoxu, převzatého z Sorensenovy stručné historie paradoxu , ukazuje, jak mohl být původní vzor paradoxu ve svém významu nesprávně transformován tím, že přehlédl jeho historické pozadí. Sorensenovo citování Aphthoniusa, jako autora určitého řešení paradoxu, se jeví jako systematické selhání od doby, kdy ho politiánův omyl přisuzoval Aphthoniusovi. V závěru autorka prohlašuje, že zanedbání historického pozadí starověkých paradoxů není schopno hodnotit jejich moderní interpretace jako adekvátní ani jejich řešení jako úspěšná., and Vladimír Marko
In chapter 3 of Individuals, entitled ''Persons'', Strawson argues against dualism and the no-ownership theory, and proposes instead that our concept of a person is a primitive concept. In this paper, it is argued that the basic questions that frame Strawson’s discussion, and some of his main arguments and claims, are dubious. A general diagnosis of the source of these problems is proposed. It is argued that despite these problems Strawson gives an accurate and very insightful description of the way we think about ourselves, which should form the starting point for more speculative accounts of ourselves., V kapitole 3 Jednotlivci, nazvané ,,Osoby'', Strawson argumentuje proti dualismu a teorii ne-vlastnictví a místo toho navrhuje, aby naše pojetí člověka bylo primitivním pojmem. V tomto příspěvku se argumentuje tím, že základní otázky, které tvoří rámec Strawsonovy diskuse, a některé z jeho hlavních argumentů a tvrzení, jsou pochybné. Navrhuje se obecná diagnostika zdroje těchto problémů. Tvrdí se, že navzdory těmto problémům poskytuje Strawson přesný a velmi bystrý popis způsobu, jakým přemýšlíme o sobě, který by měl být výchozím bodem pro spekulativnější účty o sobě., and Paul Snowdon
As has often been observed in the literature, an utterance of a generic such as ‘Boys don’t cry’ can convey a normative behavioral rule that applies to boys, roughly: that boys shouldn’t cry. This observation has led many authors to the claim that generics are ambiguous: they allow both for a descriptive as well as a normative reading. The present paper argues against this common assumption: it argues that the observation in question should be addressed at the level of pragmatics, rather than at the level of semantics. In particular, the paper argues that the normative force of utterances of generics results from the presence of a conversational implicature. This result should somewhat alleviate the task of finding a proper semantic analysis of generics since it shows that at least one of their intriguing features need not be reflected in their truth-conditions.
Wittgenstein’s approach to philosophy is closely related not only to the content but also to the form of his investigations. The following paper presents the uniqueness of Wittgenstein’s writing style, namely his use of questions, by comparing part of his work with Austin’s essay. For this purpose a typology of questions with regard to their function in the text is established and applied. The difference between Wittgenstein’s and Austin’s writing style is then documented by the frequency of certain types of questions, and omission of others, and related to some of Wittgenstein’s remarks about his approach to philosophical inquiry. The difference is then summarized tentatively as one between ''pedagogical'' and ''academic'' writing style, which poses questions concerning the translation of Wittgenstein’s investigations into academic prose., Wittgensteinův přístup k filozofii úzce souvisí nejen s obsahem, ale také s formou jeho vyšetřování. Následující článek prezentuje jedinečnost Wittgensteinova stylu psaní, konkrétně jeho použití otázek, porovnáním části jeho práce s Austinovým esejem. Pro tento účel je zavedena a aplikována typologie otázek s ohledem na jejich funkci v textu. Rozdíl mezi Wittgensteinovým a Austinovým stylem psaní je pak dokumentován četností určitých typů otázek a opomenutím druhých a je spojen s některými Wittgensteinovými poznámkami o jeho přístupu k filosofickému zkoumání. Rozdíl je pak předběžně shrnut jako ,,pedagogický'' a ,,akademický'' styl psaní, který představuje otázky týkající se překladu Wittgensteinových výzkumů do akademické prózy., and Blahoslav Fajmon
In this paper, I want to address once more the venerable problem of intentional identity, the problem of how different thoughts can be about the same thing even if this thing does not exist. First, I will try to show that antirealist approaches to this problem are doomed to fail. For they ultimately share a problematic assumption, namely that thinking about something involves identifying it. Second, I will claim that once one rejects this assumption and holds instead that thoughts are constituted either by what they are about, their intentional objects, or by what determines their proposition-like intentional contents, one can address the problem of intentional identity in a different way. One can indeed provide a new solution to it that basically relies on two factors: a) what sort of metaphysical nature intentional objects effectively possess, once they are conceived as schematic objects à la Crane (2001, 2013); b) whether such objects really belong to the overall ontological inventory of what there is., According to this solution, two thoughts are about the same nonexistent intentional object iff i) that object satisfies the identity criterion for objects of that metaphysical kind and ii) objects of that kind belong to the overall ontological inventory of what there is, independently of whether they exist (in a suitable first-order sense of existence). As such, this solution is neither realist nor antirealist: only if condition ii) is satisfied, different thoughts can be about the same nonexistent intentionale; otherwise, they are simply constituted by the same intentional content (provided that this content is not equated with that intentionale). Third, armed with this solution, I will hold that one can find a suitable treatment of the specific and related problem of whether different people may mock-think about the same thing, even if there really is no such thing. Finally, I will try to show that this treatment can be also applied to the case in which different thoughts are, according to phenomenology, about the same intentionale and yet this intentionale is of a kind such that there really are no things of that kind. For in this case, such thoughts are about the same intentionale only fictionally., V tomto příspěvku se chci znovu zabývat úctyhodným problémem úmyslné identity , problémem toho, jak mohou být různé myšlenky ohledně stejné věci, i když tato věc neexistuje. Za prvé se pokouším ukázat, že protirealistické přístupy k tomuto problému jsou odsouzeny k selhání. Jelikož nakonec sdílejí problematický předpoklad, totiž že myšlení na něco zahrnuje identifikaci . Za druhé, budem tvrdit, že jakmile jeden odmítne tento předpoklad a místo toho tvrdí, že myšlenky jsou tvořeny buď tím, o čem jsou, jejich záměrnými objekty , nebo tím, co určuje jejich úmyslný obsah, lze řešit problém úmyslné identity jiným způsobem. Jeden může opravdu nabídnout nové řešení, které se v podstatě opírá o dva faktory: a) jaký druh metafyzické přírody úmyslné objekty účinně mají, jakmile jsou koncipovány jako schematické objekty à laJeřáb (2001, 2013); b) zda takové předměty skutečně patří do celkového ontologického inventáře toho, co existuje., Podle tohoto řešení jsou dvě myšlenky o stejném neexistujícím úmyslném předmětu, pokud i) tento objekt splňuje kritérium totožnosti pro objekty tohoto metafyzického druhu a ii) předměty tohoto druhu patří k celkové ontologické inventáři toho, co existuje, nezávisle na tom, zda existují (ve vhodném prvotřídním smyslu existence). Jako takové není toto řešení realistické ani nerealistické: pouze pokud je podmínka ii) uspokojena, různé myšlenky mohou být o stejném neexistujícím úmyslu ; jinak jsou prostě tvořeny stejným záměrným obsahem (za předpokladu, že tento obsah není v souladu s touto záměrností). Zatřetí, vyzbrojené tímto řešením, domnívám se, že lze nalézt vhodnou léčbu konkrétního a souvisejícího problému, zda se mohou lidé rozmýšlet o tom samém, i když v takovém případě skutečně neexistuje. A konečně se pokouším ukázat, že toto zacházení lze aplikovat také na případ, kdy jsou různé myšlenky podle fenomenologie stejné záměrné a přesto je tento záměr takový, že takové věci skutečně neexistují. V takovém případě jsou takové myšlenky o stejné úmyslnosti jen smyšlené., and Alberto Voltolini
Management of reservoirs for drinking water supply should be based on a thorough knowledge of water quality changes within variable conditions of hydrology, climate, nutrient loading and water storage. The two-dimensional longitudinal water quality model CE-QUAL-W2 was tested for its ability to predict concentrations of organic matter and trophic conditions in Rimov Reservoir, a small dimictic reservoir (volume 33,000,000 m3, maximum depth 43 m, hydraulic retention time 40 to 160 d) suffering from seasonally increased concentrations of humic substances and symptoms of eutrophication. The model was calibrated on two seasonal courses differing in hydrology and validated on a 1074 day period. The averages of absolute mean errors between simulated and measured vertical profiles of temperature, and concentrations of dissolved organic matter, dissolved oxygen and chlorophyll a in the validation run were 0.9 °C, 0.8 mg l-1, 1.2 mg l-1 and 0.008 mg l-1, respectively. Analysis of results and sensitivity analysis of modelling phytoplankton and phosphorus showed suitability of the mathematical description of their dynamics in the photic zone but not in the deeper layers. In spite of this partial problem, the model was found appropriate for the reliable predictions of water quality dynamics in Rimov Reservoir. and Hospodaření s vodou ve vodárenských nádržích by mělo být založeno na podrobné znalosti vlivu hydrologických, klimatických a limnologických veličin na kvalitu vody. Možnosti matematického modelování změn kvality vody byly testovány pro nádrž Římov na Malši za pomoci dvourozměrného modelu kvality vody CE-QUAL-W2. Model byl zkalibrován na dvou sezónních řadách dat pro hydrologicky různá období a poté byl uplatněn na 1074-denní řadě dat. Byly vyhodnoceny rozdíly mezi měřenými a simulovanými vertikálními profily teploty, koncentrací rozpuštěných organických látek, rozpuštěného kyslíku a chlorofylu. Tyto rozdíly vyjádřené jako velikost absolutní střední chyby byly 0,9 °C, 0,8 mg l-1 , 1,2 mg l-1 a 0.008 mg l-1 . Analýza získaných výsledků a citlivostní analýza modelu ukazují dobrou shodu mezi naměřenou a simulovanou dynamikou zmíněných veličin v eufotické zóně, v nižších a tmavších vrstvách nádrže dochází k nárůstu odchylek modelu od reality. Přes tyto dílčí problémy byl model shledán jako užitečný a nenahraditelný pomocník při úlohách řešících dopad vnějších vlivů na kvalitu vody v nádrži.
This paper reports the processes by which a single-phase 3-D CFD model of hydrodynamics in a 17-km-long dam reservoir was developed, verified and tested. A simplified VOF model of flow was elaborated to determine the effect of wind on hydrodynamics in the lake. A hexahedral mesh with over 17 million elements and a k-ω SST turbulence model were defined for single-phase simulations in steady-state conditions. The model was verified on the basis of the extensive flow measurements (StreamPro ADCP, USA). Excellent agreement (average error of less than 10%) between computed and measured velocity profiles was found. The simulation results proved a strong effect of wind on hydrodynamics in the lake, especially on the development of the water circulation pattern in the lacustrine zone.
The paper describes a 3D numerical model of the spherical particle saltation. Two stages of particle saltation were distinguished - the particle free motion in water and the particle-bed collision. The particle motion consists of the translational and rotational particle motion. A stochastic method of calculation of the particle-bed collision was developed. The collision height and the contact point were defined as random variables. Impulse equations were used and the translational and angular velocity components of the moving particle immediately after the collision were expressed as functions of the velocity components just before the collision. The dimensionless coefficients of the drag force and drag torque were determined as functions of both translational and rotational Reynolds numbers. The model is in good agreement with known experimental data. Examples of calculation of the particles’ lateral dispersion and the mean absolute values of the deviation angle of the particle trajectory are presented. and Studie popisuje 3D numerický model saltačního pohybu kulovité částice, v němž jsou uvažována dvě fáze saltačního pohybu - volný pohyb částice v proudící vodě a kolise částice se dnem. Model počítá s translačním i rotačním pohybem částice. Byla vyvinuta stochastická metoda výpočtu kolise částice se dnem. Kolizní výška a kontaktní bod byly definovány jako náhodné proměnné. Byla použita soustava momentových rovnic a složky translační a rotační rychlosti pohybující se částice po kolizi byly vyjádřeny jako funkce složek rychlosti těsně před kolizí. Bezrozměrné koeficienty odporu částice a odporu rotující částice byly určeny jako funkce translačního i rotačního Reynoldsova čísla částice. Výsledky modelu jsou v dobré shodě se známými experimentálními daty. Studie presentuje příklady výpočtu příčné disperze částice a střední absolutní hodnoty deviačního úhlu trajektorie částice.
Monthly evapotranspiration (ET) rates over Hungary for 2000-2008 are mapped at a spatial scale of about 1 km with the help of MODIS daytime land surface temperature as well as sunshine duration, air temperature and humidity data. Mapping is achieved by a linear transformation of MODIS daytime land surface temperature values employing the complementary relationship of evaporation. Validation of the ET rates has been performed at spatial scales spanning almost three magnitudes from a few hundred meters to about a hundred kilometers employing eddy-covariance (EC) measurements and catchment water balance closures. Typically the unbiased ET estimates are within 15 % of EC values at a monthly basis, within 7 % at an annual, and within only a few percent at a multi-year basis. The ET estimates yield an especially remarkable match (relative error of 0.2 %, R2 = 0.95) with high-tower EC measurements at a monthly basis. The spatial distribution of the ET estimates confirm earlier, complex regional hydrologic model results and observations as well as yields a perfect estimate of the country’s precipitation recycling index (the ratio of the multi-year mean ET and precipitation rates spatially aggregated for the whole country) of 89.2 % vs an observed value of 89.6 %. The CREMAP method is very simple, easy to implement, requires minimal data, calibration-free, and works accurately when conditions for the complementary relationship are met. and Pomocou údajov ročlenených podľa MODIS (moderate resolution imaging spectroradiometer), s využitím dennej povrchovej teploty, trvania slnečného svitu, teploty vzduchu a jeho vlhkosti boli zostrojené mapy mesačnej evapotranspirácie (ET) Maďarska pre roky 2000-2008 s priestorovým rozlíšením približne 1 km. Mapovanie bolo zrealizované lineárnou transformáciou MODIS dennej teploty povrchu s uvážením doplňujúceho vzťahu pre evapotranspiráciu CR, navrhnutou Bouchetom (1963). Výsledky dosiahnuté touto metódou boli verifikované v priestorovej mierke pokrývajúcej tri rády od niekoľkých stoviek metrov po stovky kilometrov, použijúc merania metódou pulzácií (eddy covariance, EC), a bilanciou vody v koncovom profile povodí. Typicky, hodnoty ET sú v medziach 15 % mesačných hodnôt EC a 7 % ročných hodnôt a len v medziach niekoľkých percent viacročných hodnôt evapotranspirácie, ktoré boli určené inými metódami. Hodnoty ET sú v dobrej zhode s výsledkami meraní ET na vysokej veži metódou EC (relatívna chyba 0.2 %, R2 = 0,95). Priestorové rozdelenia vypočítaných hodnôt ET potvrdzujú predchádzajúce výsledky modelovania regionálnymi modelmi, ako aj hodnoty indexu recyklácie zrážok krajiny (precipitation recycling index), čo je pomer mnohoročnej priemernej ET a zrážok agregovaných v krajine, s hodnotou 89,2 % vs pozorovaná hodnota 89,6 %. Metóda CREMAP je jednoduchá, ľahko implementovateľná, vyžaduje minimum vstupných hodnôt, nie je ju potrebné kalibrovať a keď sú splnené podmienky jej použiteľnosti, je aj dostatočne presná.
In order to fulfil their essential roles as the bearers of truth and the relata of logical relations, propositions must be public and shareable. That requirement has favoured Platonist and other non-mental views of them, despite the well-known problems of Platonism in general. Views that propositions are mental entities have correspondingly fallen out of favour, as they have difficulty in explaining how propositions could have shareable, objective properties. We revive a mentalist view of propositions, inspired by Artificial Intelligence work on perceptual algorithms, which shows how perception causes persistent mental entities with shareable properties that allow them to fulfil the traditional roles of (one core kind of) propositions. The clustering algorithms implemented in perception produce outputs which are (implicit) atomic propositions in different minds. Coordination of them across minds proceeds by game-theoretic processes of communication. The account does not rely on any unexplained notions such as mental content, representation, or correspondence (although those notions are applicable in philosophical analysis of the result).
A number of correlations for friction factor determinations in smooth pipes have been proposed in the past decades. The accuracy and applicability of these friction factor formulas should be examined. Based on this notion the paper is designed to provide a comparative study of friction factor correlations in smooth pipes for all flow regimes of Bingham fluids. Nine models were chosen. The comparisons of the selected equations with the existing experimental results, which are available in the literature, were expressed through MARE, MRE+ , MRE- , RMSE, Ѳ, and S. The statistical comparisons were also carried out using MSC and AIC. The analyses show that the Wilson-Thomas (1985) and Morrison (2013) models are best fit models to the experimental data for the Reynolds number up to 40000. Within this range, both models can be used alternately. But beyond this Re value the discrepancy of the Wilson-Thomas model is higher than the Morrison model. In view of the fact that the Morrison model requires fewer calculations and parameters as well as a single equation is used to compute the friction factor for all flow regimes, it is the authors’ advice to use this model for friction factor estimation for the flow of Bingham fluids in smooth pipes as an alternative to the Moody chart and other implicit formulae.
Physicalism demands an explication of what it means for something to be physical. But the most popular way of providing one—viz., characterizing the physical in terms of the postulates of a scientifically derived physical theory—is met with serious trouble. Proponents of physicalism can either appeal to current physical theory or to some future physical theory (preferably an ideal and complete one). Neither option is promising: currentism almost assuredly renders physicalism false and futurism appears to render it indeterminate or trivial. The purpose of this essay is to argue that attempts to characterize the mental encounter a similar dilemma: currentism with respect to the mental is likely to be inadequate or contain falsehoods and futurism leaves too many significant questions about the nature of mentality unanswered. This new dilemma, we show, threatens both sides of the current debate surrounding the metaphysical status of the mind.
Stacie Friend’s theory of fiction departs from those approaches that seek to identify the necessary and sufficient conditions for a work to count as fiction. She argues that this goal cannot really be achieved; instead, she appeals to the notion of genre to distinguish between fiction and nonfiction. This notion is significantly more flexible, since it invites us to identify standard—but not necessary—and counter-standard features of works of fiction in light of our classificatory practices. More specifically, Friend argues that the genre of fiction has the genre of nonfiction—and only that genre—as its contrast class. I will refer to the particular way in which Friend elaborates this claim as the contrast view. I have, nevertheless, the impression that this view unnecessarily narrows down the array of perspectives and attitudes from which we can approach works of fiction. I will thus develop a line of reasoning to the effect that the contrast view should rather be construed as picking out a particular way of relating to works of fiction that lies at the end of a continuum defined by different degrees of reflectivity and estrangement. This implies that the contrast view is false as a general claim about how we experience works of fiction, even though this view may appropriately depict a specific way of approaching such works.
This paper discusses an experiment in cognitive psychology called the Linda problem. Firstly, some natural conditions for the correctness of the interpretation of psychological experiments (such as the Linda problem) are formulated. The article is essentially a critique of the interpretation of the results of the Linda problem experiment provided by Kahneman and Tversky as well as – indirectly – their concept of heuristics. It is shown that the interpretation provided by Kahneman and Tversky does not meet the aforementioned conditions for correctness. The main argument is justified utilizing such rules of rationality as conditional probability and Grice’s conversational maxims. It is also pointed out that this argument can be reformulated in terms of the intuitive system of reasoning., Tento příspěvek pojednává o experimentu v kognitivní psychologii nazývaném problém Lindy. Za prvé jsou formulovány některé přírodní podmínky pro správnost interpretace psychologických experimentů (jako je problém Lindy). Článek je v podstatě kritikou interpretace výsledků problému Linda, který poskytli Kahneman a Tversky, stejně jako - nepřímo - jejich pojetí heuristiky. Ukazuje se, že výklad poskytnutý Kahnemanem a Tversky nesplňuje výše uvedené podmínky správnosti. Hlavní argument je odůvodněn použitím takových pravidel racionality jako podmíněné pravděpodobnosti a Griceho konverzačních maxim. Rovněž je zdůrazněno, že tento argument lze přeformulovat z hlediska intuitivního systému uvažování., and Adam Olszewski
This paper deals with the application of a fluidized layer of granular material (FLGM) for the direct separation of destabilized impurities during drinking water treatment. Further, it investigates the effect of operation parameters (fluidized layer grain size, technological arrangement, velocity gradient, retention time, dosage of destabilisation reagent and temperature) on the aggregation and separation efficiency of the layer. The tests were carried out in a pilot plant scale. Aluminium sulphate was used as the destabilisation reagent. The highest separation efficiencies were achieved, when the particles entered the fluidized layer immediately after the dosing of the destabilisation reagent, when they had the lowest degree of aggregation. The separation efficiency (ϕ) also increased with increasing velocity gradient and the maximal value was reached at the velocity gradient of about 250 s-1. The most efficient separation of aluminium was achieved at 5 °C, but the effect of temperature on the efficiency of organic matter separation (ϕTOC) was not very significant. The maximal efficiency of separation on the layer grains reached the values ϕAl = 0.81 at the optimal dosage DAl = 1.55 mg L-1 and ϕTOC = 0.31 at the optimal dosage DAl = 2.36 mg L-1. The indisputable advantage of using FLGM for the separation of impurities is that they are intercepted on the layer grains in a form of solid, water-free shell (or coat) with the density of 2450 kg m-3, and there is no need to deal with the sludge dewatering. and Příspěvek se zabývá využitím fluidní vrstvy zrnitého materiálu (FLGM) pro přímou separaci destabilizovaných nečistot při úpravě vody a vlivem provozních parametrů (velikost zrn náplně, technologické uspořádání, gradient rychlosti, doba zdržení, dávka destabilizačního činidla, teplota) na agregační a separační účinnost vrstvy. Testy byly prováděny na poloprovozním modelu fluidní vrstvy. Jako destabilizační činidlo byl použit síran hlinitý. Nejvyšší separační účinnosti byly dosahovány, pokud částice nečistot vstupovaly do fluidní vrstvy bezprostředně po nadávkování destabilizačního činidla, kdy byl jejich stupeň agregace nejnižší. Separační účinnost (ϕ) se také zvyšovala s narůstající hodnotou gradientu rychlosti ve fluidní vrstvě a maximální hodnoty dosáhla při gradientu kolem 250 s-1. Hliník byl nejúčinněji separován při nízké teplotě (5 °C), nicméně na účinnost separace organických látek (ϕTOC) teplota příliš velký vliv neměla. Maximální účinnost separace na zrnech fluidní vrstvy dosáhla hodnot ϕAl = 0,81 při optimální dávce DAl = 1,55 mg L-1 a ϕTOC = 0,31 při optimální dávce DAl = 2,36 mg L-1. Nespornou výhodou využití fluidní vrstvy jako separačního prvku je skutečnost, že nečistoty jsou na zrnech FLGM zachycovány ve formě pevné skořápky (hustota 2450 kg m-3), která neobsahuje kapalnou vodu, a kal tudíž nemusí být odvodňován.
Slurry transport in horizontal and vertical pipelines is one of the major means of transport of sands and gravels in the dredging industry. There exist 4 main flow regimes, the fixed or stationary bed regime, the sliding bed regime, the heterogeneous flow regime and the homogeneous flow regime. Of course the transitions between the regimes are not very sharp, depending on parameters like the particle size distribution. The focus in this paper is on the homogeneous regime. Often the so called equivalent liquid model (ELM) is applied, however many researchers found hydraulic gradients smaller than predicted with the ELM, but larger that the hydraulic gradient of liquid. Talmon (2011, 2013) derived a fundamental equation (method) proving that the hydraulic gradient can be smaller than predicted by the ELM, based on the assumption of a particle free viscous sub-layer. He used a 2D velocity distribution without a concentration distribution. In this paper 5 methods are described (and derived) to determine the hydraulic gradient in homogeneous flow, of which the last method is based on pipe flow with a concentration distribution. It appears that the use of von Driest (Schlichting, 1968) damping, if present, dominates the results, however applying a concentration distribution may neutralise this. The final equation contains both the damping and a concentration distribution giving the possibility to calibrate the constant in the equation with experimental data. The final equation is flexible and gives a good match with experimental results in vertical and horizontal pipelines for a value of ACv = 1.3. Data of horizontal experiments Dp = 0.05-0.30 m, d = 0.04 mm, vertical experiments Dp = 0.026 m, d = 0.125, 0.345, 0.560, and 0.750 mm.
The paper approaches problem of the flow forecasting for the Liptovska Mara reservoir with a hybrid modelling approach. The nonlinear hybrid modelling framework was investigated under the specific physiographic conditions of the High Core Mountains of Slovakia. The mean monthly flows of rivers used in this study are predominantly fed by snowmelt in the spring and convective precipitation in the summer. Therefore, their hydrological regime exhibits at least two clear seasonal patterns, which provide an intuitive justification for the application of nonlinear regime-switching time series models. Differences in the prevailing geology, orientation of slopes and their exposure to atmospheric circulation for the right and left-sided tributaries of the Vah River indicate that the hydrological regime of mean monthly discharge time series in this area with respect to seasonality and cyclicity may differ, too. Therefore, a simple deterministic water balance scheme was set up for estimating the reservoir inflow from the left and right-sided tributary flows separately. It consists of the linear combination of the measured tributary flows and estimated ungauged tributary flows. The contributions of the ungauged catchments were estimated from flows from gauged tributaries with similar physiographic conditions by weighting these by the ratio of the catchment areas. Separate nonlinear regime-switching time series models were identified for each gauged tributary. The forecasts of the tributaries were combined into a hybrid forecasting model by the water balance model. The performance of the combined forecast, which could better include the specific regime of the time series of tributaries, was compared with the single forecast of the overall reservoir inflow in several combinations. and V štúdii sme porovnávali kvalitu predpovede viacerých lineárnych a nelineárnych modelov časových radov pri predpovedaní prítokov do nádrže Liptovská Mara. Testovali sme výkonnosť modelov ARMA, SETAR na samotnej rieke Váh a v kombinácii jej prítokov do nádrže Liptovská Mara. Ďalej bol uplatnený jednoduchý deterministický model vodnej bilancie pre prítok do nádrže, ktorý pozostáva z lineárnej kombinácie meraných prietokov prítokov Váhu vážených plochou subpovodia. Výber analogónov sa vykonal vzhľadom na podobnosť fyzicko-geografických podmienok v meraných a nemeraných subpovodiach. Modely typu ARMA a SETAR boli zostavené pre každý prítok osobitne a predpovede prietokov na prítokoch boli skombinované modelom vodnej bilancie a do predpovede celkového prítoku do nádrže. Kombinovanú hybridnú predpoveď (stochasticko-deterministická), zachovávajúcu špecifický režim prítokov a vodnej bilancie v povodiach, sme porovnali s predpoveďou celkového prítoku do nádrže získanou pomocou modelov identifikovaných na hlavnom toku.
The paper introduces the test of aggregation as a simple, inexpensive method of evaluating suspension quality during drinking water treatment, suitable for use in both laboratory and operation conditions. The procedure and derivation of the aggregation test is described. The method is used for a demonstration of the influence of mean velocity gradient and mixing time on floc properties formed during the aggregation in a Couette reactor. It was proved that with increasing velocity gradient, the size of the aggregates present in the suspension decreases, and the suspension is substantially more homogeneous than with use of lower gradients. Further, it was confirmed that the size of aggregates reaches the steady state after a specific mixing time, which becomes shorter with increasing value of velocity gradient. and Příspěvek představuje test agregace jako jednoduchou a levnou metodu stanovení kvality suspenze při úpravě vody vhodnou pro použití v laboratorních i provozních podmínkách. Je popsán metodický postup i odvození testu agregace. Metoda je použita pro hodnocení vlivu středního gradientu rychlosti a doby míchání na vlastnosti vytvářených agregátů (vloček) při agregaci v Couettově reaktoru. Bylo prokázáno, že se vzrůstajícím gradientem se snižuje velikost agregátů přítomných v suspenzi a suspenze je značně více homogenní než při použití nízkých gradientů rychlosti. Dále bylo potvrzeno, že velikost agregátů dosahuje po určité době míchání stabilní hodnoty. Čas pro dosažení tohoto ustáleného stavu se zkracuje s rostoucí hodnotou použitého gradientu.
Thought experiments are frequently vague and obscure hypothetical scenarios that are difficult to assess. The paper proposes a simple model of thought experiments. In the first part, I introduce two contemporary frameworks for thought experiment analysis: an experimentalist approach that relies on similarities between real and thought experiment, and a reasonist approach focusing on the answers provided by thought experimenting. Further, I articulate a minimalist approach in which thought experiment is considered strictly as doxastic mechanism based on imagination. I introduce the basic analytical tool that allows us to differentiate an experimental core from an attached argumentation. The last section is reserved for discussion. I address several possible questions concerning adequacy of minimalistic definition and analysis., Myšlenkové experimenty jsou často vágní a temné hypotetické scénáře, které je těžké posoudit. Příspěvek navrhuje jednoduchý model myšlenkových experimentů. V první části představuji dva současné rámce pro analýzu myšlenkového experimentu: experimentistický přístup, který se opírá o podobnosti mezi skutečným a myšlenkovým experimentem a přístupem k rozumu, který se zaměřuje na odpovědi poskytované experimentováním s myšlenkami. Dále artikuluje minimalistický přístup, ve kterém je experiment experimentu považován za přísně doxastický mechanismus založený na představivosti. Představuji základní analytický nástroj, který nám umožňuje odlišit experimentální jádro od připojené argumentace. Poslední sekce je vyhrazena k diskusi. Zabývám se několika možnými otázkami týkajícími se přiměřenosti minimalistické definice a analýzy., and Marek Picha
In present paper we assess the climate change impact on mean runoff between the periods 1961-1990 (control period) and 2070-2099 (scenario period) in the Czech Republic. Hydrological balance is modelled with a conceptual hydrological model BILAN at 250 catchments of different sizes and climatic conditions. Climate change scenarios are derived using simple delta approach, i.e. observed series of precipitation, temperature and relative air humidity are perturbed in order to give the same changes between the control and scenario period as in the ensemble of 15 transient regional climate model (RCM) simulations. The parameters of the hydrological model are for each catchment estimated using observed data. These parameters are subsequently used to derive discharge series under climate change conditions for each RCM simulation. Although the differences in the absolute values of the changes in runoff are considerable, robust patterns of changes can be identified. The majority of the scenarios project an increase in winter runoff in the northern part of the Czech Republic, especially at catchments with high elevation. The scenarios also agree on a decrease in spring and summer runoff in most of the catchments. and V článku předkládáme výsledky modelování změn hydrologického režimu v důsledku změn klimatu mezi časovými obdobími 1961-1990 a 2070-2099 podle souboru patnácti regionálních klimatických modelů pro 250 povodí v České republice. Hydrologická bilance byla modelována pomocí konceptuálního hydrologického modelu BILAN. Časové řady ovlivněné změnou klimatu byly získány jednoduchou přírůstkovou metodou, tj. pozorované časové řady srážek, teplot a vlhkostí vzduchu (vstupy do modelu BILAN) byly opraveny pro každou simulaci pomocí přírůstkových faktorů tak, aby měsíční změny těchto veličin byly stejné jako podle uvažované simulace klimatického modelu. Hydrologický model je nakalibrován s využitím pozorovaných dat, identifikované parametry jsou následně využity pro simulaci hydrologické bilance pro řady ovlivněné klimatickou změnou. Základní podstata možných změn hydrologické bilance na území České republiky vyplývá z projekcí srážek a teplot pro Evropu, tj. postupné zvyšování teplot během celého roku a pokles letních, růst zimních a stagnace ročních srážek. V období od začátku podzimu do začátku léta dochází k růstu srážek, jenž je doprovázen řádově stejným růstem územního výparu způsobeným růstem teplot. V letním období dochází k poklesu srážek a v důsledku úbytku zásob vody v povodí nemůže docházet k výraznému zvyšování územního výparu. Důležitým faktorem ovlivňující změny odtoku je posun doby tání v důsledku vyšší teploty přibližně z dubna na leden-únor. Změny odtoku v období leden-květen jsou tedy dominantně určeny právě odlišnou dynamikou sněhové zásoby, změny v letním období zejména úbytkem srážek. Výsledné odhady změn odtoku jsou zatíženy značnou nejistotou, nicméně lze identifikovat robustní jevy společné pro řadu simulací. Jak ukazují výsledky, na většině modelovaných povodí je pokles odtoků v období od dubna do října společný valné většině modelů. Na druhé straně, růst odtoku v zimních měsících je značně nejistý. S tím souvisí i nejistota spojená se změnami roční bilance odtoků.
The objective of this paper is to simulate flow frequency distribution curves for Amazon catchments with the aim of scaling power generation from small hydroelectric power plants. Thus, a simple nonlinear rainfall-runoff model was developed with sigmoid-variable gain factor due to the moisture status of the catchment, which depends on infiltration, and is considered a factor responsible for the nonlinearity of the rainfall-runoff process. Data for a catchment in the Amazon was used to calibrate and validate the model. The performance criteria adopted were the Nash-Sutcliffe coefficient (R²), the RMS, the Q95% frequency flow percentage error, and the mean percentage errors ranging from Q5% to Q95%.. Calibration and validation showed that the model satisfactorily simulates the flow frequency distribution curves. In order to find the shortest period of rainfall-runoff data, which is required for applying the model, a sensitivity analysis was performed whereby rainfall and runoff data was successively reduced by 1 year until a 1.5-year model application minimum period was found. This corresponds to one hydrological year plus the 6-month long ''memory''. This analysis evaluates field work in the ungauged sites of the region. and Cieľom tohto príspevku je simulácia čiar rozdelenia prietokov pre povodia rieky Amazonka pre potreby hodnotenia premeny energie v malých hydroelektrárňach. Preto bol vyvinutý jednoduchý nelineárny zrážko-odtokový model so sigmoidálne sa meniacim zdrojovým faktorom v závislosti od obsahu vody v povodí, ktorý závisí od infiltrácie a je považovaný za faktor, spôsobujúci nelinearitu zrážkoodtokových procesov. Pre kalibráciu a validizáciu modelu boli použité údaje z povodí rieky Amazonka. Použili sme tieto hodnotiace kritériá: Nashov-Sutcliffov koeficient (R²), RMS, Q95%, chyba určenia odtoku v percentách, a priemerná percentuálna chyba v rozsahu od Q5% do Q95%. Kalibrácia a validizácia ukázala, že model simuluje čiary rozdelenia prietokov uspokojivo. Aby bolo možné nájsť najkratšie obdobie pre nájdenia závislosti zrážky - odtok, ktorá je potrebná pre aplikáciu v modeli, použili sme citlivostnú analýzu tak, že údaje zrážky - odtok boli postupne redukované o jeden rok, až kým nebolo nájdené minimálne obdobie pre aplikáciu vzťahu zrážky - odtok 1,5 roka. Toto obdobie zodpovedá jednému hydrologickému roku, plus 6 mesiacov dlhá ''pamäť''. Touto analýzou boli vyhodnotené výsledky terénnych meraní v oblastiach, kde neboli k dispozícii merania odtoku.
Controversial aspects of the conventional and widely used concept of the integral vortex strength are briefly discussed. The strength of a vortex is usually calculated as the circulation along the vortex boundary, or equivalently due to Green’s theorem, as the surface integral of vorticity over the planar vortex cross section. However, the local effect of an arbitrary ''superimposed shear'' is fully absorbed by vorticity what makes the circulation a shear-biased vortex characteristic. The present paper shows that different vortexstrength models can be derived on the basis of different local vortex intensities proposed in the literature. The outcome of these models naturally differs, even for an ideally axisymmetric vortex. Three different vortex-strength models are compared and discussed by examining the unsteady Taylor vortex. and V práci jsou stručně diskutovány sporné stránky konvenčního a široce užívaného pojetí integrální síly víru. Síla víru je obvykle počítána jako cirkulace podél hranice víru nebo ekvivalentně podle Greenovy věty jako plošný integrál vířivosti přes příčný rovinný řez vírem. Lokální efekt libovolného ''superponovaného smyku'' je však plně absorbován vířivostí, což činí z cirkulace smykově zkreslenou vírovou charakteristiku. Tento článek ukazuje, že lze odvodit různé modely síly víru na základě různých lokálních intenzit víru navržených v odborné literatuře. Výsledky těchto modelů se přirozeně liší, dokonce i pro ideálně osově symetrický vír. Na podkladě zkoumání nestacionárního Taylorova víru jsou porovnány a diskutovány tři různé modely síly víru.
A distinction is introduced between itemized and non-itemized plural predication. It is argued that a full-fledged system of plural logic is not necessary in order to account for the validity of inferences concerning itemized collective predication. Instead, it is shown how this type of inferences can be adequately dealt with in a first-order logic system, after small modifications on the standard treatment. The proposed system, unlike plural logic, has the advantage of preserving completeness. And as a result, inferences such as ''Dick and Tony emptied the bottle, hence Tony and Dick emptied the bottle'' are shown to be first-order., Rozlišování se zavádí mezi rozčleněným množstvím a nerozdělením množných predikcí. Tvrdí se, že plnohodnotný systém pluralitní logiky není nutný pro to, aby bylo možné zohlednit platnost závěrů týkajících se skupinového predikce. Místo toho je ukázáno, jak lze tento typ závěrů adekvátně řešit v logickém systému prvního řádu, po malých úpravách standardního zpracování. Navrhovaný systém, na rozdíl od množné logiky, má výhodu zachování úplnosti. Výsledkem je, že závěry jako ,,Dick a Tony vyprázdnili láhev, proto Tony a Dick vyprázdnili láhev''., and Gustavo Fernandéz Díez
In passing remarks, some commentators have noted that for Nagel, physicalism is true. It has even been argued that Nagel seeks to find the best path to follow to achieve future physicalism. I advance these observations by adding that for Nagel, we should discuss the consciousness problem not in terms of physical and mental issues but in terms of our desire to include consciousness in an objective/scientific account, and we can achieve this only by revising our self-conception, i.e., folk psychology, to develop a more detached view of experience. Through the project of objective phenomenology, Nagel aims to achieve some sort of objective, detached, and scientific explanation of the subjective nature of experience. This project seeks to make the truth of physicalism intelligible and consciousness more amenable to scientific study, potentially raising an even broader concept than the one physicalism originally proposes.
Steady two-dimensional natural convection taking place in a rectangular cavity, partially filled with an isotropic porous material, has been investigated numerically using an ADI method. It is assumed that one of the vertical walls of the cavity has a ramped temperature distribution. The vorticity-stream function formulation has been used to solve the set of nonlinear partial differential equations governing the flows in the clear region and the adjoining porous region. The effects of Darcy number and Rayleigh number have been discussed in detail.
Dead-end pores are usually present in natural porous media especially in consolidated sandstone and limestone rocks. However, the presence of the dead-end pores is usually ignored. Then, the influences of the dead end pores to the flow system are also neglected. In this paper, pressure changes for the periods of transient and steady state of the dead-end pores are studied using lattice gas automata model. A simulation result is compared with the past works. They show that the model is viable to perform simulation of deadend pore pressure. Some parameters such as pressure distribution and size of neck and body of the dead-end pores are varied to examine their effects. We found that the parameters affect the rate of pressure change during transient period. In addition, the parameters also affect the pressure fluctuation during steady state period. The dead-end pores have function either as source or sink in the transient period depend on initial and injection pressures. During steady state period, the dead-end pores behave both as source and sink since the pressure in the pores fluctuates around an equilibrium pressure between the pressure of dead-end pore and that of main channel at the neck position of dead-end pore. and Takzvané mŕtve póry (neprietočné póry) sa často nachádzajú v prírodných pórovitých prostrediach, predovšetkým v skonsolidovaných pieskovcoch a vo vápencoch. Obvykle sa ich existencii nevenuje pozornosť. Pozornosť sa nevenuje ani ich vplyvu na prúdenie v tomto systéme. V tomto príspevku sú študované zmeny tlaku v mŕtvych póroch počas neustáleného a ustáleného prúdenia s použitím ''lattice gas automata'' modelu. Výsledky simulácie sme porovnali s predchádzajúcimi prácami. Výsledky naznačujú, že tento model je vhodný na simuláciu zmien tlakov v mŕtvych póroch. Vplyv niektorých parametrov, ako je rozdelenie tlakov a tvary ''krčkov'' (spojovacích pórov) ako aj mŕtvych pórov boli menené tak, aby sme mohli pozorovať ich vplyv na prúdenie. Zistili sme, že tieto parametre ovplyvňujú rýchlosť zmien tlakov počas neustáleného prúdenia. Navyše sme zistili, že tieto parametre ovplyvňujú fluktuáciu tlakov počas ustáleného prúdenia. Mŕtve póry môžu počas neustáleného prúdenia fungovať ako zdroje alebo odbery, v závislosti od počiatočného, alebo ''plniaceho'' tlaku. Počas ústáleného prúdenia sa mŕtve póry správajú ako zdroje alebo aj odbery, pretože tlak v póroch fluktuuje okolo rovnovážneho tlaku medzi tlakom v mŕtvych póroch a hlavným kanálom v závislosti od vlastností ''krčku'' mŕtveho póru.
There are nine antirealist explanations of the success of science in the literature. I raise difficulties against all of them except the latest one, and then construct a pessimistic induction that the latest one will turn out to be problematic because its eight forerunners turned out to be problematic. This pessimistic induction is on a par with the traditional pessimistic induction that successful present scientific theories will be revealed to be false because successful past scientific theories were revealed to be false., V literatuře existuje devět antirealistických vysvětlení úspěchu vědy. Vyvolávám obtíže proti všem, s výjimkou posledního, a pak buduji pesimistickou indukci, že poslední z nich bude problematická, protože osm předchůdců se ukázalo jako problematické. Tato pesimistická indukce je na stejné úrovni s tradiční pesimistickou indukcí, že úspěšné současné vědecké teorie budou odhaleny jako nepravdivé, protože úspěšné minulé vědecké teorie byly odhaleny jako nepravdivé., and Seungbae Park
Those who argue that dispositional explanations are genuine explanations usually construe them as causal explanations. There are several well-known arguments against the causal efficacy of dispositions, but there are as well demonstrations that on some minimal conditions, dispositions could be viewed as causally relevant to the effects which they are taken to explain. Although the latter position is generally tenable, it may be shown that in some important cases it is not a good idea to commit to a causal construal of dispositional explanations. The argument goes as follows: (1) Dispositional explanations are valued for certain specific extra-inferences which they allow us to draw; (2) The causal construal of dispositional explanations can account for some of these extra-inferences only on the assumption that the disposition is a common cause of its manifestations; (3) However, under certain circumstances, the common cause assumption is refuted on theoretical or empirical grounds; Therefore, (4) under certain circumstances, the causal construal of dispositional explanations cannot account for what these explanations are valued for. The latter conclusion is a reason to argue that in some cases at least, the causal construal of dispositional explanations should be avoided., Ti, kteří tvrdí, že dispoziční vysvětlení jsou skutečná vysvětlení, je obvykle považují za kauzální vysvětlení. Existuje několik dobře známých argumentů proti kauzální účinnosti dispozic, ale jsou zde také demonstrace, že za určitých minimálních podmínek lze dispozice považovat za kauzálně relevantní vzhledem k účinkům, které mají být vysvětleny. I když je tato pozice obecně udržitelná, může být prokázáno, že v některých důležitých případech není dobré zavázat se k příčinnému konstruktivnímu vysvětlení. Argument jde následovně: (1) Dispoziční vysvětlení jsou oceňována pro určité specifické extra-závěry, které nám umožňují kreslit; (2) Kauzální konstrukční dispoziční vysvětlení může vysvětlit některé z těchto extra-dedukcí pouze za předpokladu, že dispozice je společnou příčinou jejích projevů; (3) Za určitých okolností je však předpoklad společné příčiny vyvrácen z teoretických nebo empirických důvodů; Proto (4) za určitých okolností nemůže kauzální konstrukční vysvětlení vysvětlení vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení. kauzální konstruktivní vysvětlení nemůže vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení. kauzální konstruktivní vysvětlení nemůže vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení., and Lilia Gurova
This paper analyses the bivariate relationship between flood peaks and corresponding flood event volumes modelled by empirical and theoretical copulas in a regional context, with a focus on flood generation processes in general, the regional differentiation of these and the effect of the sample size on reliable discrimination among models. A total of 72 catchments in North-West of Austria are analysed for the period 1976-2007. From the hourly runoff data set, 25 697 flood events were isolated and assigned to one of three flood process types: synoptic floods (including long- and short-rain floods), flash floods or snowmelt floods (both rain-on-snow and snowmelt floods). The first step of the analysis examines whether the empirical peak-volume copulas of different flood process types are regionally statistically distinguishable, separately for each catchment and the role of the sample size on the strength of the statements. The results indicate that the empirical copulas of flash floods tend to be different from those of the synoptic and snowmelt floods. The second step examines how similar are the empirical flood peak-volume copulas between catchments for a given flood type across the region. Empirical copulas of synoptic floods are the least similar between the catchments, however with the decrease of the sample size the difference between the performances of the process types becomes small. The third step examines the goodness-of-fit of different commonly used copula types to the data samples that represent the annual maxima of flood peaks and the respective volumes both regardless of flood generating processes (the traditional engineering approach) and also considering the three process-based classes. Extreme value copulas (Galambos, Gumbel and Hüsler-Reiss) show the best performance both for synoptic and flash floods, while the Frank copula shows the best performance for snowmelt floods. It is concluded that there is merit in treating flood types separately when analysing and estimating flood peak-volume dependence copulas; however, even the enlarged dataset gained by the process-based analysis in this study does not give sufficient information for a reliable model choice for multivariate statistical analysis of flood peaks and volumes.
Using ideas from John Searle, Roy Harris, Michael Reddy, and Nelson Goodman, I argue that texts, such as they are commonly conceived, lack brute existence. The common idea of texts is a conceptual construction which is useful in practical everyday contexts but not in serious theorizing, where it creates illusions and contradictions. One of these illusions is the idea of an objective textual meaning, a meaning which is ''in the text'': what we actually have in the way of textual meaning are the ideas of various persons – authors, readers, and commentators – about the meaning of the text. When applied to fictional characters, this way of viewing things explains why it makes sense to regard fictional characters as being created and as lacking brute existence., Použitím nápadů od Johna Searleho, Roy Harris, Michaela Reddyho a Nelsona Goodmana, tvrdím, že texty, tak jak jsou běžně koncipovány, postrádají hrubou existenci. Společná myšlenka textů je koncepční konstrukce, která je užitečná v praktických každodenních kontextech, ale ne ve vážném teoretizování, kde vytváří iluze a protiklady. Jednou z těchto iluzí je myšlenka objektivního textuálního významu, významu, který je "v textu": to, co vlastně máme ve způsobu textuálního významu, jsou myšlenky různých osob - autorů, čtenářů a komentátorů - o významu textu. Při použití na fiktivní postavy vysvětluje tento způsob prohlížení věci, proč má smysl považovat fiktivní postavy za vytvořené a chybějící hrubou existenci., and Anders Pettersson
The contribution focuses on the design of a control algorithm aimed at the operative control of runoff water from a reservoir during flood situations. Management is based on the stochastically specified forecast of water inflow into the reservoir. From a mathematical perspective, the solved task presents the control of a dynamic system whose predicted hydrological input (water inflow) is characterised by significant uncertainty. The algorithm uses a combination of simulation model data, in which the position of the bottom outlets is sought via nonlinear optimisation methods, and artificial intelligence methods (adaptation and fuzzy model). The task is written in the technical computing language MATLAB using the Fuzzy Logic Toolbox.
River runoff is not only a crucial part of the global water cycle, but it is also an important source for hydropower and an essential element of water balance. This study presents a system-theory-based model for river runoff forecasting taking the Hailiutu River as a case study. The forecasting model, designed for the Hailiutu watershed, was calibrated and verified by long-term precipitation observation data and groundwater exploitation data from the study area. Additionally, frequency analysis, taken as an optimization technique, was applied to improve prediction accuracy. Following model optimization, the overall relative prediction errors are below 10%. The system-theory-based prediction model is applicable to river runoff forecasting, and following optimization by frequency analysis, the prediction error is acceptable.
A one-dimensional two-zone mathematical model, comprising a pair of advection-dispersion equations coupled by a mass exchange term, is proposed to study longitudinal dispersion in channels with sequences of pools and riffles. An implicit finite-difference numerical scheme is employed, and its effectiveness is assessed with reference to known analytical solutions. Moreover, sets of longitudinal dispersion experiments were performed on various simple geometries of sequences of pools and riffles developed in a laboratory flume. The results were compared with corresponding numerical solutions to calibrate the two-zone model. and Pro studium podélné disperze v korytech s opakující se soustavou tůní a prahů byl navržen jednorozměrný dvouzónový matematický model. Model zahrnuje dvojici rovnic pro advektivní disperzi doplněných výrazem pro přenos hmoty. Byl použit implicitní model konečných diferencí a jeho vhodnost ověřena porovnáním se známým analytickým řešením. Navíc, v laboratorním žlabu byla provedena série měření podélné disperze pro různé jednoduché geometrie koryta se střídajícími se tůněmi a prahy. Pro kalibraci dvouzónového modelu byly výsledky měření porovnány s odpovídajícími matematickými řešeními.
The goal of this paper is to examine the conditions of validity for the rule of β-conversion in TIL, which is a hyperintensional, typed λ-calculus of partial functions. The rule of β-reduction is a fundamental computational rule of the λ-calculi and functional programming languages. However, it is a well-known fact that the specification of this rule is ambiguous (see, e.g., Plotkin 1975 or Chang & Felleisen 2012). There are two procedurally non-equivalent ways of executing the rule, namely β-conversion ''by name'' and β-conversion ''by value''. In the λ-calculi conversion by name is usually applied, though it is known that such a conversion is not unconditionally valid when partial functions are involved. If a procedure that is typed to produce an argument value is improper by failing to produce one, conversion by name cannot be validly applied. On the other hand, conversion by value is valid even in the case of improperness. Moreover, we show that in a typed λ-calculus the specification of λ-closure is also not unambiguous. There is an interpretation of this specification under which β-reduction by name is not valid even when the argument procedure does not fail to produce a value. As a result, we present a universally valid rule of β-reduction by value. and Cílem této práce je zkoumat podmínky platnosti pravidla β-konverze v TIL, což je hyperintenzivní, psaný λ-kalkul dílčích funkcí. Pravidlo β-redukce je základním výpočtovým pravidlem λ-kalkulů a funkčních programovacích jazyků. Je však dobře známo, že specifikace tohoto pravidla je nejednoznačná (viz např. Plotkin 1975 nebo Chang & Felleisen 2012). Existují dva procedurálně neekvivalentní způsoby provedení pravidla, a to β-konverze '' podle názvu '' a ''β-konverze'' podle hodnoty'. V kontextu λ-kalkulů se obvykle používá konverze podle názvu, ačkoli je známo, že taková konverze není bezpodmínečně platná, pokud jde o dílčí funkce. Je-li zadaný postup, který má hodnotu parametru argumentu, nesprávný tím, že jej neproběhne, nemůže být konverzace podle názvu platně použita. Na druhé straně konverze hodnotou platí i v případě nevhodnosti. Navíc ukážeme, že v zadaném λ-kalku není specifikace uzavření λ jednoznačná. Existuje interpretace této specifikace, při níž není jméno p-redukce platné, ani když proces argumentu nedokáže vytvořit hodnotu. Výsledkem je obecně platné pravidlo β-redukce hodnotou .
Two kinds of individuals are distinguished: abstract and concrete. Whereas abstract individuals belong to our conceptual sphere, concrete individuals (i.e. particulars) individuate the world of matter. A subject investigating the external world projects abstract individuals onto concrete ones. The proposal offers a solution to various metaphysical and epistemological puzzles concerning individuals, e.g., the Ship of Theseus, the Polish Logician, problems with reidentification, or proper names. and Jiří Raclavský
The methods of abstraction and idealization are commonly viewed as basic to both the natural and the social sciences. Since the 1970s, they have also been a focus of attention in the philosophy and methodology of science. However, their nature as methods, i.e., sequences of instructions, has not been adequately explicated. The paper attempts to capture the core of these methods in the sense of simplified sequences of instructions. The proposal is illustrated in a reconstruction of the application of both methods in economics as a representative of the social sciences., Metody abstrakce a idealizace jsou běžně považovány za základní pro přírodní i společenské vědy. Od sedmdesátých let se pozornost věnuje také filozofii a metodologii vědy. Jejich povaha jako metody, tj. Sekvence instrukcí, nebyla dostatečně vysvětlena. Příspěvek se pokouší zachytit jádro těchto metod ve smyslu zjednodušených sekvencí instrukcí. Návrh je ilustrován rekonstrukcí aplikace obou metod v ekonomii jako zástupce společenských věd., and Juraj Halas
Abstract: By action model, we understand any logic-based representation of effects and executability preconditions of individual actions within a certain domain. In the context of artificial intelligence, such models are necessary for planning and goal-oriented automated behaviour. Currently, action models are commonly hand-written by domain experts in advance. However, since this process is often difficult, time-consuming, and error-prone, it makes sense to let agents learn the effects and conditions of actions from their own observations. Even though the research in the area of action learning, as a certain kind of inductive reasoning, is relatively young, there already exist several distinctive action learning methods. We will try to identify the collection of the most important properties of these methods, or challenges that they are trying to overcome, and briefly outline their impact on practical applications., Abstrakt: Podle akčního modelu chápeme logickou reprezentaci efektů a předpokladů vykonatelnosti jednotlivých akcí v rámci určité domény. V kontextu umělé inteligence jsou tyto modely nezbytné pro plánování a cílené automatizované chování. V současné době jsou akční modely běžně ručně psány odborníky domény předem. Vzhledem k tomu, že tento proces je často obtížný, časově náročný a náchylný k chybám, má smysl nechat agenty seznámit se s účinky a podmínkami akcí z vlastních pozorování. I když je výzkum v oblasti akčního učení, jako určitý druh indukčního uvažování, relativně mladý, existuje již několik výrazných metod učení. Pokusíme se identifikovat sbírku nejdůležitějších vlastností těchto metod., and Michal Čertický
Some philosophers hold that it would be impossible for us to do something actively if the physical world were causally closed, i.e., if in the physical world all events were caused by other physical events if they are caused at all. The reason for this view is that these philosophers adhere to what I call the traditional picture of action. Recently, Martine Nida-Rümelin tried to defend this picture by phenomenological considerations. According to the traditional picture a behavior can only count as something an agent does actively if it is ultimately caused by the agent in an agent-causal way. In this paper I adduce three arguments against agent causation: (1) We do not really understand what agent causation is. (2) If agent causation were real, we would be confronted with the strange fact that human agents can only cause certain tiny events in the brain. (3) There is no empirical evidence that agent causation is real. In the last part of my paper I present an alternative account of the difference between what agents do actively and what is done to them., Někteří filosofové se domnívají, že by bylo pro nás nemožné něco aktivně činit, kdyby byl fyzický svět kauzálně uzavřen, tj. Kdyby byly všechny události způsobeny jinými fyzickými událostmi, kdyby byly ve fyzickém světě způsobeny vůbec. Důvodem tohoto názoru je, že tito filozofové dodržují to, čemu říkám tradiční obraz jednání. Nedávno se Martine Nida-Rümelin pokusila tento obraz obhájit fenomenologickými úvahami. Podle tradičního obrazu se chování může počítat pouze jako něco, co agent dělá aktivně, pokud je nakonec způsobeno agentem v kauzálním způsobu. V tomto příspěvku uvádím tři argumenty proti příčinám agenta: (1) Opravdu nechápeme, co je to příčina agenta. (2) Pokud byla příčinná souvislost agenta skutečná, byli bychom konfrontováni s podivnou skutečností, že lidští agenti mohou v mozku způsobit jen určité drobné události. (3) Neexistují žádné empirické důkazy, že příčinná souvislost agentů je skutečná. V poslední části mé práce uvádím alternativní popis rozdílu mezi tím, co agenti aktivně dělají a co se s nimi děje., and Ansgar Beckermann
Kinetic and equilibrium studies of adsorption of arsenates As(V) were investigated in four soils from Slovakia. Using experimentally obtained adsorption isotherms of arsenates, the effect of selected soil properties on its adsorption was studied. The rate of As(V) adsorption was evaluated by three simple kinetic models: Elovich equation, modified Freundlich isotherm and pseudo-second order equation. It can be stated from experimentally obtained and calculated data that an increase in the initial As(V) concentration in solution resulted in a drop in the rate of As(V) adsorption and an increase in the time necessary for an attainment of the adsorption equilibrium. Results from equilibrium studies of As(V) adsorption fitted well to the Freundlich isotherm. The comparison of Freundlich coefficient kF with selected soil properties showed that capacity of particular soil for As(V) retention increased with increasing calcium carbonate content in given soil. The relation between CaCO3 content and kF coefficient was supported by highly positive correlation of dependence kF vs CaCO3, with R2 = 0.868. and Na štúdium rýchlosti adsorpcie arzeničnanov As(V) a ich adsorpčných izoteriem boli použité štyri vzorky pôd. Pomocou experimentálne získaných adsorpčných izoteriem As(V) bol sledovaný aj vplyv niektorých pôdnych vlastností na rozsah adsorpcie As(V). Rýchlosť adsorpcie As(V) bola zhodnotená použitím troch jednoduchých rýchlostných rovníc: Elovichovej rovnice, modifikovanej Freundlichovej izotermy a kinetickej rovnice pseudo-druhého poriadku. Namerané a vypočítané výsledky zo štúdia rýchlosti adsorpcie dokumentujú, že s rastúcou počiatočnou koncentráciou As(V) vo vodnom roztoku sa adsorpčná rýchlosť znížila a čas potrebný na dosiahnutie adsorpčnej rovnováhy sa zvýšil. Experimentálne získané adsorpčné izotermy As(V) veľmi dobre vyhovovali Freundlichovej adsorpčnej izoterme. Zo sledovaných chemických a fyzikálnych vlastností pôd mal na koeficient kF najväčší vplyv obsah uhličitanu vápenatého (CaCO3). Vzťah medzi obsahom CaCO3 a koeficientom kF sa potvrdil vysoko pozitívnou koreláciou (R2 = 0,868).