Dlouhou dobu se předpokládalo, že populace obývající určitá území Evropy také tato území na konci doby ledové kolonizovaly jako první. Nové výzkumy však ukázaly, že v některých případech byla první příchozí populace později nahrazena jinou, pocházející z jiného glaciálního refugia. Náš článek ukazuje, že k takovému nahrazení jedné populace druhou došlo při kolonizaci Velké Británie norníkem rudým (Clethrionomys glareolus) a že při tom hrály roli fyziologické adaptace způsobené mutací v hemoglobinu., It has long been assumed that the populations that first colonized particular empty territory after the last ice age have remained there until the present day. However, recent findings in small mammals suggest that replacements involving a population from one glacial refugium at the cost of a population from another refugium may have been a not infrequent event. The article demonstrates that such population replacement took place during post-glacial colonization of Great Britain by the Bank Vole (Clethrionomys glareolus) and that physiological differences conferred by haemoglobin have probably played a role in this process., and Petr Kotlík, Silvia Marková, Karolína Filipi, Michaela Strážnická, Jeremy B. Searle.
Ve střední Evropě (Česko, Maďarsko a Polsko) jsme zaznamenali 9 případů zajímavé adopce mláďat káně lesní (Buteo buteo) v hnízdech orlů mořských (Haliaeetus albicilla). Adoptovaná mláďata byla v dobré kondici, dospělí orli mořští se o ně starali a mláďata byla nakonec úspěšně vyvedena., Nine interesting cases of young Common Buzzards (Buteo buteo) adopted in nests of White-tailed Sea Eagle (Haliaeetus albicilla) in central Europe (Czech Republic, Poland and Hungary) are reviewed. The B. buteo nestlings adopted were in good condition, the adult H. albicilla fed and cared for them properly, and the young birds successfully fledged., and Ivan Literák, Jakub Mráz.
Tento článek přibližuje čtenáři svět prvních portugalských mořeplavců a jejich setkání s exotickou faunou Asie v 16. století. Důraz klade především na nosorožce a slona, ale neopomíjí ani další živočichy a věnuje se i původu některých drahocenných orientálních látek živočišného původu, pro Evropany dlouho neznámému. Text bohatě využívá citací z pramenů., This article presents the world of the first Portuguese navigators and their encounters with exotic Asian fauna in the 16th century. It primarily highlights the rhinoceros and elephants, but does not omit other animals. It also focuses on the sources of some valuable oriental substances of animal origin, which was unknown to Europeans for a long time., and Karel Staněk.
Ačkoli bylo světélkování u hub doloženo již ve starověku, intenzivnějšího vědeckého studia se tomuto jevu dostává teprve v posledních letech. Článek shrnuje naše dosavadní poznání bioluminiscence u hub z hlediska evolučního, ekologického i fyziologického. Jeho součástí jsou i fotografie dvou tropických druhů se světélkujícími plodnicemi - Mycena chlorophos a Filoboletus manipularis., Bioluminescence in fungi was first observed in the Archaic period or earlier, but it has only recently been studied scientifically. This paper sums up our knowledge on this phenomenon from evolutionary, ecological, and physiological points of view. Included are photos of two tropical species with luminescent fruiting bodies - Mycena chlorophos and Filoboletus manipularis., and Michal Sochor, Zuzana Egertová.
V tomto článku je nastíněn základní úvod do problematiky biotransformace a jejich možných negativních důsledků. V textu jsou popsány tři fáze biotransformace a u každé z nich případ, se kterým se čtenář ve svém životě může setkat. Dále je zde jednoduchým způsobem vysvětlena nomenklatura biotransformačních enzymů a transportérů a článek tak celkově poskytuje základní povědomí o komplexnosti biotransformace., This article outlines a basic introduction to the topic of biotransformation and its possible negative consequences. The text describes three phases of biotransformation and each is presented in an example which the reader may encounter in everyday life. Furthermore, in a simple way, the nomenclature of biotransformation enzymes and transporters is explained and thus the paper provides a basic understanding of the complexity of biotransformation., and Ondřej Ženata.
V úterý 29. dubna 2015 se v reprezentačních prostorách Akademie věd České republiky, v pražské vile Lanna konalo slavnostní vyhlášení cen Živy za nejlepší články uplynulého ročníku, které uděluje redakční rada a redakce časopisu., The selected best contributions to Živa in 2014 and three eminent personalities of the journal were awarded special prizes., and Jana Šrotová, Andrej Funk, Lucie Krouzová.
Článek shrnuje současné názory na vnitrodruhové genetické rozrůznění a taxonomii zmije obecné (Vipera berus). Zvláštní pozornost je věnována genetické příslušnosti populací českých zmijí., This article summarizes contemporary knowledge of the intraspecific genetic differentiation and taxonomy of the Common Adder (Vipera berus). Special attention is paid to the genetic status of the Czech adders., and Jiří Moravec, Jiří Šmíd.
Perloočky rodu Daphnia jsou intenzivně studovaní vodní bezobratlí. Proto byl pro nás velkým překvapením objev pro vědu nového druhu tohoto rodu v tůni na Kokořínsku. Druh byl pojmenován po významném českém hydrobiologovi Jaroslavu Hrbáčkovi, ale jeho jméno odkazuje i na hrbatý tvar těla. Jeho doposud známé lokality jsou pouze v Čechách a na Slovensku., Species of water fleas that belong to the genus Daphnia have been used intensively in studies as “model organisms”. The discovery of a new Daphnia species in a pool in Central Bohemia was, therefore, a surprise. All known localities of this species, which we named after the prominent Czech hydrobiologist Jaroslav Hrbáček, are restricted to Czechia and Slovakia., and Adam Petrusek, Petr Jan Juračka.
Článek přestavuje taxonomicky problematický rod chrpa z čeledi Asteraceae. Jsou diskutovány současné pohledy na vymezení a vnitřní členění rodu založené na molekulárních znacích. Dále je popsána problematika hybridizace, která je v rodu velmi častá, a její souvislost s polyploidií (druhy stejné ploidie se často kříží za vzniku rozsáhlých a variabilních hybridních rojů, zatímco mezi ploidiemi je silná reprodukční bariéra)., Centaurea is a taxonomically critical genus from the Asteraceae family. Current delimitation of the genus and its internal classification based on molecular data are discussed. Hybridization and polyploidy are common in Centaurea. The frequency of hybridization depends on ploidy levels of the taxa (homoploid taxa usually hybridize easily and form extensive and variable hybrid swarms, while heteroploid taxa are reproductively strongly isolated)., and Petr Koutecký.
Za posledních několik let byla publikována řada významných archeogenetických studií týkajících se datování a geografické lokalizace posledního společného předka lidského chromozomu Y. Je to dáno dramatickým rozvojem molekulárně biologických technik, díky nimž je dnes možné přečíst daleko větší objem dat, než tomu bylo dříve. Dozvěděli jsme se, že „Y chromozomový Adam“ bude asi nakonec starší než „mitochondriální Eva“ a že jeho synové prodělali mnohem bouřlivější demografický vývoj než dcery Eviny., Several important archaeogenetic studies dealing with age estimates and the geographical locations of the last common ancestor of our Y chromosome have been published over the past few years. This is due to the dramatic development of molecular biological techniques, which made it possible to read a much larger amount of data than was possible before. We learned that the "Y chromosome Adam" might be even older than "mitochondrial Eve" and that his sons went through a much more complex demographic history than Eve’s daughters., and Viktor Černý.
Metody sekvenování nové generace (NGS) poprvé vnesly hlubší pohled do diverzity lidského střevního mikrobiálního ekosystému, jehož velikost je nečekaně veliká. Poměr lidských a mikrobiálních buněk se pohybuje v rozmezí od 1:1 až po 1:100 a lze říci, že jak lidé, tak i další savci žijí ve složitých konsorciích složených z virů, archaeí a bakterií tvořící mikrobiom spolu s mikroskopickými houbami a jednobuněčnými a mnohobuněčnými eukaryoty, tj. prvoky a helminty. Největší pozornost je prozatím věnována bakteriálnímu mikrobiomu představujícímu možná nejvíce různorodý segment ekosystému lidského těla., The Next Generation Sequencing (NGS) methods has brought a deeper insight into the diversity of a human intestinal microbial ecosystem. The ratio of human and microbial cells ranges from 1:1 to 1:100. One might say that humans (and other mammals) live in a complex consortium of viruses, bacteria, archaea - forming what is known as a microbiome - together with microscopic fungi, unicellular and metazoan eukaryotes (protists and helminths). Most attention has so far been paid to the bacterial microbiome that signifies perhaps the most diverse segment of the ecosystem of human body., and Jan Votýpka, Kateřina Jirků Pomajbíková.
Genomy eukaryotických organismů se nesmírně liší svou velikostí, kdy dosahují až 66tisícinásobného rozdílu. Největší v současnosti známý genom byl nalezen u vraního oka japonského (Paris japonica), nápadné byliny z Japonska. Množství jaderné DNA u tohoto druhu bylo odhadnuto na 153,32 pg, jeho genetický kód je tak 50krát delší než ten lidský., Genomes of eukaryotic organisms vary tremendously in size, spanning an approximately 66,000-fold range. Recently the largest genome has been discovered in Paris japonica, a striking plant native to Japan. The amount of nuclear DNA was estimated at 153.32 pg, making the genetic code 50 times longer than that of a human being., and Jan Suda.
Husa tundrová (Anser serrirostris) byla původně poddruhem husy polní (A. fabalis), od níž byla oddělena na základě studia morfologie (velikost, zbarvení), chování (vokalizace, vzorce aktivity) a tahových poměrů. Obě jsou severské druhy, které k nám přilétají zimovat většinou v říjnu, někdy i ve společných hejnech. Právě husa tundrová se u nás vyskytuje v překvapivě vysokých počtech, husa polní je mnohem vzácnější. Popsány jsou znaky obou druhů, které poslouží k jejich odlišení v přírodě., The Tundra Bean Goose was originally a subspecies of the Bean Goose. It was divided on the base of morphological studies (size, coloration), behaviour (vocalization, activity patterns) and migratory rates under the new name Taiga Bean Goose. Both of these geese are northern species which winter in the Czech Republic mostly from October, sometimes in common flocks. The Tundra Bean Goose occurs in our country in surprisingly high numbers, while the Taiga Bean Goose is much rarer. Its characteristic features are described for their identification in the wild., and Karel Šťastný.
Od poloviny 70. let 20. stol. se již počtvrté obracíme prostřednictvím časopisu Živa na seriózní pozorovatele přírody s žádostí o pomoc při mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR. Výsledkem předcházejících tří mapování byly publikované Atlasy hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 1973-77, 1985-89 a 2001-03. Současné mapování avifauny probíhá v ČR v letech 2014-17 a výsledkem bude nový atlas, který přinese další konfrontaci s daty získanými stejně exaktním způsobem jako v předcházejících třech obdobích. V prvním roce mapování se zapojilo 271 spolupracovníků, kteří obsadili 61 % mapovacích kvadrátů na území ČR. K prvním zajímavým výsledkům patří zaznamenání 8 případů průkazného zahnízdění nepůvodního invazního druhu - husice nilské (Alopochen aegyptiaca)., The current breeding mapping in 2014-17 is the fourth mapping organized in the Czech Republic since the 1970s. Results of previous mapping attempts are summarized in three Atlases of breeding birds. This article is a call for the cooperation of Živa readers. It also presents pilot results from the first year (2014) of field work, based on records from 271 contributors who covered 61 % of the whole territory of the Czech Republic. One of the interesting results is the map of breeding distribution of the invasive Egyptian Goose (Alopochen aegyptiaca), with 8 confirmed breedings., and Karel Šťastný, Vladimír Bejček.
V práci je nastíněn jiný pohled na potravní specializaci půdních roztočů (která se projevuje jako značná) - pohled mikroanatomický, prováděný histologickou metodou, a to včetně fluorescenční a konfokální mikroskopie. Jako parametry se využívají: obsah trávicí soustavy, její aktivita dle sekrece enzymů, přítomnost hemocytů i extraintestinálních vnitřních bakteriálních těles, kultivace mikroorganismů z homogenátu a působení získaných bakteriálních enzymů na potravu, jmenovitě na vláknité půdní houby., This study examines the feeding habits of soil saprophagous mites from the point of view of microanatomy, using not only the histological method but also fluorescence staining and confocal microscopy. The research looks at a combination of the following factors: the alimentary tract, including its contents and secretion enzyme activity; the presence of hemocytes as well as internal extraintestinal bacterial bodies, all supplemented by purification of bacteria from the mite homogenate; and the impact of extracted bacterial enzymes on soil fungi., and Jaroslav Smrž.
Článek shrnuje současné znalosti o taxonomickém postavení, rozšíření a ekologii žížaly Allolobophora hrabei a o jejím vlivu na stepní ekosystémy. A. hrabei dnes chybí na většině lokalit, kde se historicky vyskytovala a je nutno ji považovat za ohrožený druh. Na místech s dostatečně velkou populací může významně ovlivňovat půdní vlastnosti i společenstva ostatních půdních organismů., This contribution summarizes current knowledge about the taxonomic position, distribution and ecology of the earthworm Allolobophora hrabei and its role in fragile fragments of central European steppe ecosystems. Nowadays, A. hrabei should be classified endangered as it is absent at most of its historical sites. Nevertheless, it may significantly affect both soil parameters and other soil organisms at the sites inhabited by larger populations., and Václav Pižl.
Dírkonošci (Foraminifera), mořští prvoci s vápenatou schránkou, obývají naši planetu více než půl miliardy let. Zkoumáním způsobu života těch současných se mnohé dozvíme o jejich pravěkých předcích i o dávných mořích, ve kterých žili., Foraminifera - a rich group of mainly marine microorganisms - are widely used for paleoecological reconstructions. Their occurrence provides important data about past ecological conditions of the sites. We reconstructed former conditions in Židlochovice research site (southern Moravia) by comparing fossil communities with the recent ones present on the island of Rab (Adriatic Sea)., and Anna Poštulková.
Předkládaný článek přináší stručný průřez problematiky studia taxonomie štírů rodu Euscorpius. Evropským štírům byla věnována pozornost již od poloviny 18. století. Po bezmála 250 letech zkoumání se tento rod stále nedočkal vyřešení otázky své komplikované taxonomie. Zdá se ovšem, že současné studie kombinující morfologické, genetické a cytogenetické znaky mohou být klíčem pro odhalení skutečné druhové diverzity., This article briefly summarizes the last two and a half centuries of taxonomic research into the European genus of scorpions commonly known as small wood scorpions (Euscorpius). Despite the fact that taxonomists have been focusing on this genus since the mid-18th century, their taxonomy is not yet sufficiently resolved. However, present studies seem to be on the right track, and looking into a combination of morphological, genetic and cytogenetic features may hold the key to revealing the true diversity of the species., and Jana Plíšková.
Pokles kyselé atmosférické depozice od 90. let minulého století a rovněž postupné oteplování klimatu bylo prokazatelně doloženo i pro horské ekosystémy v nejvyšších slovenských pohořích. Výzkumy epigeické aktivity mnohonožek (Diplopoda) v letech 1992-1993, 1997-1998, 2007-2008 a pokračující sledování v současnosti svědčí o rozmanitosti společenstev těchto půdních bezobratlých včetně přítomnosti řady karpatských endemitů v závislosti na odlišném geologickém podloží (žula a vápenec) a typu vegetace. Pozorovaný ústup chladnomilných endemitů i nárůst podílu eurytopních adaptabilních druhů lze dávat do souvislosti s probíhajícími změnami v chemismu půd i změnami klimatu., The decline of acid deposition since the 1990s, together with subsequent climate warming, was confirmed also for mountain ecosystems in the highest Slovak mountains. The study of epigeic activity of millipedes (Diplopoda) in the periods 1992-93, 1997-98 and 2007-08, and continuing recent research refer to the high diversity of their communities including the presence of Carpathian endemic species on different geological bedrocks (granite and limestone) as well as different vegetation covers. The observed decline of cold tolerant endemics and the increasing portion of eurytopic species may be connected with changes in soil chemistry as well as with climate changes., and Karel Tajovský.
Czech White-Nose Syndrome Team together with international collaborators discovered mechanisms of tolerance that protect Palearctic bats from white-nose syndrome (WNS), the disease that caused mass die-off in North America. The discovery raises hope for a better future of bats in North American ecosystems. White-nose syndrome (WNS) is caused by a generalist pathogen Pseudogymnoascus destructans with the worst possible characteristics of an infectious fungal agent. The generalist nature of the WNS fungus means that it can infect any bat hibernating in a contaminated cave or mine and, moreover, it may remain viable and virulent, waiting for its hosts until the next hibernation period. Harmless to humans, the WNS fungus kills hibernating North American bats in winter. However, loss of voracious insectivorous bats from agricultural ecosystems may result in economic costs required for increased pest control. Without mass die-offs of bats harbouring the WNS agent in Europe, the response to disease is an enigma. To study the survival crossroads, the Czech WNS Team focused on the relationship between pathogen quantity and disease under natural conditions. High disease prevalence together with high fungal loads in absence of bat population declines in Eurasia indicates disease tolerance mechanisms, where hosts limit harm inflicted by the pathogen but do not hinder its growth. The tolerance mechanisms revealed by the Czech WNS Team is a function of bat adaptation to the presence of the pathogen. and Natália Martínková.
Článek přináší přehled současných znalostí o fylogenezi mnohobuněčných živočichů, tak jak vycházejí ze současného fylogenomického výzkumu. Zvláštní pozornost je věnována skupinám s konfliktním postavením (Ctenophora, Xenacoelomorpha, Bryozoa) a skupinám, o jejichž postavení dosud nevíme téměř nic (Dendrogramma, Dicyemida, Orthonectida)., We present an overview of current knowledge on the phylogeny of multicellular animals, based on current phylogenomic research. This overview pays special attention to groups with uncertain positions (Ctenophora, Xenacoelomorpha, Bryozoa) and groups whose position is still largely unknown (Dendrogramma, Dicyemida, Orthonectida)., and Jan Zrzavý.
Užovka stromová (Zamenis longissimus) patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny. V České republice se průkazně vyskytuje pouze ve třech oblastech, přičemž nejzranitelnější je populace v údolí řeky Ohře v západních Čechách, izolovaná stovky kilometrů od souvislého areálu druhu. V letech 2005-07 jsme v Poohří provedli systematický výzkum hadů pod záštitou Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Jedinci užovky stromové byli po odchycení změřeni, zváženi, označeni pomocí zástřihů na břišních štítcích (odebrané části štítků posloužily pro analýzu DNA) a detailně vyfotografováni se zaměřením na individuální charakter ošupení (folidózu) hlavy. Na základě zpětných odchytů pak byla odhadována početnost zdejší populace. Během tříletého sledování jsme takto označili a zdokumentovali celkem 432 exemplářů užovky stromové. Jeden ze současných projektů záchranného programu pro užovku stromovou zahrnuje i další odhad početnosti spojený s individuálním značením. Tato aktivita se opakuje zhruba po 10 letech a cílem je zaznamenat změny v početnosti jedinců. V dubnu 2015 se podařilo opětovně odchytit samce označeného v prvním výzkumu pod pořadovým číslem 54. Během výzkumů jsme ho chytili 10x (5x v r. 2005, 2x v r. 2006, 2x v r. 2007 a 1x v r. 2015). To umožnilo zodpovězení i nastolení různých otázek souvisejících např. s věkem a rychlostí růstu., The Aesculapian snake (Zamenis longissimus) is a critically endangered species of Czech fauna. In the Czech Republic it demonstrably occurs in three areas. Its population is most vulnerable in the Ohře river valley in western Bohemia, systematic research into which is presented here. During our three-year research we determined and documented the size and weight of 432 Aesculapian snakes, as well as performing DNA analysis and taking photographs of the individual nature of the scaliness involved. An estimate was made of population figures based on repeated captures., and Karel Janoušek, Radka Musilová, Vít Zavadil.
Jezerní sedimenty jsou ideálním přírodním archivem, který zachycuje minulé změny nejen samotného jezera, ale i okolního prostředí. Jsou zároveň jedinečné tím, že se v nich zachovávají zbytky těl různých organismů, z čehož lze zrekonstruovat druhové složení celého jezerního ekosystému. Zjištěné druhy nám také poskytují informace o životním prostředí v minulosti. Díky postupnému usazování jezerního sedimentu v průběhu holocénu tak můžeme zaznamenat nejen dlouhodobý vývoj rostlinných společenstev, ale i přírodních podmínek v horizontu tisíců let. V jezeře Šúr se během pozdního glaciálu vyskytovaly vodní rostliny rdesty, stolístky a parožnatky. Od časného holocénu se začaly objevovat na živiny a teplo náročnější druhy, jako např. šejdračka bahenní či růžkatce a během středního holocénu v jezeře expandovala kotvice plovoucí a lekníny. Na konci středního holocénu a během pozdního holocénu postupně došlo k zaplnění jezera organickým materiálem a vzniku ostřicové slatiny a posléze olšového lesa., Lake sediments are natural archives of past changes not only in the lake itself, but also in its surroundings. They preserve remains of numerous organisms, from which the species composition of the entire lake ecosystem can be reconstructed, providing information about the past environment. Thanks to gradual deposition of sediment in the lake Šúr (western Slovakia) during the Holocene period, both the long-term development of plant communities and the environmental conditions over thousands of years can be reconstructed. During the succession, aquatic communities were replaced by sedge fen and alder forest., and Anna Potůčková.
Here we analyzed associations between muscles mass, total bone mineral content (BMC), lumbar spine bone density (BMD L1-L4) and serum or urine hormones in healthy peripubertal girls. Total BMC and areal BMD L1-L4, muscle mass and fat were measured by dual-energy X-ray absorptiometry (DXA). Muscle force (N) was estimated by a dynamometer. Circulating estradiol, folliclestimulating hormone (FSH), luteinizing hormone (LH), 25-hydroxy vitamin D, parathyroid hormone (PTH), insulin-like growth factor 1 (IGF-1), leptin, osteocalcin, bone isoenzyme of alkaline phosphatase (bALP) and total calcium and phosphorus were quantified as the nocturnal melatonin and serotonin urinary excretion. Partial correlations adjusted for height, Tanner score and physical activity confirmed positive relationships between BMC or BMD L1-L4 (Z-score) and lean mass or fat. Furthermore, positive relationship was observed between BMC or BMD L1-L4 (Z-score) and serum leptin. After adjustment for Tanner score and physical activity, positive associations were observed between lean mass and IGF-1, leptin levels or muscle force. We proved positive relationships between bone mass and serum leptin in peripubertal girls., V. Cirmanova, I. Zofkova, P. Kasalicky, V. Lanska, M. Bayer, L. Starka, R. Kanceva., and Obsahuje bibliografii
Analogickým studiím z Tichomoří a Mexika se podařilo experimentálně prokázat, že i lesní plži čeledi Clausiliidae - Cochlodina laminata a Alinda biplicata s rozměry těla cca 20 mm mohou projít živí zažívacím traktem středně velkých ptáků. Zajímavým poznatkem je, že ačkoli přežila pouze 2 % všech plžů, tak pokud nedošlo k poškození jejich schránky, přežilo plných 62 % jedinců nalezených v trusu., Analogously to the studies of the Pacific area and Mexico, we were able to prove experimentally that the forest snails from family Clausiliidae - Cochlodina laminata and Alinda biplicata with a body size of approximately 20 mm can pass through the digestive tract of a medium-sized bird. There is an interesting finding that although only 2% of gastropods survived at all, 62% of those with intact (undamaged) shells survived., and Jasna Simonová.
Příspěvek se věnuje způsobu života čichavce líbajícího (Helostoma temminkii), jednoho ze zajímavých druhů labyrintních ryb. Popisuje způsob jejich života a také jejich využití. Jde o sladkovodní konzumní ryby, jejichž domovinou je jihovýchodní Asie. Své místo zaujaly také v akvaristice. Málo známý je i zajímavý způsob rozmnožování čichavce líbajícího chovaného v zajetí, který zachycují fotografické záběry při nočním tření., This article describes lifestyle and the use of the Kissing Gourami (Helostoma temminkii), one of the labyrinth fish. These edible freshwater fish native to south-east Asia are occasionally seen in aquaristics. The interesting way in which the Kissing Gourami breeds in captivity has only rarely been documented by photos because of its night time spawning., and Jaroslav Eliáš.
Velká část hmyzu má v temperátní či mediterrání oblasti jednoletý vývojový cyklus, který je dán výraznou sezonní proměnlivostí tohoto prostředí. Mezi druhy s jednoletým cyklem patří i chrobáci rodu Lethrus, kam patří i na Moravě vymizelý chrobák révový (L. apterus). Při pokusech o chov těchto chrobáků bylo zjištěno, že část jedinců pocházejících z volné přírody upustila v pokusných podmínkách od aktivní fáze života a zahrabala se na dno chovných boxů, kde přežila více jak rok a půl od jejich odchycení v terénu. Po jejich násilném probuzení, začali někteří brouci aktivovat a přijímat potravu. Zda se jedná o náhodné pozorování nebo o strategii, při které se brouci rozhodují, zda v danou sezonu aktivovat či nebo „přeležet“ do následujícího roku zůstává nejasné a je předmětem dalších výzkumů., The genus Lethus (Geotrupidae) is believed to be a typical representative of a beetle with one-year life cycle. The adults mate and dig maternal chambers between the end of March and May. The larvae develop inside these chambers and pupate within a few months of eclosion. The inactive imago remains inside the burrow until spring. In our breeding experiments several wild caught beetles abandoned the active phase of life, burrowed themselves, and were inactive for more than a year and half. Some beetles resumed foraging and remained active for another three months after they were dug out., and Petr Šípek, Dana Drožová, Petr Janšta, David Král.
Pro značení živočichů se užívá celá řada metod externích i interních značek. Testovali jsme vliv vnějšího značení na suchozemské stejnonožce (Isopoda) a zjistili jsme, že značení lakem na nehty zvyšuje mortalitu stínek obecných (Porcellio scaber) a že lak na nehty, stejně jako včelí označovač, způsobuje (přinejmenším) sníženou aktivitu svinek obecných (Armadillidium vulgare). Obě metody nejsou vhodné pro behaviorální studie., Zoologists often use internal or external marking techniques to distinguish individual subjects when they research a group of animals. We evaluated the effect of marking on terrestrial isopods. Our studies reveal that nail polish increased the mortality rate among the common woodlouse during a month-long monitoring period; and nail polish, as well as bee marker, decreased activity levels among the common pillbug in a short-term experiment. The conclusion is that neither agent is suitable as a marker in behavioural studies of woodlice., and Ivan H. Tuf, Táňa Drahokoupilová.
Analyzovali jsme stanoviště a rozšíření houby šupinovky Henningsovy (Pholiota henningsii) v Evropě, kde je známa z Holandska, Akvitánie, Pařížské pánve, Massiv Central, úpatí Pyrenejí a Alp ve Francii a Švýcarsku, třetihorních pánví v Rakousku a jižních Čechách, z Mazurských jezer v Polsku, ostrova Sjaelland v Dánsku a ostrovů poblíž Stockholmu ve Švédsku. Všude je velmi vzácná a v mnoha zemích je zařazena na červených seznamech ohrožených druhů hub. Roste na slatinách, přechodových rašeliništích i vrchovištích, jak živinami bohatých, tak chudých. Váže se na lokality a oblasti s dlouhodobou (tisíciletou) historií otevřených rašelinišť ležících v blízkosti vodních nádrží. V ČR byly tři historické lokality doplněny v roce 2012 o dvě nové. Dlouhodobá mozaika lesa a bezlesí se zdá být hlavní podmínkou pro přežívání tohoto druhu reliktních stanovišť., The occurrence of the rare fungus Pholiota henningsii has been analysed in Europe. It is known from the Netherlands, the Parisian and Aquitanian basins, the Massif Central, and the foothils of the Pyrenées and Alps in France, Switzerland and Austrian Terciary basins, with numerous mires, in southern Bohemia, the Mazury lakes in Poland, Sjaelland island in Denmark and the island region near Stockholm in Sweden. In many countries it is included in Red Lists of endangered species. The fungus occurs in spring fens, transitional mires and raised bogs, both nutrient rich and oligotrophic. It is confined to localities with long term (i.e. millennia-long) mire non-forest continuity, in the vicinity of open water bodies up to the present. In the Czech Republic three historical sites were completed by two new localities in 2012. A temperate and forest - treeless mire mosaic seems to be the conditional factor for the long-term persistence of this relict species., and Jan Holec, Tomáš Kučera.
Helminti, známí též jako červi, jsou v tradičním pojetí považováni za více či méně závažné parazity zvířat a člověka. Současný výzkum však postupně odhaluje i jejich druhou tvář a hledá jejich možné využití v moderní medicíně., Helminths, also known as worms, are traditionally considered to be more or less serious parasites for both animals and man. Nevertheless, current research has revealed some beneficial attributes and aims to uncover their potential application in modern medicine., and Tomáš Macháček, Jana Bulantová, Lucie Jedličková, Roman Leontovyč, Jan Pankrác, Vladimír Skála, Libuše Turjanicová, Petr Horák.
Drobnoústky obývají v Amazonii převážně různé potůčky obklopené bohatou pobřežní vegetací. V oblastech, kde se vyskytují, jsou především vody černé, ale i smíšené, tedy černé a čiré. Při chovu v lidské péči jsou vděčnými chovanci malých a středně velkých dobře udržovaných akvárií prostých nadměrného výskytu zbytkových organických látek. Jsou to mírumilovné rybky, které nebývají v souladu s agresivními sousedy. Prostý chov je snadný, ale rozmnožování zvládnou spíše zkušení chovatelé., Pencil fish inhabit Amazonia, particularly various streams surrounded by rich riparian vegetation. Areas where they occur are primarily blackwater, but also mixed, i.e. black and clear water. When bred in human care it is rewarding to see them in simple and well-maintained small and medium-sized aquaria with above-average occurrence of residual organic matter. They are peace-loving fish that do not mix well with aggressive neighbours. Simple maintenance is easy, but only experienced breeders will normally manage to breed them., and Jaroslav Eliáš.
Na základě analýzy kreseb mloků skvrnitých (Salamandra salamandra) v Českém Švýcarsku a přilehlých oblastech byly rozlišeny 3 skupiny kreseb. První skupina odpovídá svou kresbou poddruhu S. s. terrestris (48%), druhá skupina odpovídá poddruhu S. s. salamandra (30%) a třetí skupina vykazuje přechodný charakter (22%). Výskyt poddruhu S.s.t. nebyl dosud v České republice uváděn a proto by bylo vhodné se touto problematikou blíže zaobírat., Three groups were distinguished based on the analysis of colour pattern of European fire salamander (Salamandra salamandra) in Bohemian Switzerland and neighboring areas. The first group corresponds to the subspecies S. s. terrestris (48%), the second group to the subspecies S. s. salamandra (30%), and the third group showed temporary form (22%). Occurrence of the subspecies S. s. terrestris has not yet been recorded in the Czech Republic; therefore it would be appropriate to study this matter further., and Pavel Benda.
Epifytické lišejníky jakožto citlivé bioindikátory rychle reagují na změny v životním prostředí, zvláště na znečištění ovzduší. V období kyselých dešťů došlo v ČR k zásadní proměně epifytických společenstev. Existují však místa, která byla ovlivněna jen v menší míře a doposud zde přežívají vzácné druhy. Takové lokality můžeme považovat za novodobá refugia., Epiphytic lichens as sensitive bioindicators reflect changes in the environment (e.g. air pollution) very quickly. Acid rains occurring in the second half of the 20th century have considerably affected the epiphytic biota of the Czech Republic. However, there are several places, which have been less influenced and where rare lichens still survive. We consider such places to serve as recent refugia., and Jiří Malíček, Lada Syrovátková.
Máloštětinatí opaskovci (Annelida: Clitellata) jsou jakožto významná složka permanentní fauny silně závislí na charakteru prostředí, v němž žijí. Proto výskyt určitých druhů může indikovat míru ovlivnění jejich habitatů. Článek se zabývá historií výzkumu máloštětinatých opaskovců a příklady studií této skupiny z různého prostředí, od toků téměř neovlivněných až po silně antropogenně znečištěné., Aquatic oligochaetes (Annelida: Clitellata) as an important group of permanent bottom fauna are strongly dependent on environmental characteristics of their habitats. Consequently, the occurrence of a particular species can indicate the level of environmental quality. The article describes the history of oligochaete research and presents case studies from different environments from almost natural to sites with high anthropogenic impact., and Jana Schenková.
Vybrat vhodnou metodu sběru hmyzu tak, aby byla efektivní a přitom poskytovala relevantní data, není vůbec snadné. Na základě rozsáhlého datového souboru se ukázalo, že zemní pasti, standardně používaná metoda při ekologickém výzkumu epigeických členovců, zaznamenaly jen polovinu druhů střevlíků ve srovnání s metodou individuálního sběru. Výrazně se lišily i vlastnosti zaznamenaných druhů, v pastech převládaly druhy velké, kdežto ve vzorcích z individuálního sběru druhy drobné. Ale i metoda individuálního sběru má své mouchy, protože její účinnost do značné míry závisela na terénních zkušenostech sběratele. Ideálním řešením zajišťujícím co nejkompletnější záznam společenstev střevlíků se zdá být kombinace obou metod sběru dat., The selection of a proper sampling technique for ecological research into insect assemblages is a tough nut to crack. Based on extensive field study, I have shown that the commonly employed "pitfall trapping" technique recorded just half the number of carabid species compared to the individual collection technique. There were also differences in species trait representation in samples originating from each particular technique. Pitfall traps efficiently recorded large species but missed smaller ones, which were frequently recorded by individual collection. The main shortcoming of the individual collection technique is the dependence of its efficiency on the field experiences of each particular researcher. A combination of both investigated sampling techniques seems to be the best way to gain as complete records of carabid assemblages as possible., and Michal Knapp.
Vřecko představuje důmyslnou strukturu, kterou nacházíme pouze u vřeckovýtrusných hub. Po pohlavním procesu v něm vznikají askospory sloužící k šíření houby. Významná je funkce vřecka v aktivním rozšiřování askospor. Na odstřelování askospor se podílí stěna vřecka, vrcholový aparát a další buňky v hymeniu. V průběhu evoluce došlo u různých skupin vřeckovýtrusých hub k modifikacím ultrastruktury vřecka a jeho funkce v rozšiřování askospor., Ascus is a sophisticated structure that can only be found in Ascomycota. Ascospores formed in ascus after the sexual process are used for fungal dispersal. Ascus is very important for active discharge of spores. The ascus wall, apical apparatus and other hyphal elements in hymenium are involved in the shooting of spores. The ultrastructure and function of the ascus in the spores discharge has been modified during evolution of various groups of ascomycetes., and Ondřej Koukol.
Článek zahrnuje rešeršní zpracování 27 ročníků (1892-1918) Rozprav a Věstníků, jež byly hlavním publikačním mediem České akademie, se zaměřením na botanické příspěvky. Zjistili jsme, že všechny osobnosti oboru (L. J. Čelakovský, J. Velenovský, B. Němec, K. Domin, J. Podpěra) publikovali v češtině své zásadní příspěvky v uváděných časopisech. Ty se staly významným nositelem národní vzdělanosti příslušné vědní oblasti, jak odpovídá i intencím zakladatelů České akademie., The paper deals with a survey of 27 volumes (1892-1918) of Rozpravy and Věstník, the two main journals of the Czech Academy at that time. Concerning botany, the leading botanists and physiologists (L. J. Čelakovský, J. Velenovský, B. Němec, K. Domin, J. Podpěra) published their important contributions (in Czech) in both these journals, thus fulfilling the plan of the Academy founders to promote national education., and Jan Krekule.
Ve druhé polovině 19. století se jedním z dokladů rozvoje české vědy stali vznik národní akademie věd a umění v roce 1890, který byl umožněn velkorysým mecenášským příspěvkem stavitele a architekta Josefa Hlávky. Mezi prvními členy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění jmenovanými přímo císařem najdeme jediného představitele věd o živé přírodě - žáka Jana Evangelisty Purkyně, botanika Ladislava Josefa Čelakovského. Prvního slavnostního zasedání akademie, které se konalo s velkou pompou v květnu 1891, se však mohli zúčastnit i další přírodovědci zvolení v průběhu prvního roku existence Akademie věd, např. zoolog a paleontolog Antonín Frič, organický chemik Bohuslav Raýman nebo botanik Josef Velenovský., In the second half of the 19th century, one of the proofs of the development of Czech science came to be the creation of the National Academy of Sciences and Arts in 1890, made possible by a generous contribution of the builder and architect Josef Hlávka. Among the first members of the Emperor Franz Joseph Czech Academy of Sciences, Letters and Arts appointed directly by the Emperor was the single representative of the life sciences - a pupil of Jan Evangelista Purkyně, botanist Ladislav Josef Čelakovský. However, the first ceremonial session of the Academy of Sciences in May 1891 was attended by other life sciences specialists elected during 1890, e.g. zoologist and paleontologist Antonín Frič, organic chemist Bohuslav Raýman and botanist Josef Velenovský., and Martin Franc.
Po vzniku Československa se ČAVU úporně snažila zbavit své pověsti konzervativní a silně prohabsburské instituce. K její zásadní reformě však nedošlo a do její struktury se nepromítl ani růst významu přírodních a technických věd. Přírodní a technické vědy tak zůstaly v rámci ČAVU omezeny na II. třídu, v níž vědy o živé přírodě reprezentovali na konci roku 1918 vedle Bohumila Němce především žáci Antonína Friče - František Bayer, Alois Mrázek, František Klapálek a Václav Vávra. Naopak botanik a mykolog Josef Velenovský 11. října 1918 z ČAVU vystoupil a další významný botanik Karel Domin byl zvolen dopisujícím členem až roku 1919. V období 1918-19 získali pro své výzkumy živé přírody podpory či stipendia další čeští vědci - vedle již zmíněného Karla Domina šlo například o Zd. Frankenbergera, hipologa Františka Bílka, botanika Františka Nábělku nebo zoologa Jana Zavřela. I když například bádání o českém jazyce nebo umělecká činnost byly podporovány výrazně vyššími sumami, můžeme konstatovat, že ani vědy o živé přírodě nebyly v rámci ČAVU na počátku Československa popelkou., After the creation of Czechoslovakia, CASA tried hard to lose its reputation as a conservative and strongly pro-Habsburg institution, but it did not undertake any fundamental reform and the importance of the growth in the natural and technical sciences was not reflected in its structure. Hence the natural and technical sciences remained confined to Class Two at CASA, in which the life sciences were represented at the end of 1918 by Bohumil Němec and in particular the pupils of Antonín Frič -- František Bayer, Alois Mrázek, František Klapálek and Václav Vávra. On the other hand botanist and mycologist Josef Velenovský stepped down from CASA on 11th October 1918 and another prominent botanist Karel Domin was only elected as a corresponding member in 1919. In 1918-1919 other life scientists received grants or other support for their research, e.g. as well as the aforementioned Karel Domin, Zdeněk Frankenberger, hippologist František Bílek, botanist František Nábělek and zoologist Jan Zavřel. Although research into the Czech language and artistic activities was supported by substantially larger sums of money, the life sciences cannot be said to have been cinderellas at CASA in the early days of Czechoslovakia., and Martin Franc.
Období okupace Československa znamenalo mohutný útlum české vědy vyvolaný především zavřením vysokých škol a nacistickou perzekucí mnohých badatelů. Česká akademie věd a umění fungovala přes celé období, i ona se však potýkala s vážnými problémy a ochromením činnosti. Klidu se nedočkala ani po skončení válečného konfliktu, kdy se prudce zvýšil tlak na její zásadní transformaci do podoby centralizované akademie věd. Nakonec představitelé nové komunistické moci ČAVU i další tradiční instituce české vědy zrušili a vybudovali především na přírodní a technické vědy orientovanou Československou akademii věd (ČSAV), která se hlásila jen k části tradic ČAVU a Královské české společnosti nauk., The occupation of Czechoslovakia resulted in the enormous suppression of Czech science, primarily due to the closure of Universities and the Nazi persecution of many researchers. The Czech Academy of Sciences and Arts operated throughout this period, but also came up against serious problems and paralysis of its activities. After the end of the war, pressure mounted sharply to transform it fundamentally into a centralized Academy of Sciences. Eventually the representatives of the new communist power closed down CASA and other traditional Czech research institutions and created a Czechoslovak Academy of Sciences, primarily focusing on natural and technical sciences, and espousing only some of the traditions of CASA and the Royal Bohemian Society of Sciences., and Martin Franc.
Po zahájení činnosti v roce 1953 v Československé akademii věd v rámci její IV. biologicko-lékařské sekce fungovalo pouze pět samostatných pracovišť. Vedle mohutného Biologického ústavu šlo o Laboratoř pro výzkum vyšší nervové činnosti, Laboratoř pro elektronovou mikroskopii v biologii, Sbírka autotrofních rostlin a na Slovensku sídlící Virologický ústav. Článek sleduje postupný rozrod pracovišť, zejména ve dvou etapách - první zvýšení počtu akademických institucí zabývajících se živou přírodou přišlo již na počátku roku 1954, i když se jednalo spíše o laboratoře představující pouhé zárodky pozdějších ústavů. Důležitou roli v celém procesu sehrávala i Geobotanická laboratoř navazující na Geobotanickou komisi fungující již od roku 1952. K dalšímu "velkému třesku" a zvýšení počtu pracovišť ČSAV bádajících v oblasti živé přírody došlo v roce 1962. Jeho základem se stalo rozčlenění Biologického ústavu na několik samostatných institucí. Z dosavadních oddělení a dalších útvarů v rámci Biologického ústavu vznikly např. Parazitologický ústav, Entomologický ústav nebo Ústav experimentální botaniky. V roce 1962 se také definitivně zformoval samostatný Botanický ústav navazující na Geobotanickou laboratoř. Do 60. let tak již Československá akademie věd vstoupila s široce vybudovanou badatelskou strukturou pro vědy o živé přírodě, v níž působila celá řada špičkových vědců pracujících na nejvyšší mezinárodní úrovni. Přispěl k tomu jistě i rozvoj zahraničních kontaktů spojených i s velkými mezinárodními programy, jako byl např. IBP (Mezinárodní biologický program)., A key role was played in the Czechoslovak Academy by the system of research institutes. This part of the series deals primarily with the structure of these institutes and the changes they underwent, while focusing on the issues surrounding the integration of botanical research. After the launch of activities in 1953 at the Czechoslovak Academy of Sciences, only five independent departments operated at the Fourth Biological and Medical Section. This article follows the gradual development of these departments. The first increase in the number of academic institutions dealing with life sciences came in 1954. The next "big bang" and increase in the number of CSAS departments researching life sciences took place in 1962. Hence the Czechoslovak Academy of Sciences entered the 1960s with a broadly based research structure for life sciences, in which numerous top scientists operating at the highest international standard were working. This was also surely facilitated by the development of foreign contacts associated with large international projects, such as IBP (International Biological Programme)., and Martin Franc.
Zoo Brno chová kočky pouštní (Felis margarita) od roku 1998. Celkem bylo dovezeno 6 zvířat (3, 3). První úspěšný odchov dvou samců a dvou samic za trvalé přítomnosti kocoura se podařil v roce 2000. Další odchovy následovaly až v letech 2009 - 14, kdy se v 6 vrzích narodilo celkem 17 mláďat (10, 3, 4), z nichž bylo odchováno 10 (8, 2). Úspěšnost z těchto zaznamenaných vrhů tak dosahuje 59 %., Brno Zoo has been breeding the Sand Cat (Felis margarita) since 1998. A total of 6 individuals (3 males, 3 females) have been imported. The first successful breeding involved two males and two females with the constant presence of a male cat in 2000. Other breeding followed so that in 2009-14 there were 6 litters with a total of 17 young (10, 3, and four of unknown gender), of which 10 were raised (8, 2). Hence the success rate of these litters reaches 59 %., Michal Balcar., and Fotografie M. Balcar
Co víme o květeně Brna? S jakými údaji můžeme pracovat a jaká je metodika sběru floristických údajů? Těmito tématy se zabývá článek shrnující dosavadní poznání květeny města Brna., What do we know about flora in the city of Brno? Which data are available and which methods were used for floristic data sampling? These are the topicscovered in the summary of recent findings on the flora in the city of Brno., and Zdeňka Lososová, Kateřina Šumberová, Lubomír Tichý, Jiří Danihelka, Marie Vymazalová.
Lakušníky (Batrachium) patří k nejpozoruhodnějším rostlinám naší vodní flóry. Vyznačují se svéráznými adaptacemi na rozmanité vodní biotopy po morfologické i reprodukční stránce. Patří k taxonomicky nejkomplikovanějším skupinám vodních rostlin, s oblibou navzájem hybridizují a jejich evoluční historie je neobyčejně spletitá. Reprodukční systém jednotlivých druhů i charakter mezidruhové hybridizace je silně ovlivněn rozdílnou velikostí květů u jednotlivých druhů. Některé morfologicky definované druhy ve skutečnosti zahrnují několik kryptických taxonů, které se mohou lišit svým rozšířením. and In Europe, water-crowfoots (Ranunculus subg. Batrachium) are among the most taxonomically challenging plant groups. They are characterized by peculiar morphological and reproductive adaptations to the water environment. Because of frequent hybridization, their evolutionary history is extremely complicated. The species differ in flower size and the mode of reproduction. Several morphologically defined species include cryptic taxa, which may also differ in their geographic distribution.
Charakter krajiny je v oblasti centrálních Apenin již na první pohled výrazně různorodý. Dynamicky formovaný reliéf pokrývá pestrá mozaika vegetačních typů. Zdejší lesy jsou od dávných dob obhospodařované pařezinovým způsobem, což je typ managementu, který byl na území bývalého Československa běžný až do minulého století. Typicky šlo o dubové a dubohabrové lesy, jejichž biodiverzita dlouhodbě klesá. Návštěva a studium lesů centrálních Apenin poskytuje hodnotné souvislosti pro řešení problému klesající druhové diverzity v někdejších pařezinách střední Evropy., The landscape of the central Apennines is markedly diverse. Dynamically formed relief is covered by a mosaic of different vegetation types. For centuries, local forests are managed as coppices - type of management common in former Czechoslovakia up to last century. Biodiversity of these oak and oak-hornbeam forests gradually declines due to the abandonment of coppicing. Thus, a visit to the central Apennines and study of their forests provide a valuable insight into the problem of species diversity decline in the former coppices of Central Europe., and František Máliš, Roberto Canullo, Radim Hédl.
Schisandra čínská neboli klanopraška čínská (Schisandra chinensis) se využívá v tradiční čínské medicíně pro své antimikrobiální, antivirové, antimykotické a antioxidační účinky. Hlavní účinnou složkou této rostliny jsou dibenzocyklooktadienové lignany. Bylo zjištěno, že tyto lignany blokují membránové ABC-transportéry, které jsou zodpovědné za mnohočetnou lékovou rezistenci při léčbě nádorů cytostatiky., Schisandra chinensis has been used in traditional Chinese medicine for its antimicrobial, antiviral, antimycotic and antioxidative effects. The main active compounds are dibenzocyclooctadiene lignans, which inhibit membrane ABC-transporters, responsible for the multi-drug resistance of cancer cells during their treatment by cytostatics., Ondřej Vymazal, Iva Slaninová., and Práce vznikla v rámci projektu AV ČR Otevřená věda
Článek popisuje tzv. závislý způsob zakládání kolonie u mravenců. Ten má několik stupňů závislosti - od závislosti na cizím mraveništi pouze v počátku vzniku kolonie (dočasná závislost) až po trvalé soužití dvou mravenčích druhů. To má několik stupňů, počínaje prostým hostováním (xenobióza) a konče příležitostným (fakultativním) otrokářstvím - tzv. inkvilinie, nebo trvalým (obligatorním) otrokářstvím - tzv. duloze. Trvalé otrokářství je spojeno s nutností pořádat otrokářské výpravy za plodem pomocných mravenců (otroků). Mimo jiné je jich využito i pro založení nové kolonie otrokářů., Dependent ways of nest foundation in some ant species are described. These include various types of social parasitism ranging from temporary parasitism to both optional and obligatory slavery. The latter is the strongest form of dependence of the slave-making ant on its slaves and is accompanied by the inability of the slaver species to survive without its slaves. On the other hand, slave-making ants are famous for their orientation in the field and movement over long distances. These abilities are used, e.g., by the European Amazon Ant (Polyergus rufescens) in its special strategy of nest foundation based on cooperation between workers and the freshly inseminated queen during a slavery raid., and Pavel Amcha.
V návaznosti na naše předchozí články tento příspěvek shrnuje a osvětluje pozoruhodné až rekordní vlastnosti vodních masožravých rostlin bublinatek (Utricularia, Lentibulariaceae) na úrovni ekofyziologické, biofyzikální i molekulárně genetické. Patří mezi ně velice rychlý vrcholový růst prýtu, rekordně vysoká rychlost fotosyntézy a velmi účinná reutilizace N a P ze starých prýtů, ale nikoliv K. Byl prokázán velmi rychlý průběh spuštění pastí, jejich spontánní spouštění bez mechanického podnětu po určité době, rozsáhlé vylučování organických látek do tekutiny pastí k podpoře pasťových mikrobních komenensálů i komplexní regulace tvorby pastí., As a follow-up to our previous papers, this paper summarises and elucidates remarkable and record-breaking eco-physiological, biophysical, and molecular characteristics of aquatic carnivorous bladderworts (Utricularia, Lentibulariaceae). These include the very rapid apical shoot growth, record high photosynthetic rate, and very effective N and P (but not K) reutilization in old shoots. Moreover, an extremely rapid time-course of trap firing, their spontaneous firing without any mechanical stimulus after certain time periods, extensive secretion of organic substances to the trap fluid to support microbial trap commensals, and a complex regulation of trap production are shown and discussed here., and Lubomír Adamec, Dagmara Sirová, Jaroslav Vrba, Jiří Bárta, Jiří Šantrůček, Karel Šimek.
Městské parky, dřeviny a byliny kolem cest a v zahradách. Za vznikem tohoto historického dědictví stáli britští obchodníci s vínem a cukrem z cukrové třtiny, kteří v 18. a 19. stol. zakládali zahrady kolem svých farem a sídel. Později se izolované zahrady spojily a vznikaly první větší zahradní celky kolem hotelů. Ve 20. stol. se zakládaly parky již přístupné veřejnosti. Vznikaly tematické sbírky tropických rostlin, kaktusů a jiných sukulentů. Parků, zahrad a ostatních zelených ploch je jen v hlavním městě Funchalu přes 450 ha. Téměř každý dům, hotel a restaurace má zahrádku. Jsou zde k vidění i keře a stromy prakticky z celého světa. Většinu z nich lze v našich podmínkách pěstovat pouze ve sklenících. Exotické rostliny byly vysazeny i ve volné krajině. Některé druhy jsou velmi agresivní a nekontrolovaně se šíří po ostrovech., In the 18th and 19th centuries, British merchants set up gardens around their settlements. Later, larger gardens appeared around hotels, and in the 20th century, parks were established, maintaining also collections of tropical plants or succulents. Almost 450 ha of these green spaces in the capital city of Funchal host trees and bushes from all over the world. Exotic species were planted even in open countryside. Some of them are invasive, spreading rapidly across the islands., and Miloslav Kuklík, Václav Zelený.
Suchozemští plži patří k nejlépe prozkoumaným skupinám bezobratlých temperátní a boreální zóny. Díky znalostem o ekologii a rozšíření jednotlivých druhů tak představují výbornou modelovou skupinu pro studium rozmanitých témat. Na příkladu plžů byl zkoumán např. fenomén hnízdovitosti společenstev, rozdíly v biologii a rozšíření velkých a drobných druhů s ohledem na míru pasivního šíření, kvartérní vývoj krajiny nebo třeba latitudinální gradient diverzity. Mnohé otázky však stále zůstávají otevřené, např. vlivy predace a mezidruhové konkurence ve společenstvech plžů nebo vazba některých druhů na podmínky obecně považované za nepříznivé, jako jsou velmi chladné oblasti nebo vápníkem chudá stanoviště., Land snails are considered one of the best-explored invertebrates of temperate and boreal zones. With respect to the extensive knowledge about their ecology and distribution, land snails make a great model group for studying various topics. Snails contributed to our knowledge about the nestedness of assemblage composition, differences in biology and distribution of large and small species (regarding their ability for passive dispersal), Quaternary landscape evolution, and the latitudinal diversity gradient. Other topics still remain open, such as the effects of predation and interspecific competition among land-snail assemblages and the association of some species to generally unfavourable conditions (e.g. areas of extremely cold temperatures or calcium-poor sites)., and Michal Horsák, Veronika Horsáková.
Medúzka sladkovodní (Craspedacusta sowerbii) je jediným zástupcem rosolovitého zooplanktonu v našich vodách. Článek popisuje historii zkoumání, životní cyklus a ekologii tohoto u nás nepůvodního druhu, který byl do celého světa zavlečen z Číny., The Freshwater Jellyfish (Craspedacusta sowerbii) is the only representative of gelatinous zooplankton in Czech waters. This article describes the body of research on the invasive species, which has spread from China all over the world. The article also includes a description of the species´ life cycle and ecology., and Adam Petrusek.
V návaznosti na výzkum botaniků a malakozoologů se na unikátních prameništních mokřadech Západních Karpat rozběhlo v posledních letech také intenzivní studium vodních bezobratlých zaměřených rovněž na skupiny mikroskopických korýšů - lasturnatek (Ostracoda) a plazivek (Harpacticoida). Podařilo se nám objasnit jejich distribuci na prameništích, nalézt 8 nových druhů pro Českou a Slovenskou republiku a rozšířit znalosti o jejich ekologii., In connection with research by botanists and malacozoologists at unique spring areas in Western Carpathian marshland, intensive study has taken place over the last few years into water invertebrates and groups of microscopic crustaceans - ostracodes (Ostracoda) and Harpacticoida. We have succeeded in clarifying their distribution in the spring areas, finding eight new species for the Czech and Slovak Republics and expanding knowledge of their ecology., and Marie Zhai, Dana Hřívová, David Výravský.
Dokumentační fotografie vegetace a krajiny má specifické požadavky na prosvětlené snímky zachycující detailní kresbu tvarů listů a přesné barvy květů. V digitální fotografii dlouhou dobu chyběly kvalitní fotoaparáty kompaktních rozměrů, které byly navíc velmi drahé. Naštěstí rychlý vývoj technologií přinesl takové možnosti snímání, které jsou prakticky už na úrovni tradičních fotopřístrojů středního formátu., Vegetation and landscape documentation photography have special requirements for clear pictures with details of leaf shapes and flower colors. Hence for a long time in digital photography there was a lack of high quality compact cameras, which in any case were very expensive. Fortunately, rapid technological developments have provided options comparable with the middle-format cameras of the past., and Tomáš Kučera.
Nejvyšší africké hřebenové pohoří Rwenzori (též Ruwenzori) leží na pomezí Ugandy a Demokratické republiky Kongo. Po období nepokojů a příhraničních bojů se v posledních letech území stalo poměrně bezpečnou částí Afriky pro místní obyvatele i zahraniční návštěvníky. Mezi jeho vrcholy patří třetí nejvyšší hora v Africe a nejvyšší africký vrchol nesopečného původu (Mt. Margherita, 5 109 m n. m.). Nejvyšší vrcholy pohoří pokrývají ledovce, které však ustupují vlivem klimatické změny - za posledních 100 let se ledovce zmenšily asi o 80 %. Na svazích pohoří najdeme rostlinná společenstva, která vytvářejí různé vegetační stupně (vysokohorské deštné lesy, vysokohorské bambusové a vřesovcové lesy, subalpínská a alpínská travinná a dřevinná společenstva, subnivální a nivální pustiny). Pohoří na ugandské straně chrání národní park Rwenzori rozkládající se na rozloze bezmála 1 000 kilometrů čtverečních, pro svou výjimečnost se stal součástí světového přírodního dědictví UNESCO. NP Rwenzori představuje ostrov málo narušeného přírodního prostředí v kulturní krajině, které lze poznávat na dvou základních turistických trekových okruzích., The highest peaks of the Rwenzori mountains (including Mt. Margherita, 5 109 m a. s. l.) are covered by glacier. Over the last 100 years 80 % of the glacier has disappeared due to climate change. The slopes are covered by plant communities forming distinct vegetation zones (montane rainforest, bamboo and ericaceous forest, subalpine and alpine grassland and woodland, subnival desert, nival zone). The national park (1 000 km2) can only be explored using two major walking trails, and is surrounded by a cultural landscape., and František Pelc, Libor Ambrozek.
Studovali jsme výskyt pavouků v půdě, v puklinách v hornině, v kamenitých sutích a v jeskyních České republiky, to jest v podzemních biotopech na hloubkovém gradientu od 10 cm do 100 m. Třináct druhů vykazovalo nějaká morfologická přizpůsobení k životu v podzemí. Druhy s výrazně redukovanýma očima jsme našli jak v hlubokých jeskyních, tak i v povrchových biotopech daleko od krasu. Údaje o morfologii a rozšíření ukazují na to, že troglomorfní druhy musely v průběhu zalednění opakovaně migrovat z jeskyní do povrchových biotopů., Using data from the Czech Republic, we studied the distribution of spiders in soils, crevice systems, scree and caves, i.e. subterranean habitats at depths spanning from 10 cm to 100 m. Thirteen species exhibit morphological adaptations to life in subterranean habitats. Advanced troglomorphic characters occur in deep caves as well as in surface habitats far from karst regions. We hypothesize that troglomorphic populations of spiders in Central Europe repeatedly migrated from caves to subsurface and surface habitats during glaciations., and Vlastimil Růžička.
V článku autor upozorňuje na velmi rychlý ústup krasce Eurythyrea quercus (Buprestidae) z jeho donedávna nejrozsáhlejších lokalit v České republice, a to v dolní části jihomoravského luhu. Až do začátku 90. let minulého století se jeho zdejší metapopulace zdála být dostatečně stabilní. Po rozsáhlých vodohospodářských úpravách zdejší krajiny však výrazně poklesla hladina spodní vody. A poněvadž tak většina velmi starých solitérních dubů letních (Quercus robur), jeho zdejší jediná živná rostlina na nivních loukách, rychle uschla, ocitl se tak stejně rychle i tento brouk na hranici vymření. Pro jeho záchranu v tomto luhu proto autor doporučuje urychleně vyzkoušet oslunění starých dubů dosud uzavřených v okolních souvislých porostech, a tím vytvořit pro E. quercus nové biotopy., The article warns of the very rapid disappearance of the beetle Eurythyrea quercus (Buprestidae) from the lower section of the South Moravian meadowland, until recently the most extensive sites of the species in the Czech Republic. Until the beginning of the 1990s its local metapopulation seemed to be sufficiently stable. However, after extensive water regime alterations, the groundwater level sank considerably. As the majority of very old solitary Pedunculate Oaks (Quercus robur), its only local host plant on alluvial meadows, are quickly drying up, this beetle has found itself on the brink of extinction., and Mladen Kaděra.
První díl dvoudílného seriálu článků o mořském a pobřežním prostředí Helského poloostrova ležícího v Baltském moři přináší ucelené informace o samotném městě a historii poloostrova. Dále se čtenáři seznámí s přírodními poměry poloostrova včetně obecného popisu života v Baltském moři. Mimo to jsou obsahem příspěvku také informace o výzkumné stanici Gdaňské Univerzity, na které autoři tohoto příspěvku pobývali dva týdny v roce 2013 a prováděli výzkumy, o jejichž výsledcích pojednává druhý díl seriálu., This is the first article of a two-part series about the sea and coastal area of the Hel Peninsula, which is located in the Baltic Sea. It provides information about the history of the town and the peninsula, as well as an analysis of the natural habitats of the Hel Peninsula and information about Baltic Sea life. The next section deals with the authors´ two weeks of field research at the Gdansk University research station in 2013. The results of these research projects will be published in the second part of the series., and Martin Rulík, Adam Bednařík, Filip Trnka, Zdeněk Mačát.