Cieľom práce bolo zistiť vzťah medzi odpustením sebe, tendenciou k vine, tendenciou k hanbe a empatiou u mladých dospelých. Odpustenie sebe je dynamický proces súvisiaci s rôznymi faktormi. Na základe predložených modelov od Hall Fincham (2005) a Rangganadhan Todorov (2010) sa práca zamerala na emocionálne determinanty odpustenia sebe – vinu, hanbu a empatiu. Výskumný súbor tvorilo 153 mladých dospelých vo vekovom rozmedzí 20-30 rokov (M = 22,82; SD = 2,57). Údaje boli získané pomocou Enrightovho dotazníka odpustenia sebe [ESFI – Enright Self-forgiveness Inventory], Dotazníka na zisťovanie dispozičnej viny a hanby [TOSCA-3 - Test of Self-Conscious Affect-3] a dotazníka na meranie empatie [IRI - Interpersonal Reactivity Index]. Výsledky ukázali, že tendencia k hanbe je silnejším negatívnym prediktorom odpustenia sebe v porovnaní s tendenciou k vine. Empatia orientovaná na seba silnejšie negatívne predikuje odpustenie sebe v porovnaní s empatiou orientovanou na ostatných. Naše zistenia ďalej potvrdili pozitívny vzťah medzi vinou a empatiou orientovanou na ostatných, a zároveň pozitívny vzťah medzi hanbou a empatiou orientovanou na seba. Zároveň sa ukázali signifikantné rozdiely medzi mužmi a ženami v premenných vina a hanba, kde ženy dosahovali vyššiu úroveň. and The goal of this paper was to find out relationships between self-forgiveness, guilt-proneness, shame-proneness, and empathy in young adults. Self-forgiveness is a dynamic process associated with various factors. Based on the presented models by Hall Fincham (2005) and Rangganadhan Todorov (2010), the study focused on emotional determinants of self-forgiveness – guilt, shame, and empathy. The research was conducted on 153 young adults ranged in age from 20 to 30 years (M = 22,82; SD = 2,57). The data were obtained by the Enright Self-forgiveness Inventory, the Test of Self-Conscious Affect-3 and the Interpersonal Reactivity Index. The results showed that shame-proneness was a significant negative predictor of self-forgiveness, compared to guilt-proneness. Personal distress empathy was a stronger negative predictor of self-forgiveness, compared to empathic concern. Our findings also confirmed a positive relationship between guilt and empathic concern, and a positive relationship between shame and personal distress. Moreover, there were significant differences between men and women in the variables of guilt and shame, where women reached a higher level.
Napriek tomu, že odpustenie sebe sa ukazuje ako významnejšie súvisiace s fyzickým zdravím jednotlivca, ako aj celkovým well-beingom v porovnaní s odpustením druhému, a dôsledky neodpustenia sebe môžu byť extrémne, odpusteniu sebe je venovaná neporovnateľne menšia teoretická a výskumná pozornosť oproti interpersonálnemu odpustenia.
Cieľom štúdie je kritický prehľad súčasných teoretických a empirických štúdií v tejto oblasti. Štúdia sa zameriava na vymedzenie odpustenia sebe, s ohľadom na jeho hlavné aspekty ako je ľútosť za vykonaný čin, prijatie zodpovednosti a zmena správania do budúcnosti. Štúdia definuje podobnosti a rozdiely odpustenia sebe s interpersonálnym odpustením. Je zdôraznené, že odpustenie sebe je proces vyžadujúci čas a popísané sú jednotlivé kroky procesu odpustenia. Diskutované sú intervenčné štúdie odpustenia sebe, so zameraním na ich výsledky a metodologické nedostatky. V závere je predstavený kritický postoj voči odpusteniu sebe a argumentácia proti jednotlivým kritickým názorom. Načrtnutý je ďalší smer výskumu v oblasti odpustenia sebe. and Despite the evidence that self-forgiveness is more strongly associated with physical health and well-being compared to interpersonal forgiveness, and that the results of self-blaming may be extreme, self-forgiveness has received considerately less attention in theory and research, compared to interpersonal forgiveness. The aim of this study is a critical overview of the current theoretical and empirical studies in this area. The paper focuses on a definition of selfforgiveness with an emphasis of its important aspects such as remorse, responsibility taking, and conciliatory behaviour. The study defines similarities and differences of self-forgiveness and interpersonal forgiveness. It is stressed that self-forgiveness is a process which takes time and the steps of self-forgiveness are described. The intervention studies of self-forgiveness are discussed, with an emphasis on their results and methodological limitations. Finally, a critical attitude toward self-forgiveness and argumentation against these critical views are presented. Future direction of research in self-forgiveness is outlined.
Objectives. Although various mental health-re-lated consequences of the COVID-19 pandemic have been documented, there has been far less attention given to potential protective factors. Questions and hypotheses. In the present study, authors examined the role of three types of positive expectancies - optimism, hope, and self-efficacy - as predictors of well-being and anxiety. Furthermore, authors examined the role of coping strategies as a potential mediator between expectancies and criterion variables.Sample and settings. The present study was con-ducted during the COVID-19 outbreak in Slo-vakia after a national emergency was declared (N=1011). Additionally, longitudinal follow up was conducted after a national lockdown (N=391). Statistical analysis. Multi-model linear regres-sion (the Bayesian approach) and simple me-diation analysis (the Frequentist approach) were used to answer research questions. Results. In the main study with N=1011 partici-pants sampled after a national emergency was declared, the role of optimism in predicting anx-iety and well-being was corroborated. Moreo-ver, this finding was replicated after a national lockdown and the degree to which Coronavirus was considered dangerous served as a potential mediator. Besides optimism, self-efficacy nega-tively predicted anxiety, and subscales of hope predicted well-being. Additionally, the role of coping strategies as potential mediator was ex-amined. In follow up with N=391 respondents who decided to participate after the national lockdown, authors found an indirect effect of optimism on well-being and anxiety through dysfunctional coping. Limitations. The present study has some limita-tions that should be reflected upon. For exam-ple, convenience sampling was used. Moreover, interpretations related to causality should be avoided and the specificity of the effect in re-lation to pandemic situation should be further examined in future research. and Ciele. V predošlých výskumoch boli dokumen-tované rôzne dopady pandémie COVID-19 na mentálne zdravie. Menej pozornosti však bolo venovanej tomu, ktoré faktory tu môžu zohrávať protektívnu rolu.Otázky a hypotézy. Predkladaná štúdia sa zaobe-rá tým, akú rolu zohrávali tri druhy pozitívnych očakávaní (optimizmus, nádej a sebaúčinnosť) v rámci subjektívnej pohody a prežívanej úz-kosti počas nástupu prvej vlny pandémie CO-VID-19 na Slovensku. Súbor a metódy. Výskum bol realizovaný po tom, ako bol na Slovensku vyhlásený núdzový stav (N = 1011). Autori zisťovali sme subjektív-nu pohodu, aktuálne prežívanú úzkosť, tri druhy očakávaní (nádej, optimizmus a všeobecnú se-baúčinnosť) a to, do akej miery vnímali účastní-ci výskumu koronavírus ako nebezpečný. Druhý zber dát sa konal po celoštátnom lockdowne (N = 391). Tu sa autori zamerali na stratégie zvládania. Analýzy. V rámci analýzy dát boli využité dva postupy. Prvý bol reprezentovaný lineárnou re-gresiou pracujúcou s viacerými modelmi (Bay-esiánsky prístup), druhý mediačnou analýzou (Frekventistický prístup). Výsledky. V hlavnej časti (N = 1011), realizo-vanej krátko po vyhlásení núdzového stavu, sa ako dôležitý prediktor ukázal predovšetkým op-timizmus. Pozitívne predikoval subjektívnu po-hodu a negatívne prežívanú úzkosť. Zmienený vzťah bol sprostredkovaný tým, do akej miery považovali účastníci výskumu koronavírus za nebezpečný. Okrem toho, sebaúčinnosť nega-tívne predikovala prežívanú úzkosť a subškály nádeje predikovali subjektívnu pohodu. V nad-väzujúcom zbere dát (N = 391), uskutočnenom po prvom lockdowne, sa autori zamerali na rolu stratégii zvládania ako potenciálneho mediátora vo vzťahu medzi očakávaniami a kritérialnými premennými. Tu sa ako jeden z potenciálne dô-ležitých mechanizmov ukázali predovšetkým dysfunkčné stratégie zvládania stresu. Limity. Medzi limity možno zaradiť príležitost-ný výber výskumného súboru a to, že otázka, týkajúca sa toho, do akej miery tu šlo o vzťah špecifický pre pandémiu, zostáva aj naďalej otvorená. Okrem toho je nevyhnutné, aby výz-kumníci zostali pri vyjadrovaní sa k otázke kau-zality nanajvýš opatrní.
Kvalitu a efektivitu organizácie určuje nielen manažment, organizačná štruktúra či kultúra, ale aj jej zamestnanci a aktivity, ktoré determinujú ich vzťah k danej organizácii. Správanie zamestnancov nezahŕňa len formálne určené aktivity, ale najmä aktivity, ktoré sú na báze dobrovoľnosti. Daná dobrovoľnosť sa prejavuje predovšetkým v rámci organizačného občianskeho správania (z angl. organizational citizenship behavior, ďalej len OCB). Mieru OCB určujú viaceré organizačné faktory, medzi ktoré patrí aj organizačná spravodlivosť. Cieľom predkladaného príspevku bolo objasniť charakter vzťahu medzi organizačným občianskym správaním, organizačnou spravodlivosťou a vybranými socio-demografickými ukazovateľmi. Zámer sa tiež sústredil na poznanie miery organizačného občianskeho správania, ktoré respondenti vykazujú a tiež, v akej miere vnímajú jednotlivé dimenzie organizačnej spravodlivosti. Pre naplnenie spomenutého cieľa sa 210 respondentov s priemerným vekom 34,82 rokov (SD = 10,97) vyjadrilo k otázkam, ktoré zaznamenávali mieru organizačného občianskeho správania pomocou dotazníka Organizational Citizenship Behavior Checklist (OCB-C) a mieru organizačnej spravodlivosti prostredníctvom škály Organizational Justice Scale. Výsledky ukázali, že v priemere respondenti vykazovali nižšiu mieru OCB (M = 2,28; SD = 0,67) a v rámci organizačnej spravodlivosti v najvyššej miere vnímali interpersonálnu spravodlivosť (M = 3,78; SD = 1,05). Analýza charakteru vzťahov medzi vybranými premennými ukázala, že dimenzie organizačnej spravodlivosti, odpracované roky v organizácii a rod boli prediktormi OCB, resp. OCB-O a OCB-I. Konkrétne výsledky sú súčasťou príspevku., The quality and efficiency of an organization are determined not even by the management, organizational structure or the company culture, but also employees and their behavior which determine the relationship to the organization. Employees´ behavior does not only include formally defined activities, but especially activities that are voluntary. These activities are manifested primarily in an organizational citizenship behavior (OCB). The OCB is determined by a number of organizational factors, including organizational justice. The aim of this contribution was to analyze the relationship between organizational citizenship behavior, organizational justice and selected socio-demographic variables. The research also focused on the frequency of OCB and the level of organizational justice perception. 210 respondents in total with the average age of 34.82 years (SD = 10.97) answered the questions measuring OCB by Organizational Citizenship Behavior Checklist (OCB-C) and organizational justice by Organizational Justice Scale. The results showed that respondents had a lower level of OCB (M = 2.28; SD = .67), and they perceive interpersonal justice the most (M = 3.78; SD = 1.05) within organizational justice. An analysis of the nature of the relation between selected variables showed that dimensions of organizational justice, years of practice and gender were predictors of OCB, OCB-O or/and OCB-I, respectively. Specific results are part of the contribution., Denisa Rovenská., and Obsahuje bibliografické odkazy
Objectives. The study comprehensively analy-zes selected demographic, personality and con-textual factors and their role in relation to the subjective evaluation of feelings of happiness and satisfaction in 1,975 children/adolescents aged 10–18.Methods. The research sample was compiled in primary and secondary schools, facilities for protective and institutional education, diagnos-tic institutes as well as children’s homes and asylum shelters in the Czech Republic. Happi-ness and overall life satisfaction were assessed using the Subjective Happiness Scale (SHS; Lyubomirsky & Lepper, 1999) along with the Student’s Life Satisfaction Scale (SLSS; Hueb-ner, 1991). Data collection was carried out by the completion of online questionnaires in 2020 before the onset of the covid-19 pandemic.Results.Multiple linear regression analysis showed that happiness and satisfaction tended to decline in middle and late adolescence. Lower levels of happiness and satisfaction were also found among those who had experienced grow-ing up at home in a single-parent family or in an institutional setting, who considered the en-vironment in which they grew up to be danger-ous and dull, who did not feel accepted by the caregiver and who self-evaluated as “choleric” and “melancholy.”Conclusions.The respondents’ subjective evalu-ation of their own temperament along with the feeling of acceptance by the caring person con-tributed most to the prediction of happiness and satisfaction. Very weak effects were found with respect to gender and spirituality. The adaptation and psychometric analysis of the SHS and SLSS carried out in this study showed that the Czech versions of both instruments can be considered valid and reliable to identify happiness and sat-isfaction in a given population of adolescents.Study limitations.The limitations relate to the cross-sectional design of the research as well as the fact that the sample was not representative. The psychosocial data, i.e. assessments of tem-perament, spirituality and the feeling of accep-tance by the caregiver, were obtained from the young people’s subjective statements through single-item scales. and Cíl. Studie komplexně analyzuje vybrané demo-grafické, osobnostní a kontextuální faktory a je-jich roli ve vztahu k subjektivnímu hodnocení pocitů štěstí a spokojenosti u 1975 dětí/dospíva-jících ve věku 10–18 let.Metody. Výzkumný vzorek byl sestaven oslove-ním základních a středních škol, zařízení pro vý-kon ochranné a ústavní výchovy, diagnostických ústavů, dětských a azylových domovů v Česku. Míra štěstí a celková životní spokojenost byla zjišťována pomocí Subjective Happiness Scale (SHS; Lyubomirsky a Lepper, 1999) a Studen-t’s Life Satisfaction Scale (SLSS; Huebner, 1991). Sběr dat byl uskutečněn vyplněním on--line dotazníků v roce 2020 před vypuknutím pandemie covid-19.Výsledky. Mnohonásobnou lineární regresní ana-lýzou bylo zjištěno, že míra štěstí a spokojenos-ti má tendenci klesat v období střední a pozdní adolescence. Nižší míra štěstí a spokojenosti byla zjištěna u respondentů, kteří prožívali dospívání doma v neúplné rodině, v institucionálním za-řízení, považovali prostředí, v němž vyrůstali, za nebezpečné a nepodnětné, nepociťovali přijetí ze strany pečující osoby a sami sebe považovali za „choleriky“ a „melancholiky“.Závěry. K predikci štěstí a spokojenosti nejví-ce přispívalo subjektivní hodnocení vlastního temperamentu a pocitu přijetí pečující osobou. Velmi slabé efekty byly nalezeny s ohledem na pohlaví a spiritualitu. V této studii realizovaná adaptace a psychometrická analýza SHS a SLSS poukázala, že obě české verze nástrojů lze pova-žovat za validní a spolehlivé k identifikaci štěstí a spokojenosti u dané populace dospívajících.Limity studie. Omezení se vztahují k průřezo-vému charakteru výzkumu a ke skutečnosti, že vzorek nebyl reprezentativní. Psychosociální data, jako hodnocení pocitu přijetí pečující oso-bou, temperament či spiritualita, byla získána ze subjektivních vypovědí dospívajících prostřed-nictvím jednopoložkových škál.
Výzkumná studie se zaměřuje na osobnost odsouzených žen a má explorační charakter. Osobnost byla zkoumána pomocí Cloningerova osobnostního dotazníku temperamentu a charakteru (TCI-R). Výzkum byl proveden ve věznici Světlá nad Sázavou a vzorek zahrnoval 263 odsouzených žen. Analýza dat se soustředila na identifikaci rozdílů v osobnostních dimenzích mezi kriminální a nekriminální ženskou populací. Celkem bylo identifikováno pět osobnostních dimenzí, ve kterých se kriminální ženská populace statisticky významně liší od normy – Vyhledávání nového, Závislost na odměně, Odolnost, Sebeřízení a Sebepřesah. and The research study concentrated on the personality of convicted women and has an exploratory character. The personality was examined by the Cloningers´ Temperament and Character Inventory – revised (TCI-R). The research took place in Prison Světlá nad Sázavou and the sample included 263 convicted women. Data analysis was focused on identifying personality differences in the dimensions between criminal and non-criminal female populations. Overall, five personality dimensions were identified in which the criminal female population statistically significantly differs from the norm – Novelty seeking, Reward dependence, Persistence, Self-directedness, and Selftranscendence.
Mnohé se ví o negativních dopadech závislostí na kvalitu života – ať jde o dopady ve fyzické či psychosociální rovině. Na pozadí se však mohou odehrávat důležité transformativní změny osobnosti, kterým by měla být věnována stejně tak významná část pozornosti. Tato přehledová studie nabízí souhrn dosavadních poznatků, které se zaměřují na aspekty osobnostního rozvoje následujícího po období aktivního užívání a závislosti na návykových látkách. Popisuje a integruje výsledky z devíti empirických studií – jediných, které v kontextu adiktologie zmiňují osobnostní rozvoj a splňují kritéria výběru. Tyto studie jsou dále diskutovány, je poukazováno jak na nejednotné přístupy ve volbě výchozích teoretických konceptů a jejich výzkumných designů, tak na různorodost výzkumných souborů, například co do typu omamné látky, na které u respondenta vznikla závislost, tak co do množství prodělaných recidiv a léčeb či způsobu léčby. Z přehledu citovaných studií vyplývá, že význam zotavování ze závislosti jde mnohem dále, než je pouhá abstinence. Na případné profitování ze závislosti výzkumníci v současné době nahlížejí z různých výchozích pozic, shodují se však v mnohých závěrech, jako je například důležitost sociální opory, vnímání procesu zotavení jako příležitosti k novému životu či zesílení pociťovaného smyslu života. Studie upozorňuje na důležitou a doposud málo prozkoumanou oblast práce s adiktologickou klientelou, která v praxi může přispět ke stabilitě v procesu zotavování ze závislosti, zvýšení kvality života a k osobnostnímu rozvoji. and There is a lot known about how drug use and addiction affect a person´s life – with both negative physical and psychosocial outcomes. When coping with adverse events some positive transformative changes can be shown and that should be the matter of our interest as well. This review aims to gather, describe and integrate the results of nine empirical studies focused on personal growth associated with recovery from addiction. We had found diverse theoretical approaches as well as different methodology and survey sample characteristics within studies, such as the difference in groups of substances abused by respondents, number of their relapses and treatments as well as the treatment programs they went through. Review findings show that recovery goes beyond abstinence. The studies agree on the importance of social support, perceiving recovery as an ongoing process of growth and an opportunity to start a new life or find meaning in life even though the perspectives of the researchers vary. The article points out the research gap in addiction treatment, which may encourage the clients to profit from their addict´s experiences, use them to support the recovery process, and boost their quality of life and personal growth.