Práce se zabývá rondelem z lokality Vchynice (severozáp. Čechy), který je datovaný do mladšího neolitu. Cílem je prozkoumat vztah mezi nálezy ve výplni příkopu, dobou jeho zaplňování, funkcí a původní podobou mladoneolitických kruhových areálů. Byla provedena kvalitativní, kvantitativní a prostorová analýza nálezů z výplně příkopu rondelu. Sledovány byly zejména ty vlastnosti různých kategorií nálezů, které by mohly postihnout významné tendence spojené s formativními procesy. Výsledky jednotlivých analýz byly srovnány s jinými soubory z období neolitu. Na základě sumarizace dílčích výsledků byla pak formulována interpretace vzniku výplně příkopu. Pouze malý zlomek nálezů lze spojit s obdobím funkce rondelu. Výplň příkopu obsahovala některé nálezy, které dovolují diskutovat původní podobu objektu, nicméně samotnou funkci rondelu nelze z nálezů dešifrovat. Aplikovaný metodologický postup lze využít také na jiných objektech, které byly v minulosti zkoumány po tzv. mechanických vrstvách. and The text deals with the rondel (circle enclosure, Kreisgrabenanlage) from the Vchynice site, distr. Litoměřice (Northern Bohemia), dated to Late Neolithic. The aim is to study the relationship between the finds from the ditch infill, the duration of infilling, and the purpose and original form of Late Neolithic rondels. Qualitative, quantitative and spatial analysis of the finds from the rondel ditch was accomplished. Parameters of the different find categories that could reflect important tendencies related to formative processes were studied. The results of the particular analyses were compared with other Neolithic assemblages. On the basis of summarization of the intermediate results, interpretation hypothesis of the ditch infill formation was formulated. Only small part of the finds can be connected with the time when the rondel was in use. The ditch infill contained some finds that allow discussion of the original form of the feature, but the rondel’s function as such cannot be deduced from the finds. The methodological procedure applied may be used for other features that were excavated in the so-called mechanical (artificial) layers in the past.
Formal and technological attributes of pottery mirror potters’ habitus, actions, and decisions inhibited or stimulated by users of pottery. The variability of these attributes in time and space reflects networks of producers embedded in a complex social network. But how the knowledge of pottery manufacturing processes can be used to gain more accurate understanding of the society behind the “chaînes opératoires” when the basis for the interpretation is archaeological evidence? Can archaeologists reach reliable picture on relations between pottery technology and society? Can the interpretations be built on testable hypotheses? Those are painful issues accompanying all the archaeological attempts to understand variability and changes in pottery technology, the issues that motivate the main theme of the thematic issue of Archeologické rozhledy: the pursuit of archaeologists to integrate pottery technology analysis to the complex interpretation of the Neolithic societies. and Formální a technologické vlastnosti keramických nádob mají potenciál odrážet habitus hrnčíře, jeho výrobní postupy a volby, které jsou omezovány nebo naopak stimulovány uživateli jeho výrobků. Různorodost těchto keramických vlastností v čase i v prostoru zrcadlí zapojení výrobců do provázané sítě v rámci celkové sociální struktury. Je však vůbec možné dobrat se, skrze analýzu výrobních procesů keramiky na základě archeologických nálezů, porozumění tomuto společenskému rámci, který se skrývá za jednotlivými operačními řetězci? Je reálné, aby archeologové dospěli k odpovídající představě vztahů mezi keramickou technologií a společností? Lze v tomto smyslu vytvářet interpretace na základě testovatelných hypotéz? To jsou palčivé otázky, které logicky doprovázejí archeologické studium variability a změn postupů keramické výroby. A jsou to také otázky, jež motivovaly téma tohoto sešitu Archeologických rozhledů: úsilí o zapojení analýz keramické technologie do komplexní interpretace neolitických společností.
The British Neolithic transition, occurring around 4000 BC, at least one millennium after the continental part of Northwest Europe, is still subject to important debate these days. Various studies suggest that the Neolithic start involved farming immigrants from various parts of the Continent. However, ceramics of the Early Neolithic of Britain became increasingly distinct from their Continental roots, particularly in the Southwest and Southeast of England. We recently completed two important projects, one on Early Neolithic British and Irish pottery and the other on Peterborough Ware, integrating a new way of considering these early productions through a technological approach and the observation of various steps of the chaîne opératoire. This paper is the opportunity to present preliminary results which shed a new light on the evolution of pottery wares during the fourth millennium BC in Southern Britain. It specifically highlights strong connections between Early Neolithic and Middle Neolithic pottery, in terms of style, but above in terms of manufacturing techniques. and Přechod k neolitu v Británii, který se odehrál kolem 4000 BC, nejméně o jedno tisíciletí později než v kontinentální části severozápadní Evropy, je v současnosti stále předmětem diskusí. Různé studie připouštějí myšlenku, že začátek neolitu byl spojený se zemědělci – imigranty z různých částí kontinentální Evropy. Keramika britského časného neolitu se nicméně s časem stále více odlišovala od svých kontinentálních kořenů, a to zejména na jihozápadě a jihovýchodě Anglie. V nedávné době se podařilo realizovat dva projekty, jeden zaměřený na časně neolitickou britskou a irskou keramiku, druhý zacílený na keramickou tradici Peterborough. Technologickým přístupem a studiem jednotlivých kroků (chaîne opératoire) oba projekty přispěly k novému pohledu na tyto časné tradice. Tento článek prezentuje předběžné výsledky, které vrhají nové světlo na vývoj keramických tradicí v průběhu 4. tisíciletí BC v jižní Británii. Zdůrazňuje souvislost mezi časně neolitickou a středoneolitickou keramikou co do stylu a hlavně výrobních technik.
Autor nastiňuje ideologický systém starých Slovanů, který byl základem územních jednotek (žup), skýtajících lidem jejich identitu. Dále popisuje rozvinutý systém přípravy pokrmů, jenž se objevil v 7.–8. stol. na Balkáně jako nový fenomén, odlišující se od systému starousedlíků. Stále ještě neexistuje lepší vysvětlení než závěr, že lidé, kteří tyto odlišné postupy užívali, sami sebe nazývali Slovany. and The author presents the ideological system of the Old Slavs, which was used as the basis for comprehensive territorial units (župe), which gave the people their identity. The complex cooking system is also described. This appeared in the Balkans in the 7th and 8th centuries as a new system that was quite different from the previous system. There is still no better explanation for its appearance than that it was established by the people who named themselves Slavs.
Článek zkoumá předpoklady hypotézy, podle níž několik keramických fragmentů ze středočeských oppid imituje tvary středomořské keramiky. Dosud aktuální názor na problematiku je shledán sporným z důvodu chronologických či formálních nesrovnalostí a je poukázáno na meze úvah o formální imitaci. Namísto nich je u většiny fragmentů středomořský vliv shledáván nanejvýš ve funkční inspiraci. V případě jednoho fragmentu by o imitaci bylo možno uvažovat jen v případě jeho datace do raně laténského období. and The article reconsiders the premises of a hypothesis according to which several pottery sherds found in the late La Tène oppida in central Bohemia imitate Mediterranean ceramic forms. The idea of the formal imitation of concrete vase types is questioned on the grounds of chronological and formal inconsistencies. Instead of a problematic theory of formal imitation, functional inspiration is proposed as a more appropriate mechanism to explain the reception of the Mediterranean influence. In one case, only change of the object’s chronology (to the early La Tène period) could help it maintain its status of an imitation.
Na parcele v sev. části Nového Města pražského byly dokumentovány relikty částečně zahloubeného, kůlovou konstrukcí neseného domu z pokročilého 12. či z poč. 13. století. Dnes jde již o jeden z mnoha takových dokladů intenzivního osídlení této části tehdejší pražské aglomerace. Výjimečná je možnost datování objektu díky nádobě s obětinou vsazené do jeho podlahy. Zánik budovy autoři kladou do kontextu událostí, které tento prostor v okolí kostela sv. Klimenta postihly ve 30. letech 13. stol. v souvislosti s panovnickým záměrem založit (první) Město pražské. Chronologicky následný doklad využití pozemku představuje odpadní jímka, jejíž obsah aktualizuje zprávy o utváření zdejšího předměstí z 1. pol. 14. století. Zlomky skleněných nádob z jímky svědčí o úrovni stolování ekonomicky nikoli nadprůměrné pražské domácnosti i o sortimentu dutého skla na pražském trhu ve 14. století. and On a lot in the northern part of the New Town in Prague, the remains of a partly sunken building from the 12th century, or the start of the 13th century, were excavated. The ever increasing numbers of finds of such features are evidence of the intensity of settlement in this part of the early medieval Prague agglomeration, only in this case dating is possible on the basis of a vessel, containing offerings, set in the floor. The authors situate the demise of the building within the context of events that affected this area in the 1230s, in connection with the sovereign’s plan to establish the (first) Town of Prague. Another unearthed feature was a cesspit: its content corresponds with contemporary reports about sudden formation of these outskirts during the first half of the 14th century. Fragments of glass vessels from this cesspit testify to the standard of dining in the household, which for Prague standards was not above average, and to the variety of blown glass in the Prague market in the 14th century.
Cílem článku je nové metodické uchopení výzdoby LBK z neolitické lokality v Bylanech u Kutné Hory. Dosavadní interpretace vývoje sídliště je založena na dataci keramického materiálu a trendech vývoje nekeramických artefaktů z tzv. stavebních komplexů. Jedná se o empiricky definované chronologicko-prostorové jednotky, jejichž jádrem je dům. Výchozí otázkou je, zda se jakkoliv změní stávající model sídliště, pokud dojde k dekonstrukci stavebních komplexů. Na základě kvantitativní analýzy stylu keramické výzdoby provedené v úrovni jednotlivých archeologických objektů bylo definováno několik skupin stylu lineární výzdoby. Význam těchto skupin byl validován prostřednictvím prostorové evidence jejich výskytu. Výsledky analýzy umožňují konfrontovat stávající teoretický model neolitických sídlišť s jinou alternativou. and The aim of the article is an innovative methodological understanding of LBK pottery decoration from the site of Bylany, Central Bohemia. The existing interpretation of the settlement development is based on pottery dating and the evolution of non-ceramic artifacts from the so-called “house complexes”. These are empirically defined spatio-temporal units with the house in their centre. The initial question is whether the existing model of the settlement will change in any way if these complexes are deconstructed. Several groups of linear decoration style were defined through quantitative analysis of pottery decoration style performed at the level of individual archaeological features. The meaning of these groups was validated through analysis of their spatial occurrence. The results of the analysis allowed comparison of the existing theoretical model of Neolithic settlements with an alternative.
The paper deals with the issue of Roman archaeological finds and assemblage in the Malá Haná region in the context of substantial strong Germanic settlement activities that had or may have had connections to the period of Marcomannic wars. During the last decade of research in particular on sites near Jevíčko town in was possible to gain a lot of knowledge on the issues of settlement of the Early Roman period. In addition to Roman imports, related to trade activities, a whole range of artifacts (especially militaria) can be associated with the movement of the Roman army deep in the Barbaricum or directly with the northernmost Roman temporary camp near Jevíčko. The Malá Haná region thus becomes an important research area for a detailed interpretation of Roman-Germanic interactions at the end of the reign of Emperor Marcus Aurelius. and Příspěvek se věnuje problematice římských nálezů a nálezových souborů na Malé Hané v kontextu silného germánského osídlení, které mají nebo mohou mít vazby na období markomanských válek. Během desetiletí výzkumných prací zejména v lokalitách u Jevíčka se podařilo získat množství poznatků k otázkám osídlení ve starší době římské. Kromě římských importů souvisejících s obchodními aktivitami, lze celou řadu artefaktů, zejména militarií, spojit s pohybem římské armády hluboko v barbariku nebo přímo s nejsevernějším římským krátkodobým táborem u Jevíčka. Malá Haná se tak stává významným výzkumným prostorem pro detailní interpretaci římsko-germánských interakcí na konci vlády císaře Marka Aurelia.
The aim of this work is to introduce the basic findings from three Lusatian culture sites discovered in the Opava region between 2009 and 2011. These sites located in Kylešovice, Neplachovice and Kobeřice revealed new areas settled by people of the Lusatian culture in a previously unexplored region. A small salvage excavation was carried out in 2009 on the cadastre of Kylešovice (outer suburb of Opava). In the northeastern part of Kylešovice on the corner of Vaníčkova and Ruská streets, four settlement features and one posthole were found. In 2011, on the cadastre of village Neplachovice, one sunken object with Lusatian culture artifacts was discovered with four postholes located nearby. The most extensive excavation took place on the cadastre of Kobeřice in 2013 as a part of the construction of “Technical and traffic infrastructure for 19 family houses in Horní Olšina locality”. Twelve sunken objects were discovered at this site. It is located in the southwestern part of Kobeřice on the “Horní Olšina” field to the west of road No. 467 from Štěpánkovice to Kobeřice., Jiří Juchelka., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek rozšiřuje dosavadní skromné poznatky o neolitickém osídlení jižních Čech. Jádrem práce je analýza nálezových souborů z výzkumů sídelních areálů v Dehtářích, Radčicích a na nově objevené lokalitě Mažice uskutečněných v sezonách 2015 a 2016. Analýza keramického materiálu a radiokarbonová datace potvrdily osídlení v šáreckém stupni kultury s lineární keramikou (LnK). Zároveň bylo v tomto období ve výrobě štípaných kamenných nástrojů prokázáno dominantní užívání rohovců ortenburské jury. Analýzy základních kategorií nálezů dále tvoří rámec pro revizi nadregionálních kontaktů jihočeských neolitiků. Zvláště pro pozdní stupeň LnK bylo zaznamenáno silné propojení jižních Čech s východní částí bavorského Podunají a osídlením v okolí rakouského Lince. Na příkladu severního Třeboňska je taktéž diskutována možná koexistence lovecko-sběračských a zemědělských komunit. and The article expands the existing modest knowledge of the Neolithic occupation of south Bohemia. The core of the work is an analysis of assemblages from excavations of the Dehtáře and Radčice settlement areas and at the newly discovered site of Mažice conducted in the 2015 and 2016. Analyses of the pottery decoration
and radiocarbon dating confirmed occupation in the Šárka phase of the Linear Pottery culture. Simultaneously, the dominant use of chert of the Ortenburger Jura was proven in this period for the production of chipped stone tools. Analyses of basic categories of finds create a framework for the revision of the superregional contacts of the south Bohemian Neolithic population. The strong connection between south Bohemia and the eastern part of the Bavarian Danube Region and settlement in the vicinity of the Austrian city of Linz was recorded for the late phase of the Linear Pottery culture. Focusing the north Třeboň Basin region, the possible coexistence of hunter-gatherer and agricultural communities is also discussed.